Redakce

Jiří Koula

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1568)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 30.12.2018)
Sečteno a podtrženo, to, že budoucnost vidím jinak, je dost slabý důvod k odmítnutí této jinak zdařilé inscenace, takže se na ni vydejte a konfrontujte se s ní sami. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2018)
74,99 % Sečteno a podtrženo, inscenace Dánská občanská válka 2018-24 rozhodně stojí na zhlédnutí, stejně jako stojí za přečtení Nielsenova předloha. Více viz blog.
(zadáno: 30.12.2018)
75 % Sečteno a podtrženo, nevím, zda se Psí dny budou ještě hrát, ale pokud ano, doporučuji je navštívit, Samcova rozevlátost se snoubí s Deákové soustředěností v inscenaci z výše uvedených důvodů zajímavé a zároveň relativně přístupné. Více viz blog.
(zadáno: 27.12.2018)
84,99 % Viz blog.
(zadáno: 27.12.2018)
54,99 % Viz blog.
(zadáno: 27.12.2018)
Viz blog.
(zadáno: 27.12.2018)
84,99 % Viz blog.
(zadáno: 12.12.2018)
Sečteno a podtrženo, pokud předchozí Kolo kolo mlýnský považuji za přehmat z hlediska výběru textu, pak Neslušní jsou návratem Komorní činohry v plné síle a tuto inscenaci rozhodně doporučuji navštívit (i přes ony úlety do muzikálu, snad se z toho nestane standard). Více viz blog.
(zadáno: 11.12.2018)
64,99 % Sečteno a podtrženo, až se Nymfay usadí a všichni herci získají jistotu, bude to inscenace, jež rozhodně bude stát za zhlédnutí (a to i přes taneční vsuvky, jež však nejspíše málokomu vadí tak moc jako mně). Více viz blog.
(zadáno: 10.12.2018)
85 % Sečteno a podtrženo, Tajemství je kontemplací, zjevením Člověka, pohledem do tisíce kilometrů vzdálené společnosti stejně jako do nitra každého z nás. Více viz blog.
(zadáno: 9.12.2018)
Sečteno a podtrženo, když o tom tak uvažuji, Čekání na Kokota vlastně neříká nic nového, objevného... Ale promlouvá vtipně a energicky a to není málo. Více viz blog.
(zadáno: 8.12.2018)
64,99 % Sečteno a podtrženo, Babičky podle mě trpí pokročilou formou nemoci bytostně autorských inscenací - absencí odstupu a z toho plynoucí vnitřní rozháraností. Na jedné straně jsou tak sice autentické, naproti tomu jsem ale měl problém je sledovat. Nicméně i tak to, co a jak říkají, stojí za návštěvu. Více viz blog.
(zadáno: 7.12.2018)
Sečteno a podtrženo, Slepice v Pidivadle je komedií, u níž jsem se na jedné straně celkem dobře bavil, naproti tomu ve mně ale vyvolala otázky, jež vyvolat cílem nejspíše nebylo. Více viz blog.
(zadáno: 7.12.2018)
65 % Groteska o outsiderech ze sídliště, pro něž je násilí jedinou možností zviditelnění se, navíc ve slušivém režijním kabátku s kapsami plnými rozličných vtípků. Mé první setkání s Adamem Skalou coby autorem i režisérem zároveň... A trpělivě čekám na pokračování, já mám čas.
(zadáno: 7.12.2018)
VIP - Mime Prague  80 %  Tip Jiří Koula
84,99 % Radim Vizváry je prostě čaroděj. Vnější i vnitřní pohled na slávu, na to, co přináší i bere. Hodinové vyprávění bez jediného slova, vtipné i mrazivé. A dojde i na magii!
(zadáno: 7.12.2018)
65 % Sympaticky ujeté ztvárnění všem známého příběhu, dění kolem Terezy Volánkové se vyplatí sledovat.
(zadáno: 7.12.2018)
84,99 % Inscenace, jíž si Kasha Jandáčková definitivně dobyla mé srdce. Na jedné straně zpracování dění kolem teroristických útoků v Paříži, naproti tomu poukázání na nahodilost lidského života. A také na fakt, že mezi černou a bílou se rozkládá nezměrný prostor šedé. Obsazení spíše nezkušených herců umocněné kontrastem zaangažování Jana Meduny zvýšilo autentičnost výpovědi. Bravo!
(zadáno: 7.12.2018)
74,99 % Téma střetu malého člověka s mocí a těmi, kdo ji zneužívají, bude bohužel vždy aktuální, to se podařilo na jeviště působivě přenést. Oceňuji též scénu Mariany Kuchařové, v inscenacích Divadla Spektákl se výtvarníci střídají, ale snad vždy je to trefa do černého. A pokud jde o herce, tak byť jsem měl v obsazení jiné favority, musím vyzdvihnout Jakuba Koudelu, půlku představení jsem měl problém se srovnat s tím, že je to on, tak přesvědčivé bylo jeho přetělesnění.
(zadáno: 7.12.2018)
44,99 % Viděl jsem příbramskou inscenaci a fungovalo to, text mi přišel zdařilý, proto jsem vyrazil na Komorní Fidlovačku. Ovšem Mikoláš Tyc DiPietra prostě zabil, což je svým způsobem pozoruhodný výkon.
(zadáno: 7.12.2018)
Příběh cizince mezi lidmi, inscenace, jejíž bezesporu největší předností byl výkon Michala Balcara. Viděno ve Strašnicích, na Stalinu to zdá se byl ještě silnější zážitek.
(zadáno: 7.12.2018)
Mám poznamenáno hodnocení, z něhož plyne, že mě toto zpracování zaujalo více než Synáčci. Ovšem už vůbec netuším proč a vzhledem k tomu, že je inscenace po derniéře, už je to jedno.
(zadáno: 7.12.2018)
74,99 % Přiznávám, že tvorba Tygra v tísni mě většinou neoslovuje, ovšem v tomto případě Marie Nováková se Zuzanou Burianovou vytvořily inscenaci, která prostě má smysl. Situace žurnalistů za protektorátu je východiskem umožňujícím zobrazit lidi ve chvíli, kdy se pod tlakem okolností odhalují jejich charaktery. Navíc otázka motivací a postojů novinářů je dnes opět palčivě aktuální, o důvod více na inscenaci vyrazit.
(zadáno: 7.12.2018)
Tak tento text se Davidu Košťákovi opravdu povedl, jen tak dál. Současný, závažný, s jasným názorem, leč bez laciného moralizování a povýšeneckého pohledu z pozice příslušníka kulturní elity. Přidejme k tomu režii Alžběty Burianové, jež mu dodala odlehčující kontrapunkt, scénu Anny Brotánkové a kostýmy Kateřiny Höferové a Brotánkové a výsledkem je inscenace, která vás pohladí a nakopne zároveň.
(zadáno: 7.12.2018)
54,99 % Nestačím se divit hodnocení kolegů. Ano, určitě jde o důležité téma, jež by si zasloužilo častější zpracování, (ne)vyrovnání se s tehdejší situací nás pronásleduje dodnes. Jenže ten text prostě není dobrý, ať už jde o šablonovitost či předčasnou ejakulaci pointy, nad tím fakt oči přimhouřit nemohu.
(zadáno: 7.12.2018)
75 % Inscenaci jsem navštívil podruhé poté, co roli Julie převzala Jaroslava Košková. A musím říct, že až teď je kompletní, klaustrofobické psychodrama o čtyřech lidech, kteří se snaží přežít v dost možná zanikajícím světě, kdy přišli o většinu (i potenciálních) bližních, leč touha vztahovat se k druhému zůstala. A právě nitro postav a dynamika mezi nimi je to, oč se hraje, všichni herci pod vedením Martina Vokouna (už dnes) podávají soustředěné a přesvědčivé výkony, přičemž to, co proudí z jeviště do publika, je univerzální, danou situací jen zdůrazněné.