Jiří Koula

Viz blog.

viz blog

Od vcelku reálně nastaveného začátku k zcela absurdnímu závěru skrze jednotlivé kroky a krůčky, jež samy o sobě působí uvěřitelně? Tak se má dělat divadlo. Výtky redaktorů nemůžu potvrdit, možná mě příliš zaslepily výkony obou herců, pro mě podařená komedie... Nebo "jen komedie", ač potenciál na přesah by tam byl.

Milan Kňažko je přesvědčivý a zvládne to celé utáhnout. Nic jiného mu taky nezbývá, Radek Balaš je zde v roli režiséra stydlivého, skrývajícího se. Musím říct, že mě to dost bavilo, ale že bych si z toho něco odnesl, to zase ne, byl to takový příjemný večer.

75 % Tohle je prostě nářez, vykreslení komunity z drsného prostředí pohrdající zákony vnějšího světa, který je však sám nebere příliš vážně, a o to více ctící zákony vlastní. Škoda jen vzhledem ke zbytku mdlého odkazu na vězení, tato část knihy měla snad v inscenaci zůstat raději zcela zamlčena.

Jiří Havelka pokračuje ve svém zkoumání divadelnosti, ovšem v tomto případě bych řekl, že si zvolil příliš úzkou oblast ve vztahu k výsledné délce inscenace.

Obrazy. Barvité a poetické? Ano. Ovšem pořád jen obrazy.

84,99% Inscenace pohlížející na světy zdravých a hendikepovaných bez obvyklých klišé, takže si může dovolit vyjevit i takové postřehy, jako že postižení z nikoho nečiní automaticky světce (aneb vozíčkář nemusí být nutně dobrý člověk) či že tolerance zdravých má své meze (aneb můžete se snažit ze všech sil pomáhat, ale vaše síly nejsou nevyčerpatelné). Zároveň jsem se opět přesvědčil, že VerTeDance nabízí srozumitelné pohybové divadlo, u něhož nepadne většina mé pozornosti na otázku "co tím sakra chtěli říct".

75 % Kellyho text se stal mým kandidátem na inscenování už při zhlédnutí scénické črty Divadla Letí, umístění do bytového divadla a výkony Moniky Zoubkové, Jany Plouhara i Marka Němce pak vedly k vytvoření inscenace, jež rozhodně stojí za zhlédnutí.

15% viz blog

65 % Inscenace sází na vnitřní věrohodnost charakterů, což díky přesvědčivým hereckým výkonům (v čele s Michalem Isteníkem) vychází. Příchod Jaroslava Matějky v závěru tuto koncepci ale narušuje a byť sám o sobě pobaví, celku zrovna dvakrát neprospěje.

První polovina mě příjemně navnadila, o to tvrdší ranou pak byla nelogičnost té druhé. Nad průměr hodnotím jen kvůli výkonům Chantal Poullain, Petra Štěpánka a Zlaty Adamovské.

Šlo by o vskutku zdařilý počin, kdyby se inscenátoři nezasekli na čistě humoristické úrovni. Ve výsledku tak jde jen o volný sled vtipných scének, což je pro mě trochu málo.

Co se k této inscenaci dá říct, je to prostě Adámek obcující s jazykem v rozmanitých polohách, pocitovka, kterou nejspíš ani nemá cenu snažit se nějak pochopit. A je to celkem krátké a zábavné.

64,99 % Inscenace mající všechny ingredience, jež mám v Komorní činohře rád... Tedy až na text, který byl pro mě zřejmě nečitelnější než pro Jiřího Bábka.

65 % Kus mrazivého severu v Praze, možná až příliš autonomní vesmír, který působí přesvědčivě, ale je obtížně přístupný, protože se nesnaží publiku nic ulehčit, vysvětlit. Byť v něm Tereza Hofová působí vskutku přirozeně (aby ne, praxi má), celek je přesto nepřipravenému divákovi vzdálen.

44,99 % Inscenace, na níž je vidět, proč tvůrci chtěli, aby vznikla. A mohla by to být opravdu výborná inscenace, akorát by ji musel dělat někdo jiný. Takhle je k vidění bezradné potácení se od nápadu k nápadu, jednotlivé působivé myšlenky, motivy a výjevy se topí v kaši zmatku, až by snad bylo lépe, kdyby onen potenciál nebylo vidět, kontrast mezi "je" a "mohlo by být" je až fyzicky bolestný.

74,99% Jiří Landa už to napsal za mě, koprodukce vlila Cirku La Putyka novou krev do žil. Osobně pro mě ale La Putyka zůstává ještě o krůček dál.

34,99% viz blog

Pokus rozšířit tvorbu OLDstars o pohyb a zpěv. Ze začátku jsem z toho byl v šoku, ale když jsem to rozdýchal, uvědomil jsem si, že bych byl rád, kdyby se tento soubor naznačenému směru věnoval soustavněji. A vlastně bych Slečnu Fifi viděl rád znova.

54,99% Pro mě divácké nebe ve chvílích, kdy jevišti vévodila Magdalena Zimová... A divácké peklo (či aspoň očistec) ve většině ostatních.

Výtky Pavla Širmera nemohu potvrdit, mně inscenace přišla skrze vnější projev vnitřně pravdivá, toto zpracování Strindbergovu textu sluší.

64,99% Podkroví Jindřišské věžě sice poskytuje přirozenou scénu pro tuto hru, zároveň však jde o výjimečně špatný prostor, kde hrát divadlo, kvůli uspořádání hlediště má plný výhled na jeviště jen pár míst v první řadě vpravo, pro zbytek diváků se představení místy mění v rozhlasovou hru. Navíc mě herci nevtáhli do děje natolik, abych nevnímal projíždějící tramvaje a sirény sanitek/hasičů/policie. Škoda, vlastně bych docela rád tuto inscenaci viděl v jiném prostoru.

Sečteno a podtrženo, Slepice v Pidivadle je komedií, u níž jsem se na jedné straně celkem dobře bavil, naproti tomu ve mně ale vyvolala otázky, jež vyvolat cílem nejspíše nebylo. Více viz blog.