Jiří Koula

55% Inu, byla to taková "bambuškovina", oceňuji snahu otevřít témata zmiňovaná v anotaci, přiznávám, že v inscenaci nějak přítomna byla, ovšem že by forma diváka vedla k přemýšlení o nich, to bych zrovna netvrdil.

74,99% Bravurní výkony Marka Němce a Martina Hofmanna v kombinaci s rozverně filosofujícím textem. Určitě to není inscenace pro každého, mě si ale získala.

64,99 % Hana Mathauserová musela být vskutku rozkošná holčička... Počkat, pořád je!

75 % Inscenace textu známého u nás spíše jako Šťovík, pečené brambory. Seškrtaného, takže to pěkně odsýpá, herci na sebe dobře reagují a zároveň každý "prodá" svou postavu... Jo, pánové, takhle by to šlo.

Text, který svého vrcholného naplnění dosáhl scénickým čtením Divadla Letí. Tato inscenace ho na jedné straně důstojně zplnohodnotnila, avšak zároveň se trochu ztratil sociální kontext přímo plynoucí ze "cvičných textů" při výuce jazyka, což je jeden z největších autorčiných vkladů.

75% Pokus, jenž zůstal tak trochu napůl cesty (no, možná ve třech čtvrtinách), problém ale dle mého spočívá v samotném textu (či jeho překladu?), hrátky s jazykem jsou nedůsledné, srovnám-li to třeba se Zpovědí masochisty, je zde vidět nenaplněná snaha. A též si nejsem jistý, zda by mi druhé zhlédnutí přineslo něco nového, text se sice tváří mnohovrstevnatě, mám ale pocit, že jsem jej stíhal sledovat v plné šíři, ona komplikovanost je dle mého do značné míry skutečně jen iluzí. Ovšem za jedno zhlédnutí inscenace stoprocentně stojí.

55% viz blog

Inscenace nadnášející otázku, kde je hranice mezi divadlem a realitou. Když hrajete o sobě, byť v sále před diváky, stačí to? Vždyť i herec je člověk a jeho příběh je tudíž zástupcem obecného lidského příběhu, tak proč se nutně uchylovat k mimezi druhého? Jenže když se člověk snaží hrát sám sebe, je estetický odstup nutně umělý, je něčím navíc, něčím, co ve výsledku možná spíše překáží, přebývá. Ale možná na těchto otázkách ve výsledku nezáleží, holky to evidentně bavilo a většinu publika též, třeba to stačí.

74,99 % Sečteno a podtrženo, Rozlučka 2 je inscenací zábavnou i po čertech pravdivou, pravděpodobně právě proto, že muži jsou nahlíženi z velké části zvenčí, totiž ženským pohledem. Takže šup šup pro lístky, tohle chcete vidět. Více viz blog.

Opravdu perfektně vybudovaná atmosféra, tematické občerstvení o přestávce nelze než chválit. Bohužel pro mě tak naplno vynikla rozvleklost předlohy a chudost jejího děje. Případné rozhořčení milovníků Vančury chápu a i jinak je to poněkud paradoxní, přesto hodnotím takto poměrně nízko právě proto, že se Divadlu v Celetné povedlo přesně to, o co usilovali... A povedlo se jim to znamenitě.

Jeden obraz, jedna myšlenka... Rozpitváno do padesáti minut. Přesto mi to přišlo vcelku zajímavé, což bude možná do značné míry dané tím, že neznám reality show Prostřeno!...

Široká ruská nuda zasazená do současného Ruska. Tato variace na Čechova je na mě příliš čechovovská, když to srovnám s Kuřačkami či Murlin Murlo, tak mi chybí výraznější vymezení se oproti originálu.

viz blog

Výborný příklad inscenace schopné odradit potenciálního diváka od divadla na dlouhá léta. Není tak špatná, aby si člověk řekl "no jo, tohle se prostě fakt nepovedlo", na druhou stranu v ní není naprosto nic (snad až na pár opravdu jemných detailů, jež ovšem ve zbytku snadno zapadnou), co by diváka mohlo nadchnout pro divadlo jako takové. Takhle nějak na mě působila povinná četba na základní škole - dlouhé, nudné, úmorné.

Tak tady si mě Jan Horák opět získal, tradiční příběh z netradičního úhlu pohledu, "křesťanská masírka", které by Duka nepožehnal.

75% Nevidět tuto inscenaci, sotva bych věřil, že je Foglarův komiks ilustrovaný Janem Fischerem možno převést na jeviště se zachováním rychlošípáckého vidění světa i "vizuálu". V Příbrami ale dokázali, že to lze, a výsledek je prostě kouzelný.

To opravdu musí do Prahy zavítat Ostrava, aby Pražákům ukázala, jak inscenovat hru nahlížející na naši komunistickou minulost? Inscenace má dost styčných bodů s Mou vzdálenou vlastí uváděnou na Nové scéně Národního divadla... A dává jí na frak textově, režijně i herecky.

74,99% Východisko této hry je natolik samonosné, že výsledkem pro mě snad ani nemohlo být nic jiného než pořádná porce zábavy. Byl jsem na jedné z předpremiér a už tehdy to hercům "šlapalo".

74,99 % Takový ten pocit, když chcete vyrazit do divadla, ale nemáte chuť na divadlo. Příjemný večer plný písní, básní a výkřiků, zábavný i mrazivý, těžící z muzikálnosti herců Divadla v Dlouhé.

Oceňuji fyzické nasazení Miřenky Čechové a propojení pohybu s projekcí, uchopení tématu však za sebe považuji za překonané a souvislost choreografie s vyjadřovanými myšlenkami jsem už vůbec nepochopil.

65% Něžná i proradná, krutá i bezradná... Taková je Salome Vladimíra Marka, bytost uvězněná mezi světy, mezi ženou a puberťačkou, mezi postavou a hercem. Inscenace určená znalcům Vladimíra Marka více než jiným, přesto snad fascinující pro každého.

viz blog

35% Commedia dell'arte přepsaná do mafiánské grotesky, jež si utahuje z principů předlohy i sebe samé? Proč ne, myslím, že by to mohlo fungovat... Pokud by se režie ujal nějaký "progresivní" režisér a k ruce měl komedianty každým coulem. Nic z toho však na Palmovce nehledejte, výsledkem je tak trapná inscenace pohřbívající komiku hry (jejímuž přijetí nepřidá orientace na britské reálie) a snažící se ji nahradit "standardní řachandou". Přesto se pár opravdu povedených vtípků našlo.

Pozornosti hodný výkon Roberta Jaškówa byl pro mě bohužel zastíněn "ideologickým zázemím", Viktorie Čermáková se zřejmě snažila najít paralelu mezi dřívějšími a dnešními protesty proti establishmentu, aniž by však z výsledku byla její platnost patrná. A též mi tak docela nesedl ten "undergroundový kabát". Jinak řečeno, možná jde o dobrou inscenaci, ovšem v tom případě nepatřím k cílovému publiku.

54,99 % Nestačím se divit hodnocení kolegů. Ano, určitě jde o důležité téma, jež by si zasloužilo častější zpracování, (ne)vyrovnání se s tehdejší situací nás pronásleduje dodnes. Jenže ten text prostě není dobrý, ať už jde o šablonovitost či předčasnou ejakulaci pointy, nad tím fakt oči přimhouřit nemohu.