Jiří Koula

64,99% Zajímavá syntéza Čapka a Asimova, mrazivé kostýmy, mrazivé poselství, co vlastně dělí člověka od robota? V dnešní uspěchané době, kdy tempo člověku diktuje stroj, obzvláště naléhavá otázka.

45 % Racek letní komedie, Racek na první dobrou, Racek bez výkladu, Racek herecky "zachraň se, kdo jak umíš". Pominu-li Jaroslavu Koškovou, která Ninu založila silně na sobě a mně osobně to právě proto trochu rušilo, nejvíce mě zaujal Jan Pichler coby Sorin... A to prostě není dobře, kde je Arkadina, kde je Trigorin, kde je Treplev... Kde je Čechov?

Asi není úplně fér, abych se vyjadřoval, jsa stále pod vlivem loňského Průstřelu Rackem v Pidivadle můžu k této inscenaci říct leda "no jo, Racek". Ale když zkusím rozlišovat, tak redukce postav a přesun replik podle mě podstatě textu neublížily, kdo už nějakou inscenaci této Čechovovy hry viděl, neměl by mít s touto problém.

75% Přidávám se k všeobecnému pění chvály na tuto inscenaci, přeju jí všechny ceny, které získá... Za sebe ale musím říct, že mě neoslovila na nějaké hlubší úrovni, viděl jsem po všech stránkách perfektně zvládnuté řemeslo, nejsem ale s to říci cokoliv navíc.

Facku bych si měl dát, že jsem původně uvažoval, že tuto inscenaci vynechám, naštěstí prozřetelnost rozhodla jinak. Stavovské divadlo by mělo vypravit autobus a zajet se do Šumperka podívat (nebýt už po derniéře), jak v dnešní době inscenovat Čechova. Živost této interpretace "ruského klasika nudy" snese srovnání snad jen s Kuřačkami Národního divadla moravskoslezského, kterážto hra už je však sama o sobě aktualizační parafrází, Hana Mikolášková docílila téhož bez onoho mezikroku.

To, že je hra samotná zasvěcena jedné emoci, ještě neznamená, že by inscenace nemohla rozpracovat i nějaké vedlejší motivy. Racek ve Stavovském divadle je ale monolitem, kde je vše podřízeno jediné myšlence.

A tip redakce? Nu což, byla by to na světě pekelná nuda, kdyby každý souhlasil se vším.

Těžkopádný úmorný text, geometricky strohá scéna, koketování s operou a formalizovaná gesta evokující čínské divadlo... A do toho přeexponované šaškování a místy dětinská trucovitost Pavly Beretové a Vojtěcha Dyka.

Ačkoliv uznávám, že se panu Pitínskému podařilo notně zaprášenou předlohu přiblížit dnešnímu divákovi a podat svědectví o lásce, jež nikdy neměla šanci dojít naplnění, přesto je u mě výsledkem spousta nudy okořeněné špetkou nemístnosti.

74,99% Radek Valenta úžasný, Jan Konečný místy trochu moc teatrální, Anna Schmidtmajerová v mysli spíše neulpí, největší problém ale vidím v tom, že tento příběh tak, jak je vystavěný, na divadelní prkna nepatří, nelze se vyhnout častým přestavbám scény a kde ve filmu zafunguje střih, tam v divadle obecenstvo "mele naprázdno".

64,99 % Rain Woman je dobrá inscenace, lepší, než jsem si myslel bezprostředně po představení. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby jí někdo věnoval trochu péče, učesal ji, spojil volné konce a přelakoval zjevné stopy toho, že to či ono je výsledkem momentálního nápadu, improvizace, mohla by být skvělá. Nebo stručněji, není to ošklivé káčátko ani ve své eleganci krásná labuť, je to ošklivá labuť. Více viz blog.

64,99% Přiznám se, že jsem s Evou Holubovou měl ze začátku problém (či měla ona problém s rolí?), leč tento nedostatek se v průběhu večera sám odstranil a já se docela dobře bavil, i na závěrečné dojetí došlo.

64,99% Mé první setkání s Divadlem Kámen. Půl hodiny jsem zíral v němém úžasu na to, co je také možné na jevišti předvádět. Pak se ale začaly ozývat lehce znuděné tóny, které ovšem odezněly v závěru, kdy se náhle vše poskládalo do konzistentního příběhu. Děkuji za rozšíření divadelních obzorů.

84,99 % Stalo se vám někdy, že se na scéně rozsvítilo a už první záchvěvy dění vás dojaly? A v nepolevující intenzitě to trvalo dalších několik desítek minut? Má smysl psát něco více? Podtrhuji vše, co už bylo napsáno o nasazení, nadšení a energii, kdyby se tomuhle dokázali alespoň přiblížit na jiných scénách, byla by návštěva divadla skutečným svátkem, hluboce smekám před všemi zúčastněnými na jevišti i v zákulisí.

54,99% Obsazení Dagmar Havlové-Veškrnové do titulní role (tedy titulní v Divadle na Vinohradech) považuji vzhledem k textu za projev poněkud zvláštního smyslu pro humor, změna názvu tak, aby akcentoval, kdo je tady za hvězdu, vyznívá též rozpačitě vzhledem k tomu, že její výkon zaostával za ostatními. Nicméně "se to dalo vidět", v kontextu uplynulé sezóny Vinhorad jde o zdařilý počin... Což je ale spíše důvod k smutku než k radosti.

Divácký psychický voyeurismus level 10! Zpovídací inscenace, v níž si každý z herců volí nejen, co řekne, ale do značné míry i formu sdělení. Proto se ani nebudu vyjadřovat konkrétně, nehodnotil bych herce jako herce, ale herce jako lidi, či lépe to, jak je vnímám a co to ve mně evokuje. Silný zážitek, byť ne nutně divadelní.

44,99% Hra samotná začíná jako ptákovina, aby se v závěru stala ptákovinou ještě větší. Inscenace je pak režírována tak, aby výsledkem byla megaptákovina. Sice jsem byl připravený a vlastně i naladěný na ptákovinu, ovšem čeho je moc, toho není málo.

Tuto inscenaci jsem ve Strašnicích zhlédl nejprve jako scénické čtení. No, to není tak docela přesné, z tohoto uvedení byl zachován jen název. Škoda, původní text pro mě měl poselství, to, co můžete vidět ve Strašnicích nyní, je přesně tím, co tvrdí anotace, totiž rozvernou fantasmagorií. Chcete-li v tom hledat něco víc, hodně štěstí.

Jedna z inscenací o stáří, jež opravdu docení asi jen ti, jichž se týká. Ovšem vzhledem k výkonům obou protagonistů minimálně snesitelná.

Přesně to, co praví anotace, veřejná intimní zpověď, mnoho "aha", "přeéésněéé", "drsnýýý", "uf", "to snad ne"... momentů... Možná až příliš mnoho, ve výsledku totiž tvoří proud, který mě spíše otupil a znemožnil opravdové vcítění se. I tak ale inscenaci doporučuju k návštěvě, protože za to prostě stojí.

Edit: Po zhlédnutí "diskové derniéry" zvyšuji hodnocení o deset procent a být každá repríza takováto, šel bych jistě ještě výše.

Ano, zpracování je originální... Jenže jsem měl obdobný dojem jako kdysi při Ambrózii v Divadle Na zábradlí, kdybych chtěl hodinu sledovat ruch v kavárně, šel bych si na hodinu sednout do kavárny, navíc by to bylo zajímavější v tom, že bych viděl konkrétní osudy a ne jejich typizovaná schémata.

64,99% Takový "standardní Švanďák", v němž se vedle stálic objevují nové posily souboru a dohromady jim to vcelku šlape, nevyrovnanost tempa inscenace půjde spíše za panem režisérem.

Silný dojem z úvodu se ve střední části poněkud vytratil, aby se v závěru s o něco nižší intenzitou znovu ozval, prožitku hluboké a intimní zpovědi Lenky Bartůňkové jsem se však nedobral.

Gogol vtipný, Gogol rychlý, Gogol aktuální, Gogol na český a studentský způsob. Více viz blog.

Přiznávám, že jsem si užíval to hemžení směšných postaviček Gogolova mikrokosmu, jež Bezruči ztvárnili s bravurou sobě vlastní, a vůbec mi nevadilo, že Martin Františák nepřišel s nějakým převratným výkladem.

55% Gogol versus televizní zábava, zápas ve volném stylu, přičemž klasik má pro jistotu jednu ruku přivázanou za zády. Inscenace má na jednu stranu silná místa, myšlenky, jež stálo za to realizovat a dokonce snad i něco přinášejí českému divadlu... Proti tomu však stojí všudypřítomný plazivý stín lacinosti.

Nicméně se nakonec přikloním k nadprůměrnému hodnocení, minimálně ve srovnání s jinými inscenacemi Národního divadla.