Jiří Koula

Dobrá komedie a dobrá "žánrovka", dobře vybudovaná atmosféra třicátých let minulého století "za velkou louží", dobré herecké výkony... Tato inscenace je prostě dobrá, což je na divadelní škále o něco lepší než ve škole... Aneb já se bavil.

Pro mě nadmíru sympatické herecké obsazení a velmi mi sedl i humor dvojice Jiří Janků - Petr Svojtka. Škoda jen, že v závěru inscenaci silně docházel dech.

Velmi milé překvapení v podaném výkonu Kláry Sedláčkové-Oltové, někde za ní Dana Batulková, Hynek Čermák a Jaromír Nosek, puritánským starousedlíkům jsem bohužel příliš nevěřil.

64,99% Když jsem poprvé zahlédl Proměnu na repertoáru Švandova divadla, napadla mě otázka, jak Dodo Gombár s Lucií Kolouchovou dokážou z této povídky vykřesat plnohodnotnou inscenaci. Odpověď se asi dala předpokládat, předlohu použili jako odrazový můstek k rozvinutí vlastní imaginace. Výsledkem je zdrcující útok na divákovy smysly i mysl, jehož vstřebání je ekvivalentní úkolu zaplést zmije na Medusině hlavě do úhledného copu. Jinak řečeno, sice tak úplně nevím, co jsem viděl, ale byl to zážitek.

55 % Pokus o syntézu poetiky "velké Ypsilonky", možností malé scény a pohledu Arnošta Goldflama na dnešní svět s ukotvením v Kafkově povídce. Výsledek pro mě dosti rozporuplný (bez písní bych se opravdu obešel), ale vlastně spíše vydařený a mající smysl.

Inscenace sestává ze tří částí, první mě příjemně naladila, příběh rozehrávající se v daných kulisách byl působivý, z druhé jsem byl vyloženě nadšený, zde opravdu dávalo smysl co, kde a jak se hraje. Pak přišla část třetí, jež se snažila obsáhnout celý prostor tovární haly, jenže mně se v něm děj utopil, přeskakování mezi jednotlivými výjevy se mi neposkládalo v celek.

Nádherné propojení poslední Havlovy vaňkovky s pohledem mladé generace na "Vaňka", v němž se bolestně zračí, jak to dopadlo s pravdou a láskou, pravda vlaje nad Hradem, láska jistě nebude daleko... A co se děje v podhradí? Tam najdeme zbytek "Vaňkova" hesla.

Souhlasím s Michalem Novákem, že koncept, kdy nutně každý divák uvidí výraznou menšinu toho, co je k vidění, je důvod k naštvání. Za sebe bych dodal, že tematická linie "proti lásce" mi přišla výrazně slabší než zbylé "proti pokroku" a "proti demokracii". Naproti tomu oceňuji, že Divadlo Letí uvedlo tento text alespoň v nějaké formě, snad se jednou dočkáme divácky přívětivější verze (třeba ve formě skutečné trilogie).

64,99 % Takže jaký je verdikt? Pokud nemáte problém se Srpnem v zemi indiánů, určitě si nenechte Protokol ujít. A pokud jo, i tak to nemusí být ztracený večer, výběrem textu mě sice v Celetné příliš nepotěšili, ale pokud jde o realizaci, tak za mě jednoznačně palec nahoru. Více viz blog.

Tak už vím, jak dlouho vydržím vtípky vařené z téže vody - půl představení. O přestávce jsem si pohrával s myšlenkou na 70%, bohužel mlácení téže slámy v druhé půli v kombinaci s poněkud rozvláčným čekáním na závěr mé hodnocení sráží na průměr. I tak jsem ale mile překvapen, oproti Blbounovi výrazný pokrok.

65 % No, asi to nebyl žádný herecký majstrštyk, ale jako celek mě to prostě bavilo a jsem rád, že jsem si po roudnickém zhlédnutí mohl dát ještě repete v Celetné.

Příběh, jenž se z do nejvyšších otáček vytočené absurdity vysmekne tím nejbanálnějším možným způsobem, aby diváka dorazil rádobymetafyzickou tečkou.

Karel Roden setrvává ve své standardní póze, která se hodí do Bernhardových Starých mistrů či ke ztvárnění Scrooge ve Vánočním zázraku, v komediální rovině se však její potenciál rychle vyčerpává.

Jana Krausová by pak na své kreace v obecném smyslu spadající pod pojem herectví měla mít zbrojní pas... A ten by jí měl být po přezkoumání nezávislou komisí odborníků odebrán.

84,99% Sečteno a podtrženo, vyjděte ze svých mramorových paláců, jako moudrý panovník oblečte poutnický šat a vydejte se k prameni čisté divadelnosti. Cesta je to radostná a nyní vám již není skryta, odměnou vám možná bude, že až se vrátíte, uvidíte i svá sídla v novém, jasnějším světle. U mě osobně je výsledkem prozření, Průstřel Rackem mi poskytl klíč, kterým můžu dešifrovat kompletní strukturu Čechovova textu (což se předtím tak docela nepodařilo třem jeho plnohodnotným inscenacím, jež jsem měl v minulosti možnost zhlédnout). Více viz blog.

75 % Sečteno a podtrženo, nevím, zda se Psí dny budou ještě hrát, ale pokud ano, doporučuji je navštívit, Samcova rozevlátost se snoubí s Deákové soustředěností v inscenaci z výše uvedených důvodů zajímavé a zároveň relativně přístupné. Více viz blog.

74,99% Herecký koncert Ivany Uhlířové a Ireny Kristekové. Mrazivou atmosféru jsem pocítil, ovšem konec přišel podivně náhle, měla to být narážka na konec samotné autorky?

75 % Inscenaci jsem navštívil podruhé poté, co roli Julie převzala Jaroslava Košková. A musím říct, že až teď je kompletní, klaustrofobické psychodrama o čtyřech lidech, kteří se snaží přežít v dost možná zanikajícím světě, kdy přišli o většinu (i potenciálních) bližních, leč touha vztahovat se k druhému zůstala. A právě nitro postav a dynamika mezi nimi je to, oč se hraje, všichni herci pod vedením Martina Vokouna (už dnes) podávají soustředěné a přesvědčivé výkony, přičemž to, co proudí z jeviště do publika, je univerzální, danou situací jen zdůrazněné.

74,99% Pod tenkou slupkou lehce absurdní komedie se skrývá šťavnatá dužina fascinující studie principů moci a jejich důsledků v lidské společnosti.

64,99% V základu spíše neslané a nemastné betlémské téma dokázal Vojtěch Morava okořenit mnohými vtípky, vkusným zakomponováním koled na několik způsobů i syntézou s "českou klasikou". Rámující příběh pak poskytl Jakubovi Baranovi možnost stvořit další nápaditou a přitom funkční scénu, jako dezert navíc přidal sadu půvabných postaviček. Vše pak oba podávali tak, že byl výsledek lehce stravitelný i pro mě, jemuž jinak Vánoce lezou krkem. Tuto inscenaci tak mohu doporučit dětem i dospělým s chutěmi rozličnými.

Holkám to pěkně tančí a v průběhu se objevil i obraz, který už asi (doufám) z hlavy nedostanu, bráno jako celek však ve mně zůstal pocit "příliš mnoho tance na tak málo předaného".

Dnes to stihli za hodinu a čtvrt a popravdě mě nenapadá, kde by se měla vzít ta zbývající čtvrthodina.

Sympatická studie stárnoucího manželství plná opravdu vtipných momentů... Ale celkově vlastně nic extra, prostě život.

Sympatická ochutnávka možností budoucího absolventského ročníku KČD, jenž je typově velmi zajímavě namíchán. Jen bych hercům doporučil, aby ve svých rolích poctivě setrvávali i ve chvílích, kdy si myslí, že jsou "mimo záběr".

Jasné must see pro každého, kdo sledoval Beverly Hills 90210. A též pro každého, kdo už byl v té době o pár let starší, ale žil tu. Propojení seriálového světa s českou realitou "devadesátek" je prostě trefa do černého!

S touto inscenací jsem měl úplně stejný problém jako se Šamanem, autorka a režisérka v jedné osobě se úporně snažila předstírat, že mezi určitými událostmi existuje souvislost stojící za znázornění, jenže ta je spíše než co jiného důsledkem právě oné snahy, když budete hodně chtít, propojíte cokoliv s čímkoliv. Jak řekl jistý Lenin, všechno souvisí se vším. Nicméně v tomto případě oceňuji přece jen větší promyšlenost, je to sice umělý konstrukt, ale pokud ho přijmeme, má své estetické kvality.

75 % Přiznám se, že nechápu zdrženlivost kolegů, zasazení putinovského Ruska do historického kontextu s ukotvením v případu Anny Politkovské je více popis než umělecká fabulace, to, že výsledek vyznívá jako krutá obžaloba bez vyváženosti obhajobou je "problém" na straně pozorovaného spíše než pozorujícího. Též propojení obsahu s formou považuji za zdařilé, celkově jde pro mě o mimořádný projekt, který naplnil své ambice a rozhodně stojí za zhlédnutí.

Výkon Lubora Šplíchala (a s odstupem i Terezy Krippnerové) je důvodem, proč se na tuto inscenaci vyplatí zajít... Tedy pokud jste ochotni akceptovat nepříliš zajímavý zbytek.