Jiří Koula

65% Simona Stašová pořád výborná, souhlasím s Pavlem Širmerem, že inscenace kvůli ní stojí za vidění.

Rád přiznávám, že mě celek zaujal natolik, že jsem nebyl s to vnímat nevydařené detaily.

74,99% Řekl bych, že u mě tato inscenace boduje zejména díky výkonům všech tří herců. A jedna perlička z mé reprízy - Eva Elsenrová se v jednom ze svých "semetrikovitých" monologů otočila do hlediště a "uzemnila" klučinu snažícího se otevřít brambůrky či něco v podobně šustivém obalu, načež se vrátila zpět do hry. Tomu říkám pohotovost.

Jan Frič v rovině, jež mi je milá. Když se dívám na své hodnocení inscenace této hry v Činoherním klubu, mám pocit, že víc se z textu prostě dostat nedá.

74,99% Pro mě se vítězem hereckého klání stal Jaroslav Someš, jehož pojetí obchodníka dbajícího o čest rodiny mi vzalo dech (navíc se vedle něj v plné nahotě ukázal amatérismus Čestmíra Gebouského). Jinak představení táhne Sabina Laurinová (a přiznávám, že kdybych neviděl, tak bych nevěřil). Mužská část souboru (až na uvedenou výjimku) opravdu slabší byla, celek mě nicméně zaujal a uspokojil.

54,99% Komplikovaný text, který bez předchozí přípravy a znalosti toho, o kom a o čem se hraje, snad ani nelze vstřebat. A proti tomu Karel Dobrý, Pan Herec. Za to, že můj dojem nebyl silnější, si nejspíše můžu sám, realizační tým se ovšem nepokusil vyjít mi naproti. Snad někdy příště...

34,99% "Má to nějakou zápletku?" "Neboj, ta ještě přijde." "To doufám... Ale zatím to tak nevypadá." (vyslechnutý rozhovor dvou slečen o přestávce)

První polovinu člověk čeká, až se něco začne dít, protože vše je tak nějak statické. No a pak přijde smrtelná nemoc, to málo, co bylo dosud vyjeveno, se škrtá a odehraje se jiný příběh... Až se nabízí otázka, k čemu je vlastně celá první polovina dobrá, leda snad k tomu, aby divák s postavami pobyl o něco déle a snáze se v závěru ždímaly jeho emoce. Ne, takhle opravdu ne.

74,99% Některé triky působily poněkud amatérsky, jiné byly naopak na takové úrovni, že si až říkám, zda v tom opravdu nebyly čáry... Celkově spokojenost, takhle si představuju muzikál, proč se to v Praze neumí?

64,99% Půvabná hříčka, kterou si dospělí užijí nejspíše více než děti.

65% Docela dobře vymyšlené i zahrané... Ale místy tomu "padal řetěz", konstanta rubínovského úspěchu je zřejmě opravdu jedna hodina a její výrazné překročení je zákonitě potrestáno.

Ano, tohle byl Saturnin.

35% Commedia dell'arte přepsaná do mafiánské grotesky, jež si utahuje z principů předlohy i sebe samé? Proč ne, myslím, že by to mohlo fungovat... Pokud by se režie ujal nějaký "progresivní" režisér a k ruce měl komedianty každým coulem. Nic z toho však na Palmovce nehledejte, výsledkem je tak trapná inscenace pohřbívající komiku hry (jejímuž přijetí nepřidá orientace na britské reálie) a snažící se ji nahradit "standardní řachandou". Přesto se pár opravdu povedených vtípků našlo.

Trochu zklamání, prezentace prvních dvou "profláklých" příběhů mě příliš nezaujala, moji pozornost tak vzbudil až závěrečný (který mi oproti ostatním redaktorům únavný opravdu nepřišel). Chápu dramaturgickou linii výběru, pocit rozmrzelosti nad přežvýkáním známého však zůstává.

64,99% Částečně improvizovaná představení v sobě vždy skrývají nebezpečí, že herci sami sebe vyhecují až k bodu, kdy se sice budou bavit oni, publikum na ně ale bude nechápavě zírat... A přesně to se na mé repríze ve druhé půli stalo. Škoda, do přestávky šlo o opravdu "nadupanou" komedii.

Je Jan Nebeský blázen nebo génius? Je NoD Quijote ptákovina nebo pozoruhodný počin? Opravdu nevím.

Pane jo, nikdy by mě nenapadlo, že mě Emily Brontëová může tak bavit. Sylvie Krupanská s Tomášem Dastlíkem si získali výjimečné místo v mém diváckém srdci.

Anna Petrželková pochopila Taboriho text balancující na hraně směšného a hrůzného, za což se jí dostalo nepochopení diváků (či aspoň zbytku redakce). Z této hry by dle mého prostě mrazit nemělo, sám autor prvky k tomuto vedoucí poeticky opisuje či rovnou shazuje. To pravé mrazení by měl divák pocítit až po odchodu z divadla ve chvíli, kdy si uvědomí, čemu že se to vlastně smál a jak snadné to bylo.

64,99% Přes neveliký rozsah a velkou akčnost celé hry se u mě v závěru začaly dostavovat výpadky pozornosti. Nevím, kde se stala chyba, ale něco celku prostě chybělo. Nicméně kolektivně chválím všechny herce.

55% Začíná ve mně hlodat otázka, zda se mi Jan Frič nezařadí do škatulky režisérů, kteří promítají na jeviště svůj bohatý leč nadmíru snový vnitřní svět, jejž ovšem nejspíše nikdy nepochopím.

Tři divadla musela spojit své síly, aby vzniklo toto? Napadá mě jediná otázka - proč? Autorův záměr ukázat, že pravda o minulém uchovávaná ve vzpomínkách se mění podle toho, kdo ji uchovává, byl rozpuštěn v nesnesitelně dlouhých monolozích zcela neúměrných faktu, že rekonstruovaný příběh je vlastně banální a všední, byť se točí kolem potenciálně zajímavé postavy.

Velmi zdařilá aktualizace Tří sester, výborná hra přetavená ve výbornou inscenaci, v Ostravě prostě vědí, jak dělat dobré divadlo.

Potvrdila se mi domněnka, že dokumentární formát předlohy by mohl jevišti posloužit lépe než obrazovce. Též oceňuji, že se inscenační tým přidržel britské verze seriálu, již považuji za zdařilejší než její americký remake. Přesto však nevznikl hit, inscenace pobavila, leč dojmy z ní se rychle rozplývají.

45% Standardní Palace - realistický pokoj s mnoha dveřmi, záměnová komedie, Jiří Langmajer hraje opět Jiřího Langmajera-komika se vším, co k tomu patří, Adéla Gondíková nasadí na začátku jeden výraz a ten urputně drží až do konce nereagujíc na jakékoliv podněty k možné změně. David Punčochář ovšem hraje jak o život a též obě zbylé herečky podávají velmi zajímavé výkony. Nicméně ten pocit "stokrát viděného" zůstává.

Nástupce Donaha!? Ne tak docela, osobně mám problém s muzikály, v nichž jsou hudební čísla jen výplní (nebo činohra výplní mezi hudebními čísly?), v níž se nevypráví příběh, nýbrž se přešlapuje na místě. Téměř nesnesitelnou pak byla píseň kancelářských krys "Došlo kafe, co budeme dělat?".

Tři hodiny ruské nudy. Štěpán Pácl je možná miláčkem kritiků, já jeho klady ale nejspíše nikdy neocením.