Jiří Koula

75% Tanec mě nikdy nelákal a tanečním jsem se vyhnul, tyto soukromé lekce mě ale velmi bavily. Jedna z mála inscenací Divadla Ungelt, jež bych bez váhání doporučil.

Inscenovat satirický text jako šaškárnu (nemám potřebu hledat vhodný divadelnější výraz, tento je zcela výstižný) je vskutku originální nápad, problém je, že parodie na druhou prostě nefunguje. Autorovy myšlenky jsou zesměšněny a pohřbeny a nové se nemají kde vzít, výsledkem jsou samoúčelně komické postavy, jež ve vážnějších chvílích zůstávají viset ve vzduchu. Ondřej Zajíc mi dluží (dalších) pár hodin života.

Opravdu perfektně vybudovaná atmosféra, tematické občerstvení o přestávce nelze než chválit. Bohužel pro mě tak naplno vynikla rozvleklost předlohy a chudost jejího děje. Případné rozhořčení milovníků Vančury chápu a i jinak je to poněkud paradoxní, přesto hodnotím takto poměrně nízko právě proto, že se Divadlu v Celetné povedlo přesně to, o co usilovali... A povedlo se jim to znamenitě.

74,99% Bravurní výkony Marka Němce a Martina Hofmanna v kombinaci s rozverně filosofujícím textem. Určitě to není inscenace pro každého, mě si ale získala.

Hříčka, která pobaví, jejímu úspěchu ale jistě napomáhá i rozumně nastavená délka.

74,99% Klobouk dolů, tak tohle bych fakt nečekal, až mám nutkání změnit svůj názor na Michala Viewegha... Ovšem ještě s tím počkám, mám totiž podezření, že výsledný nadmíru pozitivní dojem mají na triku primárně Barbora Poláková, Ivan Lupták, Hana Vagnerová, Ljuba Krbová, Miroslav Hruška... A možná i Jiří Langmajer, jehož specifický projev do této inscenace dobře zapadá.

64,99% Kdo ví, jak by inscenace vypadala bez Jiřího Langmajera v titulní roli, který byl nezřídka spíše Jiřím Langmajerem než Richardem. Ty problesky, kdy jsem si připadal, jako bych se přesunul do Divadla Palace, můj výsledný dojem značně srážejí.

64,99% I mně se tento způsob přiblížení předlohy "obyčejnému divákovi" zdá poněkud nešťastným... Na druhou stranu, odhlédnu-li od Havlíčka a podívám-li se na inscenaci samotnou nepředpojatě, musím konstatovat, že "na ní něco je".

74,99% Podmanivá fabulace, alternativní výklad dějin první poloviny dvacátého století, inteligentní zábava.

45% Ne, text opravdu nemá potenciál tříhodinové inscenace... A přílišná úcta k autorce a z ní plynoucí nechuť škrtat se na výsledku bohužel dost podepisují.

Neurazí, ale ani nenadchne, každý si tam jistě najde pár zajímavých prvků (někdo více, někdo méně), zásadní otázka ovšem je, zda tato hra má dnes co říct. Nebo jinak - jsme v bodě, kdy má smysl varovat před plíživým nástupem ideologie? Navíc způsobem, kdy je nosorožectví podáno tak polopatisticky?

Inscenace (či hra), v jejímž průběhu se na sebe vrší otázky jedna na druhou, aby se v závěru divák odpovědí nedočkal. Ovšem v tomto případě jde o legitimní poselství. A Michal Kern byl naprosto fantastický.

Jadrný jazyk ve správném kontextu je kombinace, která není k vidění příliš často. V této inscenaci ovšem ano.

Jan Hřebejk je režisérem, který na Jezerku přináší divadlo výrazně převyšující tamější standard. Podle mě tuto inscenaci rozhodně stojí za to vidět, obavy z tupého kopírování filmu, jež by mohla vzbudit Hřebejkova zainteresovanost v obou počinech, nejsou na místě.

64,99% Mně osobně atmosféra nádraží Praha-Bubny přišla spíše rušivá a myslím, že většinu s ní spojených dojmů si už každý přinesl s sebou. Ovšem divadlo sloužící jako zrcadlo divákových emocí je málo, jiskra zažínající plamen by měla primárně přijít z jeviště. Přesto stojí za vidění, zrůdnost tématu mi nejlépe přiblížil Radek Zima svou po celou dobu udrženou "chladnou profesionalitou loajálního zaměstnance", který prostě dělá svou práci a dělá ji dobře, výborný byl též Radek Valenta... Ostatní se podle mě spíše nechali unášet silou předlohy.

Vysledovat v této inscenaci biblický základ je práce pro detektiva, interpretace, k níž jsem nakonec došel, spočívá v relativizaci - každý z nás je někdy Job, někdy Elifaz Temanský, Bildad Suchský či Zofar Naamatský, někdy i Hospodin ve smyslu úlohy v předloze. Přesto pro mě má inscenace určité kouzlo, možná jako plamen pro můru, ale ač hodnotím průměrem, chystám se na druhou návštěvu.

Pro mě první seznámení s textem a dění na jevišti mě zcela pohltilo. Možná změním názor po zhlédnutí záznamu Krobotovy inscenace, ale nyní musím rozhodně hodnotit výše než redakce.

44,99% Udělat z tak testosteronem a estrogenem nasáklé hry tak impotentně frigidní inscenaci, to je úkol hodný ředitele dětského divadla.

Les je vícegenerační hrou, jak ji inscenovat v Disku, kde jsou všichni stejně staří? Divadlo sice nabízí možnosti, jak upřesnit věk postav nesouznějící s jejich představiteli, v Disku na ně však rezignovali a vše nechali na divákovi. I tak mě ale dění na jevišti bavilo sledovat, pro mě osobně vyčnívá ďábel Niny Horákové.

65% Historický odstup a znalost událostí přišedších po natočení filmu dovolily autorům a též Vladimíru Morávkovi dát předloze nové rozměry a kvality. Po zhlédnutí filmu i inscenace bych osobně doporučil vydat se do divadla.

Viz recenze Veroniky Boušové, atmosféra a herecké výkony jsou tím, co mé hodnocení zdvihá nad průměr, též jsem ale marně čekal na nějaké poselství, jasně formulovaný názor. Ovšem dost možná hra záměrně nic takového nenabízí.

54,99% Falstaf Norberta Lichého skutečně zaujal a královsky pobavil, není ale poněkud smutné, že by si v této inscenaci zasloužil korunu právě on?

Vzpomínám si, jak mě kdysi zasáhl film... Současné nastudování v Karlíně je jeho odraz přes několik zrcadel, sice je pořád vidět, že "to tam je", ale je to z většiny zásluhou originálu, inscenace jako zesilovač nefunguje, spíše naopak.

Výběr textů přednášených Carmen Mayerovou mi přišel dost problematický a u posledního jsem se už musel nutit, abych aspoň částečně udržel pozornost.

Ovšem Jak se dělá divadlo v podání Petra Kostky byl absolutní divácký zážitek, který bych si s chutí kdykoliv zopakoval.

Mně kombinace Chantal Poullain a Jiřího Schmitzera naopak seděla... Hra samotná si ale nečiní ambice na víc než glosovat téma manželství (a partnerství obecně) a pobavit. Jak do mého vědomí přišla, tak z něj odešla.