Jiří Koula

55% Ano, inscenace pro Barboru Polákovou, dle mého i pro Václava Vydru... A pak pro tolik statistů, kolik se jich jen ve vinohradském souboru najde.

65% Pro mě zajímavé zjištění, že Lilian Malkina i Naďa Konvalinková umí hrát docela umírněně, Jan Zadražil vskutku chvílemi trochu moc tlačí na pilu. Celkově příjemná záležitost (závěr mi osobně nevadil, naopak díky němu inscenace má pointu a nekončí jen proto, že už ji není jak natahovat), jež ale časem vyšumí.

Nápaditá scéna, prostor pro dvě výpovědi, jež nesklouzávají k lacinému popisu hrůzných detailů, jež jsou však celou dobu přítomny všude "mimo záběr".

55% Existuje-li divadelnický poslední soud, doufám, že se před ním bude Marcela Holubcová zpovídat z vraždy své postavy.

Vzhledem k druhé půli by snad bylo možno její výstupy překlasifikovat na zabití z nedbalosti, na trvalosti a nezvratnosti následků to ale nic nemění.

Ke Kauze Salome jsem napsal toto: "A to je vše? Kdyby se na tom zapracovalo (v mnoha ohledech), mohla by z toho být opravdu výborná inscenace."

Těžko bych našel trefnější shrnutí pro Kauzu Maryša, v obou případech inscenacím chybí nějaké ty minuty navíc, ale i obsah, jímž je naplnit.

To na jednu stranu budiž autorům připsáno k dobru (nesnažili se ušít plesové šaty z látky na noční košili), na druhou stranu je to prostě škoda, obě témata by si zasloužila dopracování do takového výpovědně kompaktního celku jako Kauza Médeia.

64,99% Což o to, jde o zajímavě zpracovanou inscenaci, jež staví na nadprůměrných hereckých výkonech prakticky všech zúčastněných.

Škoda jen, že text samotný je tak neskutečně prázdný, k danému tématu (starší pár a mladší milenka) se nesnaží zaujmout postoj ani přinést jakoukoliv jen trochu originální myšlenku.

Ve výsledku je tak největším překvapením zjištění, že v Rokoku z této bezúčelné pitvy všednosti vykřesali cosi, co rozhodně neurazí.

Ne zcela nezajímavé pro děti i dospělé, nicméně scény stavějící vše čistě na tom, že kluci jsou prostě raubíři, mě osobně až nudily. Navíc v závěru inscenaci začal citelně docházet dech.

Proměněná šance Martina Hofmanna ukázat, že jeho výrazový rejstřík je obsáhlejší, než dává jinde najevo.

První část poněkud "zazdil" obtížně dešifrovatelný závěr, pomoci může možná znalost předlohy (nevím, neznám).

Zato druhý "monolog" už je skutečná lahůdka, uvozovky jsem použil proto, že precizní herectví beze slov Mariky Šoposké monolog proměnilo v plnohodnotné drama dvou postav.

Podstatná informace - hlediště jsou sedadla při vstupu vpravo, sice se židle nacházejí i po zbytku obvodu pískoviště, s těmi ale tvůrčí tým vůbec nepočítal, herci hrají jako v kukátkovém divadle s hledištěm umístěným u pravé stěny.

A hra samotná? Kdo si chce onu paralelu mezi světem dětí a dospělých najít, ten si ji najde, nicméně jde o kus ze série "dodělej si sám".

Proč jít na Křišťálovou noc? No, Zuzana Onufráková i Jana Pidrmanová jsou vcelku pohledné ženy, něžnější část publika pak třeba zaujme Miloslav König v trenýrkách či ležérně drsný zjev Filipa Čapky.

A proč tuto inscenaci uvedlo Švandovo divadlo? Tak to by mě taky zajímalo, ostatně publikum, jež by se vešlo do studia o patro níže, a závěrečné dvojí vlažné zatleskání (až mi bylo stydno) jsou znamení, že kvůli divákovi to nebude.

Hra samotná v sobě má sice jistý potenciál, inscenace Štěpána Pácla na něj ale zvysoka... kašle.

Po dvojím zrušení představení jsem se konečně dočkal... A musím říct, že jsem byl opravdu velmi mile překvapen, nechci srovnávat s incenací Divadla v Dlouhé, vodítkem budiž totožné procentuální hodnocení.

55% viz blog

55% Zase jedna inscenace bez pointy, jež končí prostě proto, že autorům došly myšlenky, navíc způsobem, který je fackou divákovi. Na druhou stranu, na ústřední dvojici se rozhodně dalo dívat.

64,99% viz komentář Pavla Širmera

54,99% Kombinací začlenění moderních prvků (rámový detektor kovů, automat na kávu) a převzetí textu, jenž nekompromisně odkazuje na dobu svého vzniku, se z inscenace vytratil potenciál nadčasovosti či aktuálnosti a zůstalo jen jakési podivné bezčasí.

Lucie Ferenzová vyměnila Romana Zacha za Ivana Achera ze stejné stáje a výsledek není nepodobný Kolonii - to nejlepší je hudba. Nicméně, v tomto případě text dává alespoň některých hercům možnost prokazatelně hrát.

Hercům jsem až asi na tři věty (a monolog v italštině) rozuměl... Ovšem čemu nerozumím, to je režijní záměr pana Čičváka, těch proč mi v hlavě bzučí příliš mnoho.

Jedna z inscenací o stáří, jež opravdu docení asi jen ti, jichž se týká. Ovšem vzhledem k výkonům obou protagonistů minimálně snesitelná.

Zajímavě koncipovaný rozpracovaný Strinbergův Tanec smrti, rozhodně doporučuji více než originál v nastudování Divadla na Vinohradech.

35% Hodina a čtvrt rozjímání o lidskosti jednotlivé, párové i hromadné, přítomné, minulé i budoucí skrze dvě nereálné postavy, v některé z nichž se ale sem tam nejspíše každý pozná. Postmoderna ve svém negativním významu, nezávazné naťukávání čehokoliv, co se zrovna mihlo autorovou myslí, v celku interpretovatelném několika způsoby, přičemž je zcela na každém, který si zvolí, nikomu na tom totiž nezáleží.

Díky svému nevelkému rozsahu však inscenace neunaví, maximálně ve Vás zanechá pocit, že jste tu chvíli mohli strávit lépe.

viz blog

75% viz blog

85% viz blog