Jiří Koula

54,99 % Druhá divadelní procházka Strašnicemi, tentokráte příliš roztahaná, jednotlivé dramatické zastávky působily spíše jako osvěžení na cestě Mojžíšova lidu pouští než cíl hodný dosažení, vesmír (či člověk) má dobrý smysl pro humor, když režii svěřil Janu Fričovi, který se nebojí jít za hranu možného a snesitelného, dotažení do důsledků je nejvyšší formou karikatury. A již jistě osudovým vtipem byl řidič troubící na divadelní procesí, jež mu stálo v cestě, toť vulgárně materialistický důkaz faktu, že si divadlo sice může nárokovat širé okolí, to se ale jen proto jevištěm nestane.

45 % Po zhlédnutí této inscenace si myslím, že by se Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou měli v Divadle Na zábradlí věnovat čistě autorskému divadlu. Ani Pasternakův román jim totiž nezabránil, aby ho vzali jen jako rezervoár situací, na nichž však rozehráli vlastní hru. Důsledkem je, že o Živaga tu vlastně ani moc nejde, což je přístup, který se mi opravdu nelíbí (nejde-li tedy o dílo, které již bylo inscenováno tolikrát, že v "umírněném rozsahu" už s ničím novým přijít nelze).

Páclova inscenace bohužel ukazuje, že Maeterlinckův Modrý pták je v základu hloupá a nudná pohádka, děti jdou, kam je pošlou, poslušně dodržují pokyny a když je nejhůře, stačí otočit šutrem. Žádný náznak skutečného konfliktu, žádné vážné nebezpečí, žádná potřeba mobilizovat vnitřní sílu, prostě nic, stačí se držet notiček a všechno dobře dopadne. Tedy ono se tam všechno tohle tak či onak objeví, ale jaksi nad rámec nutného, jde o stejné kudrlinky jako celá Páclova režie. Ale věřím, že leckomu postačí čechrat beránkovi srst, aniž by si všiml, že se pod ní neskrývá maso, ale jen kost a kůže.

54,99 % Komu tuto inscenaci doporučit? Asi středoškolákům, kteří se tak s Bulgakovem seznámí zajímavější formou, než je odstavec v učebnici. Budu-li však vážit tuto inscenaci jako určenou pro širší publikum, mezi klady započtu herecké výkony a scénu (zkoumání ústřední kovové konstrukce mi zkrátilo nejedno hlušší místo), na opačnou stranu pak text/dramaturgii/režii, on je to opravdu divadelní dokument s důrazem na dokument.

Ano, "laboratoř pocitů". Ale sem tam z toho něco zajímavého vykouklo.

54,99 % Divadlo Aqualung přeběhlo od steampunku k "sociální sci-fi". Výsledek? Podivná směsice zábavy a rozpaků orámovaná výborným začátkem a koncem.

54,99 % Hořká komedie o touze po slávě a jejím destruktivním vlivu na rodinný život... Téma, které by si snad zasloužilo zpracovávat, ovšem asi ne takto. Inscenace, k níž mám jen jedinou výraznou výtku, tak nějak nevím, proč bych na ni kohokoliv posílal.

54,99 % Inscenace, z níž jsem si odnesl jen pocit, který se ale nebudu ani pokoušet verbalizovat.

Přiznám se, že nechápu, proč by někdo takovou hru chtěl napsat, proč by ji někdo chtěl inscenovat a proč by ji někdo chtěl navštívit. Průměrné hodnocení za technickou stránku a dobře odvedené řemeslo, jinak z mé strany jedno velké nepochopení.

Některé inscenace by měl člověk hodnotit co nejdříve, protože uplynou-li měsíce, už si je nevybaví. A toto je jedna z nich, průměrné hodnocení jsem si poznamenal po zhlédnutí a má amnézie budiž jeho potvrzením, z inscenace mi v mysli neutkvělo nic pozitivního ani negativního.

45 % Je mi líto, ale právě nevyrovnanost hereckých výkonů mě nutila celou dobu přemýšlet, zda jde o vážně míněný pokus o interpretaci Čechovovy hry, nebo o parodii nejtěžšího kalibru. To byl rozhodně unikátní zážitek a mé soukromé drama, obávám se však, že nikoliv záměrně.

54,99 % Ač opakovaně zmiňuji myšlenku spojení nového cirkusu s činohrou, stejně jako Risk i tato inscenace ukazuje, že v případě Cirku La Putyka dobrá vůle prostě nestačí.

Nešťastná inscenace, pokus o skloubení Shakespearova Macbetha s pohledem na Vladimira Putina (či moderního diktátora obecně), který ale tak docela nevyšel, nejvýraznější je právě ona snaha. Ovšem nemohu popřít, že vizuálně jde o inscenaci působivou.

Ale jo... To je tak vše, co k tomu mohu říct, obsáhlejší komentáře dodali kolegové.

Kde se stala chyba? Asi je ve mně, nikdy jsem nechtěl být popelář... A veškeré pokusy dotknout se vážných témat mi vyzněly tak nějak prázdně, ve Švandově divadle to umějí rozhodně lépe.

Zvláštní napětí mezi profesionalitou Musilova textu a amatérismem Sektoru pro hosty, ručička mého měřáku divácké spokojenosti celou dobu nervózně kmitala po celé stupnici.

Na to, že se k tvorbě Davida Drábka stavím řekněme rezervovaně, docela milé překvapení, když už se tato hra musela objevit na jevišti, je vlastně štěstí, že se jí ujal právě tento režisér. Zásadní otázkou však je, proč tuto hru dnes vůbec inscenovat, potřeboval snad Drábek hřiště, na němž by se mohl vyblbnout, aniž by tím ublížil textu?

54,99 % Přiznám se, že Nabokovovu předlohu neznám, což mi inscenace dala pořádně sežrat, většinu své energie jsem tak věnoval tomu, abych si poskládal příběh. Myslím, že to se mi ve výsledku podařilo, mám ale vážné pochybnosti, že je tohle správná interakce tvůrců s publikem.

54,99 % Nepříliš přesvědčivé, nepříliš zapamatovatelné, postrádal jsem zřetelné napětí, naléhavost.

U této inscenace mám zásadní problém s textem, v němž hlavně ze začátku jednají postavy několikrát extrémně nelogicky jen proto, aby se příběh mohl rozehrát v požadovaném směru. Je mi líto, ale tyto "boty" mi celkově znemožnily si inscenaci užít tak, jak by si zasloužila.

54,99% Inscenace, v níž vidím značný potenciál, zvolená koncepce se jeví funkčně a má dle mého šanci zaujmout i "puberťáky", kontrast mezi Májem a úryvky z Máchových deníků jsou pak zajímavým příspěvkem do diskuse, nakolik se v díle odráží autorovo nitro a život. Jenže co naplat, na mé repríze nebyl Vojtěch Morava zrovna dvakrát ve formě a odhalil tak největší úskalí divadla jako živého umění, můžete sebevíce zkoušet a promýšlet, můžete mít sebelepší úmysly, ale nakonec se počítá to, co divák vidí.

Skvěle to začalo, skvěle to skončilo... Jenže příběh obsahuje tolik zvratů, že se v něm téměř ztratí i dospělý divák, dítě to má jednodušší, prostě přestane věnovat pozornost dění na jevišti a zkusí se zabavit jinak. Přesto je třeba ocenit výpravu a herectví Jakuba Barana i Michala Šturmana, potenciál tu je, možná by stálo za to vrátit se do zkušebny, proškrtat děj, udržet "bláznivou rovinu" a nechtít po loutkové scéně, aby suplovala zájmotvorný prvek ve chvíli, kdy to příběh nezvládá.

viz blog

45% viz blog

45% Už pro ten pocit. Jen pro ten pocit. Proč? Proč ne. Leda že by proto. Experimentálně ověřeno, že mě Petrželková Charmsem zvládne zabavit 40 minut. Posledních 15 minut repete Erroru, čekání na Godota (či kohokoliv, kdo by to uměl skončit, když režisérka ne). Ale stěžovat si můžu leda na sebe, věděl jsem, do čeho jdu, a právě do toho jsem šlápl, trest za hřích naděje v něco jiného přijímám. Ale nápadité to bylo, to jo.