Jiří Koula

44,99 % Sečteno a podtrženo, mé nízké hodnocení Temné energie odráží podle mého nevhodný výběr předlohy vzhledem k záměru. Jistě jsou knihy, kterým emancipace osobních realit neuškodí (ostatně některé záměrně nic jiného ani nenabízejí), ovšem řekl bych, že zrovna román Juli Zeh mezi ně nepatří. Pokud je vám ale tvorba MeetFactory blízká, pravděpodobně budete výrazně spokojenější. Více viz blog.

44,99 % Sečteno a podtrženo... První řada, sedmé sedadlo zprava. Pro to byla inscenace vytvořena a z něj třeba i funguje, takže pokud se na ni chystáte, zkuste urvat to nebo nějaké kolem. Více viz blog.

Long story short: Nejsem večírkový typ, nebaví mě předstírat aktivní zájem o někoho, koho jsem dosud neviděl a už ho ani nikdy neuvidím (zvlášť když je smyšlený), pointy dvou tří postav, jež jsem vyslechl, mi přišly slabé ve srovnání s délkou čekání na ně. To celé umocněno zmarem nad tím, že skutečnými VIP pro mě byli herci, kteří ale byli schováni za své postavy.

Mé rozloučení s tvorbou Miroslava Bambuška. V inscenaci jsem sice viděl většinu toho, co vyzdvihují kolegové, tedy aspoň ve smyslu "Jo, tohle bych si z toho měl odnést.", leč co je to platné, když to vše spolehlivě přehlušil pocit nudy na hraně snesitelnosti.

Intelektuálové hrají pro intelektuály o odtržení intelektuálů od běžného života. Touto inscenací Studio Hrdinů vstoupilo do páté fáze smutku po smrti reflexe reality všedního dne elitami, už zde není popírání, hněv, smlouvání ani deprese, jen smíření s daným stavem - jsme mimo, akceptujeme to a jsme s tím v pohodě. Zcela zbytečná inscenace, byť řemeslně povedená.

Desetiminutová expozice natažená na hodinu, pak výjev patřící k tomu nejsilnějšímu, co jsem viděl za dost dlouhou dobu, poté dva tři zajímavé zvraty, konečně divadlo... A střih, přechod ke katarzi přes oslí můstek tak absurdní (byť třeba i subjektivně pravdivý), že se z toho na mé repríze odbouraly obě herečky - standardně výjimečně přesvědčivá Vilma Cibulková a Kateřina Kaira Hrachovcová, u níž doteď nevím, zda jsem nevěřil jen jí či i její postavě.

Sečteno a podtrženo, pokud jsou pro vás Smolíkovi jen soubor jmen a vzpomínka na svébytnou animaci a máte zároveň rádi české rodinné komedie z minulého století (či režimu), pak si tuto inscenaci pravděpodobně užijete. Pokud byste ale chtěli "ty Smolíkovy", pusťte si radši seriál. Více viz blog.

44,99 % Inscenace, na níž je vidět, proč tvůrci chtěli, aby vznikla. A mohla by to být opravdu výborná inscenace, akorát by ji musel dělat někdo jiný. Takhle je k vidění bezradné potácení se od nápadu k nápadu, jednotlivé působivé myšlenky, motivy a výjevy se topí v kaši zmatku, až by snad bylo lépe, kdyby onen potenciál nebylo vidět, kontrast mezi "je" a "mohlo by být" je až fyzicky bolestný.

44,99 % viz blog

44,99 % Velmi příjemné zjištění, že by byl Otmar Brancuzský schopen uhrát monodrama. Jenže co je to platné, když to předvádí na textu, jehož výpovědní hodnota je cele obsažena v anotaci?

44,99 % Pohled na českou společnost? Snad, ale bohužel skrze brýle mainstreamových médií, od mladých alternativců (no, vlastně od divadla obecně) bych čekal jiný přístup, ten se sice projevil ve formě, jenže ten mdlý obsah opravdu prominout nemůžu.

Zajímavé nápady, velmi dobré herecké výkony. Tam proč tak nízké hodnocení? Přijde mi, že čím vážněji dnes tento text zkoušíte brát, tím směšnější je výsledek. A tady se na pilu tlačilo opravdu hodně, ve výsledku tak pro mě šlo o nesmírně zábavnou grotesku, bohužel zjevně nezáměrně.

Jak píše Vladimír Rogalewicz: Přelet nad kukaččím hnízdem bez McMurphyho. Sice uznávám, že jsem opravdu viděl "sondu do schizofrenní absurdity doby z prostředí známé psychiatrické léčebny", jenže mě přestala zajímat i bavit už před přestávkou.

44,99% Vydatná porce lidově zábavného divadelního vlašáku (za cenu, z níž by Jiřině zrudly trencle).

Útvar, který snad mohl být intimní výpovědí hereček, skončil kdesi v temných útrobách Poláškova batohu.

35% Nešťastná inscenace, jejíž problémy pramení už z nepovedené dramatizace. Jako divák říkám, že kdyby po hodině oběsili všechny možné podezřelé podle hesla "Zabte je všechny! Bůh už si je nějak přebere.", mé hodnocení by to zvedlo o desítky procent (i proto, že mi bylo zcela lhostejné, kdo je vrah). Naproti tomu obdivuji Petra Mikesku, naučit se takové množství textu je vskutku pozornosti hodný výkon.

viz blog

44,99% A mně to až tak ztracené nepřišlo, paradoxně asi právě kvůli scénám, které kolegům vadily nejvíce. Pravdou ale je, že nejde o žádný skvost a že inscenace víc než co jiného ukazuje, jak ošemetné je snažit se slovní hříčky pospojovat do souvislého textu, pokud to totiž tak úplně nevyjde, je to dost znát.

Mně to "psycho" prostě nějak nevyznělo... A bez toho se to celé sesypalo, audiovizuální ilustrace "běžela naprázdno" a pak jsou tu výtky z komentářů kolegů. Výsledkem tak pro mě byla "uhlazená nuda".

44,99% Fyzické divadlo v plné palbě, racionálno vykázáno do předsálí, emoce zvány. Viděl jsem hluboký prožitek obou hereček i práci, kterou muselo dát toto stvořit, leč zůstal jsem neosloven.

44,99% Úspěch vás může povznést do výšin, z nichž spadnout může být stejně tak snadné jako fatální... Jo a drogy jsou špatné. Obávám se, že i když to oblečete do sebelepšího hudebně-tanečního kabátku, výsledkem bude stále jen banálnost v lákavém balení.

44,99% viz blog

44,99% Rodinná hudební komedie "pro chudé". Je v ní sice vše, co je k úspěchu potřeba, ale vše je dávkováno v podivně malém množství, výsledkem je "dietní inscenace", jež sice asi vyloženě neurazí, ale zůstane po ní otázka "A to bylo vše?". Doporučil bych ji spíše k (víkendovému) odpolednímu uvádění, aby pak člověk mohl strávit večer něčím "výživnějším". Nízké hodnocení pak odráží tento můj "neukojený hlad" spíše než "pocit nepovedenosti".

44,99% Divadelní ekvivalent pohledu na rybáře podřimujícího za jarního rána u líně plynoucí řeky. Možná, že se všude kolem rodí nový život, voda pochází z tajících ledovců kdesi v horách, rybáři se hlavou divoce honí myšlenky a hluboko pod hladinou bojuje ryba o život, vy však vidíte jen obraz blížící se svou statičností fotografii. Davidu Jařabovi se povedlo vytvořit inscenaci, v níž ostře kontrastuje dramatičnost obsahu s nezáživnosti formy, možná to byl záměr, výsledkem je však mimořádně nudná inscenace (byť nepostrádající určité kvality).

Pozornosti hodný výkon Roberta Jaškówa byl pro mě bohužel zastíněn "ideologickým zázemím", Viktorie Čermáková se zřejmě snažila najít paralelu mezi dřívějšími a dnešními protesty proti establishmentu, aniž by však z výsledku byla její platnost patrná. A též mi tak docela nesedl ten "undergroundový kabát". Jinak řečeno, možná jde o dobrou inscenaci, ovšem v tom případě nepatřím k cílovému publiku.