Jiří Koula

Děkuji OLDstars, že jsem tento text mohl konečně vidět naživo. A také, že jsem objevil Alžbětu Malou, které mi ihned učarovala. A napodruhé i Anastázii Landovou, u níž jsem při prvním zhlédnutí sice viděl pečlivě vypracovanou vnější slupku, pod níž mi ale chyběl skutečný kontakt s postavou, napodruhé už jsem tento nedostatek necítil.

Inscenace, v níž herci suverénně přehráli herečky. Ale jinak ano, funguje to i na divadle.

Od Kebabu jsem roky čekal na další inscenaci Gianiny Cărbunariu. Dočkal jsem se a odcházel nezklamán. Příběh tří outsiderů, kteří se rozhodnou svým způsobem bojovat proti zběsilé době, natřít to těm, kteří jsou in. Oceňuji mimořádně trefné obsazení. Jen připsaná postava Tomáše Bareše některé scény učinila poněkud divnými. Ale uznávám, že jiným coby přesvědčivý klubový vypatlanec dodal šmrnc. A Tomášem Staňkem ručně vytvářená diskoška při výpadku techniky, to bylo prostě top!

Krásná ukázka toho, že herecké školy k něčemu jsou. Naproti tomu škoda, že jsem zhlédl představení s jedním z reflektorů obráceným přímo na mě, tudíž jsem nezřídka viděl z herců obrysy spíše než co jiného.

LaBute umí provokovat a tímto textem to jen potvrzuje. Jako výplň hraná na náhodných místech během roudnického festivalu působila výsledná miniinscenace dosti přesvědčivě, věřím, že bude fungovat i na baru v Celetné v rámci Festivalu studentských divadel. Přesto mi tento formát přijde trochu škoda, zvládl bych i více.

74,99 % Shrnuto, Šumavské legendy jsou vzpomínkou na dětství, návratem do časů, kdy jsme věřili, že leccos je možné, a též konejšivým pohlazením. Nezbývá mi než poradit, dopřejte si ten luxus a nechte se pohladit. Více viz blog.

74,99 % V jednoduchosti je síla, síla Schimmelpfennigova textu i této Ferenzové inscenace. Více viz blog.

Inscenace o nás. Bohužel. Více viz blog.

65 % Nechť je hned v úvodu jasno, inscenace Adama Skaly a Martina Satoranského Všechno, co v nás zkurvili komunisti je nejspíše právě tím divadlem, které bych dělal já, kdybych to uměl. Více viz blog.

Na jedné straně nepochybuji, že v Homo 40 vymezená komunita skutečně existuje, a inscenaci považuji za její vtipnou i dojemnou analýzu, navíc je to fakt dobré divadlo, bravo. Ovšem pro mě skutečně zásadní rozdíl oproti Homo '06 je uzavřenost a vyhraněnost. Hovoří Homo 40 za všechny (čtyřicetileté) gaye? Za všechny pražské gaye? Za většinu? Jak významnou? Nevím a nejsem si ani jistý, zda to vědí tvůrci. V tomto kontextu mi její absolutnost a sebeobsažnost přijde prostě nefér, jde o příliš jasnou zprávu o příliš nejasné skupině. Nezbývá mi než doufat, že k tomu řeknou své i ti, kteří byli vyloučeni. Více viz blog.

74,99 % Sečteno a podtrženo, Znalci jsou opravdu tím, co tvrdí anotace. A za sebe přidám, že jde o text, který mě dost baví, a jeho zdařilou inscenaci. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, inscenace Rituální vražda Gorge Mastromase v Pidivadle sice nejspíše nezíská žádnou cenu a její herci nepůjdou ze školy rovnou do divadel zvučných jmen, nicméně za návštěvu určitě stojí, pro mě osobně je ze tří letošních zhlédnutých tou nejpodařenější. Více viz blog.

Inscenace balancující na hraně snesitelnosti, z níž však pro mě osobně nespadla. Bylo to crazy a přitom vypovídající, zdařilý studentský počin.

65 % Obstojná inscenace mimořádného textu, vlastně mě mrzí, že byla uváděna tak krátce.

74,99 % Podařená inscenace, jež přišla ve vhodný čas, navíc disponující Janem Plouharem v hlavní roli, to je prostě ústecký poklad.

74,99 % Komedie, jež je zdařilou kombinací rodinného a společenského dramatu, pro mě osobně cenná především málokdy viděným střízlivým pohledem na migrační otázku, Natálie Kocábová tak nechává diváka vyslechnout i hlas, který se ve vypjatém pořvávání obou extrémních táborů obvykle ztrácí.

Sečteno a podtrženo, Lorca pod 3D Company je nyní již uceleným pohledem do jedné výjimečné duše a skrze ni i na dobu, jež ji sice zformovala, ale též zahubila a připravila o možnost naplnit svůj potenciál. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, to, že budoucnost vidím jinak, je dost slabý důvod k odmítnutí této jinak zdařilé inscenace, takže se na ni vydejte a konfrontujte se s ní sami. Více viz blog.

74,99 % Sečteno a podtrženo, inscenace Dánská občanská válka 2018-24 rozhodně stojí na zhlédnutí, stejně jako stojí za přečtení Nielsenova předloha. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, pokud předchozí Kolo kolo mlýnský považuji za přehmat z hlediska výběru textu, pak Neslušní jsou návratem Komorní činohry v plné síle a tuto inscenaci rozhodně doporučuji navštívit (i přes ony úlety do muzikálu, snad se z toho nestane standard). Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, když o tom tak uvažuji, Čekání na Kokota vlastně neříká nic nového, objevného... Ale promlouvá vtipně a energicky a to není málo. Více viz blog.

Mám poznamenáno hodnocení, z něhož plyne, že mě toto zpracování zaujalo více než Synáčci. Ovšem už vůbec netuším proč a vzhledem k tomu, že je inscenace po derniéře, už je to jedno.

74,99 % Přiznávám, že tvorba Tygra v tísni mě většinou neoslovuje, ovšem v tomto případě Marie Nováková se Zuzanou Burianovou vytvořily inscenaci, která prostě má smysl. Situace žurnalistů za protektorátu je východiskem umožňujícím zobrazit lidi ve chvíli, kdy se pod tlakem okolností odhalují jejich charaktery. Navíc otázka motivací a postojů novinářů je dnes opět palčivě aktuální, o důvod více na inscenaci vyrazit.

Něžné pohlazení, hřejivé jako panák na uvítanou, měkké jako babiččina duchna, výjimečné zastavení v čase a prostoru.

Výtrysk vulgárního primitivismu, z něhož by na leckterého diváka mohl jít infarkt... Jenže do Rubínu to skvěle sedí. A navíc to má vtip a švih. A Petra Vančuru.