Jiří Koula

Sečteno a podtrženo, otáčkový Dracula je jednak povedená letní zábava, tvůrci se však zároveň pokusili vypořádat s časovou propastí mezi dobou vzniku předlohy a realitou současného publika. Výsledek může být místy kolísavý a rozpačitý, pro mě osobně to však ve výsledku zážitek spíše umocňuje, inscenace se mi tak do mysli zaryla výrazněji, než kdyby se vše hrálo na jistotu. Více viz blog.

74,99 % Originální přístup režiséra a dramaturga Martina Satoranského k tradičně strukturovanému monodramatu spolu s výkonem Marie-Luisy Purkrábkové důsledně naplňující zvolenou koncepci způsobí, že se namísto obvyklé trojkombinace smích-dojetí-zapomnění budete s viděným muset vypořádat, nějak si to sami pro sebe přebrat. A byť k tomu můžu mít své výhrady, inscenaci rozhodně doporučuji k návštěvě.

Sečteno a podtrženo, otázku, proč je Caryl Churchill považována za první dámu britské dramatiky, mi inscenace Čaj a apokalypsa (opět) nezodpověděla. Řekl bych, že celý tvůrčí tým odvedl dobrou práci, snad i chápu, proč si Divadlo Letí tento text vybralo... Přesto vlastně nevím, komu bych výsledek doporučil, sobě určitě ne. Více viz blog.

84,99 % Sečteno a podtrženo, chcete-li vnímat Cloud jako povrchní inscenaci, bránit vám v tom nemohu, je to vaše právo a i tak si ji můžete užít. Rozhodně to však neznamená, že opravdu povrchní je. Pokud kolega Holubec ve svém komentáři píše, že v Divadle D21 není zvykem nejít do hloubky, já dodávám, že tam není zvykem ani divákovi servírovat vše předžvýkané, naopak je tamějším zvykem počítat s jeho aktivním zapojením, přemýšlením a interpretací. Více viz blog.

44,99 % Sečteno a podtrženo... První řada, sedmé sedadlo zprava. Pro to byla inscenace vytvořena a z něj třeba i funguje, takže pokud se na ni chystáte, zkuste urvat to nebo nějaké kolem. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, Kolo kolo mlýnský je řemeslně dobře udělaná inscenace, jak jsem z KoČky zvyklý. Na co už ovšem zvyklý nejsem, to je výběr textu, v němž postavám naprosto nemůžu věřit. Ale vy ten problém třeba mít nebudete. Více viz blog.

84,99 % Sečteno a podtrženo, v Rubínu zase jednou vznikla inscenace, na niž se budu rád opakovaně vracet a jež právě tomuto prostoru dle mého sluší. A Dagmar Radové (no dobře, hlavně sobě) přeju, ať tento "Rubín s ženskou tváří" pokračuje, Thelma a Selma by mohla být začátkem... krásného přátelství. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, pokud vám při spojení typu "jevištní báseň" či rýmu inscenace - meditace nenaskakují pupínky, pak by se vám Correspondence mohla líbit (více než mně) už během představení, já ji vzal na milost spíše až při zpětném promýšlení. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, pokud jste zaměstnanci, pak Bull doporučuji ke zhlédnutí i kvůli obsahu, bez ohledu na váš pracovní poměr však stojí za návštěvu už proto, že je to prostě dobré divadlo. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, Svatojánská noc je důstojnou nástupnicí Bakchantek - je to inscenace, z níž čiší promyšlenost všech složek, leč přesto je ve výsledku lehce šílená, po celou dobu diváka drží, na první dobrou se dá "tak nějak" pobrat, avšak odejít s pocitem "jo, všechno jasné" je pravděpodobně nemožné. Více viz blog.

55 % Sečteno a podtrženo, Utrpení mladého Werthera je svým způsobem zdařilou inscenací, s níž se divák může tak či onak ztotožnit. Mně osobně se z ní ale vytratil Goethe. Více viz blog.

84,99 % Sečteno a podtrženo, Panna Orleánská je plnokrevnou inscenací, jež zahltí všechny vaše smysly a sama má svůj smysl, pro mě jde o jeden z největších zážitků, jichž se mi v Divadle D21 dostalo. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, našel jsem si v tom, co jsem si v tom našel, ale třeba to bylo myšleno jinak. Každopádně to byla jízda! Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, na inscenaci Lorca † Bernarda se rozhodně vyplatí zajít už jen kvůli Bernardě, jedná se o pozoruhodně čistou inscenaci Lorcova textu jdoucí bez zbytečných příkras přímo k jeho temnému jádru. A pokud netrpíte jako já utkvělou představou o tom, jaké by mělo divadlo být, třeba si užijete i Lorcu. Více viz blog.

Sečteno a podtrženo, skončím, kde jsem začal. Předchozí řádky se vztahovaly k Zábranskému - postavě. Nevím, kdo je David Zábranský - člověk, neznám ho, setkal jsem se s ním jen skrze jeho hru Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, na základě této zkušenosti můžu říct maximálně to, že Zábranský - dramatik mě moc nebaví. Nebo naopak mě pouze baví, inscenace ve Studiu Hrdinů je zábavná, na čemž má rozhodně zásluhu i herec Stanislav Majer a možná režisérka Kamila Polívková, pokud Majera vedla. Co se ale skrývá za touto zábavností? Nevím, já nic nenašel. Více viz blog.

65 % Na rovinu, inscenaci jsem zhlédl před deseti měsíci, poznamenal si procenta a dal ji do složky blogy. Po čase jsem se k ní vrátil a už mi nebylo jasné, proč jsem o ní chtěl napsat blog, přesunul jsem ji proto do složky komentáře. A včera jsem zjistil, že už si z ní vybavím jen scénu Lukáše Kuchinky a na ní Pavla Neškudlu coby představitele titulní role. Nebudu se tvářit, že k ní mám dnes co dalšího říct, prostě nevím, omlouvám se všem angažovaným a Marii Špalové zvlášť. Nicméně bezprostředně po zhlédnutí mě něčím oslovila, proto na ni vyražte a zjistěte, co to bude pro vás.

Myšlenka inscenace je obsažena už v názvu - jakou šanci ukázat, co v něm skutečně je, má superhrdina v malém poklidném městě? Ale superhrdina si umí poradit. One-man show Jana Šípala je nejen zábavná, ale pod kostýmem superhrdiny se schovává odkaz k dosti podstatnému aspektu dnešní doby v té naší zaprděné kotlince, totiž k nespokojenosti plynoucí z kontrastu mezi vnitřní touhou člověka něco zažít, něco dokázat, být součástí něčeho významného, a vnějšími podmínkami, jež jsou právě teď a tady tak nějak šedé, průměrné, nudné.

54,99 % Ne, tento text prostě nemám rád, pro mě příliš mnoho zbytečných slov. Ovšem úvodní scéna s vozíkem (plně realizovatelná asi právě jen na roudnickém festivalu), kulisy cílové destinace a pozornosti hodný výkon Evy Sinkovičové, to jsou kvality, jež mi chvílemi daly na mou nechuť k textu zapomenout. A to není málo.

Pozitiva - text (díky Kryštofu Lepšíkovi za výběr) a potenciál obou hereček (díky Natálii Novákové a Karin Vápeníčkové), typově rozdílné, zajímavý kontrast plně v intencích textu. Negativa - režie ("díky" Kryštofu Lepšíkovi), herečky očividně neměly úplně jasno v tom, co přesně v které scéně hrát. Něco mezi - překlad (opět Kryštof Lepšík), zachování původní lokace s vtípky aktualizovanými pro české prostředí, zvláštní napětí.

Long story short: Nejsem večírkový typ, nebaví mě předstírat aktivní zájem o někoho, koho jsem dosud neviděl a už ho ani nikdy neuvidím (zvlášť když je smyšlený), pointy dvou tří postav, jež jsem vyslechl, mi přišly slabé ve srovnání s délkou čekání na ně. To celé umocněno zmarem nad tím, že skutečnými VIP pro mě byli herci, kteří ale byli schováni za své postavy.

54,99 % Petr Maška sepsal přesně ten text, který nemusím - pokud nevíte, o kom se hraje, dostane se vám útržků, které si stejně tak docela neposkládáte, pokud máte nastudováno, už nepotřebujete takovouto koláž. Inscenace je na to, že jde o "site-specific v prázdných místnostech", vizuálně zajímavá, herci pod vedením režisérky Lucie Ferenzové se snaží, ale u mě uhráli maximálně lepší remízu.

84,99 % Od předlohy přes dramatizaci a chudou leč bohatě využitou scénu až k hereckým výkonům, v této inscenaci je prostě všechno dobře; ne nutně výjimečné či unikátní, ale rozhodně nadprůměrné. A navíc to všechno dohromady prostě funguje. Hledáte-li inscenaci pro puberťáky či ty z nás dospělejších, kteří nejsou přehnaně dospělí, pak vřele doporučuji, viděl jsem obě premiéry v H2O, viděl jsem reprízy na festivalech v Roudnici nad Labem i v Celetné... A těším se na další setkání.

Oceňuji obohacení Musila o další autory, dobrý nápad, který funguje. Scéna naladí a do ní vhodně zasazenou stylizaci herci precizně dodržují. Jenže se mi i zde přihodilo to, co se mi u inscenací Tygra v tísni stává - časem onen výrazný a vymazlený vizuál přehlušil vše ostatní a já měl pocit, že sleduji živý obraz a ne divadlo, jedna složka vyhrála nad celkem.

74,99 % Když si čtu své hodnocení inscenace tohoto textu Divadla v Celetné, říkám si, zda vůbec šlo o stejnou hru. Ale nejspíš ano, to, co pro mě nefungovalo ve Špalkově režii mezi Lukešovou a Jastrabanem, naopak ve Staňkově režii mezi Kauckou a Tylem šlapalo jako pověstné švýcarské hodinky, bravo.

55 % Tuctová romance okořeněná událostmi jedenáctého září. Bohužel však jde skutečně jen o kulisy, děj by se dal přesadit do jiných a zůstal by stejně nezajímavý. Karolína Vaňková i Kryštof Lepšík sice byli přesvědčiví a bavilo mě je sledovat, ale co naplat, když není o čem hrát, tak prostě není.