Jiří Koula

44,99% Vydatná porce lidově zábavného divadelního vlašáku (za cenu, z níž by Jiřině zrudly trencle).

Útvar, který snad mohl být intimní výpovědí hereček, skončil kdesi v temných útrobách Poláškova batohu.

65% Veselá pohádka pro "mrňata", jež zaujme a zároveň obsahuje poselství (dokonce tříkrokový návod), jak se vypořádat se zlem. Její "tajnou zbraní" je ovšem Carolina Giacominová, jejíž stylizace do roztržité vypravěčky je vskutku kouzelná (byť na premiéře bylo vidět, že jde ne vždy o zamýšlený efekt, ale to se "ohraje" a dětem to nevadilo), přičemž zároveň dokázala reagovat na nečekané reakce nejmenších diváků (což je u tohoto typu inscenací nutný základ).

54,99% Inscenace, v níž vidím značný potenciál, zvolená koncepce se jeví funkčně a má dle mého šanci zaujmout i "puberťáky", kontrast mezi Májem a úryvky z Máchových deníků jsou pak zajímavým příspěvkem do diskuse, nakolik se v díle odráží autorovo nitro a život. Jenže co naplat, na mé repríze nebyl Vojtěch Morava zrovna dvakrát ve formě a odhalil tak největší úskalí divadla jako živého umění, můžete sebevíce zkoušet a promýšlet, můžete mít sebelepší úmysly, ale nakonec se počítá to, co divák vidí.

Skvěle to začalo, skvěle to skončilo... Jenže příběh obsahuje tolik zvratů, že se v něm téměř ztratí i dospělý divák, dítě to má jednodušší, prostě přestane věnovat pozornost dění na jevišti a zkusí se zabavit jinak. Přesto je třeba ocenit výpravu a herectví Jakuba Barana i Michala Šturmana, potenciál tu je, možná by stálo za to vrátit se do zkušebny, proškrtat děj, udržet "bláznivou rovinu" a nechtít po loutkové scéně, aby suplovala zájmotvorný prvek ve chvíli, kdy to příběh nezvládá.

74,99% viz blog

84,99% Sečteno a podtrženo, vyjděte ze svých mramorových paláců, jako moudrý panovník oblečte poutnický šat a vydejte se k prameni čisté divadelnosti. Cesta je to radostná a nyní vám již není skryta, odměnou vám možná bude, že až se vrátíte, uvidíte i svá sídla v novém, jasnějším světle. U mě osobně je výsledkem prozření, Průstřel Rackem mi poskytl klíč, kterým můžu dešifrovat kompletní strukturu Čechovova textu (což se předtím tak docela nepodařilo třem jeho plnohodnotným inscenacím, jež jsem měl v minulosti možnost zhlédnout). Více viz blog.

45% viz blog

viz blog

viz blog

35% Nešťastná inscenace, jejíž problémy pramení už z nepovedené dramatizace. Jako divák říkám, že kdyby po hodině oběsili všechny možné podezřelé podle hesla "Zabte je všechny! Bůh už si je nějak přebere.", mé hodnocení by to zvedlo o desítky procent (i proto, že mi bylo zcela lhostejné, kdo je vrah). Naproti tomu obdivuji Petra Mikesku, naučit se takové množství textu je vskutku pozornosti hodný výkon.

65% viz blog

viz blog

45% Už pro ten pocit. Jen pro ten pocit. Proč? Proč ne. Leda že by proto. Experimentálně ověřeno, že mě Petrželková Charmsem zvládne zabavit 40 minut. Posledních 15 minut repete Erroru, čekání na Godota (či kohokoliv, kdo by to uměl skončit, když režisérka ne). Ale stěžovat si můžu leda na sebe, věděl jsem, do čeho jdu, a právě do toho jsem šlápl, trest za hřích naděje v něco jiného přijímám. Ale nápadité to bylo, to jo.

viz blog

Komorní příběh z výbušného prostředí, v němž se soukromé prolíná s veřejným, to vše v poutavé inscenaci, jež uvízne v paměti.

54,99% Dlouhá, ta inscenace je hlavně dlouhá. Lukáš Brutovský měl jednu zajímavou myšlenku, jež se však vyjeví až v závěru, zbytek je tradiční Maryša v moderních kulisách, jež se však až pozoruhodně vleče.

Šťastné spojení vtipu a "citu pro dnešek" Petra Kolečka, pohybové poetičnosti Adély Laštovkové Stodolové a herců, kteří na sebe slyší. V Rubínu mají další inscenaci, kterou se můžou chlubit (a klidně i nehorázně chvástat).

Tuto inscenaci soukromě považuji za malý klenot, těžko o tom však přesvědčím někoho jiného, základní problém spočívá v tom, že výtky vznesené na její adresu jsem si interpretoval tak, že zapadají do celkového vyznění (byť si sám myslím, že to tak Ladislav Smoček nemyslel).

64,99% Inscenace, jež na mě působila dojmem, jako by maratonec v cílové rovince uklouzl na banánové slupce a zlomil si nohu, skutečně marně hledám srovnání, kdy mi vyústění tak "znehodnotilo" dojem ze všeho předcházejícího.

75% Vedle důsledné Mikuláškovy stylizace, která u mě tentokrát slavila úspěch, musím vyzdvihnout i obsah, konkrétně určitou svéráznou mikroteologii.

64,99% K pění chvály na výkon Roberta Finty se rád přidám, s koncepcí Janusze Klimszy jsem se ale lehce minul.

Inscenace, která má snad význam v místě svého vzniku, ovšem pro "export" se dle mého nehodí, protože pak vyznívá ve stylu "válka je špatná pro obyčejného člověka", což si přiznejme, že není zrovna objevné.

54,99% Vcelku zábavná hříčka, z níž ale není možno vyčíst reálie, z nichž vychází. To nutí k zamyšlení, nakolik je vůbec opodstatněné inscenaci v této podobě uvádět, výsledkem viděného je jedno velké proč.

64,99% A mně se to celkem líbilo, námět pro steampunkovou poetiku Aqualungu jako stvořený (vlastně bez toho jako), pravdou ale je, že se o nějaké přesvědčivé rozdmýchání minulých plamenů nejedná.