Jiří Koula

Myšlenka dvojí scény na jednom jevišti by mohla vyústit v působivou podívanou, jenže k tomu by Petr Štindl musel odvést detailnější práci, viditelné nedostatky celku uškodily. Text samotný je tak trochu nic proti ničemu, postmoderní pohled na postmoderní realitu nenadchne ani neurazí, ale aspoň je vtipný.

54,99% Dlouhá, ta inscenace je hlavně dlouhá. Lukáš Brutovský měl jednu zajímavou myšlenku, jež se však vyjeví až v závěru, zbytek je tradiční Maryša v moderních kulisách, jež se však až pozoruhodně vleče.

54,99% Inscenace ze stejného soudku jako Romeo a Julie, hříčka pro fanoušky ústeckého spolku, ovšem vyvážet ji mi přijde lehce nešťastné.

54,99% Osmdesátiminutová ilustrace jedné myšlenky (že být s někým není snadné, jenže být sám je ještě těžší) rozložená do dvou aktovek. Dlouháni se snaží, ale kde téměř nic není, tam si interpretaci nevybuduju.

54,99% Inscenace, na níž se podepsala historie jejího vzniku, Braňo Holiček ji měl původně "jen" režírovat, nakonec na něj ale dopadla tíha tvorby. A přiznejme si, že Hrabal není tak úplně jeho téma, výsledek neurazí, jde o jistou reflexi "nymburské kauzy", ale že by to bylo jó hluboké, to nemohu říct.

54,99% Oceňuji, že se mladí činoherci pustili do muzikálu. Výsledek není vyloženě marný, přesto však u mě převládají rozpaky.

Schován za zády Michala Nováka ho kryju v jeho cestě proti davu, sám bych své pocity z této inscenace nepopsal lépe, nemám žádné výtky, jen mě to celé prostě ničím nezaujalo.

Inscenace, která má snad význam v místě svého vzniku, ovšem pro "export" se dle mého nehodí, protože pak vyznívá ve stylu "válka je špatná pro obyčejného člověka", což si přiznejme, že není zrovna objevné.

Tak tohle se tak docela nepovedlo, text Markéty Bidlasové se Vojtěchu Štěpánkovi rozpadl do sledu působivých leč izolovaných scén, výslednému dojmu nepomohlo ani to, že se (alespoň při mé repríze) hrálo pro první řadu (ve třetí řadě si divačky stěžovaly, že nic neslyší (a já ve čtvrté měl často též problém slyšet vše), navíc sklon hlediště v kombinaci s částmi odehrávajícími se na zemi měnil občas dění v rozhlasovou inscenaci).

54,99% Ve srovnání s Uměním braku on air přibylo speciálních efektů technického rázu, což sice vedlo k působivějším výsledkům, sledovat jejich přípravu ale bylo lehce úmorné. Hlavní výtku však mám k samotnému příběhu, který je prostě divný (a možná o něj vlastně vůbec nejde).

54,99% Vcelku zábavná hříčka, z níž ale není možno vyčíst reálie, z nichž vychází. To nutí k zamyšlení, nakolik je vůbec opodstatněné inscenaci v této podobě uvádět, výsledkem viděného je jedno velké proč.

54,99% Inscenace palčivě ukazující limity fyzického divadla, některá témata lze prostě mnohem účinněji vyjádřit slovem (což je o to názornější, že i to je zde přítomno). Pro jednu scénu však stojí za to vydržet zbytek.

Pár okouzlujících obrazů, pár rozpačitých, celkově sympatický pokus, jen nějak nevím o co.

45% Jedna z těch inscenací, u nichž musím ocenit nasazení a profesionalitu prakticky celého tvůrčího týmu, zároveň mě ale nenapadá, proč bych ji měl komukoliv doporučit či proč by mě měla zajímat.

Spíše než o inscenaci jde o benefici Niny Divíškové, předstírání syntézy pro mě bylo ve výsledku kontraproduktivní.

54,99% Další inscenace, v níž se projevila má neschopnost porozumět pohybovému divadlu... Opět tak docela nevím, co jsem vlastně viděl (a slyšel).

Slož mě něžně je hra obsahující jednu velkou záhadu, totiž proč by mě jako diváka měla vůbec zajímat. Ostravská inscenace je solidně vytvořená i zahraná, absenci dramatického napětí však zamaskovat nedokáže.

Byli-li Muži zjednodušeným pohledem na muže, jsou Ženy mentálně retardovaným pohledem na ženy. Poselství, že smyslem života ženy je muž, sice jistě najde své příznivce, pokud ho však přijmete, zároveň přiznáváte, že jediné volební právo, jež žena potřebuje, je právo zvolit si partnera. Měl jsem pocit, že tahle bitva je již dobojována, zdá se ale, že válka nekončí.

Pěkná podívaná. Ale chtěl tím někdo něco říct?

54,99% Vysvlečení Anny Kareniny z reálií carského Ruska odhalilo v plné nahotě banalitu její fabule. Nahrazení těchto sbírkou "atrakcí" pak sice vypadá "cool", dokonce na oné holé kostře vykvétají parciální významy, celek mi však nenabídl alternativní výpověď dostatečně obhajující či vysvětlující Špinarův záměr.

Inscenace založená na střípcích ze životů několika lidí pro mě zůstala roztříštěná, buďto chtěli tvůrci vyjádřit příliš mnoho v příliš omezeném časoprostoru, nebo nechtěli vyjádřit vlastně nic konkrétního, inscenace si možná "jen" klade otázky a je na divácích, jak a zda vůbec si na ně odpoví... Osobně jsem je zanechal v sále.

Pokud je nejzajímavějším prvkem inscenace s výrazným náskokem scéna (následovaná možná hudbou), je něco hodně špatně. Můj zpočátku spíše vlažný zájem o dění na jevišti se v druhé polovině postupně dostal až na bod mrazu.

54,99% Ne, Brian Friel je další autor, který mě zcela míjí (podobně jako Yasmina Reza), oceňuji dobře odvedenou práci inscenátorů, ale dění na jevišti mi bylo "totálně ukradené".

45% Laskavý pohled na těžký i radostný život kočujících herců... A nic víc. Možná to leckomu bude stačit, já ale z divadla odcházel "hladový".

Pozoruhodně silný námět rozepsaný do stejně pozoruhodně rozvleklého textu přetavený ve značně nevyváženou inscenaci. První polovina byla téměř k nepřežití natahovanou expozicí, v níž budování atmosféry pro mě vyznělo jako ukolébavka, jíž bylo značně obtížné nepodlehnout. Veškerá akce se pak odehrála po přestávce v sérii scén povětšinou působivých, avšak s občasnými ne zcela příznivými dozvuky první části. Výsledkem jsou rozpaky nad nevyužitou šancí umělecky zpracovat tak slibné téma.