Jiří Koula

viz blog

75 % Brussig cajk, Zielinski cajk, Hampl megacajk. Na inscenaci lze nahlížet z několika úhlů, fandíte-li fotbalu, užijete si ji doslovně, pokud ne, můžete se i tak náramně pobavit. A pokud jste rozumbradové, můžete se v tom přehrabovat, dumat o tom, co je to za svět, v němž jsou za superstars jedinci, kteří kromě kopání do míče umí už jen dýchat, případně se v úvahách zatoulat k obecnému přínosu "strážců pravidel" i v jiných oblastech.

Spíše než o inscenaci jde o benefici Niny Divíškové, předstírání syntézy pro mě bylo ve výsledku kontraproduktivní.

55% Souhlasím s Michalem Novákem, představení je opravdu příjemné... Ale za sebe bych dodal ještě jeden přívlastek - tak trochu zbytečné.

74,99 % Shrnuto, Šumavské legendy jsou vzpomínkou na dětství, návratem do časů, kdy jsme věřili, že leccos je možné, a též konejšivým pohlazením. Nezbývá mi než poradit, dopřejte si ten luxus a nechte se pohladit. Více viz blog.

Velmi příjemný večer, který mi dal přesně to, co slibuje anotace.

55% Milá komedie o dvou nerudných dědcích.

Kdyby takto vtipné a strhující byly televizní reality show, snad bych i zauvažoval o pořízení příslušného přístroje.

35 % Přiznávám, tohle jsem prostě vůbec nepochopil, nenaladil se, nic to ve mně nevyvolalo... Jen se na to docela dobře koukalo. Scénická úvaha? Hm, tak jo.

Krásně strávené tři hodiny života. Herecké výkony mi vesměs přišly minimálně dobré (a nemálo bych jich označil za výborné), snad až na "kompars" při soudu, i když do atmosféry nic nechápajících modloslužebníčků docela sedly.

Největší slabinu ale vidím v samotné Janě Terezy Kostkové, její uchopení postavy bylo sice vnitřně konzistentní, ale osobně mi svým zabarvením lehce vadilo. Na druhou stranu, Jana má být kontroverzní, tak proč ne i tímto způsobem?

Zbytek toho, co odlišuje hru od inscenace, hodnotit nebudu, nechci si kazit dojem.

Znáte ten pocit, když se diváci kolem smějí, herci čekají, až se publikum ztiší, a vy čekáte, až to celé skončí? Opět jsem zabloudil na hru, jež nebyla napsána (či přesněji hrána, umím si představit provedení, jež by mě zaujalo, jistý potenciál tam je) pro mě.

Snaha hru stůj co stůj odlehčit u mě způsobila nemožnost vcítit se do ní nejen během představení, ale i po něm. Na druhou stranu tato koncepce nebyla samoúčelná, sloužila jako příprava na jeden opravdu silný moment, na nějž jen tak nezapomenu. Je to ale dostatečné ospravedlnění?

75 % Motiv trapně nuceného veselí na rodinném setkání je tak omšelý, že se jeví jako velká odvaha se k němu vracet. Ansámbl Slováckého divadla pod vedením Anny Petrželkové však dokazuje, že i stokrát řečené (a prožité) lze podat zajímavě.

Zhlédl jsem neplánovanou derniéru. Negativa už popsali jiní, takže budiž kontrapunkt, jsem rád, že jsem to ještě stihl, protože přes všechny nedostatky mě fascinuje, jak prorocký byl v textu Jan Kačer, pokud jde o přijetí této své tvorby. To, co by bylo lze jinak označit za klišé, tak skrze (ne)přijetí inscenace publikem získalo smutné, ale i dojemné potvrzení.

Inscenace naznačující, že se Divadlo Artur možná přesouvá z kategorie "To je tak blbé, že to musíte vidět." do "Je to blbé." A kdo ví, třeba za pár let tento soubor dospěje ke "standardnímu bulvárnímu divadlu".

Sečteno a podtrženo, Svatojánská noc je důstojnou nástupnicí Bakchantek - je to inscenace, z níž čiší promyšlenost všech složek, leč přesto je ve výsledku lehce šílená, po celou dobu diváka drží, na první dobrou se dá "tak nějak" pobrat, avšak odejít s pocitem "jo, všechno jasné" je pravděpodobně nemožné. Více viz blog.

44,99 % Velmi příjemné zjištění, že by byl Otmar Brancuzský schopen uhrát monodrama. Jenže co je to platné, když to předvádí na textu, jehož výpovědní hodnota je cele obsažena v anotaci?

55% Ale jo, dívalo se na to hezky, což o to... Osobně ale spojení vážné hudby a folklóru prostě nedocením, navíc mám obecně mírnou nedůvěru k čemukoliv, co se prohlašuje za "scénickou báseň".

65% Výrazně slabší než Indián v ohrožení, "audiovizuální pošušňání" první části mě nijak zvlášť neoslovilo, reflexe doby skrze následující summit mi pak vyznívá poněkud rozpačitě.

Příběh muže na vrcholu sil, od kterého celý svět něco chce, zatímco on by chtěl aspoň na chvíli od všeho utéct, jenže tak svět holt nefunguje. Ač jde o drama jednotlivce, jeho (znepokojivá) univerzálnost ukazuje v plné nahotě temnou stránku neoliberálního individualistického paradigmatu, pod jehož praporem se svět s písní na rtech žene do pekla totálního vyčerpání.

Martin Finger je prostě (doplňte si oblíbený superlativ).

Sečteno a podtrženo, po čtyřech uvedeních v Troníčku se Divadlo La'My chystá s inscenací vydat na cesty. Umělcům přeju, aby šlo o úspěšné turné, a sobě pak, aby se následně vrátili do Prahy. Svolení je pro mě malý skvost s potenciálem zaujmout široké publikum, snoubí se v něm až bulvární lascivnost, poctivá vztahová komika, v níž se může každý najít, a existenciální téma osamělosti člověka a potřeby vztáhnout se k druhému. Více viz blog.

75% Po všech stránkách mladší verze Nejlepších kamarádek z Komorní Fidlovačky, po druhém zhlédnutí ale musím zvýšit hodnocení.

Oceňuji obohacení Musila o další autory, dobrý nápad, který funguje. Scéna naladí a do ní vhodně zasazenou stylizaci herci precizně dodržují. Jenže se mi i zde přihodilo to, co se mi u inscenací Tygra v tísni stává - časem onen výrazný a vymazlený vizuál přehlušil vše ostatní a já měl pocit, že sleduji živý obraz a ne divadlo, jedna složka vyhrála nad celkem.