Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (667)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.1.2018)
V Divadle D21 vytvořili Noru ani ne tolik jako naivní a rozmarnou ženu, jako spíše do kouta zahnanou, obětavou a milující manželku, jež sice využívá svůj domeček pro panenky, ale především má strach z upřímnosti před manželem, jehož hraje pozoruhodně úsporně Lukáš Šolc. Zřejmě to bude z velké části zásluha režisérky Terezy Karpianus, že skvěle a trefně zobrazila úděl ženy po boku manžela zakládajícího si na svém postavení. A protože Stela Chmelová hraje zcela úchvatně, vznikla inscenace vysoce nadprůměrná. Navíc oceňuji i další herecké výkony, příjemně působící scénu a hudebně-taneční složku.
(zadáno: 4.1.2018)
Pokud divák přistoupí na hravou formu, kterou Kamila Krbcová a Adam Skala zvolili, myslím, že by měl být spokojen. Závažné dystopické téma je zpracováno s neobvyklou nadsázkou přecházející až do absurdna. Zvednutý prst varující před odpornou vizí světa pomalu klesá, čím více si tvůrci hrají, ale to je naprosto v pořádku. Propracovaný humor totiž navíc působivě podtrhuje nápaditá scéna, světla, zvuk a v neposlední řadě se jedná o herecky vyrovnanou inscenaci, kde vyzdvihnu jedno jméno. Jindřiška Dudziaková. Její výkon byl naprosto suverénní a její postavě dodal potřebnou váhu. Tleskám ale všem.
(zadáno: 4.1.2018)
Natálie Kocábová si dala na textu velmi záležet a to je zřejmě největší předností celé inscenace. Citlivé téma ztráty rodiny a jejího rozpadu je hlavní dějovou linkou, přičemž se chvílemi naťuknou i další problémy vzájemného soužití. Velkou roli hraje také scéna, prostorný dům, domov, který je svědkem toho, že i nefunkčnost v rodině může její jednotlivé členy k sobě vzájemně poutat. A tak i zdánlivý detail, jako je rodinné album fotek, má v inscenaci svůj podstatný účel. Herecky se pak vyřádili Natálie Řehořová, Beáta Kaňoková a Robert Jašków. Zdařilá, současná hra podána vtipně a energicky.
(zadáno: 19.12.2017)
Krásně napsaná vánoční "anti-idyla". Děj žene dopředu možnost zprostředkovat divákovi myšlenky jednotlivých postav a v druhé polovině představení i náhledy do dospělé budoucnosti zatím ještě nezkažených dětí. Inscenace tak nenásilně zobrazuje důležitost životních hodnot v rámci rodiny, a především smutný důsledek výchovy a příkladů rodičů na děti a jejich další život. Příjemně představením provází živá hudba, a i přes patrnou neveselost se divák dočká naděje, jež sebou každé Vánoce přinášejí. Vyrovnané herecké výkony, ze kterých lehce vyzdvihuji Ivanou Machalovou, podtrhují nebývalý zážitek.
(zadáno: 19.12.2017)
--- Švejkuan --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.12.2017)
Dlouholetá vlajková loď repertoáru Švandova divadla, jež připlula od dánských břehů, aby stejně jako ve své domovině s humorem bez kudrlinek připomněla, že jak Dánové, tak Češi se rádi strefují do sebe samých a zobrazují tak vlastní naivitu, hloupost i vychytralost, je dost možná i nejvýraznější režií Daniela Hrbka. Námět velmi rychle rozehrává řadu komediálních situací, čímž je divák celou dobu na mohutné vlně, která baví. Michal Dlouhý tu jako herec ve hře bohatě uplatňuje svůj energický projev ve vzácné souhře s úsporným, ale precizním herectvím Kamila Halbicha. Přeji další a další reprízy.
(zadáno: 12.12.2017)
Jakub Krofta se po pěti letech vrátil režírovat do ČR a hned v rámci krásného projektu, v němž byla hra Cizí jazyk postupně nastudována v celé Visegrádské čtyřce. Autorka na základě postavení kultury a umělce stvořila dílo, které rozvíjí řadu zajímavých témat. Ať už se jedná o atmosféru na filmových workshopech, smlouvání při vzniku literárního díla, a také ožijí i samotné fiktivní postavy, jež posouvají hru zase dál. Plynně a nenásilně pak přechází v témata politická a zobrazuje aktuální neutěšenou situaci v celé V4. Divadlo X10 opět nabízí pravou, poctivou alternu. Po sehrání to bude skvost.
(zadáno: 7.12.2017)
Notoricky (!) známý text V. Havla pojal režisér J. Ondra velmi svižně, vtipně, a ačkoliv se od něj nijak nevzdaluje, má toto zpracování hned několik příjemných překvapení. J. Ondra se ale také obklopil těmi správnými lidmi. S výpravou spolupracoval s P. Hovorkovou a scéna, jež je tvořena bednami s lahvovým pivem Ferdinand vás hned na začátek vtáhne do prostředí pivovaru (navíc to milé spojení názvu piva a postavy). V něm pak J. Panzner předvádí intelektuála s velkou precizností a L. Šolc sládka skvěle přirozeným způsobem, čímž pak onen zvrat, zklamání a lítost na sebou samým o to více vyzní...
(zadáno: 7.12.2017)
Přestože jsem v textu úplně nic převratného neobjevil, musím uznat, že je propracovaný a pro jeviště upravený precizně. Pozornost udrží přeskakování v čase, čímž si divák postupně skládá příběh dospívající dívky v nejedné nelehké životní situaci, což mě nesmírně bavilo. A samozřejmě nelze nezmínit výkon Diany Tonikové. To jak suverénním způsobem dokáže ztvárnit hlavní postavu jednou v prepubertálním věku, pak zase na prahu dospělosti, následně opět o několik let zpět, to je skutečně krásná ukázka pohotového herectví. Ovšem tuším za tím i náročnou práci režiséra Šimona Dominika. Velmi povedené.
(zadáno: 7.12.2017)
Bartlettův text o tom, kam až zajde mladý pár kvůli materiální jistotě ve střetu s vrstvou lidí, pro které je vzhledem k jejich ekonomickému pohodlí sociálně slabá skupina pouze lovnou zvěří, je silný sám o sobě. Jiří Pokorný navíc drží pevně v rukou stavbu příběhu i s jeho gradací. Měl bych některé výhrady ke scénickému řešení nebo k některým pasážím (obzvláště jedné taneční), ale jako celek je inscenace silná a úderná. Gabriela Pyšná hraje nesmírně energicky, Klára Trojanová dodala své postavě potřebný chlad a odstup, ale náramně dobrým tahem se ukázalo především obsazení Michala Balcara.
(zadáno: 7.12.2017)
Nádherná pohádka, ve které není ani zrnko podbízivosti. Humor, jenž spojuje účinkující s divákem (a často i dospělé) je chytrý a laskavý. Určitě není pro děti těžké se do příběhu ponořit, protože scéna, které dominuje obrovský strom, se během představení rozšíří po celém divadelním sále a všichni tak mohou putovat s trojicí mládenců, jejichž charaktery jsou pro poselství směrem k dětskému divákovi tím hlavním. Zatímco A. Polák zobrazuje načinčanou povrchnost, J. Kniha těžko definovanou podlost schovanou pod maskou humoru. Snad si děti odnesou, že neradno věřit oběma. Zážitek si odnesou určitě.
(zadáno: 6.12.2017)
Pro končící ročník katedry činoherního divadla ideálně zvolený text. Bílá, sterilní scéna věrohodně navozuje atmosféru uniformovaného školství a internátu. Z předlohy se podařilo zachytit to nejdůležitější, což jsou dle mě neustálé pochyby ústřední postavy o přizpůsobení se, loajalitě, poslušnosti, přínosu vzdělání, které Törlesse trápí. Vladimír Pokorný zvládl nejistou povahu ztvárnit přesvědčivě a svůj působivý výkon podtrhl důvěryhodným závěrečným monologem. I ostatní účinkující zvládli své postavy víceméně bez problémů, čemuž pomohla jistá a spolehlivá souhra, a tedy dobrá práce režiséra.
(zadáno: 6.12.2017)
Michal Hába - Václav Havel - Ferdinand Vaněk. Intenzivní One Man Show s filozofickým přesahem na téma "Jaké je postavení intelektuála v dnešní době?". Společný nepřítel je rozmělněn, žijeme v informačním chaosu. Michal Hába civilním a uvěřitelným projevem střílí i opakovaně do publika zásadní otázky a úvahy, čímž se snaží docílit společného přemýšlení. Jeho výkon je dostatečně přesvědčivý, přiměřeně apelativní, navíc má hra promyšlenou skladbu, do které vhodně zapadají i hudební intermezza. Otázkou však zůstává, zda si na představení najde cestu i širší publikum. Inscenace by si to zasloužila.
(zadáno: 14.9.2017)
Podstatným krokem k úspěchu inscenace zdá se mi povedená dramatizace. Z mnohovrstevnatého románu vybrala Barbora Hančilová s Janem Holcem především linku, kde je jedinec konfrontován s mocí. To se dá znázornit mnoha způsoby a ve Spektáklu si pro to vybrali především chladně jednajícího knížete, čímž vytvořili kontrast s mladým nezávislým umělcem opravdu znatelný. Samozřejmě jsou touto dramatizací potlačeny některé další postavy a jejich charaktery pak možná jen načrtnuty, ale zato působí inscenace kompaktně a závěr vyznívá silně. Chvíli možná hráno dost na efekt, ale jinak povedené představení
(zadáno: 12.9.2017)
Natolik pocitová záležitost, že ani netřeba slov. Ostatně i Lukrécie jich nepoužije mnoho. Projekce s hudbou jsou spíše doplněním atmosféry, než že bych v nich objevil nějakou souvislost s utrpením Lukrécie. Ovšem právě atmosféra je druhou podstatnou stránkou krátkého experimentu. Porovnávám velký prostor s malým, kde jsem představení viděl, a rozhodně se přikláním ke komornímu místu, kde navíc lépe vyzní i první důležitá stránka inscenace, což je výkon Marie-Luisy Purkrábkové. Pocity Lukrécie předává nejen svými pohybovými prostředky, ale je to i v očích... Krátký, leč intenzivní zážitek!!!
(zadáno: 7.9.2017)
Tato inscenace stála i za opakované zhlédnutí. Myslím, že tvůrci v čele s Tomášem Staňkem našli přesně vhodnou formu inscenace, kde je ve správné míře ctěn originál, a zároveň příběh prezentován moderně, svěže, nenásilně. Ústřední pár svými výkony posílá na dálku důkaz přijímací komisi DAMU, že vybrali do nového ročníku jak nesporné talenty, tak pracovité nadšence. Tomáš Weisser jako Merkucio, jakmile dostavá prostor, podává také více než solidní výkon. A chutným kořením představení pak jsou komické výstupy dalších velkých talentů Karolíny Vaňkové a Ondřeje Kulhavého. Příští léto reprízujte!!!
(zadáno: 6.9.2017)
Road movie dvou outsiderů, teenagerů je nejen tím pravým tématem pro mladé adepty herectví, ale perfektně provedenou inscenací, na kterou je radost se dívat. Jako by člověk s nimi seděl v tom starém autě a jel s těmi kluky vstříc neprobádanému světu. Kanwar Šulc snad ani nehraje, on je prostě Tschick! Výtečný výkon. Stejně tak se v mnou viděné repríze dařilo Vojtěchu Duškovi, takže ústřední pár fungoval sehraně. V menších rolích pak ještě zaujali především Ondřej Kulhavý a Natálie Nováková, ale inscenaci oceňuji především jako celek, za což se patří poděkovat Daniele von Vorst. Skvělá práce!
(zadáno: 30.8.2017)
Ponechám-li stranou technickou stránku věci a neskutečně trapně vyobrazenou postavu Rosencrantze, jsem velmi rád, že v LSS tentokrát nevsadili na divácky vděčný mainstream, ale skrze kvalitu "lidí z Dejvic" uvedli hru, která se nebojí být sestřihaná na dřeň. Strohost, hravost a zaměření se na psychologii postav, především pak na vztahy mezi nimi, to jsou jen některé aspekty Vajdičkova Hamleta. Výraznou předností je pak obsazení Jaroslava Plesla do role Hamleta, kterou už jednou ztvárnil. Myslím, že jeho zkušenost inscenaci dosti pomohla. A nejvíce pak oceňuji nápadité uchopení postavy Horacia.
(zadáno: 1.8.2017)
--- Nerozumím. Nemluvím řečí prasat! --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.6.2017)
--- Pestrobarevné pivo ve Švehlovce --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.6.2017)
"Experimentální poezie není pouhou zábavou, má možnost fascinace a fascinace je formou soustředění. A sice soustředění, které se vztahuje na vnímání smyslu i na vnímání materiálu." Tohle je potřeba si uvědomit, a pak už se můžete ponořit do rozkladu vesmíru na atomy, nechat se vtáhnout do hodinové hry, kde vše a zároveň nic dává a zároveň nedává smysl. Katedra alternativního divadla pod vedením Jiřího Adámka předvedla precizní inscenaci, kterou bylo radost sledovat. A teď už jen za zvuku slov "ve fiole formule" a "je třeba tiše chodit komnatami" přeji absolventům hodně štěstí... a experimentů.
(zadáno: 23.5.2017)
Nevím nakolik je to předlohou, nakolik dramaturgií a režií, ale já jsem přesvědčen, že výsledný text je vhodným výběrem naléhavých pocitů ze života Fridy. Do pozadí jdou politické názory i samotná tvorba, a naopak je zvýrazněno trápení s nelehkým osudem, kde hraje prim zdravotní stav, a především pak silné pouto k životní lásce. Jednoduchá výprava a příhodná režie pak vystavila základ, na který už bylo jen potřeba posadit to hlavní, uvěřitelnou, energickou, ač fyzicky strádající, tak vnitřně rozervanou, nezadržitelnou, silnou a odhodlanou Fridu. A přesně takto ji D. Šoltýsová skvěle ztvárnila.
(zadáno: 23.5.2017)
Když se sejde skupina různorodých alternativních umělců a chtějí se vybraným projektem bavit, pak to dopadá přesně takhle. Pokud najedete na stejnou vlnu jako zhruba dvě desítky účinkujících, tak prožijete večer v extázi a s písní Láska je tu s námi na rtech budete jistě usínat. Mně se to podařilo, takže jsem byl jednoznačně spokojen. Kdo by však chtěl prožít příběh pana R. (skvělý Němec) mohla by ho občas zbrzdit určitá neuhlazenost, kostrbatost, kdy jsou jednotlivé scény dost nevyvážené. Nicméně herce, používající svá vlastní jména, to evidentně bavilo, mě také, takže mohu jedině doporučit.
(zadáno: 4.5.2017)
Na každém slově, pohybu, výrazu je nádherně vidět, že Ivana Uhlířová fragmenty deníků Paula Klee převzala nesmírně citlivě a režisérsky obdivuhodně precizně zpracovala myšlenky provázející vznik tvorby pomocí dvou částí jedné osobnosti. Společně s též perfektním a přesným Michalem Kernem nabídla divákům, kteří doufám ocení jedinečnost této inscenace, minimalisticky pojatou, těžko uchopitelnou, avšak závažnou cestu do hlavy výtvarného umělce. Studio Hrdinů uvedlo experiment, jenž do jeho prostoru zapadl jako ulitý. Byl bych neskonale rád, kdyby podobná díla byla opět základem tamní dramaturgie.
(zadáno: 4.5.2017)
Podobenství, které zobrazuje svět v korporátní firmě skrze kultovní předlohu Markýze de Sade, může v některých částech působit jistě perverzně, ale nepřesahuje současný zvrhlý svět, v němž hrstka vyvolených nejen že panuje, ale zbývající většinu šikanuje a ponižuje. Ta si to navíc pod tíhou materiální závislosti nechává líbit. Tak jako je těžké uhlídat masu zaměstnanců, nebylo lehké zvládnout velké množství herců, ale Jakub Čermák to zvládl nad očekávání dobře, přičemž kvůli pojetí, řadě aktuálních myšlenek a celkové atmosféře, musím inscenaci doporučit. Tak vzhůru do nového zaměstnání otroci!