Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (703)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 1.10.2018)
--- Točna se mi zakousla do krčku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.12.2016)
Dvě jedinečné, ale zároveň odlišné pražské divadelní scény, se propojily (Strašnické divadlo a A studio Rubín). Lenka Havlíková a Jiří Pokorný nastudovali nelehký text Caryl Churchill, který tepe do všech bolestí světa. A servírován je divákům nesmírně promyšleně. Pomáhá k tomu jednoduchá scéna, hudba, ale třeba také kostýmy, jež herci postupně odkládají. Tomáš Kobr a Jakub Gottwald hrají své postavy s nebývalou intenzitou a skrze homosexuální vztah a vytrácející se lásku dávají průchod hněvu a zoufalství v plné síle. Navíc je chvílemi text upraven pro české společenské a politické prostředí.
(zadáno: 21.9.2021)
--- Zalezme do ulity a chcípněme --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 9.10.2018)
--- Dup, dup po schodech --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2019)
--- Ábíčko, cinzano a jednohubky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.12.2019)
--- Kolty, lži a přetvářky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2017)
Jedním dechem musím ocenit práci Marcely Magdové, Mariany Kuchařové a Martina Satoranského, jak inscenaci pojali. Úprava textu, aby byl vysoce aktuální, scéna, jež přesně zobrazuje postavení postav v ději, a režie, která to vše dává dohromady, výtečně vede herce a divákovi nabízí řekněme politické drama, to vše vytvořilo nesmírně propracované představení. I vzhledem k alternacím vyzdvihuji z herců především ústřední dvojici. Jakub Kropáček pracuje výtečně se svým charismatem i projevem a Markéta Burešová je absolutní královnou nejen jako postava, ale i svým výkonem, jenž mne naprosto učaroval.
(zadáno: 12.9.2017)
Her a děl o třicátnících a jejich problémech je opravdu celá řada. Aby však stála za řeč, je potřeba, aby text nabídl i něco víc. Už jen ty postavy... na jedné straně úspěšný, movitý, pohledný chlapík, žijící s kamarádem, přesným opakem. A samozřejmě, že ten krásnější je tak trochu svině, zatímco outsider je roztomile hodný. K tomu máme mladou zapálenou feministku žijící pro změnu se svým pravým opakem. Celé to zamíchejte, promíchejte, přidejte až kýčovitou projekci a máte vzorově průměrnou inscenaci, kterou nezachrání ani snažící se herci. Název se však vzhledem k výsledku povedl na jedničku.
(zadáno: 18.5.2018)
--- Divadelní chemie --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.12.2018)
--- Surikaty mezi námi --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.12.2016)
Vzít text, který je výborně napsán a skvěle se pohybuje mezi humorem a dojetím, umožňuje divákovi vzácný pocit vcítit se do postav, které žijí ve svém vlastním světě, a tím jej pochopit, a předhodit ho divákovi jako čirou taškařici, kdy se obecenstvo může v drtivé většině jen bavit nad tím, jak to outsiderům v životě moc nejde, mi přijde jako promarněná příležitost stvořit hodnotnou inscenaci. Pokud byl cíl představení diváka jen pobavit, čemuž ochotně jinak slušně hrající M. Hofmann a F. Blažek posloužili, pak byl splněn. Pokud má divák i jiná očekávání, nechť raději sáhne po knižní předloze.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 20.5.2022)
--- Akčňák po česku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.4.2022)
--- Labilita dětského násilníka --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 25.4.2017)
Velká odvaha vybrat si dvacet let starý text a skrze něj se vyjadřovat k současným bolístkám v Evropě. A přestože se vše odělo do nápadité výpravy a V. Čermáková prokázala svůj vytříbený vizuální cit, zůstalo plno klišé, a především pak pocit, že se tápajícím postavám nepodařilo sdělit něco naléhavě aktuálního. Možná se však do inscenace naopak narvalo zbytečně mnoho. Například když se do děje vmísí i lesbická láska v podání jinak přesvědčivě hrajících E. Maximové a M. Štípkové. Tak nevím, jestli nebylo lepší text důsledně proškrtat, a nebo se vyjádřit prostřednictvím jiného, současného textu.
(zadáno: 13.3.2017)
Explosionalismus je v inscenaci představen spíše jako životní postoj a filosofie Vladimíra Boudníka, který si zcela po právu zasloužil vlastní divadelní hru. Navíc ztvárnění jeho postavy Šimonem Krupou je maximálně věrohodné. Ti, kdo neznají Boudníkův život, mohou chvílemi tápat, protože zobrazení jednotlivých situací je často vytrženo z kontextu, ale přesto hra drží pohromadě a její obraz a poselství explosionalismu se podařilo divákovi předložit srozumitelně, čemuž nahrál i nelehký životní osud s častými depresemi na pokraji rezignace. Šimona Krupu také pěkně doplňuje Kateřina Císařová.
(zadáno: 22.2.2016)
V Ungeltu tentokráte sáhli ke skutečně silnému textu. Všechny romány C. McCarthyho mě nebývale zasáhly. Jeho drama Expres na západ je pak dialog plný protikladů řešící ty nejzásadnější životní otázky. Ústředním tématem je víra v Boha, naděje, spasení x skeptická realita, beznaděj, temnota. Černobílost je to, co celou dobu sledujeme a co nám skvěle servírují pánové Holub a Němec. Tak rozdílné pohledy na svět ani nemohou nalézt shodu, byť se tomu chvílemi i blíží. Proto je na každém člověku, jakou cestu zvolí. Divadlo (předloha) klade otázky a probouzí spící duše. To je dle mě poselství umění.
(zadáno: 18.12.2019)
--- Zoufalcovo desatero --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.2.2019)
--- Slyšte! Vnímejte! Fantazie! --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.11.2016)
Faust, který byl oproštěn značné části textu, značné části myšlenek. O to více však je na dřeň zobrazen na jedné straně svou věčností unavený Mefisto, na druhé pak vztah mezi Faustem a Markétkou, a jejich chápání svých životů. Na této moderně pojaté inscenaci zaujme především skvěle ztvárněný Mefisto v  jedinečném podání Filipa Březiny, ale nerad bych opomněl i Denisu Barešovou a Vojtěcha Vodochodského, kteří své postavy uchopili taktéž citlivě. Myslím, že režijní práce Norberta Závodského, a jeho vhodně zvolená úprava, byla základem k povedené inscenaci pasující do směřování Divadla Spektákl.