Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (736)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.6.2016)
Velmi originálně pojaté přemýšlení o soudobých problémech třicátnic. Obě herečky hrají s neuvěřitelnou chutí. Je poznat, že vznikl text psaný na tělo. Hra nepostrádá komiku, kterou nás Rubín vždy zásoboval. Zcela přesně se trefuje do dnešních "chlapů". Myslím, že úbytek pravého mužství začíná být naprosto aktuální téma. Ač K. Leichtová hraje skvěle, já musím speciálně vyzdvihnout výkon Anny Stropnické, což je dáno mým prvním setkáním s touto okouzlující herečkou, ze které ta komičnost stříká na všechny strany. Předvídatelná pointa naštěstí není jediným nosným tématem, takže vítejte v kómatu.
(zadáno: 8.5.2016)
Ostrý text Elfride Jelinek režisérka Lucie Ferenzová rozdělila do tří postav. Celou hrou se prolíná směs úzkosti z vlastní existence a rozhořčením nad existencí všech ostatních. Chvílemi se zdá býti Poutník sociální drama jedince, ale objevíme v něm také otázky bohužel opět aktuální celospolečensky. A ani nebylo potřeba divákovi napovídat televizními záběry našich politických extrémistů. Díky skvělé souhře všech tří hereček je text podáván s ještě větší naléhavostí. A když už chválím souhru, tak nemohu pominout i hudební vystoupení, které by mohly děvčata předvést i na grindovým koncertu.
(zadáno: 1.5.2016)
Projekt čtyř režisérů, kteří již s prostorem MeetFactory mají zkušenosti, nelze hodnotit jednoznačně. Už proto, že existence ve snech také není jednoznačná. A vlastně ani nejde o hodnocení, ale pocity, které ve vás tato vizuálně nesmírně zajímavá výprava do snění ženy vyvolá. Zda vás vtáhne do dějů jednotlivých románů. Chvílemi určité přechody váznou, nicméně pokud pro vás snění není pouhým přechodem mezi jednotlivými dny, ale světem plným inspirace, osamění, přemítáním o svém bytí, pak máte naději že vás toto představení zaujme. Přes jisté výhrady jsem já vtažen do světa snění byl.
(zadáno: 1.5.2016)
Téma opravdu důležité. Jsem skutečně velmi rád, že byl tento text nastudován, byť jen jako scénické čtení. Ovšem slovíčko jen bych mohl dát do uvozovek, neb síla textu ve spojitosti s nasazením obou protagonistů dělá z nastudování zážitek, jenž slovo jen zavrhuje. Přednes je podán s naléhavostí daného tématu. Především projev Lukáše Rumla s kamennou tváří vás přenese o pětašedesát let zpět do doby největšího temna v novodobých dějinách naší země. Přestože podtitul zní "Udělej si z lapáku prdel a přežiješ!", nevěřím, že neodejdete po konci s pocity například křivdy, soucitu, hněvu...
(zadáno: 16.4.2016)
Zvrhlé panoptikům chorých myslí. Projekt mocných. Zoufalé postavení jedince. Lidskost ve své původní zvrácenosti. Takový je Vojcek. A výstižně chaoticky jej uvedlo Divadlo D21 v režii Jiřího Ondry. Nezastírám, že jsem vše pochopil. Možná bych i tvrdil, že řada rekvizit a kulis nemá nějaké přímé vysvětlení, ale i o tom Vojcek je. O nepochopitelnosti. Nepochopitelnosti jednání veškerých lidí. Inscenace je přesvědčivá a jako celek funguje skvěle. Osobně mě mile překvapil Hasan Zahirovič. Naopak titulní postavu bych rád viděl více výraznější. A svoji pěknou roli zde hraje také tiskárna.
(zadáno: 15.4.2016)
Přestože život Františka Kriegla zná snad každý, ukazuje tato inscenace nejen jeho osudová rozhodnutí a zásadní životní okamžiky, ale hraje si, mimo jiné, se samotným odkazem jeho činů. Především skvělá Anita Krausová (i kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli jejímu výkonu je hru radost vidět!) v roli manželky Kriegla má v každé části hry dost silných momentů. Inscenace je plná symbolů, zajímavých převleků, akrobatických vystoupení, dobře psaných dialogů, a ačkoliv třeba kabaretní část mi přišla zbytečně expresivní, jedná se o zajímavý kus, který mohu doporučit. Zajeďte si do Strašnic.
(zadáno: 3.3.2016)
Tentokráte vdechl tvůrčí tým - Mikulášek, Viceníková, Cpin, herecký soubor - humornou, kreativní a nezaměnitelnou duši do zákulisí divadelního světa. Otvírá se nám tak sled obrazů všech možných hereckých trápení, pohledů, myšlenek, krizí či poslání, nad kterými jistě každý herec někdy přemýšlel. Nechte se unést na vlně koncepční práce, jež nám "Zábradlí" servíruje již pravidelně. Opět budete svědky nepřeberného množství nápadů a originality. A nedá mi vyzvednout výkon Jany Plodkové. Možná někoho překvapí její všestrannost, ale ono je to tím, že je jednoduše skvělá herečka.
(zadáno: 22.2.2016)
Jsem rád, že se v DD nedívají na autismus s přehnanou citlivostí, ani nevyužívají například nějakou detektivní zápletku, ale v klipovitém podání zobrazují "obyčejný život". Může ale být život obyčejný, když jste mnohdy už předem někam řazen (nebo dokonce vyřazen)? Bez hereckého mistrovství paní Babčákové by samozřejmě inscenace nedosahovala takových kvalit, ale ještě bych určitě zmínil režii Jiřího Havelky a osobně je mi trochu líto, že neměla větší prostor autistická postava Davida Novotného, který ji ztvárnil také skvěle a dojemně roztomile. DD doplnilo repertoár o další nezaměnitelný kus
(zadáno: 22.2.2016)
V Ungeltu tentokráte sáhli ke skutečně silnému textu. Všechny romány C. McCarthyho mě nebývale zasáhly. Jeho drama Expres na západ je pak dialog plný protikladů řešící ty nejzásadnější životní otázky. Ústředním tématem je víra v Boha, naděje, spasení x skeptická realita, beznaděj, temnota. Černobílost je to, co celou dobu sledujeme a co nám skvěle servírují pánové Holub a Němec. Tak rozdílné pohledy na svět ani nemohou nalézt shodu, byť se tomu chvílemi i blíží. Proto je na každém člověku, jakou cestu zvolí. Divadlo (předloha) klade otázky a probouzí spící duše. To je dle mě poselství umění.
(zadáno: 31.1.2016)
Do poetiky A studia Rubín hra perfektně zapadá. Navíc se v ní dá najít daleko více než pouhý humor spojený s projektem naučit delfína mluvit. Ale to ať si každý divák najde sám. Bohužel si myslím, že režie nedokázala odstranit některá hlušší místa. Možná někde ubrat, někde přidat, například by dle mě snesla více paraelních scén, kdy nejprve mluví člověk, a poté delfín. Ovšem co z této inscenace dělá nadprůměrnou jsou herecké výkony. V Rubínu se musí hrát nadoraz, a to tady bylo. A ač byli pánové skvělí, tak absolutorium si u mě vysloužila Lenka Krobotová. Už jen kvůli ní si hru nenechte ujít!
(zadáno: 5.1.2016)
V MeetFactory opět vzali zajímavý literární text a jeho motiv se snažili dostat na pódium. V případě Tsunami blues se to podařilo takřka bez chyby. Příběh, který ukazuje beznaděj napříč světem, drží skvěle pohromadě, čemuž kromě režie a živé hudby, přispívá i fantasticky přesná Eva Salzmannová. A také pro mě velké překvapení v podobě Terezy Dočkalové. Jako vždy je přesvědčivý Richard Němec a postupem času se ukáže i velmi důležitá role v podání Tomáše Dianišky. Jako bychom přímo seděli na horké půdě pro mnohé krásné Kuby, kde však je cítit především nesvoboda, bída, smutek... smrt.
(zadáno: 5.1.2016)
Klasická inscenace pro A studio Rubín. Tedy plná méně tradičního humoru, který ovšem stojí za to, a herectví na 100 %. Navíc i v ději samotném najdeme pasáže, které stojí za zamyšlení. Například kam až jsou lidé schopni dojít, když jim jde o jejich vlastní jedinečnost. Z herců nejvíc vyniká Hanka Vágnerová, jejíž energie je cítit po celém Rubínu, a také pro mě trochu překvapivě Jan Meduna, který si svůj part skutečně vychutnává. Přecházím některé výhrady, i řekl bych příliš afektované herectví Petra Vančury, a doplňuji, že hra má navíc vynikající závěr.
(zadáno: 10.10.2015)
(zadáno: 29.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)