Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (736)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 26.4.2017)
Bilancování na pokraji smrti je vděčné téma, protože časem dostihne každého diváka, ale o to je těžší vybrat a zpracovat vhodný text, jenž se touto životní situací zaobírá. Jsem přesvědčen, že v Komorní činohře sáhli po té správné předloze, a hlavně ji dokázali přenést na jeviště nesentimentálně, a přesto s naléhavostí zaručující, že s vámi po celou hodinu budou cloumat silné emoce. Nezbývá, než se nechat okouzlit krásnou inscenací s intenzivními výkony především D. Šoltýsové a M. Málkové, a poté se zamyslet nad svým vlastním bytím. Mám nesmírnou radost, že jsem mohl nahlédnout do ženské duše.
(zadáno: 21.4.2017)
Ptáci jsou jen záminka. Vy budete sledovat lidské bytosti na pokraji samotné existence nebo už dost možná za ní. Jak žít když už nikdy svět nebude takový, jaký ho znáte? Co si ponechat z lidství? A co obětovat? Pro postavy je riskantní opustit svůj úkryt, ale vy prožijete napětí, které provází každého jedince, jenž je uvězněn s podobně zoufalými lidmi s neexistující budoucností. Úzkost a bezvýchodnou situaci zvládl celý inscenační tým naprosto věrohodně. V pevné režii M. Vokouna zaujme především ústřední dvojice v podání D. Šoltýsové a D. Bambase. Ani jsem nedýchal. A to ani o přestávce...
(zadáno: 6.4.2017)
Věřte, že teambuilding v podání M. Bambuška na základě textu E. Jelinek není radost, ale dřina a sáhnutí si na dno sil, stejně jako se to stalo tisícím dělníků při stavbě vodní elektrárny v Kaprunu. Nad tím vším pak mrská bičem samotný ďábel ve vskutku infernálním podání M. Sidonové. K tomu si připočtěte živou hudbu, vizuální stránku, hraní si s prostorem, tak jak to M. Bambušek umí a vyjde vám, že vznikla hra, jež klade množství nepříjemných otázek od přehlížení historických skutečností až po současné bavení se bez špetky pokory s cílem vysát všechny podobně jako dělníky stavějící velké dílo.
(zadáno: 24.3.2017)
--- A pak to přišlo --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.1.2017)
--- Výslech, kterému podlehnete --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2017)
Po scénickém čtení z 15.12.2016 přišlo po roce řádné představení a krásný zážitek byl po té době nejen obnovený, ale ještě daleko více intenzivnější! Netradiční pohádkový příběh o miniaturním chlapci, jenž je ve světě nejen ztracen, ale i pronásledován, byl doprovázen vhodnou živou hudbou a výtvarné řešení bylo jednoduše kouzelné. K tomu přičtěme procítěné herecké výkony v čele s Ivo Sedláčkem a srozumitelně interpretovaný text. Výsledek? Dojemně roztomilá inscenace pro velké i malé. A tak vezměte děti, a vydejte se společně do zákoutí jednoho stromu, v němž se odehrává nádherné dobrodružství.
(zadáno: 30.12.2016)
--- Zamřížovaný salónek kolaborujících dam --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.12.2016)
--- Podívejte se do reálné budoucnosti – „Slovo a dílo!“ v Rusku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.11.2016)
Bez zbytečného patosu, naopak trefně vystižený Karel Kryl. Nenásilně je zobrazena jeho osobnost například v porovnání s dobovými písničkáři, a také s mnohými dalšími, kteří se Karlu Krylovi chtěli vyrovnat a nemohou. Možná nejzdařileji je vystižena výjimečnost Karla Kryla ve vtipném (používajícím výhradně texty z písní) dialogem mezi velikánem a udavačem z Těšína. Je radost vidět, jak účinkující tato hra baví. Pokud byste snad postrádali pevnější dějovou linku, rozpráší vám tyto úvahy úchvatně německy zpívající Anita Krausová. A nakonec k tomu všemu patří i ten buřtguláš s cibulí. Dobrou chuť.
(zadáno: 11.10.2016)
Skvostný text. Moderním, svižným způsobem se dotýká tak zásadních témat, jako jsou pocity osamělosti, neschopnosti přímé komunikace, otevření srdcí a duší pouze skrze anonymitu moderních technologií. V OLDstars uchopeno s neuvěřitelnou něhou. Oba aktéři, na rozdíl od svých postav, nic neskrývají a nabízí nám tak dojemný a smutný příběh, jenž čím déle pokračuje, tím se blíží konci, který nemůže být happyendem. Nemohu jinak než doporučit tuto vlajkovou loď OLDstars, kde budete naplno vtaženi mezi dvě citlivé osoby, jimž tak strašně moc přejete porozumění... tak moc, jako je ho mezi námi málo.
(zadáno: 4.10.2016)
"Piraňa v rybníčku německé literatury“ Sibylle Berg napsala nesmlouvavý text, který Ewa Zembok uchopila se zručností sobě vlastní. Hra o čtyřech ženách pohybujících se na tenké hranici přizpůsobení se standardům dnešní společnosti, a zároveň těmito standardy pohrdající, je mrazivá nejen svým obsahem, ale především projevem všech aktérek. Se stylizovaným zevnějškem mi nekompromisními údery emancipovaných žen předvedly, jak těžké je uchopit své postavení v době, která je plná paradoxů. Účinkujícím tleskám, s jakou hrůzou na mne působily. Odnáším si katarzi, "buďme sami sebou", ale jde to vůbec?
(zadáno: 22.9.2016)
Pomona nám nabízí detektivní příběh, kde by detektivem měl být sám divák. Osobně jsem této nabídce odolal, a to především proto, že mě naprosto pohltilo samotné jednání postav pohybujících se v mezních životních situacích. De facto každé osobě jde v pochmurném prostředí o život. Děj neprozradím, ale musím všechny herce pochválit, jak jednotlivé obavy, strachy a zoufalství postav ztvárnili. Děsivému prostředí také pomáhá scéna, kterou vytvořil P. Morávek a největší uznání pak směřuje k J. Holcovi, jehož režie pevně drží zpřeházenou časovou posloupnost, a zároveň přímočaře předkládá úzkost textu
(zadáno: 22.9.2016)
Jak píše kolega J. Koula, nejedná se o inscenované čtení, ale o divadelní formu, kde je čtení vlastního blogu upřímnou zpovědí třicátníka dnešní "fejsbukové" doby, který hlavní postava obratně nazývá Život 2.0. Pokud si vzpomenete na přelom století a film Samotáři, můžete porovnat, kam se dnešní generace třicátníků posunula. Autentický a okouzlující M. König (N. Mikulová jej vhodně doplňuje) vás provede svoji citově a vztahově zmatenou etapou života, která frčí rychlým spádem příznačným pro dnešní dobu. Jedinečný zážitek aneb "Je těžké se rozejít s holkou, s kterou nechodíte... ale dá se to."
(zadáno: 18.9.2016)
--- Krví nasáklá Štvanice --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.9.2016)
Možná jsem v tomto kuse nenalezl ten pravý nihilismus, ale rozhodně zatím nejlepší hru, kterou OLDstars nastudovali. Základem úspěchu je precizní text Oskara Bábka, celkově navozená atmosféra vlakového kupé, a především herecký koncert v podání skvělého Jana Búrika a naprosto okouzlujícího Richarda Juana Rozkovce, jehož charisma v civilním ztvárnění jeho postavy je jedním slovem úchvatné. Nechci prozrazovat děj, ale kdo touží po absurdním dramatu, často však přecházejícího do komedie, a to vše podáno s nadhledem, kde navíc neschází potřebný přesah, pak nesmí Torpédo pro tebe vynechat.
(zadáno: 2.8.2016)
Pod režijním vedením M. Vajdičky vytvořili herečky a herci DD originální inscenaci prapodivností lásek v nejrozmanitějších podobách. Každá postava má v sobě určitou vášeň a posedlost, a jelikož jsou divákům podávány s vytříbeným humorem, je pravděpodobné, že se s nimi více či méně, ale určitě nějak ztotožníte. Ovšem humor zde není podáván sám o sobě, ale je pečlivě zabalen chvílemi až do filosofického hávu. Rozhodně vznikla hra, která se může stát vlajkovou lodí výjimečného divadla. Jen nechápu obsazení V. Polívky. Možná by mě alternace v podání M. Hádka nadchla více, nicméně i přesto bravo.
(zadáno: 29.7.2016)
Nepopírám, že téma zločinů komunismu je pro mě zásadní téma. A protože se v Divadle Minor rozhodli zpracovat toto téma pro dětského diváka, moje zvědavost byla vskutku enormní. Myslím, že byl zvolen správně nejen příběh, především proto, že se jednalo o skutečnou událost, což je vhodně připomenuto v závěru inscenace, ale také celé zpracování. Jedná se o mimořádně povedený koktejl vizuálního divadla, živé hudby, loutek, masek, zpěvu, scénografie... a přitom myslím, že je dětský divák stále vtažen ve hře. Tleskám a doporučuji nejen pro děti jako výchovné představení, ale i pro všechny ostatní.
(zadáno: 2.6.2016)
Základem této pozoruhodné inscenace se stal překlad. Tak nádherně květnatě Schwabův jazyk oživit v jazyce českém jsem nečekal. A protože si pan Hába přizval k jeho ztvárnění, mimo jiné, i výrazné pánské trio se zkušenostmi ze zaniklého Pražského komorního divadla (Chmelař, Pechlát, Zach), bylo zaděláno na zajímavost roku. A ze zajímavosti vzniklo bezskrupulózní porno, v jehož kontrastu Schwabův jazyk ještě více vyniká ve své kráse. Zdařile se podařilo pracovat i se scénou a hudbou. Přišla nás navštívit morálně odporná společnost a já tu návštěvu vítám, a doufám, že ji k sobě pustíte i vy.
(zadáno: 12.5.2016)
Koktejl z marnosti současnosti, bezútěšné dystopie, časové nevyzpytatelnosti, výbuchů, smrti, kolapsu... Chvílemi jsem slyšel i Sorokinův jazyk. Ač hra začíná jako činohra s běžným postupem, příchodem Jakuba Gottwalda vás definitivně posune do beznadějné přehlídky kolapsů civilizace. Ondřej Novotný dal dohromady podnětný text, který Ewa Zembok zpracovala vskutku sugestivně. Nechte se smést agresí všech zúčastněných. Takový svět byl, je a bude. Ponurý a skličující. Ale pořád v něm můžeme najít i chvíle duševního obohacení. Jedno vám servírují ve Strašnicích!
(zadáno: 15.4.2016)
David Jařab nám nabízí příběh, který by se dal vyložit (v dnešní době opět aktuálně) jako příběh o netoleranci vycházející z rasových předsudků, kde dvojice vyšetřovatelů (skvěle hrající Martin Pechlát a Tomáš Jeřábek) trýzní muže tmavé pleti podezřelého z vraždy své partnerky. Ve hře však můžeme nalézat plno témat. Od kolonialismu a jeho následků, strach z neznámého, vlastní omezenost vycházející z pohodlnosti, přes jazyk a jeho dopad na nedorozumění, marný boj jedince v zoufalé situaci, až po konečnou bolest ze ztráty lásky. Pan Jařab si pohrál s jemu blízkými tématy, tak jak to umí. Skvěle.
(zadáno: 15.4.2016)
V Divadle Letí si nevybrali jednoduché téma, ale není to poprvé, a doufám, že ne naposledy. Pavlína Štorková Olgu Havlovou ztvárnila ve vší její osobnosti s neuvěřitelnou vnitřní silou. Civilně, nenuceně, bezchybně, s noblesou. Anna Saavedra se v textu nebojí ukázat Václava Havla jako člověka prostého, s chybami. Jednoduše žádná pieta, ale příběh lidí, kteří tak nějak přirozeně museli vzdorovat jakémukoliv bezpráví. V inscenaci se mimořádně hraje s prostorem Vily Štvanice (neocitli jsme se přímo na Hrádečku?), ale také s hudbou a další herci se v různých rolích skvěle točí. Nenechte si ujít!
(zadáno: 22.2.2016)
Velké téma: pocit osamělosti a hledání v dnešní době. Nehraje se o nic míň, než je pochopení a láska. Téměř na vše je pohlíženo skrze homosexualitu, která byla vždy v menšině, a proto pocit odcizení či zmatení o to více vyniká. Ale vyniká a zasáhne vás především proto, že Divadlo Letí tuhle hru uvedlo naprosto skvěle. Bezchybný výběr herců a herečky, naprosto trefné hudební aranžmá a perfektní režie, to vše tak otevřené dělá z této inscenace inscenaci výjimečně citlivou a silnou. Původně jsem nechtěl nikoho vyzdvihnout, protože podstatný je ten pevný celek, ale Jiří Böhm si to zaslouží.
(zadáno: 1.12.2015)
Mimořádná inscenace, která dokazuje kam se Dušan D. Pařízek posunul. Jak moc je i nadále pro něj důležitá středoevropská kultura a společnost. Ve hře samotné, která se odehrává před vojenským soudem, kdy Švejk je obžalovaným z dezerce (sám Švejk ve hře nevystupuje), jde o témata, která tento slavný román zmiňuje jen tak náznakem, a jež v průběhu dvacátého století a bohužel i v současnosti jsou stále aktuální. Xenofobie, antisemitismus, totalitarismus, národnostní nenávist. Herecky inscenaci táhnou Martin Baum a Peter Fasching, kteří dávají hře vážnost a situace, kdy může člověka mrazit...
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)