Redakce

Lukáš Holubec

redakční zkratka: luk

souhrnná stránka redakceVolby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 20.10.2016)
Palec nahoru: kolektiv stvořil text a úspěšně ho převedl na jeviště. Palec nahoru: kolektiv hraje žáky třídy na střední škole, jako by se o spolužáky skutečně jednalo. Palec nahoru: kolektiv skvěle ukazuje, kterak to má dnešní mladá generace v internetové anonymitě složité. Jak těžké je bližší seznámení, prosazení vlastního názoru, apod.. Palec nahoru: za všechny ty detaily charakterizující "Google generaci". Palec nahoru: za videa. Nečekejte klasický příběh, tito mladí jsou klipovití. Pestrá mozaika životů náctiletých a Julii Vaňkové jsem tu "hejtařku" naprosto uvěřil. Za mě palec nahoru.
(zadáno: 1.4.2016)
Specifický humor A studia Rubín zůstal zachován i ve hře $LAST. Jistě se dá nalézt několik výstupů pánů Pavelky a Prachaře, které pobaví, ale nejen chvílemi se mi zdálo, že hra čerpá z her minulých. Samotný nápad jako by se trochu zhlédl v Přirození, postava Ondřeje Pavelky v Učiteli malby. Kristýna Fuitová-Nováková také energie moc nepřidá. Na A studio Rubín průměrný kus, který skalní příznivce asi nezklame, ale je to málo. Jak se žehrá na hereckou profesi, doporučuji si ujít kilometr na Zábradlí, kde uvádí Hamlety.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 4.5.2017)
Podobenství, které zobrazuje svět v korporátní firmě skrze kultovní předlohu Markýze de Sade, může v některých částech působit jistě perverzně, ale nepřesahuje současný zvrhlý svět, v němž hrstka vyvolených nejen že panuje, ale zbývající většinu šikanuje a ponižuje. Ta si to navíc pod tíhou materiální závislosti nechává líbit. Tak jako je těžké uhlídat masu zaměstnanců, nebylo lehké zvládnout velké množství herců, ale Jakub Čermák to zvládl nad očekávání dobře, přičemž kvůli pojetí, řadě aktuálních myšlenek a celkové atmosféře, musím inscenaci doporučit. Tak vzhůru do nového zaměstnání otroci!
(zadáno: 21.3.2017)
Výjimečné osobnosti nechají nahlédnout diváka do svých myšlenek, objasňují svá jednání a navozují navenek příjemnou atmosféru roku 1913. To, že pod povrchem se blíží osudný rok tolik cítit není, což byl zřejmě záměr. Nicméně jde skutečně jen o přehlídku známých postav, a protože logicky každé osobě může připadnout jen krátký čas, v němž se chce předvést, proběhne inscenace jako sled obrazů, byť pěkně zahraných. Pustit se do dramatizace takové knihy svědčí o odvaze tvůrců Tygra v tísni, ovšem vyjma slušných hereckých výkonů ve mně ten zásadní pocit, a sice že se blíží tragédie, probuzen nebyl.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 31.3.2017)
--- 6 sester Martina Satoranského --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 29.9.2015)
(zadáno: 24.3.2017)
--- A pak to přišlo --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.10.2016)
"Piraňa v rybníčku německé literatury“ Sibylle Berg napsala nesmlouvavý text, který Ewa Zembok uchopila se zručností sobě vlastní. Hra o čtyřech ženách pohybujících se na tenké hranici přizpůsobení se standardům dnešní společnosti, a zároveň těmito standardy pohrdající, je mrazivá nejen svým obsahem, ale především projevem všech aktérek. Se stylizovaným zevnějškem mi nekompromisními údery emancipovaných žen předvedly, jak těžké je uchopit své postavení v době, která je plná paradoxů. Účinkujícím tleskám, s jakou hrůzou na mne působily. Odnáším si katarzi, "buďme sami sebou", ale jde to vůbec?
(zadáno: 15.4.2016)
Přestože život Františka Kriegla zná snad každý, ukazuje tato inscenace nejen jeho osudová rozhodnutí a zásadní životní okamžiky, ale hraje si, mimo jiné, se samotným odkazem jeho činů. Především skvělá Anita Krausová (i kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli jejímu výkonu je hru radost vidět!) v roli manželky Kriegla má v každé části hry dost silných momentů. Inscenace je plná symbolů, zajímavých převleků, akrobatických vystoupení, dobře psaných dialogů, a ačkoliv třeba kabaretní část mi přišla zbytečně expresivní, jedná se o zajímavý kus, který mohu doporučit. Zajeďte si do Strašnic.
(zadáno: 22.2.2019)
--- Absolutně absurdní kabaret --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 5.12.2018)
--- Co ty o tím víš? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 7.5.2019)
--- Šup a jsme v pekle --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 11.2.2016)
Hra krásně zapadá do dnešního nepřehlédnutelného výrazu Zábradlí. Její výraz je možná dosti podobný hrám Buržoazie a Požitkáři, přestože režie se tentokráte ujal Rastislav Ballek. Bohužel právě režisérsky se mi chvílemi inscenace jeví nedotažená a kvalit Buržoazie a Požitkářů dle mě nedosahuje. Na jevišti se potká téměř celý soubor a ta souhra je vidět. Výborný je Jakub Žáček, Miloslav König, Jiří Ornest. Nicméně prostředí nemocnice bylo zvoleno skvěle a myslím, že většina diváků si své oblíbené scény najde. Já také. Být to jinde, tak velmi nadprůměrné. Zábradlí už ale má laťku trochu výše...
(zadáno: 19.3.2019)
--- Vzhlédni, dlouhé dílo začíná! --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.1.2018)
Povrchní pohlazení tvorbou Hanse Christiana Andersena a odříkaných nepříjemných zážitků z dětství účinkujících. To vše v zajímavých kostýmech a na nápadité scéně, která však inscenaci sama skutečně neutáhne. Kolik obvykle v představení bývá improvizace nevím, ale v mnou viděné repríze se rozhodně dařila jen Petru Čtvrtníčkovi. Tak zásadní autor, jakým bezesporu Hans Christian Andersen byl, by si zasloužil jistě hlubší zpracování, než jen naťuknutí jeho tvorby a smíchání (navíc nijak zvlášť promyšlené) s pocity hereček a herců. Vizuálně líbivá, ale promarněná možnost vzdát Andersenovi poctu.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>