Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (736)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.11.2019)
--- Havel narazil do Skaly --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.9.2019)
--- Zážitky z darkroomu a přilehlých schodů --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.9.2019)
--- Řecko v tísni --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.8.2019)
--- Na plovárně s Rolandem Schimmelpfennigem --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.6.2019)
--- Nechci být host --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2019)
--- Skrytá hrozba - drony útočí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.4.2019)
--- Neználci --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.3.2019)
--- Cítím, že padá vločka --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.2.2019)
--- Temná poklona po česku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.1.2019)
--- Estráda s mloky --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.12.2018)
--- Lachende v Karibiku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.12.2018)
--- Láska, divadlo, Židé --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2018)
--- Klid najdete v krmelci --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.11.2018)
--- Ostrůvek výkřiků a nadřazenosti --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.8.2018)
--- Směšný sraz snobů --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2018)
Na téměř deset let starém textu je nejsmutnější to, že zobrazuje společnost, která už s její aktuální podobou pomalu splývá. Účinkující spjatí s Divadlem X10 pojali nemalou část výstupů s hravou nadsázkou a vtipem, což je v kombinaci s citlivou režisérskou prací Ewy Zembok jednoznačně kladem. Bohužel však vážné přesahy alespoň mne tolik nezasáhly. Snad to bylo určitou až zbytečnou rozsáhlostí, neb při komornějším zpracování zdá se mi mohlo téma rezonovat daleko úderněji. Rozhodně se však jedná o zajímavou inscenaci a tvůrčí nasazení, jak bývá v Divadle X10 zvykem, je dostatečně energické.
(zadáno: 23.5.2018)
Od té doby, co jsem v zhlédl minulý rok inscenaci Královna limitů v režii Lucie Ferenzové, a v níž bylo téma medicíny ztvárněno krásně nápaditou formou, jsem se velmi těšil, že podobně bude působit i Temná energie, ve které se divákům přiblíží pro změnu fyzika. Nezklamal jsem se v práci Lucie Ferenzové, která vytvořila do MeetFactory sedící hru s precizními hereckými výkony. Ovšem co naplat, když mne hluboce se tvářící filozofie na pozadí nijak zvlášť zajímavého detektivního příběhu, minula poměrně znatelně? Po románové předloze Juli Zeh tedy skutečně nesáhnu, nicméně inscenace své kouzlo má.
(zadáno: 3.5.2018)
Je to sice krátké, ale výstižné a vtipné. Nataša Mikulová předvádí perfektní výkon a definitivně mne tak utvrdila, že je v ní jedinečný komediální talent, jenž se každou další inscenací projevuje více a více. Jelikož je středobodem této one-woman show nebrat se vážně, byl splněn první předpoklad pro úspěšné uchopení fenoménu korpulentnosti. A přestože jsem přesvědčen, že divák se bude bavit celých čtyřicet minut, alespoň na mne chvílemi dolehla jistá hořkost z té nesmrtelné lidské hlouposti posuzovat obsah podle obalu. Ovšem hořkosladké stand-upy mám nejraději a tenhle patří k těm povedeným.
(zadáno: 30.4.2018)
Přemýšlím, jak je možné, když se jedná o natolik záslužný text, jehož téma je závažné, aktuální, důležité a výkon Ljuby Krbové je na hranici bezchybnosti, že jsem nebyl více do příběhu vtažen. I propracovanost textu se zdála býti pečlivou, což bylo nejvíce znát na dialozích, které Ljuba Krbová také zvládla s naprostou přirozeností a přehledem. Komorní atmosféra v půdním prostoru Werichovy vily rovněž nahrávala intenzitě prožitku. Zřejmě tedy budu znít jako necitlivý člověk, ale já jednoduše až příliš často objevoval ve hře určitou neuvěřitelnost, jež mi dokázala odrážet drtivé ataky na city...
(zadáno: 30.4.2018)
Dagmar Radová a Jiří Ondra oživili sedmnáct let staré americké road movie. A způsobem jakým látku uchopili, ji krásně zasadili do českého prostředí. Nejde však jen o hraní si s reáliemi, přičemž výprava Jany Hauskrechtové (a místních technic boys) je jako už tradičně precizní, ale také o nápadité prolínání časových rovin, důraz na aktuální genderová témata, a jelikož jsme v Rubínu, rovněž o vtip a výrazné herectví. Povedená inscenace, kde jsem se však v komické poloze ne vždy s tvůrci sešel, přičemž mám na mysli především dle mě zbytečný důraz na vulgarismy. Avšak opět příjemný večer v Rubínu.
(zadáno: 26.3.2018)
Inscenace balancuje na hraně. Na jedné straně písně nepříliš tematické, částečně přehrávaný humor, kabaretní pojetí... tedy řekněme laskavé pojetí pro možná až dětského diváka (a přiznávám, že v první polovině představení pro mě byl tento druh zpracování až nepříjemný). Na druhé straně však citlivě zpracovaný text do něhož tvůrci vpravili vlastní apel, přičemž zůstal i původní, čapkovský, navíc krásná výtvarně působivá scéna a solidní herecké výkony, z nichž vyzdvihuji Zbigniewa Kalinu, nakonec přeci jen převážilo inscenaci na stranu, kterou bych pojmenoval "Stojí za zhlédnutí, ale..."
(zadáno: 5.3.2018)
Na první pohled jednoduchá scéna skrývá řadu možností jak vtáhnout do inscenace rozsáhlý prostor, využít několika málo rekvizit a hutnou akustickou kulisou dodat na působnosti celé úvaze, jež divákům s neobvyklým fyzickým nasazením servírují naprosto suverénní Jindřiška Křivánková a Jakub Gottwald. Oba herci i vzhledem k rozsahu a komplikovanosti textu předvedli precizní výkon, na který je nutno upozornit. Stejně jako na nápaditý konec, jenž uzavřel představení originálně. Byť rovněž přiznávám, že v předloze samotné jsem se několikrát ztratil a o celkové výpovědi tak nejsem příliš přesvědčen.