Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (736)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2016)
--- Krví nasáklá Štvanice --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.9.2016)
Oproti Černé díře či Vzkříšení má tento kolektivní tvůrčí počin hereček a herců DD daleko jednodušší jak zápletku, tak charakteristiku postav. Cíleně jsou vybrány protichůdné osobnosti (cynický bankéř, unavená matka, zneuznaný vědec, nespoutaná mladice), které by měl nějakým způsobem spojit nenápadný cizinec. Jak je v DD zvykem, je inscenace v humorných chvílích příjemná a nepodbízivě vtipná. S vážnější linkou to tak vyrovnané není, nicméně především výkony K. Melíškové a M. Myšičky jsou skutečnou ozdobou této hry. Věrohodně je také zobrazena stísněná atmosféra výtahu a lidského napětí v něm.
(zadáno: 13.9.2016)
Přesně takhle si představuji pořádný site specific projekt! Hraje se na zastávce, dětském hřišti, nádraží, ve vlaku. Vrátíte se o osmdesát let zpět a v prostředí berlínské olympiády budete prožívat antisemitskou atmosféru v netečnosti sportovců. I přes nepřeberné množství nekorektního humoru, hudební kulisy a časté improvizace pocítíte, že všechna témata směřují k dnešku a poukazují na mnoho současných potíží a neduhů společnosti. Pan Hába se při příležitosti sportovního svátku vyjádřil se vší intenzitou a rozhodně si toto pouliční divadlo nenechte ujít. Přál bych si, aby oslovil i nové diváky
(zadáno: 13.9.2016)
Tereza Březinová napsala duchaplný text, ve kterém nechybí humor skrze něž se dopracovává k aktuálním tématům jako je schopnost komunikace, těžkost vztahů a přizpůsobování. Nechybí tedy ani vážná linka a překvapivý zvrat. Text pak s velmi nápaditou režií uchopil Josef Kačmarčík a výborně vybral do páru Hanu Mikulkovou a Jakuba Kropáčka. Těch režijních a scénografických nápadů je opravdu mnoho a dodávají inscenaci svěžest. Jakub Kropáček svoji postavu hraje s charismatem sobě vlastním a velmi překvapí energická Hana Mikulková. Moc příjemný letní projekt, který by zasloužil déletrvající život.
(zadáno: 11.9.2016)
Není jednoduché dvanáct mladých adeptů herectví režijně vést, navíc v ruské klasice. A není to jednoduché ani pro těch tucet mladých nadšenců. Jaký výsledek ze společného úsilí vyšel? Řekl bych, že soubor obstál se ctí. Sice pohyb na jevišti nebyl vždy úplně šťastný, chvílemi to jako souhra vázlo, ale ocenění si zaslouží všichni zúčastnění. Nejvíce bych vyzdvihl Martina Letáka, jenž postavu hejtmana ztvárnil s naprostou přesvědčivostí a bylo potěšením sledovat všechny jeho změny chování. I Chlestakov v podání Samuela Tomana působil věrně. Pokud se zapracuje na souhře, bude dojem ještě lepší.
(zadáno: 11.9.2016)
Kombinace Škvoreckého Sedmiramenného svícnu a Čapkových Apokryfů předvádí příběh o Židovce, která přežila Terezín, prorostlý myšlenkami o vině, nevině, odsouzení a smrti Ježíše Krista. Spojení na jedné straně reálné krutosti k mladičké Židovce, na druhé straně až politického pohledu na jeden z nejstarších lidských příběhů, je vedeno s citem. Jan Battěk a Eliška Vocelová hrají své postavy precizně a skvěle. Anežka Šťastná, jako mladá dívka donucena k odsunu, vyvolává dojetí a soucit. V OLDstars vznikla pozoruhodná, promyšlená, aktuální a velmi dobře zahraná inscenace. Rozhodně doporučuji!
(zadáno: 11.9.2016)
Nebývale monumentální projekt připravili v OLDstars jako premiéru a možná jediné uvedení. Totiž Macbetha pod půlnočním nebem. Inscenaci se nedá upřít jak efektnost, například působivé vojenské kostýmy, souboj na nože nebo pyrotechnické efekty, tak snaha všech zúčastněných, aby byl výsledek co nejvíce dokonalý. Bohužel byl více než rozporuplný. Ač ústřední dvojice víceméně obstála, tak celkově trpěla inscenace řadou technických potíží, především to většina herců "neukřičela", a namísto zajímavého prožitku se vtírala myšlenka, zda na OLDstars přeci jen není takový projekt příliš velkým soustem.
(zadáno: 11.9.2016)
Přiznávám se text M. McDonagha, překlad O. Sokola a nastudování v Činoherním klubu je moje srdeční záležitost. O to více kritický bohužel jsem ke všem dalším nastudováním. V OLDstars se zcela nepodařilo vystihnout onu nenávist, jen skrze níž jsou postavy schopni projevovat své city. Ovšem do inscenace vnesla dvě světla, kvůli kterým hru posunuli do zajímavé roviny. Jednak jsou to nápaditá loutkářská intermezza o příběhu Kaina a Ábela, a pak projev Josefa Žárského, který svoji postavu pojal jako "zhuleného, zákeřného týpka". Jemu jsem tu lenost, zlobu, domýšlivost a zapšklost naprosto uvěřil.
(zadáno: 11.9.2016)
Upravený text Christine Brücknerové, kdy se po smrti setkává osm historických či literárních ženských postav v jakémsi prostoru podobnému očistci, je v OLDstars uchopen s naléhavostí všech nevyslovených křivd jednotlivých postav. Spouštěcím mechanismem je čerstvý skon postavy Karolíny Vaňkové, která přinese do ženského uskupení patřičnou jiskru, jež zažehne oheň, ve kterém si každá postava zažehrá na svůj osud. Ač se mi text zdá lehce nevyrovnaný, pohromadě drží inscenaci jak bezútěšná atmosféra, tak herecká souhra, z které bych lehce vyzdvihl trojici K. Kovaříková, Š. Romová a K. Vaňková.
(zadáno: 11.9.2016)
Pro mě mimořádně příjemné překvapení. Rodinné drama těhotné dívky, vracející se s budoucím otcem jejího dítěte do domu svých chladných rodičů, jest sondou do několika životů, kde si každý sobecky žije ve své ulitě. Originální je především scéna, vzájemné propojení diváků a herců, kteří postupně do hry přicházejí. Ale kromě prostorového řešení a zapojení i diváků, je tu především výtečný text a skvělé herecké výkony, kdy každý svoji odměřenou postavu hraje s velkým přesvědčením. Nad všemi pak zdá se mi vyniká Karolína Vaňková, jež sestru těhotné dívky ztvárnila skutečně s perfektním nasazením.
(zadáno: 11.9.2016)
Hru Igora Bauersimy, jež vznikla na základě skutečné události, kdy se mladá Rakušanka a jen o něco málo starší Nor přes internet domluvili na společný výlet na skálu nad norským fjordem a společným skokem ukončili své žití, nastudovali v Oldstars působivě. M. Satoranský hraje mladého, lehce zmateného floutka pomalu s dětskou přesvědčivostí, oproti tomu je složitost a tajemnost druhé postavy ještě více umocněna jejím rozložením mezi tři herečky, které se výtečně doplňují. Vzájemný kontrast se tedy podařilo uskutečnit. Do textu se chvílemi vloudí i humor, což trochu odlehčuje naléhavost situace.
(zadáno: 11.9.2016)
Naléhavost psychologicky náročného Kunderova textu se podařila přenést tak napůl. Tomáš Hanus hraje ústřední postavu celkem přesvědčivě, a když do děje vstoupí i postava Kateřiny Švejdové, jež nepostrádá na jedné straně zranitelnou křehkost a na druhé pak odhodlání pro odboj, sledujeme vyrovnané herecké duo. Ostatní jim však ne zcela stačí, z čehož pak vzniká pocit, že celá hra je značně neuvěřitelná, čemuž nepřidá ani celková atmosféra, která by měla být více napjatá, strachu plná, tísnivá. Ovšem pokud ještě alespoň na uvěřitelnosti postav herci zapracují, pak můžeme čekat zajímavý posun.
(zadáno: 11.9.2016)
Sugestivní výlet do zapomenutého světa éterických víl s čarovnou mocí. Pokud ve vás Arkádie vzbudí hluboko uložené pocity, pak budou u každého pravděpodobně jiné. Zřejmě bych tedy psal čistě své subjektivní dojmy z fyzických projevů dryád a lesních nymf. Rozhodně je však Arkádie precizní, podmanivé fyzické divadlo a všem zainteresovaným je potřeba srdečně poděkovat za mimořádný zážitek. Pohybová improvizace k mému srdci promluvila jazykem, jemuž rozumím. Et in Arcadia Ego. Okouzlení. Magie...
(zadáno: 11.9.2016)
Možná jsem v tomto kuse nenalezl ten pravý nihilismus, ale rozhodně zatím nejlepší hru, kterou OLDstars nastudovali. Základem úspěchu je precizní text Oskara Bábka, celkově navozená atmosféra vlakového kupé, a především herecký koncert v podání skvělého Jana Búrika a naprosto okouzlujícího Richarda Juana Rozkovce, jehož charisma v civilním ztvárnění jeho postavy je jedním slovem úchvatné. Nechci prozrazovat děj, ale kdo touží po absurdním dramatu, často však přecházejícího do komedie, a to vše podáno s nadhledem, kde navíc neschází potřebný přesah, pak nesmí Torpédo pro tebe vynechat.
(zadáno: 9.9.2016)
V OLDstars skvěle zvolili autora i téma. Všechny aktovky mají nejen absurdní nápad a děj, ale díky výtečným hercům i vysokou úroveň. Oceňuji režijní vedení, protože všichni účinkující udrželi nezvykle vysoké tempo, a každý přesně chápal, jak která postava přemýšlí. Alespoň takový to na mě dělalo dojem. Nad některými výkony jsem přímo žasl. Rovněž navýsost důležité téma vnitřní svobody, a schopnosti se v daný okamžik správně rozhodnout, bylo ve všech aktovkách podáno velmi uvěřitelně. A přestože se nemusí vždy zrodit nějaký jasný konec, tady to byla krásná tečka za hodně zdařilým představením.
(zadáno: 8.9.2016)
Ač se hra může navenek tvářit jako laciná francouzská fraška, jichž se děsím, velmi brzy jsem najel na příjemně uvolněnou atmosféru, kterou herci skvěle vytvořili. Menší nedorozumění, které postavy rozdělí, vznikne hned na začátku. Následně pak sledujeme, kam až tato drobnost dojde. Počáteční faux pas se však začne ubírat neudržitelným směrem, což přináší velký prostor pro vtip. Jde o to, jak toho využijí herci. A nutno dodat, že každý si se svoji postavou nejen pohrál, ale vznikla ta správná společná chemie, což oceňuji nejvíce, protože to z celé inscenace dělá skutečně jedinečnou zábavu.
(zadáno: 8.9.2016)
Bartlletův text o manželském páru, jenž vyřeší svoji bytovou a zároveň životní situaci uzavřením se do obydlí, kde sice finančně nestrádá, ale je atrakcí a živým cílem pro bohaté střelce, je sám o sobě mrazivě aktuální. Martin Satoranský režisérsky skvěle podchytil současný pohled na svět skrze ekonomické měřítko a zvolil odměřené vztahy mezi postavami, z nichž zaujme především Ondřej Kulhavý. Velmi nápaditá je také scéna (viděno však venku). Příběh graduje příchodem dítěte v roztomile plachém podání Anežky Šťastné. Přijďte se podívat, kam až dokážeme zajít ve světě, který se nepříjemně blíží.
(zadáno: 4.8.2016)
Ač podobné projekty nejen vyhledávám, ale odpouštím jim i případné technické nedostatky, tak viděno na premiéře, musím bohužel konstatovat, že nesrozumitelnost provázela celou inscenaci ve velké míře a to i filmové záběry. Zrovna u tohoto filmově-divadelního kusu a textu mě to opravdu mrzí. Přesto musím vyzdvihnout, jak tvůrci divadlo a film propojili. Sociální drama z filmu jsem i přes špatnou viditelnost cítil poměrně intenzivně (potlesk pro dětské představitele) a sourozenecké vztahy měly především díky výbornému Matějovi Nechvátalovi také značnou sílu. Snad budou další reprízy čitelnější.
(zadáno: 3.8.2016)
Na rozdíl od kolegů spojitost se Zakázaným uvolněním tolik nevidím (ano, tři herečky x tři herci, obě hry hrané na baru). Padesátka však v originálnějším prostředí, čímž myslím horskou chatu a vztah k horám, řeší samozřejmě přes těžko uvěřitelnou zápletku a skrze svérázný humor Petra Kolečka vztahy v rodině. Nejčastěji otec x syn. Především pak zajímavý problém otcových nadějí vkládaných do syna. Možná by neškodilo ještě více zabřednout do "vážna", ale pochopitelně byla inscenace zaměřena především na využití komediálního talentu všech tří protagonistů. Ten byl dokázán mírou dostatečnou.
(zadáno: 3.8.2016)
Nijak zvlášť originální téma, nijak zvlášť originální zápletka, nic, co by člověka donutilo se na nějakou delší dobu zamyslet. Zbývá tedy jediné, humor a herecké výkony. V provedení, které jsem zhlédl já, dominovala vynikající Hana Vágnerová. Její šmrnc a vtip vysoce čněl nad celou inscenací. Barmanka Terezy Hofové byla přesvědčivá a u Zuzany Stavné mi chvíli trvalo zvyknout si na povrchnost její postavy. Ovšem postupem času mi její postava a ztvárnění přišlo jako to nejzajímavější a obraty v jejím myšlení byly dost zajímavé. Ač jsem tedy čekal něco více, tak dobře provedená, vtipná hra to je.
(zadáno: 2.8.2016)
Pod režijním vedením M. Vajdičky vytvořili herečky a herci DD originální inscenaci prapodivností lásek v nejrozmanitějších podobách. Každá postava má v sobě určitou vášeň a posedlost, a jelikož jsou divákům podávány s vytříbeným humorem, je pravděpodobné, že se s nimi více či méně, ale určitě nějak ztotožníte. Ovšem humor zde není podáván sám o sobě, ale je pečlivě zabalen chvílemi až do filosofického hávu. Rozhodně vznikla hra, která se může stát vlajkovou lodí výjimečného divadla. Jen nechápu obsazení V. Polívky. Možná by mě alternace v podání M. Hádka nadchla více, nicméně i přesto bravo.
(zadáno: 2.8.2016)
Příjemné, vtipné, svěží, pro trampy jistě nostalgické putování ve výborné režii Jana Friče. Trochu mne mrzí, že neměl více prostoru Jiří Štrébl, který by mě snad ve vteřině donutil si zabalit USku a vyjet si někam do Prokopáku. V ústřední dvojici hraje Lukáš Příkazký skvěle lehce ušlápnutého a nadšeného trampa. A musím zmínit i Davida Oupora, který zajišťuje živou hudbu, díky které se cítíte skutečně jako v lese, což umocňuje i nápaditá výprava a vhodné pomůcky. Pokud se chcete něco přes hodinku pobavit u chlapského přátelství, ve kterém je láska, zrada i vystřízlivění, vplujte do Rubínu.
(zadáno: 1.8.2016)
Režisér Jan Frič pojal Oblomova ze současnosti. Řekl bych, že to byla správná volba. Z Oblomova zbylo vlastně jediné, Oblomovština, která byla, je a bude. Bohužel mi přišel Jiří Vyorálek až příliš excentrický, takže například ve scénách s Leošem Nohou, které patří k tomu nejlepšímu, cítím Oblomovštinu spíše z postavy Leoše Nohy. Dost nevyrovnané výkony jsou mezi ostatními. Příjemně překvapí Johana Matoušková, skvělá je Magdaléna Sidonová. Mužské postavy naopak tak přesvědčivé nejsou. Nicméně plno režijních nápadů a celá myšlenka, jež byla sdělena, dělají z této inscenace zajímavý počin.
(zadáno: 1.8.2016)
Kontinuálně navazuje trojice Mikulášek, Viceníková, Cpin na Požitkáře a Hamlety. Tentokráte shlédnete pásmo scének na téma partnerské vztahy. Tedy jistě vděčné téma. Co mne na Posedlosti velmi zaujalo byla především skvěle zvolená scéna, a pak také minimum slov. Většina scének jsou němé přehlídky bezvýchodnosti soužití za podkresu již tradičně vhodně zvoleného hudebního doprovodu. A protože je tento tým již velmi sehraný, a režisér věděl přesně co a jak říct, myslím, že je Posedlost skutečně povedená. Janu Plodkovou vyzdvihávám vždy, teď bych rád zmínil i Miloslava Königa.
(zadáno: 30.7.2016)
V MeetFactory vsadili opět na současný a velmi zajímavý text. Pokud si dáte menší práci, pak objevíte, ač sama autorka říká "Píšu o běžných věcech, které se dějí v Německu." mnoho aktuálních témat. Obyčejný požár v domě nás vpustí do hlavy hlavní postavy, kterou pozoruhodně a podmanivě ztvárnila Anita Krausová, ze které nespustíte oči. A buďte si jisti, že v hlavě člověka s depresivními či úzkostnými stavy, který se dále ponořuje do své samoty, jež jej limituje v okolním světě, můžeme nalézt leccos. Jednoduchá scéna, bravurní výkon Anity Krausové a text, který jdu okamžitě shánět, to je Hoří.