Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (667)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 7.3.2017)
Přesná Pavlína Štorková v titulní roli obklopena elektrikou a v marném boji proti populistickému Kreónovi podává další ze svých precizních výkonů. Pokud k tomu připočtu poměrně věrohodné zasazení děje do neurčité doby, ze které cítím určitý závan dystopie, a povedené zobrazení strachu ze smrti, vychází z toho lehce nadprůměrná inscenace. Kdyby postupem času text neztratil na naléhavosti, a naopak se upravil, aby místo klasických Fričových hrátek a výkřiků zůstal konzistentní, mohla mít hra zajímavou výpovědní hodnotu. Jistě by pak po zhlédnutí zůstal zásadnější dojem, než jen "pěkně udělané".
(zadáno: 28.11.2018)
--- Klid najdete v krmelci --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 11.9.2016)
Sugestivní výlet do zapomenutého světa éterických víl s čarovnou mocí. Pokud ve vás Arkádie vzbudí hluboko uložené pocity, pak budou u každého pravděpodobně jiné. Zřejmě bych tedy psal čistě své subjektivní dojmy z fyzických projevů dryád a lesních nymf. Rozhodně je však Arkádie precizní, podmanivé fyzické divadlo a všem zainteresovaným je potřeba srdečně poděkovat za mimořádný zážitek. Pohybová improvizace k mému srdci promluvila jazykem, jemuž rozumím. Et in Arcadia Ego. Okouzlení. Magie...
(zadáno: 7.12.2017)
Notoricky (!) známý text V. Havla pojal režisér J. Ondra velmi svižně, vtipně, a ačkoliv se od něj nijak nevzdaluje, má toto zpracování hned několik příjemných překvapení. J. Ondra se ale také obklopil těmi správnými lidmi. S výpravou spolupracoval s P. Hovorkovou a scéna, jež je tvořena bednami s lahvovým pivem Ferdinand vás hned na začátek vtáhne do prostředí pivovaru (navíc to milé spojení názvu piva a postavy). V něm pak J. Panzner předvádí intelektuála s velkou precizností a L. Šolc sládka skvěle přirozeným způsobem, čímž pak onen zvrat, zklamání a lítost na sebou samým o to více vyzní...
(zadáno: 2.1.2017)
Po scénickém čtení z 15.12.2016 přišlo po roce řádné představení a krásný zážitek byl po té době nejen obnovený, ale ještě daleko více intenzivnější! Netradiční pohádkový příběh o miniaturním chlapci, jenž je ve světě nejen ztracen, ale i pronásledován, byl doprovázen vhodnou živou hudbou a výtvarné řešení bylo jednoduše kouzelné. K tomu přičtěme procítěné herecké výkony v čele s Ivo Sedláčkem a srozumitelně interpretovaný text. Výsledek? Dojemně roztomilá inscenace pro velké i malé. A tak vezměte děti, a vydejte se společně do zákoutí jednoho stromu, v němž se odehrává nádherné dobrodružství.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 7.2.2018)
Inscenace plná magických rituálů, v jejichž sledování sice možná není jednoduché udržet plnou pozornost, ale o tom přeci tajemné obřady jsou. O spojování bytostí a vnímání světa jiným pohledem. I přes velkou dávku imaginace se autorka textu Lucie Ferenzová a režisér Jiří Ondra drží původního, byť dosti upraveného antického příběhu a výtečně jej formulují do stavu dnešní společnosti, ve které je strach z neznámého, jenž namísto odstranění poznáním příčin raději přiživujeme, hlavním motorem manipulace. Výkony Michala Dudka, Petra Pochopa a celkové vyznění dělají z inscenace pozoruhodný zážitek.
(zadáno: 28.12.2017)
Mayenburg a ti kteří jeho text upravili, mají jedno společné. Došla jim trpělivost s populistickými, machistickými lídry. Vzhledem k tomu, že už okupují značnou část světa, bylo třeba se ohradit. (Předvolebních) Témat má hra nepřeberné množství a podána jsou na pevném podnosu absurdní komedie s precizní režisérskou prací. Herecky přirozeně dominuje slizce běsnící Tomáš Kobr, ale rád bych připomněl i uvěřitelně naivní rodičovský pár v podání Beáty Kaňokové a Jiřího Böhma, a především pak Richarda Fialu, jenž pojal všechny své postavy s neutuchající energií a chutí. Letí drží laťku stále vysoko!
(zadáno: 28.2.2018)
Samotný text by se dal zřejmě hrát i jako monolog, ale právě zapojení čtyř herců dodalo inscenaci patřičnou naléhavost a zajímavost. A přestože her o nenávisti, zášti, záludnosti či pomstě je dostatek, jako generační výpověď je Bazén (bez vody) zpracovaný v OLDstars precizně. Od režijního vedení, přes hereckou souhru, která byla už na premiéře téměř přesná, až po efektní nasvícení scény. Pominu-li nepříliš šťastný hudební zásah, jedná se o inscenaci, která je jednoznačně zdařilá a rozhodně by měla na repertoáru vydržet dostatečně dlouho. Pro mne osobně tedy více z důvodu zpracování než obsahu.
(zadáno: 8.9.2016)
Ač se hra může navenek tvářit jako laciná francouzská fraška, jichž se děsím, velmi brzy jsem najel na příjemně uvolněnou atmosféru, kterou herci skvěle vytvořili. Menší nedorozumění, které postavy rozdělí, vznikne hned na začátku. Následně pak sledujeme, kam až tato drobnost dojde. Počáteční faux pas se však začne ubírat neudržitelným směrem, což přináší velký prostor pro vtip. Jde o to, jak toho využijí herci. A nutno dodat, že každý si se svoji postavou nejen pohrál, ale vznikla ta správná společná chemie, což oceňuji nejvíce, protože to z celé inscenace dělá skutečně jedinečnou zábavu.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 28.3.2019)
--- Starman a spol. --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2016)
Myslím, že by si beatnici zasloužili daleko svižnější, údernější, uvolněnější pojetí a ztvárnění. Režie však vsadila na pomalejší a chvílemi unavenější tempo. Zdaleka ne každá myšlenka Jacka Kerouaca byla dostatečně srozumitelně interpretována. A přestože si v ústřední roli Jan Grundman počínal poměrně suverénně, ještě o něco více nad ním vyčníval vynikající Jan Lepšík jako Cody (Neal Cassady, kterého Jack Kerouac ztvárnil v několika svých románech). Škoda, že se trochu více neškrtalo. Mohla vzniknout velmi zajímavá inscenace, takhle svůj potenciál naplno jistě nevyužila.
(zadáno: 26.12.2019)
--- Jen tak si posedět s uvaděčkou --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.4.2016)
David Jařab nám nabízí příběh, který by se dal vyložit (v dnešní době opět aktuálně) jako příběh o netoleranci vycházející z rasových předsudků, kde dvojice vyšetřovatelů (skvěle hrající Martin Pechlát a Tomáš Jeřábek) trýzní muže tmavé pleti podezřelého z vraždy své partnerky. Ve hře však můžeme nalézat plno témat. Od kolonialismu a jeho následků, strach z neznámého, vlastní omezenost vycházející z pohodlnosti, přes jazyk a jeho dopad na nedorozumění, marný boj jedince v zoufalé situaci, až po konečnou bolest ze ztráty lásky. Pan Jařab si pohrál s jemu blízkými tématy, tak jak to umí. Skvěle.
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 30.4.2018)
Na rozdíl od kolegů jsem ani neměl takovou nesnáz s textem, byť i já se přiznávám, že román V. Nabokova jsem nečetl, ale těch klacků, co mi pan J. Ondra hodil během představení pod nohy, bylo poměrně dost. Takže jsem se musel pozorně soustředit, abych nezakopl a už nezůstalo tolik chvil na skutečné prožití jinak zajímavé inscenace. Po vizuální stránce povedené, výkon především M. Dudka výtečný a hraní si se slovy či například tepání do kritiky, to rozhodně stálo za zhlédnutí. Nevím, jestli se vlastně dalo vytěžit z původního textu více, ale nijak zvlášť jsem předlohou i hrou zasažen nebyl.
(zadáno: 31.5.2018)
Je všudypřítomná, cítíte ji skrze tmu, promlouvá k vám strohým, věcným, odcizeným tónem jazyka, v němž je patrný poslední záchvěv naděje i definitivní rezignace. Je to bolest. Marguerite Duras ji na dlouhá léta zamkla v paměti, ale deníky, jimž lidé vždy svěřují nejniternější trápení a úzkosti, mají ohromnou cenu tyto pocity zachovat. A tak oproštěni od světla, v souznění s betonovými schody, můžeme znovu prožít skličující okamžiky doby, kdy Evropa plakala. Senzitivní výkon Anity Krausové naplno ocení jen diváci s vhodným výběrem místa. Nebýt této nepochopitelnosti, hodnotil bych ještě výše.
(zadáno: 4.6.2019)
--- Kdo miluje, nespí --- (více v článku na blogu)