Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (736)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.8.2020)
--- Taková normální rodinka v karanténě --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2018)
--- Duševní rozklad člověka aneb když se vám táta definitivně ztrácí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.12.2020)
--- Bambini di Ústí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.8.2016)
Na rozdíl od kolegů spojitost se Zakázaným uvolněním tolik nevidím (ano, tři herečky x tři herci, obě hry hrané na baru). Padesátka však v originálnějším prostředí, čímž myslím horskou chatu a vztah k horám, řeší samozřejmě přes těžko uvěřitelnou zápletku a skrze svérázný humor Petra Kolečka vztahy v rodině. Nejčastěji otec x syn. Především pak zajímavý problém otcových nadějí vkládaných do syna. Možná by neškodilo ještě více zabřednout do "vážna", ale pochopitelně byla inscenace zaměřena především na využití komediálního talentu všech tří protagonistů. Ten byl dokázán mírou dostatečnou.
(zadáno: 4.10.2019)
--- Náplň života: pizza --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 9.1.2017)
--- Výslech, kterému podlehnete --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.6.2016)
Horanského Mundstock je na jedné straně příjemně podmanivá, pohybová, hudební, choreograficky nápaditá hra, ve které Vojtěch Dyk bezesporu vyniká. Na druhé straně tím však trpí to podstatné. Fuksův mimořádný text. Jeho sdělení skrze Dykův suverénní projev vyznívá absolutně jinak, než v předloze. Ztrácí tak kouzlo Fuksova zvláštního pohledu na židovský odsun. Nad průměr však představení vytáhne osvědčené ženské duo z Pařízkovy zaniklé Komedie. Především v závěru dostanou dostatek prostoru ukázat, že na ně bylo vsazeno správně. Bohužel tak až na konci se trojice účinkujících konečně sehrává.
(zadáno: 23.5.2017)
Možná je to moje chyba, ale "má Ema Bovaryová" měla v knize takový šarm, který na jevišti absolutně scházel. V situacích, kdy hlavní hrdinka emočně (a následně fyzicky) propadla silnějším mužům, byla Lucie Štěpánková sice uvěřitelně naivní, ale naučná linka pro diváka, kterak se nedostat do dluhové pasti, rozdělila inscenaci na dvě zcela rozdílné hry. A protože každá potřebovala svůj prostor, byla z toho opravdu přehnaná stopáž, kde se energie z představení časem vytratila. To je rozhodně škoda, protože jinak se z románu podařilo vytáhnout to zajímavé. Možná si však inscenace ještě "sedne"...
(zadáno: 30.12.2016)
--- Zamřížovaný salónek kolaborujících dam --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.10.2017)
Nádherná inscenace! Záležet si dali skutečně všichni. Od nápadité výpravy Jany Hauskrechtové, přes živý hudební podkres, detailně hravou režii Jiřího Ondry, až po velmi solidní herecké výkony. Trojice hereček si rozebrala tři životní etapy hrdinné panny, přičemž Stela Chmelová jako mladistvá Johanka, Kristýna Podzimková jako odhodlaná bojovnice a konečně Hana Mathauserová jako Jana pevně hájící své postoje před nemilosrdným soudem, ve vás jistě probudí zájem jak o prezentované historické období, tak o lidský příběh, jenž může inspirovat. Pro dospívající i dospělé naprosto ideální představení.
(zadáno: 10.11.2017)
Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
Pro mne, který rád soustředěně pozoruje, a navíc si nechce přivykat na obecně přijímané zvyklosti, bylo představení radostně stráveným časem. A přestože závěrečná projekce působila neúměrně dlouho, naprosté finále, tečka za rutinní každodenností byla učiněna promyšleně a s důslednou razancí.
(zadáno: 30.6.2017)
Po představení jsem si musel položit zcela zásadní otázku, a sice "Co tím chtěli pánové Horák a Pěchouček říct?" Možná byl záměr volné Lotzovy myšlenky a různé asociace poházet po jevišti, ale aby k nějakému sdělení došlo, musela by mít inscenace jasný tvar. Chápu určitou zmatenost, konec konců, takový text zřejmě bude, ale bohužel tím pak trpí to hlavní, což je zjištění, že ve vás divadelní zážitek zůstal i po potlesku pro jinak skvělé účinkující. Příjemná podívaná, která převážnou část večera bavila, ale od dramaturgie Studia Hrdinů bych čekal více.
(zadáno: 28.12.2017)
Rádi čtete zajímavé životopisy českých vlastenců? A díváte se rádi na leckdy zaprášené předměty mapující jejich osudy v tichých prostorech muzeí? Ano? Pak se nechte průvodkyní Janou Kozubkovou vést místnostmi ve Waldesově muzeu a skrze oživlé obrazy sledujte životně důležité chvíle mecenáše umění a přítele Františka Kupky Jindřicha Waldése. Jeho poslední pouť divákům zprostředkovalo Divadlo X10 jako site specific projekt, ve kterém nechybí hudba (Markéta Dvořáková) nebo tanec (Anežka Hessová). Mějte příjemnou hodinovou procházku v obložení knoflíků a nezapomeňte na velkou osobnost naší země.
(zadáno: 24.9.2016)
Prvním problémem se mi zdá text. Sice se opírá o zajímavá témata, ale jeho výpovědní hodnota, možná i skladba, je slabá. Viděno dvakrát, vždy v jiném obsazení, a pokaždé bylo znát, že herci se s postavami těžko ztotožňují. Nakolik je to režijním vedením, nakolik tím, že se jedná o psychologicky náročné postavy, těžko říct, ale na výsledku je to bohužel znát. Charismatickou dvojici matky a jejího zetě vytvořili Nicol Hrabovská a Lukáš Ruml a postavu syna noblesně podal interesantní Adam Mensdorff-Pouilly. Snahu cením, přesto jsem přesvědčen, že tento text není úplně pro OLDstars tím pravým.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 20.2.2019)
--- Temná poklona po česku --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2018)
--- Kde je zakopán pes? --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)