Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (736)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 26.9.2019)
--- Zážitky z darkroomu a přilehlých schodů --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 1.1.2017)
Předvést divákovi skrytý sadismus v napohled spořádané rodině a určitou státní (v tomto případě bankovní) mašinérii, je jistě chválihodný nápad, který by na aktuálnosti mohl získat poměrně jednoduše. Nevím, zda je na vině Vaculíkův text, který bych osobně nechal již klidně spát, nebo jeho dramatizace, ale hra postrádá možná rychlejší spád, možná větší zdůraznění naléhavosti, určitě pak však dotažení postav a celého děje. Sledoval jsem hezkou scénu, slušné herecké výkony a sálem se potulující myšlenku, která však ne a ne se pevně usadit, natož pak zacílit divákovi přímo do těla a zasáhnout.
(zadáno: 13.11.2019)
--- Klidem obestřené divadlo --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.4.2023)
--- Nejsmutnější evropská kocovina --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.11.2016)
Pro mnohé je kniha Richarda Bacha o hledání pravé lásky nedotknutelný text. Pro mě ne, nebo jsem jej četl příliš mlád. O to více jsem však rád, že mi v OLDstars dokázali mé počáteční pochyby rozptýlit. Zásluhu na tom má jak úprava textu, ze kterého zmizel jistý patos a zůstalo to podstatné, stále aktuální, tak výkony obou protagonistů. Málokdy se sejde taková dvojice, jejíž souhra je dokonale přesná. Je vidět, jak se jednomu s druhým dobře hraje, a to se odráží na celkové kvalitě inscenace, na naléhavosti výpovědí postav. Tuhle hru mohu doporučit všem, kteří mají rádi dialog, jenž má co říct.
(zadáno: 11.5.2017)
Pět let starý text Mariuse von Mayenburga v OLDstars uchopili s příjemným pochopením, a nenásilně tak divákům předvedli, jakým způsobem a kam až může dojít dogmatické vykládání božího písma, čímž se pochopitelně nabízejí aktuální problémy náboženského fanatismu. Sdělení hry ale nemoralizuje, to má na starosti hlavní hrdina v obdivuhodném výkonu Ondřeje Poláka, jenž si s těžkým textem i postavou poradil velmi zdařile. Ostatní mu ne vždy zdárně sekundovali, ale minimálně Bára Waschingerová, Josef Havelka a v působivém finále především Klára Fittnerová předvedli, že v OLDstars talenti stále jsou.
(zadáno: 25.1.2022)
--- Srdce má snadný život --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 21.9.2015)
(zadáno: 10.8.2018)
--- Směšný sraz snobů --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.6.2017)
Krásný text, který mám v obzvlášť velké oblibě, je však společně se solidním výkonem Martina Peška to jediné, co stálo za návštěvu představení. Zvolené zdlouhavé tempo, strojově odříkaný text či nevyužití chytrých a vtipných situací, to jsou jen některé připomínky. Naději, že alternovaná verze dopadne lépe, vzhledem k nejisté režii bohužel také moc nemám. Například i v jiných inscenacích skvěle hrající Lukáš Ruml působil nepřirozeně zakřiknutě. Ovšem pokud jste Na dotek ještě nikdy neviděli, věřím, že zážitek kvůli zmíněnému brilantnímu textu budete mít dostatečný.
(zadáno: 27.3.2022)
--- A flaška se stále točí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.9.2017)
Tento text, který považuji jednoduše za špatný, má tak maximálně dobrý námět. Ovšem hodinu sledovat váhavost hlavní mužské postavy a v doprovodu evidentně vnitřně rozháranou ženskou postavu, to vše s minimálním posunem, zdá se mi býti v lepším případě nudou. Naštěstí toto představení je o něco kratší, než to před lety hrané v Ungeltu. Ocenit se pak dá jistě snaha obou protagonistů, ale protože vím, že K. Vaňková i K. Lepšík umí velmi dobře jiné herecké polohy, přišla mi celá hra jako jejich trápení se s tím, kterak k postavám přistoupit. Pravdou však je, že vydolovat z toho víc snad ani nešlo.
(zadáno: 1.3.2018)
Jedno z nejaktuálnějších témat pro českou společnost, (ne)vyrovnání se s minulostí uchopili v Divadle s určitou opatrností. Rozumím preciznosti držet se původního textu, aby se inscenace nerozsypala, ale přeci jen jsem postrádal větší invenci. Více než kladení si důležitých otázek tak stojí představení především na výtečném výkonu Vasila Fridricha, který nad ostatními výrazně vyčnívá. Inscenace se také může pyšnit povedenou scénografií, a protože má druhá polovina příjemný rytmus, vyzní dostatečně důrazně i samotný konec. Doufám, že diváka neopustí znepokojivost tématu se závěrečným potleskem.
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 10.6.2022)
--- Hoj, ty Štědrý večere --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2015)
(zadáno: 18.9.2015)