Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (791)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.8.2016)
Pod režijním vedením M. Vajdičky vytvořili herečky a herci DD originální inscenaci prapodivností lásek v nejrozmanitějších podobách. Každá postava má v sobě určitou vášeň a posedlost, a jelikož jsou divákům podávány s vytříbeným humorem, je pravděpodobné, že se s nimi více či méně, ale určitě nějak ztotožníte. Ovšem humor zde není podáván sám o sobě, ale je pečlivě zabalen chvílemi až do filosofického hávu. Rozhodně vznikla hra, která se může stát vlajkovou lodí výjimečného divadla. Jen nechápu obsazení V. Polívky. Možná by mě alternace v podání M. Hádka nadchla více, nicméně i přesto bravo.
(zadáno: 2.8.2016)
Příjemné, vtipné, svěží, pro trampy jistě nostalgické putování ve výborné režii Jana Friče. Trochu mne mrzí, že neměl více prostoru Jiří Štrébl, který by mě snad ve vteřině donutil si zabalit USku a vyjet si někam do Prokopáku. V ústřední dvojici hraje Lukáš Příkazký skvěle lehce ušlápnutého a nadšeného trampa. A musím zmínit i Davida Oupora, který zajišťuje živou hudbu, díky které se cítíte skutečně jako v lese, což umocňuje i nápaditá výprava a vhodné pomůcky. Pokud se chcete něco přes hodinku pobavit u chlapského přátelství, ve kterém je láska, zrada i vystřízlivění, vplujte do Rubínu.
(zadáno: 1.8.2016)
Režisér Jan Frič pojal Oblomova ze současnosti. Řekl bych, že to byla správná volba. Z Oblomova zbylo vlastně jediné, Oblomovština, která byla, je a bude. Bohužel mi přišel Jiří Vyorálek až příliš excentrický, takže například ve scénách s Leošem Nohou, které patří k tomu nejlepšímu, cítím Oblomovštinu spíše z postavy Leoše Nohy. Dost nevyrovnané výkony jsou mezi ostatními. Příjemně překvapí Johana Matoušková, skvělá je Magdaléna Sidonová. Mužské postavy naopak tak přesvědčivé nejsou. Nicméně plno režijních nápadů a celá myšlenka, jež byla sdělena, dělají z této inscenace zajímavý počin.
(zadáno: 1.8.2016)
Kontinuálně navazuje trojice Mikulášek, Viceníková, Cpin na Požitkáře a Hamlety. Tentokráte shlédnete pásmo scének na téma partnerské vztahy. Tedy jistě vděčné téma. Co mne na Posedlosti velmi zaujalo byla především skvěle zvolená scéna, a pak také minimum slov. Většina scének jsou němé přehlídky bezvýchodnosti soužití za podkresu již tradičně vhodně zvoleného hudebního doprovodu. A protože je tento tým již velmi sehraný, a režisér věděl přesně co a jak říct, myslím, že je Posedlost skutečně povedená. Janu Plodkovou vyzdvihávám vždy, teď bych rád zmínil i Miloslava Königa.
(zadáno: 30.7.2016)
V MeetFactory vsadili opět na současný a velmi zajímavý text. Pokud si dáte menší práci, pak objevíte, ač sama autorka říká "Píšu o běžných věcech, které se dějí v Německu." mnoho aktuálních témat. Obyčejný požár v domě nás vpustí do hlavy hlavní postavy, kterou pozoruhodně a podmanivě ztvárnila Anita Krausová, ze které nespustíte oči. A buďte si jisti, že v hlavě člověka s depresivními či úzkostnými stavy, který se dále ponořuje do své samoty, jež jej limituje v okolním světě, můžeme nalézt leccos. Jednoduchá scéna, bravurní výkon Anity Krausové a text, který jdu okamžitě shánět, to je Hoří.
(zadáno: 29.7.2016)
Nepopírám, že téma zločinů komunismu je pro mě zásadní téma. A protože se v Divadle Minor rozhodli zpracovat toto téma pro dětského diváka, moje zvědavost byla vskutku enormní. Myslím, že byl zvolen správně nejen příběh, především proto, že se jednalo o skutečnou událost, což je vhodně připomenuto v závěru inscenace, ale také celé zpracování. Jedná se o mimořádně povedený koktejl vizuálního divadla, živé hudby, loutek, masek, zpěvu, scénografie... a přitom myslím, že je dětský divák stále vtažen ve hře. Tleskám a doporučuji nejen pro děti jako výchovné představení, ale i pro všechny ostatní.
(zadáno: 3.6.2016)
Pan Miroslav Bambušek, tak jak již několikrát v minulosti, využil specifický prostor pro své mimořádné vidění světa. Jakýkoliv komentář je zbytečný. Zda je inscenace o hledání vlastní minulosti, zločinů minulosti, o současné krizi mužství, o ohni, který musíme nutně znovu nalézt... Rozhodně je to však opět mimořádný počin, jenž je nutno nikoliv jen vidět, ale zažít. Pan Bambušek se ještě více rozmáchl, k čemuž využil tovární halu, kovářství, odkazující k mytologii, vizuální projekce, atmosféru navazující hudbu a v neposlední řadě jedinečné herecké osobnosti. Pánové, tleskám, smekám, klaním se.
(zadáno: 3.6.2016)
"Dětský soubor" nám v Oldstars definitivně dospěl. Už samotný výběr hry, jedna noční služba na lince pomoci, slibuje zajímavé ponoření do pocitů lidí, jež obklopuje zoufalství. Obrovské téma! Přehlídka bytostí, trápících se z mnoha důvodů, je promyšleně seřazena, a můžeme se tak nechat vtáhnout do jednotlivých scén, oddělené vhodně zvolenou hudební linkou. Ústřední postavu pracovnice na lince pomoci nastudovaly skvěle, a každá po svém, Julie Ondračková a Elisa Speváková. Pochválit musím všechny zúčastněné, ale Annu Datiashvili vyzdvihnout až minimálně po strop. Ta bere dech a vhání slzy...
(zadáno: 2.6.2016)
Velmi originálně pojaté přemýšlení o soudobých problémech třicátnic. Obě herečky hrají s neuvěřitelnou chutí. Je poznat, že vznikl text psaný na tělo. Hra nepostrádá komiku, kterou nás Rubín vždy zásoboval. Zcela přesně se trefuje do dnešních "chlapů". Myslím, že úbytek pravého mužství začíná být naprosto aktuální téma. Ač K. Leichtová hraje skvěle, já musím speciálně vyzdvihnout výkon Anny Stropnické, což je dáno mým prvním setkáním s touto okouzlující herečkou, ze které ta komičnost stříká na všechny strany. Předvídatelná pointa naštěstí není jediným nosným tématem, takže vítejte v kómatu.
(zadáno: 2.6.2016)
Horanského Mundstock je na jedné straně příjemně podmanivá, pohybová, hudební, choreograficky nápaditá hra, ve které Vojtěch Dyk bezesporu vyniká. Na druhé straně tím však trpí to podstatné. Fuksův mimořádný text. Jeho sdělení skrze Dykův suverénní projev vyznívá absolutně jinak, než v předloze. Ztrácí tak kouzlo Fuksova zvláštního pohledu na židovský odsun. Nad průměr však představení vytáhne osvědčené ženské duo z Pařízkovy zaniklé Komedie. Především v závěru dostanou dostatek prostoru ukázat, že na ně bylo vsazeno správně. Bohužel tak až na konci se trojice účinkujících konečně sehrává.
(zadáno: 2.6.2016)
Strach, který přechází v nenávist a násilí. Toť téma, které je v současné době tématem číslo jedna. Goetz ve svých textech pravidelně hledá a posléze poukazuje na semínko fašismu v německé, potažmo evropské společnosti. Režisér Frič promyšleně vytáhl a zdůraznil onu odpornost dnešního "hospodského" myšlení. Sebranka, se kterou bych nechtěl mít nic společného, nám tu diktuje od začátku do konce, a předvádí tak hnus v nejslizštější podobě. Nejvíce bych vyzdvihl Jiřího Knihu. Ten je opravdu bravurní. Z představení jsem šel s pocitem podobného zneužití, jakým prošla postava skvělé Anežky Hessové.
(zadáno: 2.6.2016)
Základem této pozoruhodné inscenace se stal překlad. Tak nádherně květnatě Schwabův jazyk oživit v jazyce českém jsem nečekal. A protože si pan Hába přizval k jeho ztvárnění, mimo jiné, i výrazné pánské trio se zkušenostmi ze zaniklého Pražského komorního divadla (Chmelař, Pechlát, Zach), bylo zaděláno na zajímavost roku. A ze zajímavosti vzniklo bezskrupulózní porno, v jehož kontrastu Schwabův jazyk ještě více vyniká ve své kráse. Zdařile se podařilo pracovat i se scénou a hudbou. Přišla nás navštívit morálně odporná společnost a já tu návštěvu vítám, a doufám, že ji k sobě pustíte i vy.
(zadáno: 2.6.2016)
Myslím, že by si beatnici zasloužili daleko svižnější, údernější, uvolněnější pojetí a ztvárnění. Režie však vsadila na pomalejší a chvílemi unavenější tempo. Zdaleka ne každá myšlenka Jacka Kerouaca byla dostatečně srozumitelně interpretována. A přestože si v ústřední roli Jan Grundman počínal poměrně suverénně, ještě o něco více nad ním vyčníval vynikající Jan Lepšík jako Cody (Neal Cassady, kterého Jack Kerouac ztvárnil v několika svých románech). Škoda, že se trochu více neškrtalo. Mohla vzniknout velmi zajímavá inscenace, takhle svůj potenciál naplno jistě nevyužila.
(zadáno: 12.5.2016)
Koktejl z marnosti současnosti, bezútěšné dystopie, časové nevyzpytatelnosti, výbuchů, smrti, kolapsu... Chvílemi jsem slyšel i Sorokinův jazyk. Ač hra začíná jako činohra s běžným postupem, příchodem Jakuba Gottwalda vás definitivně posune do beznadějné přehlídky kolapsů civilizace. Ondřej Novotný dal dohromady podnětný text, který Ewa Zembok zpracovala vskutku sugestivně. Nechte se smést agresí všech zúčastněných. Takový svět byl, je a bude. Ponurý a skličující. Ale pořád v něm můžeme najít i chvíle duševního obohacení. Jedno vám servírují ve Strašnicích!
(zadáno: 8.5.2016)
Ostrý text Elfride Jelinek režisérka Lucie Ferenzová rozdělila do tří postav. Celou hrou se prolíná směs úzkosti z vlastní existence a rozhořčením nad existencí všech ostatních. Chvílemi se zdá býti Poutník sociální drama jedince, ale objevíme v něm také otázky bohužel opět aktuální celospolečensky. A ani nebylo potřeba divákovi napovídat televizními záběry našich politických extrémistů. Díky skvělé souhře všech tří hereček je text podáván s ještě větší naléhavostí. A když už chválím souhru, tak nemohu pominout i hudební vystoupení, které by mohly děvčata předvést i na grindovým koncertu.
(zadáno: 8.5.2016)
Mladý básník P. Hlavsa se nechal inspirovat texty Melvilla, Vila-Matase a především Pessoa. Přimíchal k tomu něco ze svých básní, a vzniklo z toho zajímavé představení pod taktovkou L. Ferenzové. Každý si ze hry jistě odnese něco jiného, ale mě nejvíce zaujaly myšlenky, které má každý tvůrce ve své hlavě v nekončící noci ve svém osamění. Zajímavě do děje vstupuje J. Kozubková jako autorův výtvor (zvláště oceňuji příjemný zpěv). Výkon J. Šmída mi chvílemi přišel trochu nevyrovnaný, ale možná to je tím, že měl vedle sebe jako vždy skvělou Anitu Krausovou, jejíž postava dávala celé hře smysl.
(zadáno: 2.5.2016)
Autor s jasnou vizí, přemýšlivý režisér, "Damácké maso" v ústředním páru, ale hlavně Tomáš Kobr, který tuhle inscenaci táhne. Jako je správný barman duší podniku, je výkon Tomáše Kobra tím, co budete hltat necelou hodinku a půl v Rubínu. Nicméně i samotný text je napsaný zajímavě, zvlášť pokud máte ve své minulosti určité škraloupy, což máme snad všichni. Režisér si se scénou pohrál také nápaditě. Trochu mě mrzí, že Bořek Joura a Johana Matoušková ještě mají určité nedostatky, možná chybí zkušenosti, ale i přesto drží inscenace celkem pohromadě a po konci nezbývá, než si připálit Camelku...
(zadáno: 1.5.2016)
Projekt čtyř režisérů, kteří již s prostorem MeetFactory mají zkušenosti, nelze hodnotit jednoznačně. Už proto, že existence ve snech také není jednoznačná. A vlastně ani nejde o hodnocení, ale pocity, které ve vás tato vizuálně nesmírně zajímavá výprava do snění ženy vyvolá. Zda vás vtáhne do dějů jednotlivých románů. Chvílemi určité přechody váznou, nicméně pokud pro vás snění není pouhým přechodem mezi jednotlivými dny, ale světem plným inspirace, osamění, přemítáním o svém bytí, pak máte naději že vás toto představení zaujme. Přes jisté výhrady jsem já vtažen do světa snění byl.
(zadáno: 1.5.2016)
Téma opravdu důležité. Jsem skutečně velmi rád, že byl tento text nastudován, byť jen jako scénické čtení. Ovšem slovíčko jen bych mohl dát do uvozovek, neb síla textu ve spojitosti s nasazením obou protagonistů dělá z nastudování zážitek, jenž slovo jen zavrhuje. Přednes je podán s naléhavostí daného tématu. Především projev Lukáše Rumla s kamennou tváří vás přenese o pětašedesát let zpět do doby největšího temna v novodobých dějinách naší země. Přestože podtitul zní "Udělej si z lapáku prdel a přežiješ!", nevěřím, že neodejdete po konci s pocity například křivdy, soucitu, hněvu...
(zadáno: 16.4.2016)
Zvrhlé panoptikům chorých myslí. Projekt mocných. Zoufalé postavení jedince. Lidskost ve své původní zvrácenosti. Takový je Vojcek. A výstižně chaoticky jej uvedlo Divadlo D21 v režii Jiřího Ondry. Nezastírám, že jsem vše pochopil. Možná bych i tvrdil, že řada rekvizit a kulis nemá nějaké přímé vysvětlení, ale i o tom Vojcek je. O nepochopitelnosti. Nepochopitelnosti jednání veškerých lidí. Inscenace je přesvědčivá a jako celek funguje skvěle. Osobně mě mile překvapil Hasan Zahirovič. Naopak titulní postavu bych rád viděl více výraznější. A svoji pěknou roli zde hraje také tiskárna.
(zadáno: 15.4.2016)
David Jařab nám nabízí příběh, který by se dal vyložit (v dnešní době opět aktuálně) jako příběh o netoleranci vycházející z rasových předsudků, kde dvojice vyšetřovatelů (skvěle hrající Martin Pechlát a Tomáš Jeřábek) trýzní muže tmavé pleti podezřelého z vraždy své partnerky. Ve hře však můžeme nalézat plno témat. Od kolonialismu a jeho následků, strach z neznámého, vlastní omezenost vycházející z pohodlnosti, přes jazyk a jeho dopad na nedorozumění, marný boj jedince v zoufalé situaci, až po konečnou bolest ze ztráty lásky. Pan Jařab si pohrál s jemu blízkými tématy, tak jak to umí. Skvěle.
(zadáno: 15.4.2016)
Přestože život Františka Kriegla zná snad každý, ukazuje tato inscenace nejen jeho osudová rozhodnutí a zásadní životní okamžiky, ale hraje si, mimo jiné, se samotným odkazem jeho činů. Především skvělá Anita Krausová (i kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli jejímu výkonu je hru radost vidět!) v roli manželky Kriegla má v každé části hry dost silných momentů. Inscenace je plná symbolů, zajímavých převleků, akrobatických vystoupení, dobře psaných dialogů, a ačkoliv třeba kabaretní část mi přišla zbytečně expresivní, jedná se o zajímavý kus, který mohu doporučit. Zajeďte si do Strašnic.
(zadáno: 15.4.2016)
V Divadle Letí si nevybrali jednoduché téma, ale není to poprvé, a doufám, že ne naposledy. Pavlína Štorková Olgu Havlovou ztvárnila ve vší její osobnosti s neuvěřitelnou vnitřní silou. Civilně, nenuceně, bezchybně, s noblesou. Anna Saavedra se v textu nebojí ukázat Václava Havla jako člověka prostého, s chybami. Jednoduše žádná pieta, ale příběh lidí, kteří tak nějak přirozeně museli vzdorovat jakémukoliv bezpráví. V inscenaci se mimořádně hraje s prostorem Vily Štvanice (neocitli jsme se přímo na Hrádečku?), ale také s hudbou a další herci se v různých rolích skvěle točí. Nenechte si ujít!
(zadáno: 1.4.2016)
Specifický humor A studia Rubín zůstal zachován i ve hře $LAST. Jistě se dá nalézt několik výstupů pánů Pavelky a Prachaře, které pobaví, ale nejen chvílemi se mi zdálo, že hra čerpá z her minulých. Samotný nápad jako by se trochu zhlédl v Přirození, postava Ondřeje Pavelky v Učiteli malby. Kristýna Fuitová-Nováková také energie moc nepřidá. Na A studio Rubín průměrný kus, který skalní příznivce asi nezklame, ale je to málo. Jak se žehrá na hereckou profesi, doporučuji si ujít kilometr na Zábradlí, kde uvádí Hamlety.
(zadáno: 31.3.2016)
Naprosto chápu nadšení Terezy Hofové do předlohy této hry, také je to na jejím výkonu znát. Velmi znát. I samotná atmosféra se podařila do Studia Hrdinů přenést. Mimo jiné i kvůli vizuálním nápadům a efektům. Na příběh samotný se lze dívat z různých úhlů pohledu. Jako na lov? Na souboj? Na pocity odloučení? Přesto se nemohu zbavit dojmu, že silné motivy jsou buď příliš skryty nebo jednoduše nebyly na jeviště přeneseny. Nejvíce pak paradoxně příběh brzdí určité filozofické úvahy... Například Černá zrcadla mi přišla daleko více zdařilejší. Skugga Baldur kulhá, byť Tereza Hofová běží co může...