Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1140)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.8.2021)
Příběh sází na napětí a postupné odhalování tajemství, v druhém plánu si ovšem člověk uvědomí, že poskytuje i zamyšlení nad tím, jak obtížné je poznat pravdu. Jak je u imerzivní inscenace zvykem, člověk nemůže být všude, takže si celkový obraz musí sám poskládat ze střípků, na které během večera narazí. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé situace v drobných obměnách během představení třikrát zopakují, má divák záchytné body, takže nebude v příběhu tápat, ale zároveň mu mnoho zůstane skryto. Organizačně vše funguje bez zádrhelů a herci jsou ve svých rolích velmi přesvědčiví, osobně mě nejvíce zaujala J.Dudziaková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.6.2021)
Povedená inscenace české muzikálové klasiky. Režisér P.Novotný hodně posílil komické prvky, takže inscenace je velmi živá. P.Štěpánek je jako Karel IV. dostatečně charismatický, dechberoucí interpretaci písně Lásko má, já stůňu předvádí M.Sikorová. V komediální rovině se skvěle daří hlavně manželům Láskovým, kteří hrají Peška s Alenou. Dobrým nápadem je i angažování zpěváka M.Růži, který pomáhá činohercům s těmi nejtěžšími pěveckými party.
(zadáno: 21.6.2021)
Skutři tentokrát nesáhli k dekonstrukci textu, takže tam zbylo i dost z Gogola. Celé je to pojaté výrazně groteskně, je tu plno fyzických gagů i zcizovacích prvků. Hercům tahle poloha sedí, obzvlášť podařené výkony předvádí J.Vápeník a L.Andělová. Pod vší tou srandou se ale skrývá i mrazivá neschopnost mezilidské komunikace. V závěru se tak třeskutost vytrácí a nastupuje posmutnělý obraz samoty.
(zadáno: 9.6.2021)
Povedená inscenace, která se soustředí na klíčové okamžiky života protektorátního prezidenta Emila Háchy, aniž by při tom byla zbytečně didaktická. Šťastným nápadem bylo vyprávět příběh po vzoru forbín Voskovce a Wericha, upravené písně Osvobozeného divadla rovněž zdařile posunují děj. Inscenaci neschází hravost, zajímavě použita je i hudba. Tvůrci se snaží vžít do pocitů Háchy, zjistit, jaké měl možnosti, lidsky pochopit jeho chování v době války i příčiny jeho fyzického úpadku. Dokáží vyhmátnout i zajímavá fakta. Více v recenzi
(zadáno: 24.9.2020)
Elisabeth není žádný suchý životopis historické postavy, je to příběh vyprávějící o nezdolné vůli jedné ženy žít podle toho, jak chce ona a ne jak ji diktují tehdejší společenské konvence. To je téma, jehož platnost se asi jen tak nevyčerpá. Hezké Levayovy melodie v přesném podání plzeňského souboru - M.Gemrotová bez problémů zvládá vyklenout životní oblouk kontroverzní císařovny (není to nic lehkého komplikovanost charakteru hlavní postavy je na muzikálové poměry nezvyklá), J.Kříž v roli Smrti často zcela ovládá jeviště, v malé roli se blýskne i P.Klimenda. Nepříliš povedená je scéna, která je zbytečně strohá.
(zadáno: 25.6.2020)
75%. Inscenace zdařile zachycuje kořeny zla. Není to žádná psychologická drobnokresba, přesto je to přesné vykreslení toho, jak silná frustrace může z obyčejného člověka udělat vraždící monstrum. Velko zásluhu na výsledku má N.Řehořová v hlavní roli, ale i podmanivý hudební podkres. Jak je u režiséra Jařaba zvykem, tempo je velmi pomalé, což zpočátku trochu brání proniknutí diváka do děje, ale nakonec si na to člověk zvykne. Potěší lehce cynický humor, který je v dialozích neustále přítomen. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.3.2020)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 29.11.2019)
Zpočátku je to především svižná konverzačka, stejně jako u jiných autorových her se tu řeší téma bezvýchodnosti partnerských vztahů. Postupně se těžiště inscenace ale stále víc přesouvá z čistě rodinných problémů do sféry celospolečenských problémů (vyrovnání se s nacistickou minulostí, vznik a šíření totalitního myšlení). Opravdu skvělé herecké výkony celé pětice představitelů, jmenovat jednoho tentokrát nejde. v Aréně si s Schimmelpfennigem rozumí.
(zadáno: 23.11.2019)
Tíživá atmosféra doby je zachycena poměrně sugestivně, u mnoha scén mrazí. Po hudební stránce se také jedná o zdařilý muzikál. I přes depresivní téma se autoři nevyhýbají humoru, je tu prostor i pro naději - že vnitřní sílu a vůli přežít není jednoduché porazit, i když jsou k tomu použity brutální prostředky. M.Havelka v hlavní roli Daniela září v činoherních scénách, bohužel pěvecky na tento part nestačí. Typově přesní a pěvecky zajímaví jsou K.Daňhelová a D.Vitázek, z menších rolí zaujmou hlavně L.Vlček a R.Jícha. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.11.2019)
Na Provázku si vzali Cervantesovu předlohu jen jako inspirační zdroj, na jehož základě napsali originální scénář, který zkoumá donkichotství ve 21. století. Mikuláškova inscenace, která je rámována jako televizní debata, sleduje hned několik nosných témat, není ale naštěstí významově přehlcená. Nejzásadnější je přitom obraz člověka, který má problém s pochopením okolního světa, jehož relativita překročila únosnou mez. Přes komediální začátek se inscenace propadá do jakéhosi horečného denního snění s lehce hororovým nádechem. Skvěle si vede D.Hřebíček v roli Moderátora, kompaktně ale působí celý herecký ansámbl.
(zadáno: 14.10.2019)
75%. Povedené zpracování, kterému prospělo umístění do komorního prostoru Malé scény. Herci se tak mohou soustředit na detailní charakteristiku postav, opulentní scéna nijak výrazněji nechybí. Režisérka K.Jandáčková se pokusila pomocí audiovizuální složky více nahlédnout do mysli autistického chlapce, především hudba J.Kudláče je v tom velmi nápomocná. Velmi dobře si s hlavní rolí poradil J.Láska, který zachytil nejen vnějškové projevy autismu, ale vykreslil Christophera jako teenagera, který má problémy porozumět světu kolem sebe a jistotu nabývá jen ve chvílích, kdy mluví o exaktních přírodních vědách.
(zadáno: 28.6.2019)
Štindlova inscenace se odehrává na současné návsi. Výbor tvoří příslušníci obecních zájmových skupin – myslivců, dobrovolných hasičů či včelařů. Malicherné spory v mnohém připomínají Formanův film Hoří, má panenko. Furiantství tu provází xenofobie, korupce a všudypřítomná snaha polepšit si na úkor druhého. Trochu zvláštně zní spojení připsaných dialogů s jazykem Stroupežnického hry, archaické výrazy znějí v aktualizované inscenaci poněkud divně. Herecky je to velmi povedená inscenace, herci dokáží na malém prostoru ostře charakterizovat postavy, nejlepší jsou J.Zapletal, K.Sedlárová, M.Nováková, J.Sklenář či N.Holíková.
(zadáno: 27.6.2019)
Dianiška zpracoval osudy pozapomenuté atletky Zdeny Koubkové, která vytvořila světový rekord v běhu na 800 metrů, než testy prokázaly, že se ve skutečnosti narodila jako muž. Autor a režisér tradičně drolí příběh do série dobře pointovaných scén. Dokáže v nich skloubit humor (místy velmi hrubozrnný), naturalismus, dojemné i mrazivé okamžiky. Jakkoliv to na první pohled může vypadat jako nesourodý koktejl nápadů, nakonec se z toho vyloupne příběh až bolestivě popisující lidské předsudky, neschopnost přijmout jinakost. Výrazný je v hlavní roli Jakub Burýšek i ostatní bezručovští herci přistoupili na Dianiškův styl.
(zadáno: 21.6.2019)
75%. Drsná komedie, která v lecčems připomíná hry M.McDonagha. Třígenerační rodina přežívá v jednom rozpadajícím se domě, obklopuje ji spousta starého harampádí i nepochopení dalších členů rodiny. Vedle obligátního sledování nefunkčních rodinných vazeb a mezilidských vztahů se autorka pouští do kritiky přehnané byrokratizace dnešní doby. Charaktery jednotlivých postav jsou groteskně zveličené, hercům tahle poloha sedí (skvělá je hlavně L.Loubalová). V inscenaci převládají komické a ironické tóny, do kterých se prolamují i pocity osamění a odcizení.
(zadáno: 13.6.2019)
75%. Mýcení je text, jehož povaha dobře koresponduje s režijním rukopisem Jana Mikuláška. Vznikla tak inscenace, která je zábavným rýpnutím do přetvářky jisté části společnosti, která žije v sebeklamu o vlastní důležitosti. Vyznění podporuje i scéna M.Cpina a disciplinované herecké výkony. Rakouská předloha je částečně adaptována na české poměry, inscenace není ale tak útočná a kousavá, aby se někdo mohl cítit uražen. Neadresnost ironie ale nepovažuji za nějaký zásadní problém, obecná témata umí inscenace podchytit a komentovat zdařile. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.6.2019)
Emocionální bomba, která jistě zapůsobí i na otrlé diváky. To ale neznamená, že by režisér Svojtka nějak tlačil na pilu, téma dokáže vyvolat emoce samo o sobě. Zajímavá je struktura textu, která dokáže diváka znejistit a dává nahlédnout do světa člověka, kterému se svět rozpadá před očima a který už ani nepoznává své blízké. Připojím se ke chvále J.Vlasáka v hlavní roli. Na postavu nešel silově, ztvárnil ji lidsky uvěřitelně. V jeho nejistých gestech a smutných očích se zračí utrpení člověka, který je postupně připraven o vše, co mu bylo drahé. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.5.2019)
Zdařilý muzikál, který je atraktivní kombinací líbivých melodií, dojemně humorného příběhu i sociálně kritického exkurzu do doby vlády Margaret Thatcherové ve Velké Británii. Billy Elliot nabízí divákovi humorné i dojemné pasáže, které se vzájemně vhodně doplňují. Š.Fikar titulní roli zvládl se ctí. Působí přirozeně a také zpěv patří k jeho nejsilnějším stránkám. Tanečním číslům zatím trochu schází lehkost. Výborný je J.Dezort jako Michael, v této roli prokazuje velký komický potenciál a společné hudební číslo s Billym patří k vrcholům představení. Skvěle si s rolí paní Wilkinsonové poradila L.Zvoníková.
(zadáno: 22.3.2019)
Hábův Lakomec není nic pro diváky libující si v pietním nastudování klasiky, přesto bych řekl, že se režisér velmi přiblížil Molièrově skeptickému náhledu na lidské charaktery. Harpagon ve zběsilém podání F.Richtermoce není zdaleka jediným odpudivým charakterem. Je obklopen společností, která si s ním v cynismu a prospěchářství v ničem nezadá. Groteskní stylizace sluší především N.Holíkové a M.Andělovi. Stylově velmi čistá inscenace, snad jen těch krkolomných pádů mohlo být o něco méně.
(zadáno: 5.2.2019)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 28.1.2019)
75%. Režisér Moša nesvazoval Bolku Polívkovi v roli Harpagona ruce, ten se tak v Molièrově textu pohybuje velmi volně. Skvěle si s Polívkovým stylem herectví rozumí především A.Antalová a M.Isteník. Polívka zdolává roli Harpagona svým nezaměnitelným, i když očekávaným způsobem. Starý šlechtic milující nade vše svůj majetek je smutným klaunem, člověkem, který ztratil kontakt se svými blízkými a v každém vidí nepřítele. Jeho okolí ale netvoří křišťálově čisté charaktery, jeho děti či sluhové mají vlastní cíle, za kterými si mnohdy jdou stejně nelítostně jako Harpagon.
(zadáno: 16.1.2019)
75%. Bratr spánku má zbytečně dlouhou expozici, ale druhá část představení nabízí silný divácky zážitek. Kombinuje epické vyprávění s duchovním rozměrem lidské existence, kdy se vykořeněný jedinec musí vyrovnávat s brutálním útlakem společnosti. Kruté obrazy z venkovského života nejsou žádným realistickým dramatem, neustále je zde okrajově přítomné cosi mystického. Velmi povedené jsou herecké výkony ústřední trojice J.Erftemeijer, T.Červinek a D.Barešová. Jen těch hlasů z reproduktoru mohlo být trochu méně a drobné krácení by výsledku také neuškodilo.
(zadáno: 3.12.2018)
Tento způsob pojetí Čechova, zdá se mi skutečně povedený. Důraz je kladen především na propracované herecké ztvárnění jednotlivých postav. V souladu s Čechovem je hra inscenována jako komedie, byť humor je dost cynický a ukrývá se pod ním beznaděj. Olga (T.Cisovská) je rezignovaná, Máša (skvělá P.Dostálová) ironická a svůdná, jediná Irina (Z.Truplová) zatím nerezignovala a zápasí o možnost lepšího života. Skvělí jsou také M.Cisovský jako žvanil Veršinin, smutný klaun Tuzenbach v podání Š.Kozuba či V.Lipina jako ňouma a suchar Kulygin.
(zadáno: 30.11.2018)
Lettsova bravurně napsaná černá komedie, která dnes již patří ke klasice americké coolness dramatiky, je pro Arénu jako stvořená. Nabízí skvěle vypointované dialogy a taky pět zajímavých hereckých příležitostí, které nejlépe využili J.Kaluža a Z.Truplová. Nenápadná Pokorného režie ctí text a dbá na detaily. Potěší vypointované dialogy, celkem naturalistické ztvárnění hře sedí.
(zadáno: 29.11.2018)
75%. Tvůrci se Vorlovým snímkem inspirovali, ale domýšlejí ho a posunují do dnešních dní. Děj se odehrává v prostředí průmyslové korporace, firemní mašinérie je tu vykreslena až apokalypticky. Muzikálová čísla, groteskní stylizace i nepokrytě zábavné scény jsou kouřovou clonou pro cynické fungování podniku. Z herců vynikají hlavně M.Matulová, K.Krejčí či J.Burýšek. Živá a zábavná inscenace paradoxně dokáže navodit dost depresivní náladu.
(zadáno: 31.10.2018)
Povedený muzikál, u něhož je největší výtkou velká podobnost s jinými díly na repertoáru MDB (Prodaný smích, Děsnej pátek). Příjemná hudba, vtipné libreto a povedený překlad dělají z BIG svižnou muzikálovou komedii o úskalích dospívání. Výborně funguje ústřední pár J.Florián - V.Matušovová, za zmínku stojí i vyzrálé komediální herectví Adama a Josefa Gazdíkových. Energii inscenaci dodávají i zajímavé hromadné choreografie, při kterých je zručně pracováno s početnou dětskou company.