Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1140)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.1.2014)
Pro mě osobně asi dosud nejzajímavější Františákova režie. Měl jsem trochu pochybnosti, zda lze toto Ibsenovo drama dostatečně aktualizovat. Hradišťská inscenace mi ale dokázala, že to možné je. Nehraje se tu o ženské emacipaci, režisér staví do popředí lež a přetvářku v mezilidských vztazích. Funguje to především díky bezchybnému a často originálnímu výkladu jednotlivých postav. Velmi slušné jsou i herecké výkony (nejlepší mi přišel Tomáš Šulaj v roli Torvalda), atmosféru zdařile dokresluje hudba i scéna. (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.12.2013)
Vynikající muzikál, který v sobě umně spojuje velký romantický příběh, archetypální souboj dobra a zla a hororové prvky. Velmi se mi líbila hudba, která naprosto přesně vystihuje dějovou linku, takže ani příliš nevadí, že se tu nevyskytuje žádný opravdový písňový hit. Petr Gazdík v roli dr. Jekylla zpíval v takové formě, v jaké jsem ho dosud nezažil, z jeho árie To je ten okamžik skutečně mrazilo. Skvělá pěvecky byla i Viktória Matušovová (Lucy), naopak Radka Coufalová (Emma) se svým partem trochu bojovala. Omylem je pak obsazení Jany Gazdíkové do malé role lady Beaconsfield.
(zadáno: 2.11.2012)
Po Gottlandu asi nejlepší Mikuláškova režie. Grotesknost se mísí se syrovostí, román je zhuštěn do necelých dvou hodin a je zcela oproštěn od jakéhokoliv romantického balastu. Úplně bych nesouhlasil s tím, že je to o lásce a nenávisti, protože té lásky je tam skutečně poskrovnu. Inscenace je doslova nabita negativními emocemi, místy velmi působivě ztvárněnými. První hodina je vynikající, po smrti první Kateřiny už bohužel krutost nemá kam gradovat, takže se situace už jen opakují. Herci jsou tradičně výborní - nejvíce mě zaujala Sylvie Krupanská.
(zadáno: 23.5.2012)
Vynikající inscenace, která je působivá a zároveň nesmírně vtipná. Herci předvádějí tradiční soustředěný výkon, který ještě podpořilo umístění inscenace do komorního prostoru. Velmi funkční je ztrojení hlavní postavy, které umožnilo v zábavném trialogu ukázat Weissensteinovu rozpolcenost a myšlenkové pochody.
(zadáno: 15.5.2012)
Viděno v TV záznamu. Tak tohle bych skutečně chtěl vidět naživo. Nesmírně jednoduché, přísně soustředěné na text a herecké výkony. Opravdu sugestivní je především výkon Zuzany Onufrákové v roli mladé Čečenky.
(zadáno: 23.10.2011)
Tohle je hra, kam se Mikuláškův režijní rukopis báječně hodí. Inscenace je vtipná a tragická zároveň, některé scény jsou opravdu velmi silné (osobně mě asi nejvíc zaujal příběh sochaře Švece). O Szyzygielově předloze se říká, že na Čechy pohlíží nezaujatě, spíše laskavě. Řekl bych, že u Mikuláška se náhled na českou povahu dočkal určitého posunu - je mnohem víc ironický a méně smířlivý ke všem hvězdám popkultury.
(zadáno: 24.10.2010)
Jiří Pokorný našel výborný inscenační klíč k Čechovovi. Platonova opravdu inscenuje jako komedii, i když hodně hořkou a černou. Výrazným kladem je i vynikající Igor Chmela v hlavní roli.
(zadáno: 27.9.2010)
Vynikající inscenace, která asi nadchne spíš dospělé než děti. Herci si tuhle hru vysloveně užívají a dobrou náladu přenášejí i na diváka. A Tesařova imitace Václava Neckáře je prostě nezapomenutelná.
Výjimečná inscenace, která se opírá jak o skvělé herecké výkony, tak o mimořádně silný text. Jedná se o hru, která je vtipná, ale zároveň velmi krutá. Už dlouho jsem neviděl hru, která by se tak precizním způsobem dokázala vyrovnat s problémy současného světa.
V hlavní roli zcela exceluje Zdeněk Dvořák. Jeho spolupráce s hledištěm je skvělá. Málokdy se vidí, že by se herci u komedie bavili stejně jako diváci :)
Jeden z těch opravdu silných divadelních zážitků. Petr Gazdík v roli Jeana Valjeana ohromuje svým hlasovým rozsahem. Naprosto vynikající je scéna Christopha Weyerse, která není zbytečně okázalá, přesto dokáže diváka přenést do Paříže v neklidném roce 1832.
(zadáno: 7.5.2024)
Tématem protifašistického odboje se T.Dianiška zabývá často a také tentokrát dokázal vyhmátnout zajímavý příběh, který tradičně zpracoval jako tragikomedii s řadou popkulturních odkazů. Funguje to podobně dobře jako u 294 statečných, nadsázka a ironie nijak nesnižují zavážnost příběhu, mnohdy naopak zvýrazňují absurdnost násilí. Výborná je N.Holíková v ambivalentní roli Hany Krupkové, na jejímž osudu lze demonstrovat, do jakých krajností mohou někdy okolnosti člověka dohnat. Šílená doba dokáže lámat charaktery, hlavní postavu ovšem Holíková vystavěla tak, že ji umíme lidsky pochopit.
(zadáno: 17.4.2024)
První české uvedení muzikálu Company se povedlo, v Plzni dokazují, že je tenhle kus stále vtipný a aktuální. Inscenace V.Dubničky je herecky velice dobře propracovaná, hercům se povedlo vtipně charakterizovat strasti partnerských vztahů. Náročnou partituru zvládli bez větších problémů, dobře zní také orchestr. Pocitově se ani nezdá, že by představení trvalo tři hodiny, drobné ztráty tempa trápí jen některé delší dialogické pasáže. L.Ondruš hraje Bobbyho jako sympaťáka a bohéma, uvěřitelný je ale i ve vážnější poloze.
(zadáno: 9.4.2024)
75%. Punková verze slavného básnického dramatu, ve které jsou postupy typické pro inscenace režiséra M.Háby, ale v níž zůstalo i dost Ibsena. Ústecký Peer Gynt je plný světel, kouře, hlasité hudby a zcizovacích efektů, zároveň ale nabízí poměrně přesnou ukázku lidského hledání životního smyslu ve světě, kde nás obklopují zdánlivě neomezené možnosti. Dobře se tu pracuje s popularitou K.Bartoše, který se do postavy floutkovského Peera pokládá fyzicky i emocionálně. Inscenaci trochu padá řemen po přestávce, ale ztišený závěr u táboráku je opět velice působivý. Za zmínku stojí hudba J.Čížka i ostatní herci, především přirozeně jímavá A.Berecková.
(zadáno: 20.3.2024)
O fenoménu devadesátek vzniklo v poslední době docela dost uměleckých děl. Tuhle inscenaci si dozajista užijí všichni pamětníci, je totiž plná popkulturních odkazů a umí dobře vytáhnout bizarnosti, které tehdy tvořily přirozenou součást našich životů. Inscenace hezky odsýpá a hýří energií, čemuž pomáhají i zdařilé pěvecko-taneční výstupy. Z hereckého hlediska se mi nejvíc líbil J.Lesák, který je zároveň spoluautorem a režisérem. Velmi přijemná oddechovka.
(zadáno: 3.3.2024)
Tento kus se zdárně vyhýbá většině úskalí hitmuzikálů. Hlavně má slušné libreto, které jednoduchému příběhu o lásce dodalo spoustu osvěžující nadsázky. Ve většině případů potěší i nové aranže Elvisových písní. Mimořádně silný je Srdcový král po herecké stránce - J.Kříž si užívá roli frajírka Chada, M.Tomešová hýří energií jako Natalie a nezapomenutelná je M.Křížová jako sarkastická Sylvie. Chytré využití točny minimalizuje přestavby, takže má inscenace spád, snad jen ve druhé části působí některé scény trochu natahovaně. Řekl bych, že v Praze momentálně není k vidění lepší komediální muzikál. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.3.2024)
Na mě tentokrát Mikuláškova mozaika skečů zapůsobila. Úvod koncipovaný jako talentová soutěž je mimořádně vtipný, i když i tam probleskují temné podtóny. Druhá část odehrávající se na oprýskané hotelové chodbě zase disponuje typicky lynchovskou atmosférou. Vše to spojuje postava mladého hudebního podivína Daniela bojujícího s bipolární poruchou. Herecká souhra je na tradičně vysoké úrovni, dobře do souboru zapadli i A.Kameníková a D.Petrželka. Povedené po hudební stránce, hlavně interpretace písně People Are Strange. Pokud člověku nevadí, že je to po formální stránce stejné jako několik dalších inscenací na Zábradlí, lze to jedině doporučit.
(zadáno: 9.2.2024)
75%. Netradiční hra, která provokuje svou dějovou vykloubeností i kombinací poetického a drsného jazyka. Hlavně ale přináší na jeviště témata, která mohou zaujmout diváky ve věkové skupině 20 až 40 let, jako jsou nedostupnost bydlení, mateřství či profesní vyhoření. Humor je místy brutální, podstata hry je ale neveselá. Inscenace nenabízí žádný happy end ani smíření. Vzhledem k pevnému režijnímu vedení a podařeným hereckým výkonům jde ale o inspirativní záležitost.
(zadáno: 21.12.2023)
Podařená interpretace McDonaghovy černé tragikomedie. Ačkoliv má představení tři hodiny, čtveřice herců dokáže udržet divákovu pozornost, inscenace T.Ráliše je plynulá a situace vhodně gradují. Hra ukazuje, jak obtížné je překonat vlastní predispozice a vystoupit ze začarovaného kruhu násilí. A.Bilík je jako Katurian ambivalentní postavou, obtížně balancující mezi temnými choutkami a smyslem pro morálku. Povedený konverzační humor nabízí slovní přestřelky mezi typově hodně odlišnými vyšetřovateli T.Havlínka a R.Kalvody. Příliš mi nesedělo snad jen ztvárnění retrospektivních a fantaskních scén.
(zadáno: 13.12.2023)
Ambiciózní a trochu kontroverzní nastudování. Režisér L.Olšovský zvolil pro svého Ježíše blíže neurčenou industriální a digitální dobu. Členitá scéna D.Bensona evokuje postapokalyptický svět, v němž neplatí běžná společenská pravidla a zákony jsou vynucovány silou. Precizní hudební nastudování D.Bárty dává inscenaci rockový říz, nutno říct, že v nejtěžších pasážích herci se svými party trochu bojují. Ježíš (P.Klimenda) je influencer s tabletem v ruce. Zpočátku je nadšený, že ho lidé následují, ale postupně je stále víc zděšený, že davy jeho učení překroutily k obrazu svému. V první velké roli Maří Magdalény zaujme N.Dvořáková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.12.2023)
75%. Zdařilou a bohužel stále aktuálnější hru F.Zellera dokázel J.Holec přetavit v emocionálně silnou inscenaci. N.Lichý se může zdát na roli Andrého příliš mladý, ale hercovi se podařilo vystihnout postupné tělesné i duševní chátrání postavy. Od kdysi úspěšného inženýra, který se vzrůstajícím vztekem bojuje o zachování vlastní důstojnosti, až po bezbranné dítě toužící po lidské blízkosti. Povedená je scéna P.Kamanové, která dobře slouží pojetí hry jakožto vhledu do mysli nemocného člověka.