Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.9.2018)
Zábavná a aktuální inscenace, která řeší nejen protikuřácký zákon, ale i obecnější problém lidské svobody, která je pod různými záminkami stále více oklešťována. Inscenace tak ukazuje morální flexibilitu a honbu za zisky na straně tabákových koncernů, ale i pokrytectví a diktátorské tendence u lidí snažících se chránit lidstvo před sebou samým. Pojetím hlavních rolí režisér Trnka a autorka dramatizace D.Haladová ukazují, která strana je jim sympatičtejší. Mluvčí tabákových firem je v podání J.Plouhara sympatický "ďáblův advokát", zatímco K.Rímský je jako jeho protivník slizkým politikem.
(zadáno: 25.6.2018)
Provokativní román Petry Hůlové se v rukou režisérky K.Polívkové stal drsnou jevištní básní. Zpočátku úsměvné monodrama, kde si pět (výborných!) hereček rozdělilo jednu roli, se postupně láme v pád až na samotné dno, sledujeme stále drásavější rozpad osobnosti. Režie využívá spoustu scénických efektů (výroba dýmu suchým ledem, tváře hereček snímané na kameru a promítané na plátno ad.), které ale vůbec nepůsobí samoúčelně, naopak pomáhají budovat tísnivou atmosféru. Efektní je i ironické finále s písní Bohemian Rhapsody a deštěm zlatých konfet. Depresivní, ale silná inscenace.
(zadáno: 16.5.2018)
Text hry připomíná jevištní báseň v próze, která je plná refrénů, biblických odkazů a pracuje rovněž s židovským původem bratří Lehmanů. Herci se vyvarovali nějakého psychologizování, postavy ztvárňují s jemnou nadsázkou, nebojí se přiznané divadelnosti. I přes pomalejší rozjezd, kdy v první části není úplně jasné, proč je vyprávěný příběh zajímavý teď a tady, má později inscenace velmi slušné tempo. Příběh dává nahlédnout z nezvyklého úhlu na ekonomický a filosofický vývoj posledních 150 let. Zní to jako odtažité téma, ale vzhledem k promyšlené jevištní koncepci je inscenace velmi zábavná.
(zadáno: 6.5.2018)
Odvolání ke své působivosti nepotřebuje žádné vnějškové prostředky, přesto může vnímavému divákovi přinést zážitek z precizního herectví (zvlášť Táborský přesně vystihuje vnitřní proměnu postavy) a chytrých dialogů. Hra se odehrává v prostředí katolické církve, může tak na první pohled působit odtažitě. Není ale nudnou disputací, ale živou a vtipnou konfrontací mezi dvěma životními postoji. Bude tudíž blízká většině diváků. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.4.2018)
Karlínská verze dává vzpomenout, proč je Dracula mezi muzikály takovým fenoménem. Hudba K.Svobody a písňové texty Z.Borovce neztratily nic ze svých kvalit. D.Hůlka je jako Dracula stále velmi charismatický a jeho hlas spolehlivě vyvolá mrazení v zádech. Přesná je herecky i pěvecky K.Nývltová (Adriana/Sandra). L.Machálkové se jako Lorraine daří více v závěrečném dějství jako zklamané, žárlivé ženě. Z menších rolí zaujme hlavně Steven v podání T.Löbla a jeho bravurní pěvecké sólo. Dracula je stále emotivní podívanou o sváru Dobra a Zla, která nemá skoro žádná hluchá místa. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2018)
V inscenaci jsou více akcentovány „velké“ dějiny před drobnými osobními příběhy. S výběrem důležitých momentů české země by se vždy dalo polemizovat (třeba politické procesy 50. let nejsou v inscenaci příliš tematizovány), ale pardubická Tančírna obsahuje mnoho skutečně povedených scén. Mezi ty emocionálně nejsilnější patří okamžik, kdy po osvobození z nacistického područí zní z úst herců nesměle zpívaná česká hymna, kterou hrubě přeruší burácivá ruská píseň. Režisér Novotný se pokusil ve zkratce charakterizovat i jednotlivé prezidenty, což se ve většině případů povedlo.
(zadáno: 4.2.2018)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 31.1.2018)
Hodně povedená inscenace - Dianiška opět baví výbornými hláškami, do absurdna dovedenými scénkami, které jsou ale opravdu "jako ze života". Po většinu času je nesmírně vtipné, ale místy i zamrazí, protože se inscenačnímu týmu daří vyhmátnout problematická místa seznamování a partnerských vztahů obecně. Také závěr je spíše posmutnělý. Za zmínku stojí i herci, nesmírně mě bavil outsider v podání J.Albrechta, který se jako mávnutím kouzelného rpoutku měnil v sebevědomého "dobyvatele". Tradiční skvělá je také T.Dočkalová. Inscenace má minimum slabších míst a hezky odsýpá. 85%
(zadáno: 13.1.2018)
75%. Skvělá ukázka toho, že jde udělat komerční kus tak, aby si na své přišli lidé toužící po zábavě a oddechu, ale i náročnější divák. Chytře napsaný scénář využíva vděčného principu divadla na divadle, přitom se v něm daří skloubit nenásilně zábavné momenty s osudovou láskou. Zároveň se režisér Lang snaží hledat i hlubší témata. Do popředí se tak dostává pokus hlavní ženské postavy prosadit svou vůli proti rigidní alžbětinské společnosti. K.Trnková je v úloze Violy výborná, dokázala precizně odstínit všechny polohy své postavy. Baví také T.Dianiška či R.Valenta. Podivné je kostýmní řešení.
(zadáno: 1.12.2017)
Hra zkoumající kontroverzní témata eutanazie a sexuálního života tělesně postižených. V Ostravě pojali inscenaci naturalisticky a díky perfektním hereckým výkonům se jim daří vyhnout se škatulce kýčovitého melodramatu. Za zmínku stojí především R.Finta, kterému se povedlo zahrát těžce fyzicky postiženého puberťáka bez stopy přehrávání. Zároveň si ale roli neulehčoval ani tím, že by po čase na vnější projevy handicapu své postavy rezignoval. Inscenace přináší i osvěžující černý humor v okamžicích, kdy hrozí, že bude příliš sentimentální.
(zadáno: 1.12.2017)
Začíná to malichernou hádku o jeden obraz a končí téměř totálním rozkladem přátelských vztahů mezi trojicí kamarádů. A mezitím to stačí být nefalšovaná zábava s mnoha vážnějšími podtóny. Herecky silnému týmu Arény se opět povedlo dokonale charakterizovat jednotlivé postavy - od snobského Borise (A.Čuba), nervního a frustracemi naplněného Marka (M.Cisovský) až po neúspěšného a smířlivého Ivana (J.Kaluža). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.11.2017)
75%. Jednoduchá zápletka, na jejímž půdorysu dokázali herci s I.Trojanem vystavět zábavnou inscenaci. Zpočátku to vypadá jen jako souhrn zábavných dialogů krátících čekání v zaseknutém výtahu, možnost pro brilantní rozehrávání jednotlivých figur. Za úsměvnými osudy se skrývají problémy ve vztazích a se životem obecně, které ze sebe postavy postupně dostávají. Dočasné uvěznění tak na ně má očistný účinek, pomůže jim uvědomit si některé základní věci. Tradiční dejvická souhra opět funguje, nejlepší jsou tentokrát asi M.Myšička a K.Melíšková. V úplném závěru už inscenaci trochu dochází dech.
(zadáno: 13.10.2017)
Pokoušet se o převod Laskavých bohyní v jejich celistvosti je takřka automaticky odsouzeno k neúspěchu, autor dramatizace D.Majling proto šel cestou vypreparovat z románu příběhovou kostru a doplnit ji na konci výrazným apelem. Jan Teplý ztvárnil Aueho velmi sugestivně, přitom ale zbytečně netlačil na pilu. Žádný přerod charakterního člověka v loutku plnící strašlivé rozkazy se ale nekoná, Aue si nesl schopnost podílet se s klidným svědomím na zločinech již od počátku. Stejně jako je po válce schopný hladce vplout do normálního života. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.9.2017)
Inscenace sleduje poválečný odsun Němců a brněnský pochod smrti a především dalekosáhlé důsledky těchto událostí skrze osud ženy ze smíšené česko-neměcké rodiny. Daří se poměrně přesně demaskovat, jak tenká je hranice mezi tím být násilníkem a obětí. Hraje se v kruhové aréně, diváci sedí i na pytlech lemujících hrací prostor a jsou tak vtaženi do silného příběhu. Režisér se nebojí naturalistických scén, má ovšem cit i pro divadelní zkratku a nebojí se pochmurný příběh odlehčit humorem. L.Andělové se podařilo přesvědčivě ztvárnit Gertin životní oblouk od mladé dívky až po umírající stařenu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.6.2017)
H.Burešová a Š.Otčenášek přistoupili k Jiráskovu dílu s pokorou, což jim ale nebrání Lucernu lehce ironizovat a vyhnout se tak patosu, ke kterému by vážné pojetí některých postav mohlo vést. V Dlouhé využívají komického potenciálu Jiráskovy hry, daří se to především díky přesným hereckým výkonům. Nejvíce zaujmou E.Hacurová v civilně pojaté roli Mladé kněžny, M.Hanuš jako zakomplexovaný Vrchní, ve vyložené komediální poloze pak J.Vondráček, P.Tesař či M.Zimová. Lucerna sice není inscenace, která by nějak provokovala, ale přesto je to víc než jen běžný provozní titul. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.6.2017)
Režisérka A. Laštovková Stodolová dokázala na minimálním prostoru vytvořit vtipnou inscenaci, které je ale ve vztahové analýze přesnější než kdejaké tříhodinové drásavé drama. Každý v téhle hře nejspíš uvidí nějaké odlesky vlastní povahy nebo povahy svého partnera. Herci si se stylizací svých postav opravdu vyhráli, za všechny bych zmínil Jakuba Tvrdíka a Marii Turkovou. Když se k tomu přidá i povedená choreografická stylizace, mám snad jen jednu, zato výraznou výtku: bylo to příliš krátké! Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.6.2017)
Příjemná letní podívaná. Krumlovský Pes baskervillský je spíš komedií než detektivkou, přesto mu nechybí atmosférické scény, které jsou výsledkem chytrého využití prostředí zámeckých zahrad. Zelenka si pohrává s detektivními klišé a daří se mu dostat do ponurého případu spoustu humoru, aniž by tím narušil strukturu příběhu. Oproti předloze Sherlock vyřeší dokonce ještě další dva případy. J.Suchý z Tábora prokazuje svůj výrazný komický talent a cit pro situační i konverzačná humor, Holmes je v jeho podání spíš podivín než génius. Velmi dobří jsou i V.Limr, H.Dvořáková či P.Oubram.
(zadáno: 30.5.2017)
Náročný muzikál zvládli v Plzni se ctí. Potěší, že davové scény, které bývají pro mnohé muzikály kamenem úrazu, vyznívají přirozeně. Povedené je obsazení ústřední dvojice - P.Režný je jako Tony přiměřeně civilní, K.Falcová podává asi nejkomplexnější výkon večera, uvěřitelná je ve vážné i komické poloze. Z vedlejších rolí nejvíce zaujmou temperamentní O.Černý (Bernardo) a L.Jagerčíková (Anita). Za pěvecký vrchol inscenace považuji interpretaci písně Somewhere v podání V.Zaoralové Dvořákové. WSS otevírá stále aktuální témata a má šanci stát se diváckým hitem.
(zadáno: 22.5.2017)
Aby se Pařízek zbavil nánosů konotací spojených s Haškovým hrdinou, tak se Švejk svého soudu za dezerci vůbec neúčastní. Inscenace je z větší části hrána v němčině, objeví se ale i čeština a maďarština. Právě jazyková nedorozumění, chyby v překladu jsou zdrojem výsostné slovní komiky, nesou ale i vážnější poselství o neporozumění mezi sousedními národy. Herecky zajímavé - první polovinu táhne především M.Baum jako generál Fink, za pozornost stojí i I.Uhlířová, která většinu svého partu odehraje v němčině. Závěr vyznívá trochu do ztracena, snad je to tím, že jde o první část plánované trilogie. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.5.2017)
Ačkoliv hra vypráví o specifické dějinné události, nenávist k cizímu elementu, davová psychóza a krajní jednání, jehož se člověk dopouští pod tlakem okolností, jsou témata univerzální. V Polárce je podávají srozumitelnou formou a v emocionálně vypjatém balení. Herecky se jedná o vyrovnanou inscenaci, dusivou atmosféru vhodně doplňují zvukový efekty i nepříjemný kouř z pálených papírů. Úplně se nepovedlo odstranit statičnost závěrečného obrazu, ve kterém jsou dopovězeny osudy postav. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.5.2017)
Čtyřlístek je inscenace, po které člověk odchází z divadla s úsměvem na tváři. Drábek vymyslel jednoduchý příběh, který prošpikoval proprietami z původního komiksu a okořenil to popkulturními odkazy. Když k tomu přidáte skvělé herce (asi nejzábavnější je P.Neškudla jako Pinďa) a zajímavě řešenou scénu, máte rodinné představení, které pobaví děti i dospělé. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.4.2017)
Hlavní devízou inscenace je strhující výkon O. Brouska. Gyntova neposednost, místy se blížící hyperaktivitě, mu nedovoluje se v životě zastavit, ohlédnout se zpět a zvážit důsledky svých činů. I v pokročilém věku si zachovává svou dětinskost, je to celoživotní snílek. Možná, že všechno kolem něj je jen jeden dlouhý horečnatý sen. Chybí mu pevný žebříček hodno. Je to požitkář, který aktivně usiluje o to „dostat se na další metu“, kde ale zjišťuje, že pocit uspokojení se nedostavil. Zajímavá je scéna H.Hoffera, kterou tvoří šikma směřující do orchestřiště. Drobné krácení by inscenaci pomohlo.
(zadáno: 6.4.2017)
Vincenc je velmi povedená komorní tragikomedie, která si s tímto žánrem rafinovaně pohrává a nabízí divákovi spoustu humoru i silných emocí. Nebál bych se říct, že jde o jeden z nejvýznamnějších dramaturgických objevů letošní sezony. Střet "venkovských buranů" a "snobských intelektuálů" podávají výteční hradečtí herci zpočátku s výraznou nadsázkou až na hranici karikatury. Úsměvných momentů ale postupně ubývá a ukazuje se, že pod maskou stereotypu skrývají postavy pocity osamění a nespokojenosti se životem.
(zadáno: 24.2.2017)
Kati jsou chytře napsanou hrou, která nepostrádá ingredience McDonaghových předchozích děl. Režisér Frič Katy pojal ve výrazné nadsázce a jeviště zalidnil roztodivnými, groteskně vykloubenými figurkami. Především díky precizní herecké stylizaci tento přístup funguje. Snad jedině scéna, ve které do Harryho hospody vstoupí jeho největší konkurent Pierrepoint, působí se zbytkem inscenace dost nesourodě. Akcentování groteskních rysů předlohy sice možná poněkud tlumí temnější tóny hry, která se zabývá také tématem viny a trestu. Komediální linka ovšem v Hradci Králové vychází na jedničku
(zadáno: 1.2.2017)
V inscenaci zazní všechna možná klišé spojená s partnerskými vztahy, nicméně snad každý divák se v některé ze situací pozná. Nutno podotknout, že Hanuš tato klišé zpracovává s vtipem a velkou mírou nadsázky. Přednášku o rozdílech mezi pohlavími doplňují také hudební čísla. Vrcholem inscenace je bezpochyby scéna marného hledání másla v ledničce doplněná geniálně přetextovanou písní Ráno M. Holanové. Herci podávají povedený kolektivní výkon, vyzdvihl bych zejména J.Smutnou, T.Novotného a Z.Kalinu.