Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1136)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 2.8.2018)
65%. Vajdičkova úprava Hamleta je celkem radikální - zmizela řada postav i filozofických pasáží (včetně slavného Být, či nebýt). Je to tedy spíše sevřené rodinné drama, které disponuje slušnými hereckými výkony. Škrty přesto charaktery postav poněkud zplošťují, i když se režisérovi v některých případech povedl zajímavý a neobvyklý výklad postav. Nejvíce mě asi zaujalo pojetí Horacia, který je pouze Hamletovým alter egem, částí jeho mysli. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.1.2014)
Ve Švandově divadle hrají Hamleta jako akční psychothriller, dějovými posuny ho přibližují mladému publiku. Expresivně laděná inscenace má co nabídnout, ačkoliv pečlivě vystavěné mizanscény místy trochu upozaďují téma hry. Některé aktualizace vyšly na výbornou (třeba scéna divadle na divadle), jindy už to tak skvěle nevyšlo. Špinar hodně akcentuje komediální rovinu hry, hudbu tentokrát využívá až morávkovským způsobem (tzn. až uši zaléhají). Vydařené jsou herecké výkony všech hlavních představitelů, osobně se mi nejvíc líbil Kamil Halbich. (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.3.2013)
Viděno v TV záznamu. Hudebně to není špatné, ale vážně by mě zajímalo, koho napadlo obsadit Pavla Zedníčka do muzikálové role :)
(zadáno: 11.9.2023)
65%. Režisér S.Moša ve své inscenaci titulní postavu zdvojil, což má své praktické výhody (u dialogu se udrží pozornost snadněji než u monologu), ale na přesný klíč rozdělení replik mezi oba představitele jsem nepřišel. M.Mihál hraje Hamleta jako mladého intelektuála, M.Isteník mu přizvukuje jako takový glosátor. Mošova inscenace je přehledná, ale dalo by se krátit. Z vedlejších postav zaujmou hlavně V.Skála (Polonius), P.Štěpán (Claudius) a E.Skálová (Ofélie). Celkem se povedl závěr, některé scény ovšem vyzněly rozpačitěji (vražda Polonia).
(zadáno: 18.1.2016)
75%. Inscenace s takřka stejným konceptem jako Požitkáři, kteří měli obecnější, ale naléhavější téma. Herecký život je v Mikuláškově inscenaci zobrazen s patřičnou sebeironií. Je to zábavné, místy kruté, ale řekl bych, že také dost pravdivé. Herci jsou přesní a je vidět, že ve zvolené formě se cítí jako doma. Asi nejzajímavější jsou J.Plodková, J.Hájek a V.Vašák.
(zadáno: 28.9.2021)
Temná inscenace sází na bezvýchodnou atmosféru, kterou jen občas prozáří záblesk naděje. Hlavním trumfem je přesvědčivá L.Andělová v titulní roli, jejíž proměna z bezstarostné dívky v tělo bez duše je téměř fyzického rázu. Nejsem si úplně jistý funkčností nápadu využít k adaptaci jen čistě ženský kolektiv, v některých momentech mi tam mužský element chybí. Ale chápu, že se asi režisérka D.Šoltýsová snažila vyhnout naturalismu u některých vypjatých scén. Inscenace je nabitá emocemi, nejsilněji ale paradoxně působí ve ztišenějších okamžicích. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.2.2022)
První polovina působí jako herecky zdařilá, ale vesměs konvenční interpretace Ibsena. Druhá polovina pak překvapí svým vykloubením z budovaného fikčního světa, řekl bych, že se tvůrci inspirovali u D. Lynche. Přestává tak platit chronologická posloupnost i charakterizace postav. Slovenský režisér T. Procházka opakovaně vyvádí diváky z jejich komfortní zóny, schválně provokuje. Bohužel ne u všech psychedelických prvků se povedlo jejich sladění s tématem Ibsenovy hry, místy působí jako solitérní nápady. A. Palatínusová ztvárnila Hedu jako chladnou ženu, která sama neví, co chce, a zoufale touží najít nějaký smysl života. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.5.2016)
Chladná a strohá scéna, které vévodí bílý mobiliář, kontrastuje s křiklavě barevnými kostýmy J. Prekové. Ibsenovu hru Nebeský krátil, ale podařilo se mu zachovat to, co je v ní dnes aktuální. Nezajímá ho tak ani ženská emancipace, ale spíš ukazuje Hedu jako člověka chyceného v kleci stereotypnosti života. Hlavní hrdinka se obtížně srovnává s rolí, která je jí společností vnucována. Kromě bezútěšnosti předlohy přináší inscenace i výrazný groteskní škleb, který dokáží herci velmi dobře vyjádřit. Přidané citáty z Bondyho a Junga jsou celkem zbytečné, do hry příliš nezapadají.
(zadáno: 25.11.2011)
Opět se mi zdálo, že je dnes Ibsenovo drama aktuálnější, než bylo v době svého vzniku. Úžasný výkon podává v hlavní roli Jana Stryková, díky které je cynická a sebestředná Heda pochopitelnou postavou. Špinarova režie jde po smyslu textu, netlačí na pilu, přesto dokáže být naléhavý.
(zadáno: 2.12.2019)
Saavedra vystavěla samostatný příběh, který zachovává dějový oblouk původního dramatu, ale v mnoha věcech se s ním rozchází. Teorie dospělosti v názvu hry ukazuje na možné čtení této inscenace. Postavy jsou vrstevníky, jsou to znudění třicátníci, kteří odmítají se pro něco závazně rozhodnout. Trochu mi tu chybí gradace zoufalství hlavní hrdinky. Heda je v podání Magdaleny Tkačíkové od začátku cynická, nespokojená a události, ke kterým v inscenaci dojde, ji nedostávají na úplné dno. Na vině jsou dějové posuny. Ale přesto jde o zdařilou inscenaci nabízející nový náhled na Ibsenovu hru.
(zadáno: 13.8.2022)
Hedwig vnáší do pražských muzikálových vod svěží vítr. Je to zábavná a příjemně nekorektní podívaná, která kombinuje muzikálové prvky s žánrem stand-up comedy a rockovým koncertem. Skvělou Traskovu hudbu zručně interpretuje čtyřčlenná kapela, v titulní roli vyniká herecky i pěvecky Roman Tomeš, jemuž zdatně sekunduje Elis Ochmanová. Neobvyklá a zajímavě převyprávěná životní cesta člověka stojícího mimo kategorie má správně katarzní vyvrcholení v závěrečném songu Vinyla. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.1.2024)
65%. Režisér S.Moša pojal Heidi jako nekomplikovanou hudební pohádku, která je velmi vstřícná vůči dětskému divákovi. Opět se podařilo dobře obsadit dětské role, v Brně zkrátka s dětskými herci umí pracovat. Osobně mě nejvíce zaujala G.Čtveráčková jako Klára, z dospělých herců potěší sytým hlasem R.Jícha (byť je na roli dědečka Konráda příliš mladý) a hlavně nesmírně zábavná I.Vaňková roli upjaté guvernantky. Scénické řešení naplňuje pohádkovou koncepci, takže na větší jevištní kouzla zapomeňte. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.10.2015)
Autorský projekt o životě J.J.Ryby nabízí příběh plný emocí doplněný krásnou Rybovou hudbou. Tvůrčímu týmu ale nešlo jen o převyprávění skladatelových osudů,využívá je jako odrazový můstek k obecnější výpovědi o tom, jakému nepochopení musejí významné osobnosti čelit při střetu s maloměstskou společností. Být člověkem, který předběhl svou dobu, se zkrátka neodpouští. T.Lněnička hraje Rybu civilně, k vykreslení postupného úpadku slavného umělce si vystačí s drobnými gesty. Z ostatních se nejvíce daří. M.Němcovi a J.Hyhlíkovi. Plusem je i živá hudba a pěkná rustikální scéna.
(zadáno: 12.10.2018)
Uvedením této hry právě ve Studiu Hrdinů vzníká velmi zábavný kontrapunkt. Polívková s Majerem totiž Zábranského text, se kterým se vnitřně neztotožňují, shazují a ironizují. Působí to dost netradičním dojmem, odstup navíc chrání Zábranského hru před tezovitostí. Velkým kladem je soustředěný herecký výkon S.Majera. Divák, který je přístupný dialogu s "druhou stranou", v inscenaci najde jistě dost podnětů k zamyšlení, jelikož takto argumentačně podložená obhajoba prezidenta Zemana a jisté nekulturnosti v naší domovině není úplně obvyklá. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.4.2019)
Hra D.Košťáka není špatná, nebezpečí, že to bude jen obyčejná ekologická agitka se celkem vyhýbá zahalením do mysteriózního hávu. Situace města, které se kvůli těžbě v uhelných dolech postupně hroutí samo do sebe, disponuje atmosféričnosti, jakousi předzvěstí apokalypsy. Co se Košťákovi podařilo už výrazně méně, je charakterizace postav a vztahů mezi nimi. Symboly a metafory autora se příliš nesetkávají s režijním uchopením látky. Expresivně pojaté situace v tom odlidštěném světě působí spíše nepatřičně, než že by dokázaly k divákovi dostat větší množství emocí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.12.2017)
Problémem téhle hry je, že už od začátku jsou snad všechny postavy veskrze nesympatické a člověku je pak vlastně skoro jedno, kdo koho podfoukl. Snahou autora je ukázat chladný svět, kterému vládnou peníze a ve kterém dochází k absolutnímu odcizení mezilidských vztahů. Do téhle modelové situace postavy zapadnou, ale působí to trochu vykalkulovaně, takže se nedostaví ani žádný pocit deprese z předváděného vidění světa.
(zadáno: 24.6.2015)
Nejzajímavější jsou na inscenaci asi herecké výkony, přičemž mě osobně nejvíce zaujal O.Vlach, který dokáže přesně pointovat situace a nejlépe využívá komediálního potenciálu hry. J.Satoranský zase nejlépe vystihuje dvojlomnost postavy - jeho Hanzl se pohybuje na rozhraní mezi starým, unaveným mužem a člověkem, který stále doufá v lepší zítřky. Režijně je inscenace spíše nenápaditá, spoléhající na sílu samotného textu.
(zadáno: 18.5.2020)
Viděno v TV záznamu
Tahle hra má problém v tom, že už ze své podstaty musí být hrozně statická. A já mám osobně radši živoucí divadlo.
(zadáno: 16.12.2012)
Pro oblastní divadlo je to dramaturgicky velmi vhodná volba. Nabízí totiž velké příležitosti pro herečky nad 50 let, které obvykle nejsou příliš obsazovány. Pardubická inscenace se povedla, i když drobné zkrácení by ji jen prospělo. Jana Paulová hraje postavu Chris svým typickým diblíkovským způsobem, už na premiéře si leckterou průpovídku přidávala. Z domácího souboru je asi nejzajímavější Ludmila Mecerodová, která měla po dlouhé době možnost ukázat v roli Ruth svůj komediální talent. Pro cílovou skupiny (divačky 50+) naprosto ideální inscenace, která bude na repertoáru nejspíš hezky dlouho.
(zadáno: 1.1.2015)
Příjemný taneční muzikál. Režisér Ďurovčík dokázal z tanečníků dostat obdivuhodné výkony. Trochu problém jsem měl s některými činoherními pasážemi, jelikož někteří účinkující ve vedlejších rolích opravdu hrát neumí. P.Pálek má travoltovské charisma a dokáže hlasově i pohybově utáhnout celé náročné představení. Oproti tomu A.Bartošová mě pěvecky ani herecky příliš nezaujala, mnohem lepší byla M.Doubravová, které jsem její Annette opravdu věřil. J.Tenkrát trochu přehrával, ovšem jeho song Bolest byl pro mě nejsilnějším zážitkem večera.
(zadáno: 5.12.2022)
55%. Poněkud přelidněné inscenaci se na začátku dobře daří vtáhnout publikum do hry a vytvořit atmosféru skutečného hasičského plesu. Postupně ale tento efekt pomine a množství postav pak hercům neumožní nějakou bližší charakterizaci. Režisér T.Svoboda se pokusil o drobné aktualizace, třeba v podobě průpovídek o migrantech a klimatické změně, jedná se však jen o izolované a nepříliš funkční nápady. Ostravská adaptace dokáže celkem věrně přenést na jeviště humornou stránku Formanova filmu. Okamžiků, kdy člověku zmrzne úsměv na rtech a dostaví se mrazení v zádech, je ale bohužel v inscenaci poskrovnu.
(zadáno: 5.12.2016)
Povedená inscenace, hlavně první část má švih a je velmi vtipná. Asi nejlepší je volba královny krásy, scéna s požárem domu (pro mě nejsilnější místo Formanova filmu) příliš nevyzněla, nejspíš kvůli nešťastnému scénickému řešení. V inscenaci hraje skoro celý soubor, nejlépe dokázal svoji figuru pořadatele Maliny vystihnout M.Němec, zaujmou i M.Sikorová, R.Žák nebo V.Čaněk. Formanův snímek byl vnímán jako satira tehdejší komunistické společnosti. Pardubická inscenace také odkrývá lidské nešvary, které za ty léta de facto nezměnily, hlavním cílem je ale publikum pobavit, což se většinou daří.