Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1140)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.4.2012)
Povedená, divácky vděčná inscenace, která ale nedosahuje kvalit seriálu. Trochu tady chybí důraz na marný boj ministra proti vlastnímu úřednickému aparátu. Dobré herecké výkony, František Němec jako sir Humphrey mohl dostat více prostoru.
Jitřní paní by se dala nazvat pohádkou o smrti. Některé pasáže jsou výborné, jiné poněkud slabší, ale celkově se jedná o celkem zdařilou inscenaci.
(zadáno: 9.1.2018)
75%. Výtečně napsaná komedie, kdybych před lety neviděl verzi MDB, šel bych s hodnocením ještě o trochu výš. Brněnská inscenace mi ale přeci jen přišla o trochu zdařilejší. Velmi vhodně se doplňuje dvojice Dolanský - Zach, přičemž větším manipulátorem je v Zielinského verzi Zachův Pierre. Hodně povedený je výkon L.Rybové, která udělala z Anny možná nejzajímavější postavu celé hry. Je vidět, že herce inscenace baví a občas si dovolí drobnou improvizaci a pak se musí hodně držet, aby se "neodbourali". Takhle nějak by měla vypadat komerční komediální produkce.
(zadáno: 27.1.2016)
Jméno je brilantně napsaná konverzačka s bryskními dialogy. Kromě mnoha vtipných hlášek se dotýká i závažnějších témat, která ovšem řeší s nadhledem a lehkým černým humorem. Režisér Petr Gazdík správně usoudil, že gradaci příběhu pomůže, pokud se představení bude hrát bez přestávky. Herecky vynikají především M.Havelka jako glosátor Vincent a A.Antalová v roli zpočátku velmi nenápadné Elisabeth.
(zadáno: 8.12.2013)
Inscenace v podstatě kopíruje Kracikovo Jméno růže v Městském divadle Brno. Z herců jsou nejzajímavější Jiří Kalužný (Vilém z Baskervillu) a Petr Dohnal (knihovník Malachiáš z Hildesheimu). Jedním z nejčastějších zlozvyků českých režisérů je jejich přesvědčení, že čím víc dýmu na jevišti, tím lepší bude mít inscenace atmosféru. To bohužel neplatí, zvlášť když ve Jménu růže má dým logické opodstatnění pouze v závěrečné scéně po vyhoření knihovny.
(zadáno: 15.2.2012)
Převést Ecův rozsáhlý román do divadelní podoby muselo být jistě dost složité. Celkem se to povedlo, brněnská inscenace je příjemnou detektivkou. Druhá část je svižnější, na čemž má velký podíl Martin Havelka, který je jako inkvizitor Bernard Gui suverénní.
(zadáno: 23.6.2015)
Celkem zábavná inscenace, která v sobě skrývá jistou tezovitost. Naštěstí se jí Zelenka dokáže jako obratný autor vyhnout dobře napsanými dialogy a suchým anglickým humorem. Škoda zbytečně zdlouhavých přestaveb, ale přesto jde o inscenaci, která stojí za vidění. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.4.2015)
Vystavět muzikál na existujících písních má zřetelné výhody, zároveň je to ale dost ošidné. Výhodou nepochybně je, že každá píseň v novém brněnském muzikálu obstojí jako samostatný rádiový hit. Problémem je, že jednotlivé písně na rozdíl od klasického muzikálu příliš nerozvíjí děj. A tak musel Moša příběh hodně osekat, což vede ke značnému zjednodušení postav, u kterých často chybí motivace vyplývající z logiky děje. Výborná je A.Březinová, dobře si vedli i Vitázek a Janotová, vinou špatně napsané postavy to má tentokrát horší A.Slanina. Slabší libreto doplňují chytlavé melodie. 55%
(zadáno: 8.12.2019)
Vynikající hudba A.L.Webbera doplněná povedeným přebásněním M.Prostějovského. Plzeňská inscenace je svižná a má dva velké trumfy v představitelech hlavních rolí. P.Klimenda je ideálním Josefem - pěvecky bezchybný, dostatečně sympatický, aby mu (nejen) dětské publikum mohlo fandit. Do role Vypravěčky "naskočila" M.Nosková a její znělý hlas dokáže bez obtíží utáhnout celý part. Drobné nepřesnosti v nástupech se časem jistě vyladí. Trochu mě zklamal J.Kopečný v roli Faraona. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.3.2011)
Velmi zajímavý počin, škoda jen občasné frázovitosti textu. Každopádně inscenace baví,ale i vypovídá o současném divadle a umění vůbec. Všichni zúčastnění podávají velmi dobré výkony a svým postavám dávají punc originality.
(zadáno: 20.11.2017)
S nezvyklým formátem stand-up výstupů si herci poradili velmi dobře, paradoxně vyznívají líp než závěrečná činoherní scéna. Rudnickův text je místy dost vtipný, větší přesah má ale jen výstup J.Bouškové (velkou zásluhu na tom má samotná herečka). Pro někoho možná může být inscenace provokativní, ale kontroverznost je spíš vnějšková (vulgarismy, mikrofon ve tvaru penisu atd.). Pokud divák dokáže být tolerantní alespoň tak jako postavy hry, čeká ho celkem zábavný večer. Bonusem je i krátký vstup transgender nápovědky ND L.Brychtové jako kontrapunkt k vyfabulovaným osudům postav.
(zadáno: 27.9.2022)
75 %. Tohle je přesně ten typ komedie s přesahem, který v Činoheráku dlouhodobě umí na vysoké úrovni. K.Š.E.F.T. si pohrává se dvěma stále ještě tabuizovanými tématy - prostitucí a sexuálními potřebami hendikepovaných. Obě témata jsou spojována s řadou předsudků, které Page s lehkostí a humorem shazuje ze stolu, aniž by zbytečně moralizovala. Režisér O.Sokol vede herce k uvěřitelným výkonům, skvělá je hlavně S.Černodrinská a její citlivé podání prostitutky Julie. V komické poloze se velmi daří i M.Fingerovi. (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.12.2023)
65%. Byť Františákova inscenace působí poněkud rozkolísaně, přináší silné téma s aktuálními přesahy a svou formou se vymyká běžnému repertoáru. Hraje se bez přestávky, přesto dochází k zásadnímu žánrovému zlomu. Zatímco první část z přelomu let 1938 a 1939 je rámována formou kabaretu, druhá půlka datovaná do roku 1989 je sevřenější a přináší zcela odlišnou náladu. Kabaretní rámování není špatný nápad, ale tady působí podivně nekoherentně. Nejsilnějším momentem inscenace je žádost židovské matky (B.Pavlíková), aby Winton zařadil její dceru do své záchranné akce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.3.2012)
První část představení je zbytečně upovídaná, dialogy občas vysloveně šustí papírem. V druhé půli už je inscenace sevřenější. Herecké výkony nejsou špatně, jen zpěv by mohli herci pro příště radši vynechat. Za velký klad ovšem považuju dramaturgickou odvahu, protože tenhle kus rozhodně není sázkou na jistotu. 65%
(zadáno: 22.9.2015)
Inscenace otevírá několik stěžejních témat. Nejvíce akcentován je Kafkův problematický vztah k ženám. Každý, kdo zná režie J.Mikuláška, bude nejspíš překvapen, jak ztišená tato inscenace je. Zajímavým tahem je obsazení D.Novotného do role souchotináře Kafky. Fyziognomií je Novotný takřka přesným Kafkovým opakem, ale jeho vnitřní svět dokáže vykreslit precizně. Spojení Mikuláška s Dejvickým divadlem funguje, ačkoliv mi na inscenaci Kafka ´24 vadila jistá emocionální nevýraznost. Na to, jaký pohnutý lidský příběh se na scéně odehrává, zůstává divák až překvapivě vnitřně nezasažen. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.2.2016)
75%. Velmi povedený vhled do autistické duše. Text je místy vtipný a zcela se vyhýbá sentimentu. Klipovitá koncepce v této inscenaci funguje, časté zatmívačky odráží fragmentární vnímání reality hlavní hrdinkou. Důležitou rolí hraje také zvuková stránka včetně repeticí některých písní či vět. Hlavní tíha spočívá ovšem na Simoně Babčákové, která přesně a věcně modeluje zranitelnou Wendy. Ta se musí potýkat s nepochopením a často přímým zneužíváním okolí. I přes veškerá protivenství jde ale dál a snaží se o normální život.
(zadáno: 21.12.2017)
Inscenační úprava je poněkud problematická - v podstatě třeba skoro vypouští důležitou postavu manipulátora Smrže. Paradoxně se tak podařilo z inscenace odstranit to, co je v Raisově románu dnes nejvíce aktuální. Dynamika partnerských vztahů se za ty roky možná změnila, ale zištná manipulace nebo soudy o majetek v rámci vlastní rodiny jsou věci, které budou divákům blízké i dnes. Zvláštní je vedení herců, kdy někteří hrají civilně, jiní s výraznou nadsázkou, systém jsem v tom nenašel. Povedený je výkon M.Němce v hlavní roli, jehož Kaliba je člověk až chorobně plachý.
(zadáno: 25.9.2013)
Ostře groteskní stylizace Pitínského inscenaci sluší. Režisér dokázal dobře vyhmátnout stále aktuální problematiku partnerských vztahů a manipulace, která je v těchto vztazích často přítomná. Herecký soubor odvádí precizní výkon - nejlepší mi přišla Jitka Josková, jejíž Karla je zajímavě nedořečenou postavou. Je to jen oběť manipulací své matky a Smrže, nebo zdědila i povahové rysy staré Boučkové? V některých momentech by si možná text zasloužil drobné krácení, čímž by se jen podpořilo tempo inscenace. Je vidět, že i na oblasti se dá dělat moderní divadlo!
(zadáno: 11.10.2022)
65%. Slušně napsaná konverzačka, která ale tematicky není úplně strhující. Zajímavější než debata o smyslu umění je v tomto případě střet dvou zcela rozdílných světů. Jeden reprezentuje prostořeká a na první pohled nepříliš bystrá alkoholička Maude (M.Sikorová), která ale dokáže překvapit svou důmyslností a usadit dojemným životním příběhem. Jejím soupeřem je až směšně snobsky působící Lionel (A.Postler), který si odmítá svá životní selhání připustit.
(zadáno: 18.12.2015)
55%. V Německu musí tento text silně rezonovat, ale u nás by bylo potřeba ho dramaturgicky a režijně lépe uchopit, jelikož historická zkušenost Čechů je poněkud odlišná a náhled na vlastní minulost pro nás není tak určující. Samozřejmě je zajímavé sledovat, jak lze jeden životní příběh interpretovat z mnoha různých úhlů pohledu, ale Dočekalova inscenace mě emocionálně nijak nezasáhla. Scéna M.Chocholouška je povedená a funkční, nicméně jsem měl dojem, že by relativně komorní hře více slušel menší prostor.
(zadáno: 13.12.2021)
65%. Typická drábkovina plná humoru různorodé kvality - od skvělých hlášek a satirických šlehů až po vyložené lacinosti. Vtipné momenty naštěstí převáží ty trapné. Dějově je to trochu kostrbaté a zvlášť v první části se to nikam moc neposouvá, jde hlavně o představení sympatického páru vyšetřovatelů. Druhá část je svižnější - Drábek tepe do nacionalistů, dezinformačních webů, ale umí si udělat srandu i z transgenderu. Názorovým oponentům se ale vyloženě nevysmívá, snaží se je i pochopit. Za zbytečný a anachronní považuji snový výstup se samožerným exprezidentem. Koho dnes ještě zajímá Klaus?
(zadáno: 31.1.2023)
75%. Spojení McDonagh - Sokol v Činoheráku zkrátka funguje. Temná, vtipná a herecky velmi nápaditá inscenace. Herci své bizarní postavy propracovávají do nejmenších detailů, osobně mě nejvíce zaujali M.Finger, O.Malý, D.Černá a Š.Fingerhutová. Hyperrealistická scéna není moc šikovně postavená, podařený je naopak výběr doprovodné hudby evokující 60. léta.
(zadáno: 24.2.2017)
Kati jsou chytře napsanou hrou, která nepostrádá ingredience McDonaghových předchozích děl. Režisér Frič Katy pojal ve výrazné nadsázce a jeviště zalidnil roztodivnými, groteskně vykloubenými figurkami. Především díky precizní herecké stylizaci tento přístup funguje. Snad jedině scéna, ve které do Harryho hospody vstoupí jeho největší konkurent Pierrepoint, působí se zbytkem inscenace dost nesourodě. Akcentování groteskních rysů předlohy sice možná poněkud tlumí temnější tóny hry, která se zabývá také tématem viny a trestu. Komediální linka ovšem v Hradci Králové vychází na jedničku
(zadáno: 13.11.2013)
Kolečkův text opět vtipně rozvíjí a domýšlí osudy hrdinů klasického dramatu bratrů Mrštíkových. Hodně se tentokrát staví na kontrastu mezi Prahou a moravským venkovem. Jenže tenhle kontrast je vytvořen poněkud násilně. Poslední díl z trilogie Kauz ukazuje, že se tento koncept již pomalu vyčerpává, ale přesto nabízí slušnou porci zábavy, i když tentokrát bez nějaké výraznější pointy.
(zadáno: 22.3.2013)
Kolečkův text vtipně využívá slavné antické tragédie a staví do kontrastu krutý příběh s banalitami. Daniel Špinar využívá své obvyklé postupy, jako je práce se světly či s hudbou a celá inscenace má spád. Aby ne, když je celý příběh zahuštěn do zhruba padesátiminutové podívané. Už poněkolikáté mě svým herectvím okouzlila Jana Stryková, která dokáže v komorním prostoru pouhou mimikou říci více, než leckterý jiný herec v sáhodlouhém monologu. 75%