Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1135)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 24.3.2023)
Fifty nabízí perfektně napsané dialogy, hlavně v první polovině je to cesta od jedné hlášky ke druhé. I když se později zvážní, zůstává inscenace nesmírně zábavnou a obhájí si i svou tříhodinovou délku. Herci přesně jdou po pointách dialogů, jednotlivé scény jsou vystavěné tak, že nenudí. I.Trojan je v roli životního glosátora bravurní. Jeho David je životem otlučený skeptik, který se snaží zbavit pocitu marnosti. Ke svému okolí se chová sobecky a manipulativně, přesto mu skoro nelze nefandit. Zelenka napsal i silné ženské figury (V.Khek Kubařová, D.Barešová, E.Maximová), podařená je scéna i hudební podkres. Nepochybně to bude divácký hit.
(zadáno: 21.9.2015)
Režisér Tomáš Svoboda má dostatek nápadů, jak jednotlivé scény oživit, jenže hlavně v první půli to moc nefunguje. Pro inscenaci se nepodařilo najít vhodnou polohu, a tak trochu bezradně osciluje někde mezi relativně civilně pojatou satirou a nespoutanou groteskou. V druhé části už se daří režisérovi vystavět více opravdu zábavných scén. Herecky se nejvíce daří E.Novotné, typově dobře obsazená je také J.Jackuliak. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.5.2012)
To zas byla jízda! Místy dost šílené, herecky opět bravurní (Jiří Zapletal je vynikající komik, skvělé jsou i Pavla Tomicová a Pavlína Štorková). Chvílemi hra zvážní (statistiky rozvodovosti, Figarův monolog o prohnilosti současných mocných atd.) a právě tady mi připadá apelativnost až trochu přehnaná. Ale budiž, je to Drábkův styl...
(zadáno: 21.6.2019)
75%. Drsná komedie, která v lecčems připomíná hry M.McDonagha. Třígenerační rodina přežívá v jednom rozpadajícím se domě, obklopuje ji spousta starého harampádí i nepochopení dalších členů rodiny. Vedle obligátního sledování nefunkčních rodinných vazeb a mezilidských vztahů se autorka pouští do kritiky přehnané byrokratizace dnešní doby. Charaktery jednotlivých postav jsou groteskně zveličené, hercům tahle poloha sedí (skvělá je hlavně L.Loubalová). V inscenaci převládají komické a ironické tóny, do kterých se prolamují i pocity osamění a odcizení.
(zadáno: 23.3.2014)
Opět velmi profesionální produkce, největší přidanou hodnotou je tentokrát taneční složka. Propracovaná choreografie, jejímiž autory jsou Igor Barberic a Aneta Majerová, klade velké fyzické nároky na herce, a to i na ty v menších rolí. Největší zápřah je pak nucena absolvovat Ivana Vaňková v roli Alex, ale zvládá to pohybově, pěvecky i herecky bez jakýchkoliv problémů. Jen je škoda přepálené stopáže. Příběh je velmi jednoduchý, dalo by se říci prostinký, a roztáhnout ho na tři hodiny považuji za chybu. Vždyť filmová verze měla pouhých 89 minut a přesto v ní bylo vše podstatné.
(zadáno: 12.5.2015)
Zábavná parodie gangsterských filmů. Skupina provinčních mafiánů plánuje největší akci svého života a jejich přípravy vypadají přesně tak, jak by člověk očekával po hlášce jejich kápa, že "tahle banda by mohla vyhrát mistrovství světa dementů". Hra není žádný velký klenot, občas působí nedotaženě, ale herci si role potrhlých mafiánů užívají. Velkou pochvalu si navíc zaslouží scéna Nikoly Tempíra, která je promyšlená do posledního detailu. Příjemná, nenáročná podívaná, která nenudí.
(zadáno: 23.10.2016)
Frank V. není divácky úplně snadno přístupnou inscenací, jelikož Dürrenmattův pohled na svět převrací hodnoty a nedává možnost ztotožnit se s jakoukoliv z postav. Stáří této Dürrenmattově hře nijak neuškodilo, cynický pohled na svět se dnes jen prohloubil. Mikrosvět bankovní instituce byl pro autora jen odrazovým můstkem k obecné výpovědi o společnosti, kterou ovládají peníze a kde dobro je čímsi vzdáleným až pohádkově nedosažitelným. Burešová vede herce k grotesnímu pojetí postav (podobně jako ve Všemocném panu Krottovi). Nejelpší jsou J. Mazák, I. Ondříček a M. Isteník.
(zadáno: 22.10.2013)
Dramaturgicky odvážný počin, ve kterém se ale nepovedlo postihnout základní téma, kterým nejspíš měla být samota. Problém je už v samotném pojetí postavy Netvora, která se na scéně zjevuje jen v okamžicích, kdy vraždí či vraždami vyhrožuje. Společné scény Viktora s Netvorem navíc často připomínají spíše souboje zápasníků, přemíra fyzické akce pak ubírá hercům prostor na přesnější modelování svých postav. Martinu Františákovi se sice daří vytvářet některé silné a zasahující mizanscény (smrt Viktorova bratra Viléma), ale přesvědčivě adaptovat známý příběh se bohužel nepovedlo.
(zadáno: 27.5.2013)
Celkem příjemná, i když ničím nepřekvapující, konverzační komedie. Oba představitelé podávají solidní herecké výkony.
(zadáno: 10.6.2022)
65%. Inscenace, která potvrzuje snahu plzeňského muzikálu o hledání nevšedních témat a přístupů k tomuto žánru. Fun Home je svou komiksovou strukturou celkem neobvyklý muzikál, který řeší poměrně závažná témata. Plzeňské nastudování má v režii Lumíra Olšovského slušné tempo, ovšem od některých scén bych očekával větší emocionální zásah. Hudební stránka mě nijak výrazněji nezaujala, až na jedno nebo dvě hudební čísla mi muzika J. Tesori trochu splývala. Z herců je velkým objevem Ema Karpeles jako prostřední Alison. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.6.2019)
Štindlova inscenace se odehrává na současné návsi. Výbor tvoří příslušníci obecních zájmových skupin – myslivců, dobrovolných hasičů či včelařů. Malicherné spory v mnohém připomínají Formanův film Hoří, má panenko. Furiantství tu provází xenofobie, korupce a všudypřítomná snaha polepšit si na úkor druhého. Trochu zvláštně zní spojení připsaných dialogů s jazykem Stroupežnického hry, archaické výrazy znějí v aktualizované inscenaci poněkud divně. Herecky je to velmi povedená inscenace, herci dokáží na malém prostoru ostře charakterizovat postavy, nejlepší jsou J.Zapletal, K.Sedlárová, M.Nováková, J.Sklenář či N.Holíková.
(zadáno: 30.9.2011)
Ačkoliv vesnický realismus považuji za dost neaktuální, Rychlíkova inscenace je po vizuální a herecké stránce nesmírně působivá.
(zadáno: 29.10.2018)
65%. Hra má zřejmé rysy absurdního dramatu, komediální prvky se prolínají se znepokojivými odkazy na zmatek dnešní informacemi zahlcené doby. Režisérka Linda Dušková scénickým řešením udělala z diváků účastníky schůzí, všudypřítomné jsou monitory, které snímají některé části hracího prostoru a navozují tísnivý dojem, že je člověk neustále sledován. Problémem textu je značná upovídanost, která hlavně v první třetině brání inscenaci chytit to správné tempo. Jinak ale George Kaplan představuje zajímavou podívanou prošpikovanou různými kulturními a intertextuálními odkazy.
(zadáno: 21.2.2013)
Mametova hra ukazuje neradostné mezilidské vztahy ve společnosti orientované čistě na výkon a výsledky. Přiznám se, že mi úplně neseděla výstavba textu, řekl bych, že se z tohoto tématu dalo vytěžit o něco víc. Ondřej Sokol si v překladu velmi vyhrál s různými vulgarismy, zvlášť ve druhé části už jich je ale v inscenaci tolik, že nepůsobí naturalisticky, ale spíše strojeně. Oceňuji některé režijní nápady (umístění vyšetřovacích scén do průhledné kancelářské kukaně) a také herecké výkony (příjemně překvapil především Michal Suchánek, tradičně znamenitý je Jaromír Dulava). 65%
(zadáno: 26.3.2012)
Škoda, že mezi postavami neprobíhala nějaká interakce, která by dvě konfrontačně vyznívající výpovědi k jednomu vztahu určitě oživila.
(zadáno: 24.3.2020)
TV záznam
(zadáno: 23.10.2011)
Tohle je hra, kam se Mikuláškův režijní rukopis báječně hodí. Inscenace je vtipná a tragická zároveň, některé scény jsou opravdu velmi silné (osobně mě asi nejvíc zaujal příběh sochaře Švece). O Szyzygielově předloze se říká, že na Čechy pohlíží nezaujatě, spíše laskavě. Řekl bych, že u Mikuláška se náhled na českou povahu dočkal určitého posunu - je mnohem víc ironický a méně smířlivý ke všem hvězdám popkultury.
(zadáno: 22.11.2013)
Smíchovský Gottland není divadelně tak vynalézavý jako ten ostravský, přesto se jedná o inscenaci, která zdařile komentuje české dějiny 20. století. První polovina je skutečně povedenější, autoři totiž měli velmi dobrý nápad s propojením českých dějin a současného stylu komunikace. Výsledkem je, že historické postavy spolu nekomunikují přímo ale prostřednictvím Facebooku, což vede k mnoha komickým momentům. Druhé části trochu schází rytmus, většina osudů je již jen dořečena a s ničím moc novým už inscenace nepřichází.
(zadáno: 17.9.2021)
65%. Musím říct, že jsem se dlouho srovnával s konceptem, v němž téměř absentuje libreto a muzikál je jen sérií za sebou řazených písní od Green Day. Ale nakonec se mi do jevištního dění podařilo proniknout a příběh tří mladých lidí a jejich deziluze z "amerického snu" jsou v inscenaci dobře čitelné. Řemeslně je muzikál na výtečné úrovni - pěvecky zdatní interpreti hýří energií. Za zmínku stojí povedené kostýmy A.Pavlovičové.
(zadáno: 20.7.2020)
Psychedelická fantasy se sci-fi prvky. Marián Amsler dokáže o vážných věcech vyprávět zábavně, apokalyptickou atmosféru tak střídají lehce absurdnín dialogy doplněné nenásilným situačním humorem. Inscenace je aktivistická, ale není ideologicky jednorozměrná, tvůrci se nedopouští plakátového vidění světa. Je to postmoderní mix vypomáhající si popkulturními odkazy, stejně jako reminiscencemi na Bibli. Jediným problémem je, že tvůrci občas „bojují na příliš mnoha frontách“, a žánrová a stylová nekonzistentnost snižuje vypovídací hodnotu celku.
(zadáno: 26.5.2011)
Samotná Klicperova komedie je spíše tuctová. Morávek ji ovšem dokázal povýšit na zajímavou koláž, která vzdává hold Klicperovu divadlu a českému divadlu vůbec.
(zadáno: 5.10.2022)
Poetická inscenace M.Františáka vypovídá nejen o vztahu dvou velkých osobností, ale hlavně o době, ve které žily a jež je dusila. Hrou prostupuje deziluze i varování, abychom neopakovali stále stejné chyby. Hlavně v první části jsou některé dramatické situace neúměrně natahované, ale postupně inscenace graduje a v závěru z ní až mrazí. M.Hanuš hraje Wericha jinak, než bývá zvykem, je to smutný klaun, ale i tyran a zbabělec. L.Veselý je jako Holan niterný, ovládají ho běsy. Tradičně skvělá je D.Barešová v dvojroli dcer obou umělců. Povedená je scéna E.Jiřikovské, která představuje zešikmený řez známým domem na Kampě.
(zadáno: 9.2.2024)
Režisér P.Khek pojal Hamleta jako rodinné drama, osekal počet postav na minimum a upozadil politickou linii hry. Není to žádný razantní výklad, ale funguje to dobře, pro diváky je to přehledně vystavěné a podařil se i závěr, kde dává smysl i ten šerm. V.Říha hraje Hamleta akčního, neustále v pohybu, u něhož není zřejmé, zda je jeho šílenství skutečně jen předstírané. Výborná je M.Czyžová v roli Ofélie, v její postavě se daří ukázat generační střet s Poloniem.
(zadáno: 13.4.2022)
Hlavně první polovina inscenace je velice podařená, režisér M. Dočekal dokázal najít netradiční řešení notoricky známých scén. Umně kombinuje nadčasovost Shakespearovy předlohy s potřebou vyjádřit se k aktuálnímu stavu společnosti. Nepříliš povedený je závěr, jehož režijní řešení je nepřehledné a emočně nezasahující. Herecky je tenhle Hamlet velice solidní - skvěle si s titulní rolí poradil T. Havlínek, vhodným protipólem mu je B. Kaňoková jako Ofélie. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.12.2018)
65%. Režisér Z.Dušek vidí Hamleta jako mladého, neklidného muže (velmi dobrý M.Štrunc), který není paralyzován nečinností, ale přirozené morální zábrany mu brání v pomstě vraždy svého otce. Claudius je v podání G.Řezníčka slabochem, který se intrikou dostal na trůn a teď své postavení se vzrůstajícími obavami brání. Využit je skvělý překlad J.Joska, hru drobně aktualizovali (dron jako symbol neustálého sledování postav), mohli ji více krátit, na některých místech trochu ztrácí tempo. Podařily se scény s hrobníky i divadlo jako past na Claudia, méně přesvědčivé jsou scény se šílenou Ofélií. (více v článku na blogu)