Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1138)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.1.2016)
65%. Hostina dravců je slušně napsaná hra se zajímavým námětem, nevyhnula se jí ale jistá schématičnost v charakterech postav. Když jde o život, jdou všechny ohledy stranou a postavy začnou dávat na odiv i ty nejskrytější zákoutí svých charakterů. Z herců mi přišli nejzajímavější P.Halberstadt a P.Kubes. (více v článku na blogu)
(zadáno: 9.12.2016)
Inscenaci chybí výraznější dějová linka a představení se tak rozpadá do jednotlivých výstupů. Horší ovšem je, že téhle komedii chybí především vtip. Duch Poláčkových literárních děl se na jeviště převést nepodařilo. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.3.2014)
Dobře napsaná hra, ve které autor dokázal vyvážit humorné okamžiky, sentiment a zapojit do ni i jistý filosofický přesah. Trochu mi vadilo, že paní Martinová (L.Molínová) a prezident Delback (V.Svoboda) nejsou s ostatními postavami rovnocennými spoluhráči, ale jsou napsány spíše v rovině komických figurek. Z herců mě nejvíc zaujala Vanda Chaloupková svým přirozeným projevem. Člověk jí tak na konci opravdu přál, aby se její výtah rozjel směrem dolů... (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.7.2023)
65%. Pro milovníky detektivního žánru se jedná o příjemný zážitek, jakkoliv se zdá příběh trochu překombinovaný. Inscenace také dobře funguje jako první seznámení s imerzivním divadlem, nezkušeného diváka nevyděsí, milovníka tohoto druhu divadla neurazí, byť je imerze oproti třeba projektům Pomezí značně omezená. Prozrazovat děj se nehodí, postupné odhalování příběhu a skládání si dílků dohromady patří k nejzábavnějším částem inscenace. V první části se diváci podívají do různých zákoutí divadla a zhlédnou scény, které jim dají do ruky klíč k rozpletení záhady. Následuje dějový twist a pátrání po pachateli, jehož se publikum účastní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.1.2017)
Inscenaci hrají v Dlouhé v komorní úpravě. Je zajímavé a zároveň děsivé, jak aktuální dnes Hovory na útěku jsou. Brecht je přitom napsal v roce 1941, kdy druhá světová válka převrátila naruby veškeré hodnoty evropské civilizace. Přesto to vypadá, že některé pasáže napsal na míru současné situaci (a nejde jen o téma migrace). V intelektuálně hravých rozhovorech M. Kopečného a M. Hanuše cítíme skepsi ze světa, kde už myšlení není ctností. K těmto filozofickým dialogům tvoří zdařilý kontrapunkt kabaretní složka - v písních Tiger Lillies se mísí černý humor, ironie, ale i smutek a beznaděj.
(zadáno: 23.1.2017)
Nicholsova hra by vlastně byla spíš banální historkou, ozvláštňují ji ale alter ega hlavních hrdinů, která promlouvají hlasem jejich svědomí. Dochází tak často k vtipným rozporům mezi tím, co si stárnoucí manželé myslí a co ve skutečnosti říkají. Režisérka Lída Engelová netlačila na pilu a vedla herce k jemnému pointování suchého anglického humoru. Z herecké sestavy se pak jednoznačně nejlépe daří Daně Syslové.
Zajímavý počin, který sice nehodnotím tak kladně jako kritici na pardubickém Grand Festivalu smíchu, ale rozhodně musím uznat, že ta inscenace má něco do sebe. Označení komedie by možná bylo trochu zavádějící - je to typický Gogol, takže spíš tragikomedie. Za nejpovedenější považuji závěrečnou pasáž s monologem Michala Dlouhého.
Pro mě trochu příliš experimentální.
(zadáno: 12.10.2011)
Výkon Báry Hrzánové je sice úctyhodný, ale jinak jsem se při sledování této inscenace opravdu příliš nebavil (barozdíl od drtivé většiny ostatních diváků). Hrdý Budžes má sice nějaké světlé momenty, ale jsou často zabity prvoplánovým estrádním humorem (nejčastěji založeném na fyzické komice a otřepaných komunistických klišé, které už zparodoval kdekdo, takže už jejich parodování začíná být dost vyčpělé).
(zadáno: 5.10.2020)
55%. Kompilát z Jiráskova díla skrývá celkem promyšlenou ukázku toho, jak se původně vznosná myšlenka mění v dogmaticky uctívanou ideologii a všechno to končí fanatismem odmítajícím vidět realitu. Jenže divadelně je to udělané dost nevzrušivě, hlavně začátek je vyloženě uspávající. Scéna tvořená velkými futuristicky vypadajícími bublinami se brzy okouká a člověk začne mít pocit, že sleduje rybičky v akvárku (kterým občas není moc rozumět). Vypravěčské vstupy V.Janků působí spíše rušivě. Ale V.Dvořák je v hlavní trojroli přesvědčivý, zvláště Žižkovi dodává charisma válečníka hodného následování.
(zadáno: 15.1.2017)
55%. Klasická situační komedie, která ničím nepřekvapí, ale ani neurazí. V některých situacích by mohli herci poněkud méně přehrávat, ale v rámci agenturních představení docela slušná inscenace. Z herců nejvíce bavili L.Vaculík, F.Tomsa a Z.Pantůček v roli asistenta Pippeta.
Ideální manžel se v BRně příliš nepovedl. Některé režijní nápady úplně pohřbily Wildeův skvělý konverzační humor.
(zadáno: 26.2.2015)
Je vidět, že herci konceptu režisérky Petrželkové věří a jsou pro jeho naplnění ochotni leccos podstoupit. Idioti tak jsou velmi naturalistickou inscenací, která může být pro některé diváky docela šokem. Scény "blbnutí" neboli hledání vnitřního idiota ale mají smysl, realistické zobrazení není jen touhou šokovat. Postavy se snaží v komunitě nalézt nějaký řád věcí, který jim v životě citelně chybí. Přesto mi přišla dramatizace, kterou využilo před lety HaDivadlo lepší, jelikož více akcentovala úlohu Karen (K.Cibulková), která do skupiny přichází jako poslední a jejíž příběh je nejsilnější.
(zadáno: 19.9.2021)
Schimmelpfennigovy texty jsou vždy formálně vytříbené, tenhle mě ale přece jen zaujal trochu méně. Chybí mi tam propjení mýtu se současností. Takhle sledujeme nadčasový příběh z období po konci trósjkých válek, který zdůrazňuje, že sobecky obětovat druhé ro vlastní prospěch se nikdy nevyplácí. Některé morální imperativy jsou v běhu času neměnné. Představení je vystavěno jako voiceband chóru s rozehráním některých situací.
(zadáno: 30.11.2011)
Viděno z TV záznamu.
(zadáno: 18.3.2017)
65%. Interview je celkem tuctová hra, kterou do nadprůměru vytahují herecké výkony J.Plesla a V.Khek Kubařové. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.10.2023)
Na Ayckbourna neobvykle vážné dílo, nechybí mu jemný anglický humor, ale v základu se jedná o neveselý pohled na lidskou osamělost. Šestice postav se v prostoru potkává i míjí, každý má své problémy, z nichž řada má kořeny v minulosti. Herci dokáží přesně charakterizovat své postavy, jimž ovšem nechávají dráždivá tajemství, jenž si divák může jen domýšlet. Velice podařená je členitá scéna P.Kodedy, která umožní filmové střihy pouhým nasvícením. Místy má inscenace pomalejší tempo, ale vyváží to emocionálně silné momenty, které odhalují zoufalství postav až na dřeň. Dramaturgicky přínosná volba a nečekaný pohled na dílo známého dramatika.
(zadáno: 26.1.2017)
65%. Hra může na první pohled působit obhrouble, faktem ovšem je, že se jedná o celkem chytrou a hodně hořkou komedii, která za zdánlivě absurdním mindrákem skrývá všechny možné bolesti světa - osamělost, strach z neúspěchu, neschopnost vyrovnat se s vlastním životem atd. Herecky nejzajímavější mi přišel R. Valenta. Neobvyklá terapeutická skupina je originální nápad, trochu mi ale vadilo, že se jednotlivé motivy postupně začínají opakovat a inscenaci s přibývajícím časem trochu dochází dech.
(zadáno: 10.12.2014)
Zajímavé a přínosné téma, které je ovšem režijně dost nepřesvědčivě ztvárněné. Tvůrci chtěli ukázat, jak člověka změní moc a jak se z politiků stávají aparátčíci. To se moc nedaří, jelikož fiktivní komunistický funkcionář, na kterého se vzpomíná, byl mocí posedlý již od mládí, žádný výraznější vývoj vidět není. Text obsahuje náznaky černého humoru, který ovšem není v inscenaci příliš využit, publikum se za celou dobu zasmálo všehovšudy dvakrát. Z herců výrazněji zaujme asi jen V.Vašák jako kopfrkinglovsky slizký Ceremoniář.
(zadáno: 27.2.2013)
Inscenaci hodně zviditelnil nesmyslný boj o překlad a z něho plynoucí tantiémy. Inscenátoři se s rozhodnutím soudu, který zakázal užívání jména Filip v souvislosti s ostravskou inscenací, vypořádali s humorem. Jméno bylo jednoduše změněno na Flip. Jinak je nový překlad Pavla Dominika moderní a svěží. Velmi povedená je výprava (scéna i kostýmy), která Wildeovu hru vyvázala ze salonního prostředí. Z herců je vynikající především V.Forejtová, zajímavý je i V.Polák, spíše nevýrazné je mladé dámské duo. Občas sice trochu zahapruje tempo, ale jinak je to zdařilá inscenace. 65%
(zadáno: 19.12.2023)
V první polovině se režisér Petr Svojtka zaměřuje na dětství Oty Pavla a především dobu nacistické okupace, kterou spisovatel popsal v úspěšných sbírkách Jak jsem potkal ryby a Smrt krásných srnců. Druhá část se věnuje poválečnému období a postupnému prohlubování psychických problémů hlavní postavy. Přehledně vystavěná inscenace zaujme i hereckou souhrou, nejzajímavější jsou J.Slánský v roli Oty Pavla a J.Š.Hájek coby jeho bonvivánský otec a L.Zbranková jako trpělivá matka.
(zadáno: 27.9.2010)
Vynikající inscenace, která asi nadchne spíš dospělé než děti. Herci si tuhle hru vysloveně užívají a dobrou náladu přenášejí i na diváka. A Tesařova imitace Václava Neckáře je prostě nezapomenutelná.