Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1137)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.9.2011)
Zajímavá a povedená interpretace klasické divadelní látky. Pavel Kohout nedovolil Morávkovi rozprášit jeho text do směsice imaginativních, ale často nesrozumitelných obrazů, a tak vznikla inscenace, která disponuje všemi klady Morávkových režií, ale naštěstí ji chybí pro uznávaného režiséra typická nesrozumitelnost. Hudba také není špatná, i když někdy jsou do ni texty napasovány poněkud krkolomně. Problém se slyšitelností herců nebyl při repríze 19.9.2011 žádný. Martin Stropnický je velmi zajímavý Cyrano, příliš mě nezaujal Martin Kraus.
(zadáno: 26.7.2021)
Autoři využívají koncept návratu v čase, ze kterého lze rozhodně vyždímat značný komediální potenciál. Režisér Petr Zelenka nepracuje v zámeckém parku poprvé, takže ví, jak s prostorem naložit. Točnu tedy využívá skoro nepřetržitě, inscenace tak má slušné tempo. Nechybí ji ani vtip, byť některé fórky jsou trochu lacinější. Velmi dobře si vede ústřední dvojice M.Pechlát a D.Verzichová. Zábavná letní podívaná, na kterou se vyplatí zajet. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.1.2014)
Petr Zelenka ve své hře řeší nejen téma alkoholismu, ale chytře se trefuje i do dalších neduhů dnešní doby. V první půli je Dabing Street především nevázanou komedií, postupně ale tuhne úsměv na rtech. Škoda jen, že tenhle kus Dejvického divadla není svižnější. Především ve druhé půli by se dalo určitě krátit. Diváci se ale nenudí a to především díky sehranému týmu herců, z nichž mě nejvíce zaujali Martin Myšička a Hynek Čermák.
(zadáno: 22.11.2010)
Velmi vtipné, je vidět, že herci už jsou opravdu sehraní. Ve své podstatě je to takřka nerozlišitelné od Každý rok ve stejnou dobu, jen je tu více akcentováno téma smrti.
(zadáno: 4.9.2021)
75%. Režisér J.Čermák pojednal téma transgenderu bez patosu. Vypráví sice konkrétní příběh, ale nezasazuje ho do dobového kontextu, více ho zajímá celkový obraz a diskuze o tématu, věnuje se i vnitřním pocitům lidí, kteří se narodili ve "špatném těle". Hudební vsuvky a občasné zcizování mi nepřišlo nijak rušivé. Herecky působivá inscenace, D.Krejčík předvádí působivou proměnu své postavy, vynikne i P.Horváthová, v jejíž Gretě je akcentován problém, jak náročná je změna identity pro nejbližší okolí translidí. Za dobrý nápad považuji i obsazení J.Korna. Škoda jen, že ve druhé části má inscenace poněkud rozvláčné tempo.
(zadáno: 10.3.2018)
Na Zábradlí se podařilo udělat bytostně politickou inscenaci, která se ale neuchyluje ke komunální satiře ani plakátovému viděni světa. Tvůrci přenesli Nielsenův román do českých reálií a zkoumají, zda by mohlo k tomu, co popisuje dánský autor ve své dystopii, dojít i u nás. Třetí část je dost absurdní a dekadentní, ale nakonec dává smysl i v kontextu zbylých částí. Herci své postavy nijak nepsychologizují, podávají soustředěný kolektivní výkon. Inscenace je místy třeskutě zábavná, jindy z ní skutečně mrazí. Hodně povedený počin, na který se vyplatí zajít.
(zadáno: 23.2.2014)
Obávám se, že texty Ireny Douskové fungují lépe jako knihy než divadelní hry. Barbora Hrzánová je v hlavní roli opět velmi dobrá, i když zde nemá tolik prostoru k herecké exhibici jako v Hrdém Budžesovi. Zaujmou ale i ostatní účinkující, především Jan Hrušínský a Lenka Vlasáková. Petr Vacek hodně doplatil na to, že v jeho postavě si Dousková pravděpodobně vyřizuje účty s bývalým manželem, a tak je Jindřich Darda pohříchu jednorozměrný zloduch. Hodně retardující jsou tři vložené pohádky, bez kterých by se hra obešla.
(zadáno: 28.6.2017)
Režisérka A. Laštovková Stodolová dokázala na minimálním prostoru vytvořit vtipnou inscenaci, které je ale ve vztahové analýze přesnější než kdejaké tříhodinové drásavé drama. Každý v téhle hře nejspíš uvidí nějaké odlesky vlastní povahy nebo povahy svého partnera. Herci si se stylizací svých postav opravdu vyhráli, za všechny bych zmínil Jakuba Tvrdíka a Marii Turkovou. Když se k tomu přidá i povedená choreografická stylizace, mám snad jen jednu, zato výraznou výtku: bylo to příliš krátké! Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.9.2011)
Viděno z TV záznamu
(zadáno: 8.11.2011)
Na inscenaci zaujmou především dvě věci - vtipný text Patricka Marbera a hlavně herecké výkony všech zúčastněných (nejzajímavější mně přišli David Novotný a Václav Neužil). V některých chvílích bych se nebál inscenaci trošku zkrátit, protože hlavně v druhé polovině chvílemi upadá tempo. Ale jinak skvělý zážitek.
(zadáno: 4.10.2018)
55%. Po Chaplinovi další životopisné drama stejného autorského týmu. Byl zvolen zajímavý formát, který osciluje někde mezi klasickou činohrou a pantomimou. V inscenaci se střídají ukázky z komedií, ve kterých Deburau hrál, a jeho životní osudy. Pomocí zvolené metody se ale příliš nedaří přiblížit, jaký byl vlastně Deburau člověk (odnesl jsem si z toho jen, že byl smutný a nemluvil). Pochvalu ovšem zaslouží R.Madeja v náročné titulní roli a skvělý je rovněž hudební podkres J.Šafra, který na jevišti interpretuje živá kapela.
(zadáno: 29.6.2023)
Zajímavý experiment s jevištním minimalismem, byť si tedy nemyslím, že by scény odehrané ve tmě přinášely nějaký větší benefit oproti těm úsporně nasvíceným. Hra Matěje Samce má meditativní atmosféru, Jan Hájek dokáže pouhým hlasem dobře zachytit roztříštěnou mysl muže, který se po smrti své matky nachází v hluboké duševní krizi a řeší co dál se životem.
(zadáno: 1.4.2014)
Úžasně atmosférická inscenace. Člověk má pocit, jakoby se účastnil skutečné vesnické tancovačky či zasedání obecního zastupitelstva. Vše vyhlíží téměř autenticky, neokoukaní herci přesně zpodobňují jednotlivé vesnické figurky, třešničkou na dortu je pak živá kapela. Své samozřejmě dělá i prostředí Baráčnické rychty, které je využito takřka bezchybně (včetně neustále nošeného občerstvení). Drobnou slabinu vidím ve scénáři, který není zdaleka tak propracovaný, jak by mohl být. A tak se ty nejzásadnější informace divák dozví hned v první části, v dalších dvou už jen nasává atmosféru doby. 85%
(zadáno: 17.3.2011)
Radek Balaš muzikály umí, ale zatím se z něj naštěstí nestal pouhý rutinér a stále hýří dobrými a originálními nápady. Na začátku se muzikál potýká s určitou didaktičností, ale jakmile se hlavní postavou dění stane Matouš Ruml začne z jeviště doslova sálat radost a energie. Pochvalu si zaslouží i texty písní, jejichž autorem je Jiří Suchý.
(zadáno: 14.10.2019)
65%. Celkem příjemná hudební retrokomedie, nicméně myslím, že muzikálový žánr už se přece jen vydal jiným směrem. Ostravské zpracování je ale zdařilé, povedla se choreografie, hlavně hudební číslo Anything Goes před přestávkou hýří ohromnou energií. Výborná je M.Šnytová jako Reno Sweeney, která poměrně zastiňuje ústřední milenecký pár (A.Živnůstka a V.Prášil Gidová). V menších rolích jsou velmi výrazní H.Fialová jako živelná Erma, L.Vlček v roli podivínského lorda či T.Savka coby komický gangster Moonface. Hudba Colea Portera se navíc stále dobře poslouchá, i když od doby vzniku muzikálu už uplynulo přes 80 let.
(zadáno: 20.9.2018)
Zábavná a aktuální inscenace, která řeší nejen protikuřácký zákon, ale i obecnější problém lidské svobody, která je pod různými záminkami stále více oklešťována. Inscenace tak ukazuje morální flexibilitu a honbu za zisky na straně tabákových koncernů, ale i pokrytectví a diktátorské tendence u lidí snažících se chránit lidstvo před sebou samým. Pojetím hlavních rolí režisér Trnka a autorka dramatizace D.Haladová ukazují, která strana je jim sympatičtejší. Mluvčí tabákových firem je v podání J.Plouhara sympatický "ďáblův advokát", zatímco K.Rímský je jako jeho protivník slizkým politikem.
(zadáno: 11.6.2015)
Náročný text. Obávám se, že dramatizace Sorokinovy novely nebude pro diváka, který předlohu nezná, příliš sdělná. Přesto je inscenace místy velmi znepokojující, na čemž má hlavní zásluhu dechberoucí výkon Karla Dobrého. Vyznění pomáhá i chladný, industriální prostor Studia Hrdinů a dobrým nápadem bylo začlenit herce mezi publikum.
(zadáno: 10.12.2016)
Dramatizace se bohužel nedokázala dostatečně poprat s literárností předlohy, a tak je především první polovina inscenace dost nudná. Baví I.Dejmal, který s přehledem zvládá velké množství menších rolí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.6.2013)
Místy se v inscenaci nacházejí velmi zábavné momenty (bavila mě choreograficky i textově šílená pěvecká čísla), ale dohromady to jaksi nedrží. Jako divák jsem byl ale neustále držen v pozornosti a pátral jsem, zda má Nebeského inscenace i nějaký hlubší smysl. Přiznávám se, že jsem na nic nepřišel. Podtitul je hry je totiž přesný: "Nemusí to nic znamenat, ale mohlo by!"
(zadáno: 26.6.2012)
Režisér Radovan Lipus dokázal navodit zvláštní magickou atmosféru, ve které se realita prolíná se snem, současnost s minulostí. Opravdu tu funguje jistý genius loci, samotný příběh nijak zvlášť zajímavý, ale vybudovaná atmosféra (s minimem jevištních prostředků) stojí za to. Celkem náročné inscenace, kterou (dle brzké derniéry) diváci v Uherském Hradišti příliš nepřijali. 75%
(zadáno: 16.6.2018)
75%. Příběh sviští vpřed bez významnějších dějových odboček, drží tvar a tempo. Základní zápletka funguje velmi dobře a výměna těl je zdrojem mnoha komických situací. S nadsázkou pracuje i mohutná jevištní konstrukce, společně s citlivými projekcemi umožňuje plynulý přechod děje z jednoho prostředí do druhého. Hudba je svižná a moderní, ale chybí tu nějaký výraznější hit. Výborná je I.Vaňková, které se opravdu podařil přerod upjaté paničky ve ztřeštěnou puberťačku. Zajímavá je i K.M.Fialová, ze které se stává opora hereckého souboru MDB.
(zadáno: 28.4.2011)
Vtipná inscenace, která výborně využívá výhod malé scény v podkroví Klicperova divadla.
(zadáno: 25.2.2024)
75%. Tenhle muzikál je výjimečný v tom, že se v českém prostředí pokouší o hudební divadlo světové úrovně, a navíc se mu to docela daří. Hudba R.Schenka je originální, moderní s folklorními motivy a plná vícehlasů. Uherské koně aspirují na jasný hit. Ústřední pár v podání S.Janotové a O.Studénky je veskrze sympatický, Studénka bohužel s rolí dost bojuje po pěvecké stránce. Nejzajímavějším charakterem je záporák Kudla, kterému J.Mach dává uvěřitelnou motivaci a dost ho tím polidšťuje. Pochmurnou atmosféru velice dobře prosvětluje L.Bartolšicová jako všeznalá Adléta. Jednoduchá scéna dobře evokuje prostředí, přestavby ale působí zdlouhavě. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.12.2021)
F.Březina podává v hlavní dvojroli technicky mimořádně podařený výkon, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to místy spíš nápodoba Chaplina. Inscenace celkem hladce plyne, místy je i zábavná, čiší z ní ovšem dramaturgická neukotvenost. Diktátor byl ve své době odvážným počinem komentujícím aktuální dění. Jenže co dnes dělat s parodií Hitlerových projevů? Režisér M. Čičvák se tu tak nějak obecně vysměje diktátorským režimům, v závěrečném monologu židovského holiče je výrazný apel na lidskost. Jenže to celé působí trochu vyčpěle, dobové podmíněnosti se nelze tak jednoduše zbavit.