Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1136)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.3.2023)
75%. Silný text ve zdařilé interpretaci trojice hereček, které v komorním prostoru dokáží divákovi dobře předat situaci plnou vybičovaných emocí. Nuckollsova inscenace téhož textu z Ústí mě ovšem před lety zasáhla silněji. Nicméně v dnešní době je to potřebný pohled na téma války a nesmyslné eskalace násilí.
(zadáno: 15.5.2012)
Viděno v TV záznamu. Tak tohle bych skutečně chtěl vidět naživo. Nesmírně jednoduché, přísně soustředěné na text a herecké výkony. Opravdu sugestivní je především výkon Zuzany Onufrákové v roli mladé Čečenky.
(zadáno: 4.10.2016)
Inscenace nemá žádnou výraznější dějovou linii, je to spíše mozaika scén ze života jednoho puberťáka. To všechno je zabalené 
do dobových reálií, se kterými si tvůrci docela vyhráli. Hru navíc rámuje spor herců o to, jestli člověka víc ovlivňuje genetika nebo výchova. Tato dějová linie působí trochu zbytečně a má za následek pomalejší rozjezd představení. Vrcholem inscenace je naopak povedené muzikálové číslo parodující oblibu filmového hitu Pomáda. Potěší také výkony všech čtyř herců, na kterých je vidět, že je inscenace baví a střídání rolí si užívají.
(zadáno: 30.10.2021)
Inscenace se nese v podobném duchu jako první díl, ale řekl bych, že je dějově o něco soudržnější. Pamětníci jistě ocení drobné detaily ze života v socialistickém Československu. Některé scény jsou vtipné, jiné méně, nejlépe pak vychází samotný závěr, který s nadsázkou popisuje události 17. listopadu 1989. Herci jdou z role do role a působí, že je představení baví.
(zadáno: 9.10.2012)
Velmi povedená inscenace, které nechybí humor, ale zároveň nese závažné téma. Nesouhlasím s tím, že by Nosorožec už dnes nebyl aktuální. Jistě na konci 50. let, kdy hra vznikla, byla nepochybně adresnější. Všichni věděli, kdo jsou to "nosorožci", o kom se hraje a proti čemu hra brojí. Ovšem princip stádnosti a neschopnost vlastního názoru je lidem vlastní dodnes. Jako varování tak text slouží stále. Líbila se mi i výprava a v rozumné míře využívaná hudba. Nezklamal ani představitel titulní role David Prachař.
(zadáno: 24.9.2015)
65%. Tuhle inscenaci se vyplatí vidět především díky skvělým individuálním výkonům. Jakub Šafr hraje výborně na piáno, Radim Madeja zase podává bravurní herecký výkon. Kromě ohromného množství textu musí také hodně komunikovat s publikem nebo umět stepovat. Tematicky mě to až tak neoslovilo, ale komu vyhovuje forma monodramatu, ať se nezdráhá tuto boleslavskou inscenaci navštívit.
(zadáno: 24.6.2014)
Jedna z těch inscenací, u které člověk přestane řešit, jestli má temporytmus, jestli herci nepřehrávají a nechá se prostě unášet dějem. Příběh je opět doplněn několika jednoduchými, ale účinnými jevištními triky, a také parádní hudbou(soubor Divadla v Dlouhé opět dokazuje, že je muzikálně opravdu nadaný). O líné babičce je inscenace, která má šanci zaujmout děti i dospělé, protože se tu nachází mnoho drobných odkazů, které děti rozklíčovat nedokáží, ale jejich rodiče zajisté pobaví. Překvapil mě poněkud posmutnělý závěr, ale do logiky příběhu vlastně nakonec docela přesně zapadl.
(zadáno: 25.10.2023)
Inscenace nabízí jiný pohled na osobnost P.Juráčka, než jaký zrcadlí jeho vlastní deníky. Vztahové peklo na pár metrech čtverečních zesiluje nucená emigrace. Režisérka A.Klimešová zachycuje komplikované soužití skrze krátké pointované scénky, v nichž se může opřít především o výbornou A.Kubátovou, která diváka uhrane už úvodní monologickou pasáží na forbíně. Juráčkovy excesy živené depresemi a alkoholem jsou zraňující, zůstává jen stín člověka, jemuž byl přisuzován ohromný talent. Různé návštěvy a setkání (P.Landovský, J.Menzel, M.Forman,...), jenž se inscenací prolínají, místy vyznívají trochu do prázdna.
(zadáno: 18.10.2016)
65%. Inscenace je varováním o konformitě člověka, o tom, že hranice, čemu se je schopen a ochoten přizpůsobit, mohou být neustále posouvány. Diváci se díky scénickému řešení stávají účastníky slavnosti a mohou přemýšlet, zda i jejich poslušné přecházení mezi sály není znakem konformismu. Zároveň je ovšem inscenace dost akademická a odtažitá, diváky může zasáhnout spíše v intelektuální rovině, k té emocionální se nepropracuje. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.6.2020)
75%. Povedená záležitost. Tenhle pohádkový muzikál překonává běžnou kvalitu letních produkcí. Dominuje mu podařená hudební složka, jejímž autorem je Petr Ulrych. Příběh kromě nezbytných pohádkových motivů přináší i dost zábavných momentů, nudit se tak nebudou ani dospělí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.1.2020)
Tradičně satirický Bernhard a také expresivní Špinarova režie podtrhující groteskní rysy předlohy. Tohle rodinné peklo by asi slušelo víc komornějšímu prostoru, než je Stavovské divadlo. Možná právě z prostorových důvodů je vynechán oběd, který se objevuje v názvu inscenace. Mizí tím výrazná ritualizace druhého jednání hry. Herecky jde o silnou inscenaci. Všechny tři postavy mají jedno společné - nikdy nemusely pracovat, celý život žijí v nadbytku. Takový život má na ně ale zhoubný vliv - nejsou schopni žádného činu, všechno je nudí a svou nudu utápí v neustálém pitvání rodinných vztahů. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.3.2016)
V Divadle v Dlouhé vznikla poctivá inscenace, která sází na výborný výkon Michala Isteníka v hlavní roli. Isteník musí Oblomova na jevišti skutečně „odžít“. Ani na vteřinu nesleze ze scény, navíc musí věrohodně zachytit prudké změny nálad. Od absolutní netečnosti přes ztřeštěnou zamilovanost až po chorobnou úzkost – ve všech polohách je herec přesný a uvěřitelný. Tvůrčí tandem Burešová – Otčenášek opět dokázal v klasické látce nalézt východiska pro zcela současnou výpověď o lidském strachu z životních zklamání a osamění, kvůli kterému často volí jednodušší cestu bezkonfliktního přežívání.
(zadáno: 16.2.2017)
Nečekejte děj ani žádné hlubší myšlenky a budete se skvěle bavit. Spousta hlášek, nekorektního humoru pracujícího se zažitými stereotypy a také dost improvizace na aktuální téma (např. Babišovo EET). Herecky perfektně odstíněné postavy. Příjemná je také stopáž něco přes hodinu, hluchých míst tudíž v inscenaci najdete jen minimun. Příjemná divadelní jednohubka.
(zadáno: 1.12.2017)
Začíná to malichernou hádku o jeden obraz a končí téměř totálním rozkladem přátelských vztahů mezi trojicí kamarádů. A mezitím to stačí být nefalšovaná zábava s mnoha vážnějšími podtóny. Herecky silnému týmu Arény se opět povedlo dokonale charakterizovat jednotlivé postavy - od snobského Borise (A.Čuba), nervního a frustracemi naplněného Marka (M.Cisovský) až po neúspěšného a smířlivého Ivana (J.Kaluža). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.4.2020)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 14.11.2018)
Dramatizace režiséra Šimáka text nenásilně posunula do současnosti. Výrazně akcentován je kult mládí a těla, který ovládá dnešní společnost. Bohužel režisér úplně neodhadl míru fyzické akce, takže někdy je toho přetlačování, běhání a cvičení na jevišti zkrátka příliš a trochu se v tom ztrácí postupný vývoj Doriana (J.Burda) z nesmělého mladíka v narcistního cynika. V menších rolích zaujmou hlavně Z.Stejskal a Š.Býčková. Za koupi stojí divadelní program vtipně stylizovaný do podoby fashion magazínu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.3.2022)
75%. Obscura diváka ničím nepřekvapí, je to stejný typ představení, na jaké jsme od autorské trojice Mikulášek - Viceníková - Cpin zvyklí. Je to sice pořád to samé - groteskní až absurdní scénky na vybrané téma - ale pořád je to hodně zábavné. Zajímavé je i téma lidské psychiky a chování s důrazem na různé experimenty, které se touto problematikou zabývaly. Hercům se daří jednotlivé výstupy trefně pointovat, a tak vznikla svižná inscenace, která pobaví, ale do níž se místy prolamuje i existenciální tíseň. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.12.2017)
65%. Lollikeho hra zobrazuje neurózy a úzkosti dnešní doby – ať už je to extrémní tlak na výkon a vzhled, ztrátu soukromí způsobenou stále se zpřísňujícími bezpečnostními opatřeními i naší touhou po sdílení svého života na internetu. Celé je to zahrané jako expresivní horečnatý sen provázený ostrými změnami nálad. Místy mi vadila určitá tezovitost textu, která se ve zvoleném rychlém tempu naštěstí docela ztrácela. S neobvyklým dramatickým tvarem si všichni tři herci poradili velmi slušně.
(zadáno: 12.10.2022)
Zvláštní inscenace, u které stále přemýšlím, co si o ní mám vlastně myslet. Téma manipulace davu výřečným jedincem, který přináší snadná a zdánlivě bezbolestná řešení, je zajímavé a aktuální. Inscenace režiséra O.Štefaňáka je však značně eklektická, co se zvolených prostředků týče. Civilně znějící dialogy se střídají s lyrickou deklamací i vyhrocenou expresí. Některé scény jsou pojaty v lehké nadsázce, jiné jsou vyloženě groteskní, další zase zcela vážné. Člověk se nenudí, je na co koukat a některé scény jsou zábavné (třeba manipulování publikem), ale celkový tvar moc nedrží pohromadě. Což je docela škoda, potenciál to má.
(zadáno: 22.5.2023)
65%. Režisér J.Čermák se naštěstí nespokojil jen s pouhou parodií bývalého prezidenta a vnáší do inscenace mnohem závažnější motivy, jako jsou stárnutí a s ním spojená ztráta důstojnosti. I když je tu jasně čitelná kritika chování prezidenta Zemana a jeho okolí, není to jen nějaká hloupá karikatura, autor má pro prezidentskou rodinku pochopení - ukazuje je stejnou měrou směšné jako nešťastné. K tomu mu dopomáhají velice dobré výkony Z.Bydžovské, V.Hybnerové i L.Čižinské.
(zadáno: 2.12.2019)
Drobná nadsázka proniká do výstavby mnoha jevištních situací a místy jde o velmi povedené nápady. J.Fišar hraje Riegra jako unaveného muže, částečně smířeného s tím, že pomalu upadá do zapomnění. Je pod silným vlivem dominantní přítelkyně Ireny (L.Bělašková) a neuvědomuje si, že ho postupně o vliv připravují jeho bývalí podřízení. Jako trochu zbytečný úkrok ke komunální satiře působí snaha ukázat, že inspirací pro Kleina byl nejspíš Klaus starší. Výborně ve Štěpánkově inscenaci fungují Havlovy scénické poznámky, které v záznamu čte sám režisér.Drobné problémy s temporytmem snad během přibývajících repríz vymizí.
(zadáno: 23.5.2011)
Viděno v TV záznamu: Havlův text není špatný, ale také ho nelze brát jako posvátný. Režisér Radok však evidentně více myslel na to, aby byl spokojen autor (což v přestávkovém rozhovoru sám přiznává), než aby si na své přišel divák. Hradecká inscenace Andreje Kroba se povedla víc. V Arše měli velkou výhodou ve vynikajícím výkonu Jana Třísky.
(zadáno: 23.12.2011)
Zpočátku trochu statické, ale postupně hra nabírá na intenzitě. Nepřipadalo mi, že by byla antisemitská, protože postava Bohatého Žida sice není kladná, ale aspoň narozdíl od ostatních není pokrytecká a svou pozici ve společnosti si uvědomuje a využívá. Hra se dotýká i dalších kontroverzních i intimních témat. Z herců jsou nejlepší Gabriela Míčová a Martin Pechlát.
(zadáno: 26.11.2015)
Ostravská inscenace se zajímá především o současnost. Nejde tu o dávné viny, ale spíš o společenské klima, které umožnilo eskalaci násilí. Potud vše v pořádku, bohužel realizace je horší. Text hry je dost popisný, jednu dějovou linii tvoří pouze projekce, což výrazně nabourává temporytmus, nadužívání točny... Nakonec příliš nezaujmou ani herecké výkony. Něco ze sdělení, o které se I.Buraj snaží, se však k divákovi přece jen dostane. 45% (více v článku na blogu)