Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1136)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.4.2023)
65%. V první půlce se jedná o konverzační komedii, která se posléze překlápí téměř v thriller. S humorem sledujeme, jak to dopadá, když se člověk rozhodne nepostavit zlu a radši využít toho, že agrese není cílená přímo na něj. Herci ztvárňují postavičky z okraje společnosti, jsou to životní loseři, kteří doufají, že koupě závodního chrta změní jejich život. Dynamiku udržují interakce dvou bratrů v podání V.Fridricha a Š.Krupy, výborný je O.Malý jako trochu opožděný Chalky. M.Finger baví v úloze drsňáka Paula, i když občas mu nebylo úplně rozumět. Dost nevýrazný je J.Holík.
(zadáno: 21.2.2018)
Klasická drsná tragikomedie z britských ostrovů - nevázaná zábava se postupně zvrhává a odhaluje neuspořádané životy jednotlivých postav. Nespokojenost s vlastním životem, odmítání reality a strach ze životního selhání nutí několik přátel pořídit si dostihového chrta, k němuž upínají naděje na zlepšení svých životů. Tváří v tvář násilnickému Paulovi ale nejsou schopni reagovat a odhalují vlastní bezradnost. Příjemně řízná konverzačka (pro ty, kterým nevadí trochu drsnější mluva), v níž herecky exceluje především Tomáš Šulaj jako vtipně bezprostřední Chalky.
(zadáno: 23.2.2024)
55%. Tvůrci se rozhodli Shakespearův text modernizovat, což je logické, lidé se dnes smějí jiným věcem než na začátku 17. století. Dělat humor pohybující se na hranici trapnosti je obtížná disciplína, tady se to podařilo tak napůl. Některé vážnější motivy hry nevyznívají moc silně, ale daří se tematizovat obtížnou zachytitelnost reality. Herecky inscenaci vévodí H.Drozdová, jejíž Viola je asi jedinou charakterově výrazně propracovanou postavou. Na první pohled zaujme nápaditá scéna D.Stojčevského. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.8.2015)
Tvůrci si ze Shakespeara vypůjčili to, co se jim hodilo, a vznikla tak svěží letní komedie, která se do plenéru hodí. Hudba R.Mankoveckého se mi líbila a také na hercích je vidět, že si to užívají. Mezi nejvtipnější patří dialogy Tobiáše (J.Jackuliak) s Andrejem (P.Kadlečík), dobrý výkon podává i L.Špiner v roli Malvolia. 65%
(zadáno: 14.5.2011)
Zajímavý počin, který ukazuje zcela jinou formu divadla. Pohybová a mimická stylizace hry mě velmi zaujala. Přesto mám problém s některými režijními nápady - proč je například na začátku a konci inscenace promítán známý záběr z Kurosawova snímku Žít?
(zadáno: 29.3.2019)
75%. Svižná situační komedie, která v sobě kombinuje také postupy filmové grotesky, montypythonovský absurdní humor a parodické odkazy na různá známá díla (Romeo a Julie, Ptáci a další). Je to klasická oddechovka, které nechybí tah na branku, timing a pointování gagů jsou tady hodně důležité a herci si s tím poradili dobře. Nejlepší jsou asi J.Láska a hostující Z.Kalina. Technicky náročné představení se díky smysluplnému využití točny obešlo bez nějakých zdržujících přestaveb.
(zadáno: 27.6.2014)
Drábek opět zručně kombinuje crazy komedii s vážnými momenty, které divákům připomenou leccos z jejich vlastního života. Nechybí ani fantaskní motivy, díky kterým získává hra místy až surrealistické vyznění. Oproti Jedlíkům čokolády ovšem výrazně ubylo komediálních scén a naopak přibylo těch posmutnělých, zachycujících životní marnost hrdinů. Jenže David Drábek nezapře, že je hlavně komediální autor, a tak to nejlepší na jeho hrách jsou situační gagy a nesmírně vtipné hlášky. V okamžicích, kdy hra zvážní, dostává se často za hranici kýče a odkapává z ní pro mě těžko snesitelný sentiment. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.4.2024)
Výpravná muzikálová podívaná, která propojuje fantaskní vyprávění s realitou komplikovaných rodinných vztahů. Hra balancuje na hraně sentimentu, ale díky zdařilým výkonům herců v hlavních rolích se přebujelému patosu vyhýbá. A.Slanina dokáže věrohodně ztvárnit kluka i umírajícího muže, R.Coufalová vysílá do hlediště velkou dávku emocí hlavně během songu Bez domu či s ním. Po hudební stránce jde o celkem zdařilé dílo s drobnými country prvky na pozadí, které zasazují děj do Alabamy. Na některých místech inscenaci schází svižnější tempo, ne všechny fantaskní scény mají tak výraznou pointu, aby vysvětlovala jejich zařazení.
(zadáno: 14.6.2021)
65%. Gatsby jako obraz vyprázdněnosti amerického snu. V inscenaci nenajdete (snad s výjimkou Myrtle v podání N. Holíkové) žádnou sympatickou postavu. Jistou morální kotvou může být zpočátku Nick (K. Bartoš), který je ale postupně čím dál víc vtahován do světa, kde si lze za peníze koupit téměř vše. Režijní duo Svozil - Jankovcová děj příběhu časově neukotvuje a různými popkulturními odkazy záměrně rozostřuje, čímž si trochu zlehčuje práci ve vykreslování mezilidských vztahů, která tak nemusí být vázány dobovými zvyklostmi. Jinak je to inscenace živá, herecky zdařilá, ale emocionálně zasahující jen v několika málo scénách.
(zadáno: 2.12.2017)
65%. Tento ambiciózní projekt u Bezručů vyšel jen částečně. První polovina (která je adaptací první části románové trilogie) je sevřenější a má jasně formulované téma. Všudypřítomná krutost, cynismus a pokrytectví v době 2. světové války má na desetiletá dvojčata Lucase a Klause, kterých se slušně zhostili O.Brett a M.Cimerák, zhoubný vliv. Zjišťují, že zlu je nejjednodušší se bránit zlem, což režisér Amsler zachycuje v krátkých, ostře pointovaných scénách v atmosféře jakéhosi magického realismu. Druhá část ztrácí dynamiku a závěr pak má diváka znejistit, zda viděné byla vůbec skutečnost.
(zadáno: 10.1.2022)
Crimpova hra se skládá ze série dialogů, které mají neobvyklou strukturu. Není totiž ani tak důležité, co se říká, ale co lze nalézt mezi řádky. V každé další scéně se objeví nějaké nová informace, která posouvá vnímání předchozího dění. Ze začátku tak inscenace udržuje diváka v napjatém očekávání, které ale postupně ochabuje. Trochu mě zklamalo, že zajímavý text nemá stejně zajímavé vypointování a závěr vyzní malinko do ztracena. Herecky je to ovšem ztvárněno velice dobře, hlavně Petra Janečková dokáže komorního prostoru Malé scény využít pro přesnou studii ženy, která zjišťuje, že žila v sebeklamu.
(zadáno: 3.12.2022)
75%. Dráždivá hra, která kombinuje humor, erotické napětí i sympatickou nedoslovenost, která člověka provokuje, aby si sám poskládal, co vlastně právě viděl. Jedná se o zdařilý text D.Ivese, dokážu si ovšem představit, že v méně kreativní inscenaci by mohl začít být monotónní. Režisér J.Pokorný ovšem vede herce ke gradaci a L.Melník i M.Haroková dokáží udržet mezi postavami neustálé napětí, které nepoleví až do konce.
(zadáno: 24.6.2017)
Celkem zajímavá aktovka odhalující povrchní svět manželského páru, který výčtem svých úspěchů "terorizuje" Bedřicha, kterého pozvali na návštěvu a jemuž se snaží poradit, co má udělat se svým životem, aby se přiblížil jejich idyle. Havlův text neztratil svou aktuálnost, což se nejvýrazněji projevuje v závěru, kdy je manželský pár verbálně čím dál agresivnější. Obsadit do role Bedřicha (Havlovo alter ego) neherce M.Nytru ovšem nepovažuji za šťastný nápad. Režisér Buraj se tak patrně snažil vytvořit kontrast, působí to ale dost nepřesvědčivě, výklad textu to spíš zamlžuje.
(zadáno: 22.6.2015)
65%. Viktor aneb Dítka u moci je inscenace připomínající dlouhý dekadentní večírek, kde neustále hrozí, že se jeho účastníci povraždí navzájem. Výrazná expresivita může být pro diváka po nějaké době trochu unavující, hyperbolizované komické prvky ale zase nesnadno uchopitelný Vitracův text zpřístupní běžnému publiku. Více než v jiných Mikuláškových inscenacích tu je přítomný humor a to i v situacích, kdy nijak neslouží příběhu, ale má jen pobavit. Vizuálně je Viktor velmi nápaditou inscenací, která nenudí, ale hlouběji pod kůži se nezaryje.
(zadáno: 20.9.2021)
65%. Herecká souhra a tragikomická dvojlomnost jistě naplní divácká očekávání. Nicméně samotná hra D.Majlinga je trochu problematická - dějový twist a vše, co se odehrává po něm, působí dojmem, že vychází spíš z vůle autora hry než z nějaké vnitřní logiky dramatu nebo charakteru postav.
(zadáno: 6.4.2017)
Vincenc je velmi povedená komorní tragikomedie, která si s tímto žánrem rafinovaně pohrává a nabízí divákovi spoustu humoru i silných emocí. Nebál bych se říct, že jde o jeden z nejvýznamnějších dramaturgických objevů letošní sezony. Střet "venkovských buranů" a "snobských intelektuálů" podávají výteční hradečtí herci zpočátku s výraznou nadsázkou až na hranici karikatury. Úsměvných momentů ale postupně ubývá a ukazuje se, že pod maskou stereotypu skrývají postavy pocity osamění a nespokojenosti se životem.
(zadáno: 14.11.2014)
Vtipná inscenace, která spojuje obdiv k originálu s jeho laskavou parodií. Příběh ze současnosti je velmi banální a černobílý, čímž ale přesně zapadá do stylu, ve kterém byly psány samotné mayovky. Kolečkovi se navíc podařilo najít spoustu vtipných paralel (třeba mírumilovní indiáni kmene Asinibojnců zobrazení jako hipíci zpívající Imagine od Johna Lennona, mrtvý Klekí-petra citující budoucí světové myslitele). Tam, kde je předloha sentimentální, si autoři pomohou nějakým vtípkem, kterým dojemnou situaci shodí. Herecky zaujme především Vojta Kotek, který má velký cit pro hereckou nadsázku.
(zadáno: 7.4.2011)
(zadáno: 27.4.2023)
65%. I přes dílčí nedostatky mě tenhle Čechov bavil. Usazení diváků na jeviště a využití rozlehlých prostor hlediště a balkonů je dobrý nápad, i když blízkost k divákům u většiny dialogů na forbíně úplně nenahrává groteskní stylizaci, kterou režisér P.Mikeska zvolil. S tím se pojí i největší svízel inscenace, a to jsou nevyrovnané herecké výkony, ne všem výrazná nadsázka sedla. Nejzajímavějšími postavami pro mě naopak byly Varja (S.Hanzl Milková), Aňa (M.Jirounková) a Gajev (R.Madeja). Tematicky tvůrci zdůrazňují neschopnost postav čelit výzvám a začít brát vážně svou životní situaci. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.12.2022)
Klasická až pietní interpretace Čechovovy hry. Problémem je neujasněný dramaturgicko-režijní koncept, není tak zcela jasné, o čem chtějí tvůrci vlastně hrát. Zajímavě vyložené jsou ovšem některé vztahy a postavy. Zejména Lopachin (M.Dědoch) je tu neobvykle zobrazen jako člověk zmítaný mezi náklonností k rodině statkářky Raněvské a touhou pomstít staré křivdy. Jeho vztah s Varjou (A.Klimešová) je hnán do extrému, komunikace mezi nimi je narušená natolik, že jsou často schopni jen citoslovcí. Raněvská (R.Klemensová) je naopak pasivní postavou, kterou ovládá rezignace a nostalgie, což mi k postavě úplně nesedělo.
(zadáno: 16.10.2021)
Višňový sad vypráví o konci doby hojnosti, takže je jeho nasazení v téhle době docela pochopitelné. Z Čičvákovy inscenace ale žádný zřetelný výklad Čechovova dramatu nepřišel. Děj je odvyprávěn celkem svižně, některé situace a charaktery tak zůstávají jen zlehka nahozené. Herecky je to slušná inscenace, nejvíce zaujmou P.Gajdošíková jako Varja, tedy jediná postava, která skutečně žije v realitě a nestaví vzdušné zámky, a A.Kameníková, která civilně pojala mladou Aňu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.10.2014)
Hodně dekadentní Višňový sad, divák neznalý předlohy může mít problémy s rozklíčováním jednotlivých symbolů a nejspíš bude mít i zmatek v tom, kdo je kdo. Režisér Jan Mikulášek totiž využil z Čechovovy hry jen fragmenty. Inscenace podává s velkou mírou grotesknosti obraz světa, který je vymknutý z kloubů. V takovém případě pochopitelně nedá příliš práce přenést děj z přelomu 19. a 20. století do naší současnosti. Jen škoda, že některé postavy jsou redukovány natolik, že jsou na scéně skoro zbytečné (Charlotta, Piščik). Herecky velmi dobré, přestože P.Bučková je na Raněvskou až příliš mladá.
(zadáno: 25.6.2013)
Inscenační omyl, Višňový sad v podivně zrychleném horečnatém běsnění. Režisérka mohla klidně polovinu postav vyškrtat, protože v její inscenaci nedostanou v podstatě žádný prostor (Charlotta, Jepichodov, Piščik,...). Firse hraje kdovíproč posluchač JAMU, Raněvská si před odjezdem nasazuje trnovou korunu a celé se to snaží být zatraceně originální. S atmosférou Čechovových her se ale hradišťská inscenace zcela míjí. Zajímavá je snad jen scéna a netradiční pohled na postavu Lopachina (velmi dobrý Tomáš Šulaj) - není to žádný protřelý podvodník, ale nešťastník zoufale toužící po Raněvské.
(zadáno: 2.12.2011)
Viděno z TV záznamu. Oproti Višňovému sadu, který jsem viděl nedávno ve VČD, je to o poznání emotivnější a expresivnější. Ve výkladu některých postav (zvláště Trofimov, Jepichodov či Piščikov) byl ovšem režisér Petr Novotný podstatně vynalézavější než Morávek. Hereckými výkony nejvíce zaujmou Martin Stropnický a Jiřina Jirásková.