Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1140)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.10.2023)
Odpočinkový kus, osobně mě nejvíce bavilo hledání narážek na Shakespearova díla či jiné slavné muzikály. V tom bylo libreto vynalézavé, dějová výstavba už byla slabší a inscenace na mě působilo trochu roztahaným dojmem, žánru bláznivé komedie tříhodinová délku nesvědčí. J.Hruškoci a M.Holec jsou vhodnými představiteli hlavních rolí, ale tentokrát mě víc bavili herci v menších úlohách. Konkrétně živelná S.Hanzlíčková Borková a L.Ondruš jako Nostradamus. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.3.2018)
Klata vyložil Shakespeara opravdu razantně - vypráví o moci, manipulaci, šovinismu a krutosti, se kterou silnější ubližují slabším. Bohužel je to výklad jednostranně zaměřený na sexuální podtext mocenských bojů. Místy se tak zdá, že Klata neodhadl míru a nadřadil trochu pubertální provokaci smysluplnějšímu výkladu. Přesto se mu povedlo vytvořit silné obrazy, především ten závěrečný, který vzbuzuje až fyzický odpor. Pro konzervativní abonenty to bude utrpení, ale smysl tahle inscenace má. Už jen proto, jak živě ji diváci probírají při odchodu z hlediště. Tradičně skvělá je T.Dočkalová.
(zadáno: 26.11.2015)
85%. Proč se tahle Shakespearova komedie nehraje častěji? Vždyť téma, jak snadno moc korumpuje i zdánlivě ctnostné jedince, je aktuální neustále. V Aréně navíc režisér I.Krejčí vedl herce k výrazné stylizaci a nadsázce a vznikl tak jeden z nejzábavnějších Shakespearů, které jsem viděl. Velkou zásluhu na tom mají i skvělí herci - za všechny jmenujme Š.Kozuba,P.Cisovského, A.Čubu a P.Dostálovou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.12.2018)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 11.12.2019)
Hodně rozporuplný zážitek. Zhruba dvě třetiny představení jsou zábavnou a nápaditou podívanou. Režisér Hába Ibsenovu hru dekonstruoval, ponechal sice základní dějovou linii, ale tu opatřil mnoha komentáři a komentáři komentářů. Celé to navíc zabalil do kabaretního formátu, ve kterém si herci počínají suverénním způsobem (především M.König jako doktor Stockmann i jeho ideový protivník starosta). Klíčové čtvrté dějství ale celkový dojem notně pokazí. Hába ho pojímá jako ekologickou agitku, divadelně dost bezradnou. Spadlý řemen už se pak nepodaří nahodit. Škoda, první tři dějství by si zasloužily aspoň 80%
(zadáno: 4.5.2016)
Největším přínosem Deákovy inscenace je zajímavé pojetí hlavní postavy, ve které Igor Bareš prokázal cit pro tragikomické hrdiny. Jeho Stockmann bojuje především sám se sebou, postupně se stává nebzepečný sobě i svým blízkým. Celkem dobře se s rolemi vypořádali i I.Řezáč a O. Vlach, poněkud nešťastné je pojetí novinářů Billinga a Hovstada. Nepovedla se důležitá scéna veřejného shromáždění, opilecké výlevy vyznívaly trapně. Vinohradská inscenace hodně akcentuje zkorumpovanost partajní politiky, což pochopitelně v publiku rezonuje. Oproti tomu přidané vulgarismy jsou v podstatě zbytečné.
(zadáno: 28.6.2012)
Nepřítel lidu je podle mě jedna z nejlepších Ibsenových her. V Ústí nad Labem se režisér Nuckolls rozhodl už tak atuální hru ještě aktualizovat. Razantně hru zkrátil, zmodernizoval jazyk, některé situace nově vyložil. V lecčems slaví úspěch (narážky na to, jak dnešní média ovládají inzerenti atd.), ale při krácení se také dost věcí nepovedlo. Hlavně z konce není patrná veřejná šikana dr. Stockmanna, nepřítelem lidu se stává jen slovně. J.A. Haidler hraje doktora jako nejistého člověka, který není o své pravdě zcela přesvědčen.
Vynikající Ibsenův text je velmi aktuální i takřka 130 let po svém sepsání. Inscenace nenudí, je vtipná a hlavně disponuje skvělým Davidem Pracahřem v titulní roli.
(zadáno: 21.4.2017)
V Uherském Hradišti Ibsenovu hru ozvláštnili brechtovským přístupem - režisér Dušek připsal roli moderátora, který dění na jevišti komentuje a některé scény dokonce zastaví a nechá je zahrát znovu s jiným vyzněním. Je to celkem zajímavý nápad, nicméně nějaké nové obzory v textu neotvírá. T. Šulaj hraje doktora Stockmanna jako hyperaktivního člověka, jehož chování má někdy až manické rysy. Vše hluboce prožívá, racionálním argumentům není přístupný, přesto nepůsobí dojmem fanatika. Povedený je také výkon P. Hromádky, jehož přednosta je politický pragmatik věrně připomínající dnešní funkcionáře.
(zadáno: 18.9.2018)
Hodně povedená jsou hudební čísla, která jsou takovým průřezem operetním repertoárem a jimž dal nové aranžmá D.Král. Jinak jde o patrně nejslabší Drábkovu režii v Klicperáku. První půlka má slušné tempo a pár povedených gagů, herci se navíc opravdu snaží a prokazují výrazný komický talent (hlavně J.Sklenář a N.Holíková). Druhá půlka je civilnější a o dost nudnější, poselství inscenace vyznívá poněkud jalově. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.2.2019)
Špinar se v dramatizaci Zweigova románu zbavil všech vedlejších motivů a jde přímo k jádru věci. Zajímá ho člověk lapený v síti soucitu, jednající tak, jak si přeje jeho okolí. Významotvorná je scéna využívající točnu, celá inscenace je hororově stylizována. R.Mácha vystihl dvě poručíkovy tváře - na jedné straně okouzlující společník, na straně druhé ironický glosátor. Jenže ironické glosy se postupně mění v beznaděj, když mladý poručík zjistí, že nezávazné návštěvy skončily zasnoubením s dívkou, která je mu protivná. Výrazné výkony předvádí i P.Štorková a V.Javorský. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.6.2011)
(zadáno: 11.12.2015)
65%. Hry Lenky Lagronové nejsou úplně mým šálkem čaje, připadá mi, že se tematicky občas točí v kruzích. Nicméně hradecká inscenace hry Nikdy se povedla. Režisér J.Frič hodně akcentoval drobný humor, který je v předloze obsažený. Velkou zásluhu na dobrém výsledku pak mají všechny tři herečky.
(zadáno: 13.5.2019)
75%. Hudebně i kompozičně patří Nine spíše ke složitějším muzikálovým kusům, v Brně se s tím utkali zdařile. Je to revue, které nechybí spád, erotický náboj i myšlenkové pozadí. Bavila mě hudba M.Yestona, která je mixem různých hudebních žánrů. Inscenace je zdařilé i po stránce choreografie a výpravy. P.Štěpán v hlavní roli je pro Guida dostatečně charismatický představitel. Nejlepší hudební čísla večera měly na svědomí A.Antalová (Folies Bergeres) a V.Matušovová (píseň prostitutky Sarraghiny). Příjemné osvěžení na repertoáru MdB.
(zadáno: 30.6.2021)
Povedená inscenace české muzikálové klasiky. Režisér P.Novotný hodně posílil komické prvky, takže inscenace je velmi živá. P.Štěpánek je jako Karel IV. dostatečně charismatický, dechberoucí interpretaci písně Lásko má, já stůňu předvádí M.Sikorová. V komediální rovině se skvěle daří hlavně manželům Láskovým, kteří hrají Peška s Alenou. Dobrým nápadem je i angažování zpěváka M.Růži, který pomáhá činohercům s těmi nejtěžšími pěveckými party.
(zadáno: 21.7.2014)
Dobře udělaná muzikálová klasika, která se na Biskupský dvůr hodí. Inscenace se nebere úplně vážně, operuje s lehkou nadsázkou. Nejvýraznějším pěveckým číslem je dle očekávání Lásko má, já stůňu v podání skvělé Hanky Holišové. Bavily mě i výkony L. Janoty, J. Macha, A. Slaniny či A. Březinové. Bohužel dost nevýrazný je Jaroslav Matějka v roli Karla IV. 75%
(zadáno: 3.6.2012)
Celkem slušné (herecky i pěvecky). Trochu to kazí jen příšerné kulisy v křiklavých barvách.
(zadáno: 30.11.2010)
Podobný styl humoru jako u muzikálu Ještěři. V některých momentech už ale Drábek trochu moc tlačí na pilu a výsledek je trochu rozpačitější než u zmíněných Ještěrů.
(zadáno: 22.12.2022)
Klasická inscenace, která sází na nosný text, propracované herecké výkony a silné a aktuální téma. Hra vypráví o střetu geniálního ducha s lidskou průměrností, která se snaží zadusit cokoliv ji převyšuje. Dnes hodně aktuální je i téma rozdělené společnosti, kde se od sebe názorové proudy neustále vzdalují a tím se radikalizují. Podařená scéna E.Konečného a hlavně psychologicky propracované postavy, M.Němec a J.Mazák dokázali vytvořit uvěřitelné figury, jejich vzájemné střety jiskří napětím. Nic tu ale není černobílé a inscenace disponuje i slušně katarzním závěrem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.2.2018)
65%. Od hry nelze očekávat nějakou výraznou dějovost, důležitější jsou charaktery postav a vztahy mezi nimi. Špinarův režijní rukopis tentokrát není příliš viditelný, škoda trochu necitlivého prokrácení textu, který vedl ke zploštění charakterů postav. Scéna v podobě kinosálu mi přišla jako celkem povedená metafora, hodně dobrá je hudební složka. Herecky velmi zdařilá inscenace - všem herečkám se podařilo vystavět nelehké charaktery jejich postav, dobrým cynickým glosátorem je O.Pavelka. Celkem povedená, i když nikterak výjimečná inscenace. Příliš nechápu, proč vzbuzuje takovou kontroverzi...
(zadáno: 3.12.2023)
Klasika s jasným výkladem. Režisér P.Gejguš se nenechal zlákat nabízejícím se feministickým uchopením, ale vytvořil rafinovanější dílo zobrazující společnost, v níž se všichni uzavírají do svých bublin a ve své sobeckosti se v mezilidském styku omezují na prosazování svých zájmů a potřeb. K.Janovičová hraje Noru jako ženu, která je pro své pohodlí schopná dlouhá léta tvořit poddajnou ozdobu domácnosti. Svůj život dokáže nahlédnout z perspektivy, až když začne hrozit společenský skandál. P.Panzenberger je jako Helmer slizkým manipulátorem s pasivně agresivním přístupem. Zajímavá výtvarná stránka, občas inscenace trpí lehkou ztrátou tempa.
(zadáno: 23.1.2014)
Pro mě osobně asi dosud nejzajímavější Františákova režie. Měl jsem trochu pochybnosti, zda lze toto Ibsenovo drama dostatečně aktualizovat. Hradišťská inscenace mi ale dokázala, že to možné je. Nehraje se tu o ženské emacipaci, režisér staví do popředí lež a přetvářku v mezilidských vztazích. Funguje to především díky bezchybnému a často originálnímu výkladu jednotlivých postav. Velmi slušné jsou i herecké výkony (nejlepší mi přišel Tomáš Šulaj v roli Torvalda), atmosféru zdařile dokresluje hudba i scéna. (více v článku na blogu)