Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Zpočátku zbytečně přeplácané scénickými efekty. Postupně se ovšem inscenace zklidní a dokáže na diváka zapůsobit.
(zadáno: 23.2.2012)
Velmi povedené, herecky i režijně.
(zadáno: 13.11.2019)
Na Provázku si vzali Cervantesovu předlohu jen jako inspirační zdroj, na jehož základě napsali originální scénář, který zkoumá donkichotství ve 21. století. Mikuláškova inscenace, která je rámována jako televizní debata, sleduje hned několik nosných témat, není ale naštěstí významově přehlcená. Nejzásadnější je přitom obraz člověka, který má problém s pochopením okolního světa, jehož relativita překročila únosnou mez. Přes komediální začátek se inscenace propadá do jakéhosi horečného denního snění s lehce hororovým nádechem. Skvěle si vede D.Hřebíček v roli Moderátora, kompaktně ale působí celý herecký ansámbl.
V současnosti nejreprízovanější hra na repertoáru VČD je taková, jak se od ní očekává - tzn. divácky vděčná, ovšem nesklouzávající k podbízivosti.
(zadáno: 25.1.2018)
Dialogy možná místy mohou působit absurdně, ale realitu zvláštního světa vědců odráží naprosto věrně, i když samozřejmě s mírnou nadsázkou. Ačkoliv inscenace Hany Burešové se po většinu času tváří jako běžná konverzační komedie z neobvyklého prostředí, ambice má mnohem vyšší. Převratný vědecký objev zde není jen zdrojem humoru, ale nutí k zamyšlení, kde leží etické hranice vědeckého výzkumu. Herecky zaujmou halvně P.Štěpán v roli vědce Plánovského, S.Janotová jako doktorandka Anděla a A.Slanina coby trochu autistický Jonáš. Slabinou je závěr, kde inscenace ztrácí tempo. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.11.2012)
Úplně mi není jasný režijní záměr - inscenace zůstává někde na půli cesty mezi psychologickým dramatem a mysteriózním hororem. Za nepříliš povedený považuji nápad nechat hrát Hydea několika různými herci, zvlášť když nakonec ty důležité scény stejně odehraje Martin Hrubý. Tradičně povedený výkon Petra Mikesky, zaujme i strohá scéna.
(zadáno: 25.6.2021)
Inscenaci bohužel schází tempo, místy je velmi rozvleklá. Rámování pomocí didaktických vsuvek o dějinách Semaforu a kontextu, ve kterém hra vznikla, zpočátku znemožňuje divákovi proniknutí do děje. V celém tom morávkovském hemžení se základní příběh poněkud ztrácí. Herecký ansámbl je ovšem pro podobný typ hudební revue dobře disponován, výborná je při pěveckých výstupech hlavně K.M.Fialová. Viděno v předpremiéře na festivalu Regiony.
(zadáno: 2.11.2010)
Zajímavá inscenace, u které mi přišlo, že komediální rovina v kvalitě vyniká nad tou vážnou.
(zadáno: 19.6.2018)
75%. Dramatizace se původního příběhu drží celkem věrně, nikoliv ale otrocky. V představení se mění lokace s až neuvěřitelnou lehkostí, Glaser evidentně mistrně ovládá metodu filmového střihu, díky točně si může dovolit velmi krátké prostřihy, které pomáhají budovat atmosféru. P.Halíček hraje Draculu aristokraticky, bez výraznějších emocí, herecky nejpřesvědčivější jsou ovšem B.Kaňoková a K.Janovičová. Pobaví i P.Oubram v roli Van Helsinga. Zamrzí zbytečně uspěchaný závěr, ale ani ten nemůže pokazit pozitivní dojem z letní zábavy na úrovni, která bezezbytku využívá výhody otáčivého hlediště.
(zadáno: 22.4.2018)
Karlínská verze dává vzpomenout, proč je Dracula mezi muzikály takovým fenoménem. Hudba K.Svobody a písňové texty Z.Borovce neztratily nic ze svých kvalit. D.Hůlka je jako Dracula stále velmi charismatický a jeho hlas spolehlivě vyvolá mrazení v zádech. Přesná je herecky i pěvecky K.Nývltová (Adriana/Sandra). L.Machálkové se jako Lorraine daří více v závěrečném dějství jako zklamané, žárlivé ženě. Z menších rolí zaujme hlavně Steven v podání T.Löbla a jeho bravurní pěvecké sólo. Dracula je stále emotivní podívanou o sváru Dobra a Zla, která nemá skoro žádná hluchá místa. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.1.2024)
Netuším, co zlínskou dramaturgii na Crouchově textu tak zaujalo. Princip střídání herců zní nadějně, ve skutečnosti ale neznamená žádnou improvizaci, vše je pevně dané. Hostující herec (na festivalu Zaráz J.Hejcman) se ke svým replikám dostává skrze hlasitou nápovědu od P.Vacka nebo je čte z papíru. Marně jsem přemýšlel, co mi to jako divákovi přináší oproti tomu, kdy by měl druhý herec text pevně nastudovaný. Když se oprostíme od této vachrlaté konstrukce, tak Crouchova hra nic extra originálního nenabízí. Emocionálně silná situace tragické dopravní nehody a smrti dítěte je podávána na hranici kýče s okázalou snahou o "ždímání slz".
(zadáno: 2.3.2015)
V Brně udělali z Ducha výpravnou podívanou, scéna Ch.Weyerse je úžasná. Herecky i pěvecky nejzajímavější byl D.Vitázek, komediální talent prokázala i M.Sedláčková. Duch je zdařilý mix žánrů a to i těch hudebních, ačkoliv ústřední hit tady trochu chybí. Více viz blog. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.9.2015)
Důkaz je dobře napsaná a kvalitně zahraná inscenace. Trumfem je výkon V.Kubařové v hlavní roli, ostatní ji zdatně sekundují, jen O.Vízner zpočátku trochu bojoval s textem. Střet člověka, který se pohybuje na pomezí geniality a duševní choroby, s naším racionálním světem ukazuje mnohé problémy mezilidské komunikace. Člověk dnes na všechno potřebuje důkaz, přímo by mnohdy stačilo jen důvěřovat jiným lidem. Inscenace plyne hladce a divák se dočká i náznaků jemného humoru, který ne úplně veselý příběh zdařile odlehčují.
(zadáno: 13.8.2021)
Příběh sází na napětí a postupné odhalování tajemství, v druhém plánu si ovšem člověk uvědomí, že poskytuje i zamyšlení nad tím, jak obtížné je poznat pravdu. Jak je u imerzivní inscenace zvykem, člověk nemůže být všude, takže si celkový obraz musí sám poskládat ze střípků, na které během večera narazí. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé situace v drobných obměnách během představení třikrát zopakují, má divák záchytné body, takže nebude v příběhu tápat, ale zároveň mu mnoho zůstane skryto. Organizačně vše funguje bez zádrhelů a herci jsou ve svých rolích velmi přesvědčiví, osobně mě nejvíce zaujala J.Dudziaková. (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.5.2015)
Kontroverznost předlohy je do dnešní doby nepřenositelná, co však ze Schnitzlerova díla zůstalo nadále živé, je psychologická drobnokresba jednotlivých postav. Režisér R.Lipus našel ideální představitele hlavních rolích v M.Němcovi a P.Janečkové. Inscenační tým hru krátil, přesto je tříhodinová délka na hraně únosnosti. Inscenace působí upovídaným dojmem, některé vedlejší dějové linky by bylo možné oželet, pro diváky je stejně nejpodstatnější vztah Bedřicha s Evženií. Některé uspávající momenty naštěstí přebije mrazivé finále. 55%
(zadáno: 15.2.2012)
Velmi dobrá inscenace mého oblíbeného textu. Z herců nejvíce zaujmou hostující posily pardubického souboru P.Kostka a F.Švihlík, z domácích herců vytváří nejzajímavější charaktery J.Vrána, L.Špiner a J.Pejchal.
Jedna z nejlepších a zároveň nejsilněji působících inscenací, které jsem měl možnost v divadle vidět. Nechybí jí nadhled a humor, ale zobrazuje hlavně temné stránky lidské povahy. Herecký koncert Jana Grygara a Zdeňka Dvořáka, ale i ostatních pánů porotců.
(zadáno: 3.12.2022)
65%. Z hlediska tématu asi nejsem cílovým divákem, přesto mě tahle hodinka docela bavila. K.Hýsková a A.Bangoura vytvořily svižnou inscenaci, v níž se pracuje s velkým množstvím témat, jako jsou třeba detabuizace menstruace nebo otázka rodičovství. Nejde se ve zvolených tématech příliš do hloubky, ale to asi ani nebylo cílem autorky T.Agelové, která inscenaci i režírovala.
(zadáno: 16.5.2018)
Text hry připomíná jevištní báseň v próze, která je plná refrénů, biblických odkazů a pracuje rovněž s židovským původem bratří Lehmanů. Herci se vyvarovali nějakého psychologizování, postavy ztvárňují s jemnou nadsázkou, nebojí se přiznané divadelnosti. I přes pomalejší rozjezd, kdy v první části není úplně jasné, proč je vyprávěný příběh zajímavý teď a tady, má později inscenace velmi slušné tempo. Příběh dává nahlédnout z nezvyklého úhlu na ekonomický a filosofický vývoj posledních 150 let. Zní to jako odtažité téma, ale vzhledem k promyšlené jevištní koncepci je inscenace velmi zábavná.
(zadáno: 18.9.2023)
65%. Inscenace M.Schlegelové je svižná a herci dokázali velice dobře charakterizovat své postavy. Samotná hra mi ale připadá trochu moc upovídaná, zcizovací scény, v níž je odhalována minulost a názory postav mi přišly zbytečně doslovné. Ale je fajn, že se k nám díky Letí dostávají takhle aktuální zahraniční hry.
(zadáno: 15.10.2020)
65%. Dočkáme se samozřejmě černého, lehce nekorektního humoru, autor se ale tentokrát snaží využít především dojímavý potenciál příběhu. Kromě příběhu "sloního muže" sleduje Drábek ve své hře i osudy dalších outsiderů z obludária, Gándhího či Jacka Rozparovače. Zvlášť poslední linie je ale k ději našroubovaná poněkud násilím. Výborné jsou masky a T.Havlínek dokázal i přes omezení, která mu maska způsobuje, podat zdařilý výkon. V menších rolích zaujmou hlavně T.Marečková s T.Krippnerovou a K.M.Fialová. T.Klus výborně zpívá, jen škoda, že k tomu nemá víc příležitostí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.12.2018)
Podařil se nový překlad i zvukový design inscenace. E.Hacurová hraje Élektru jako silnou ženu, která odmítá připustit, aby spravedlnost nedošla svého naplnění. Zdatnou protihráčkou jí je P.Špalková jako Klytaiméstra - je suverénní, využívá svou moc, kterou získala vraždou manžela, dokáže ale prodat i logické ospravedlnění svého skutku. Oportunní stanovisko tu reprezentuje Chrysothemis (M.Poulová). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.9.2020)
Elisabeth není žádný suchý životopis historické postavy, je to příběh vyprávějící o nezdolné vůli jedné ženy žít podle toho, jak chce ona a ne jak ji diktují tehdejší společenské konvence. To je téma, jehož platnost se asi jen tak nevyčerpá. Hezké Levayovy melodie v přesném podání plzeňského souboru - M.Gemrotová bez problémů zvládá vyklenout životní oblouk kontroverzní císařovny (není to nic lehkého komplikovanost charakteru hlavní postavy je na muzikálové poměry nezvyklá), J.Kříž v roli Smrti často zcela ovládá jeviště, v malé roli se blýskne i P.Klimenda. Nepříliš povedená je scéna, která je zbytečně strohá.
(zadáno: 11.3.2019)
Viděno ze záznamu.
(zadáno: 9.6.2021)
Povedená inscenace, která se soustředí na klíčové okamžiky života protektorátního prezidenta Emila Háchy, aniž by při tom byla zbytečně didaktická. Šťastným nápadem bylo vyprávět příběh po vzoru forbín Voskovce a Wericha, upravené písně Osvobozeného divadla rovněž zdařile posunují děj. Inscenaci neschází hravost, zajímavě použita je i hudba. Tvůrci se snaží vžít do pocitů Háchy, zjistit, jaké měl možnosti, lidsky pochopit jeho chování v době války i příčiny jeho fyzického úpadku. Dokáží vyhmátnout i zajímavá fakta. Více v recenzi