Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1136)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.1.2016)
Posmutnělá komedie o seznamování a vztazích je nejsilnější v těch nejcivilnějších momentech. Poněkud krkolomná fabule s bývalým manželem hře spíše ubližuje. Anna Polívková i Petr Vaněk jsou velmi dobří, ale připadají mi příliš sympatičtí na to, aby hráli neatraktivní losery.
(zadáno: 26.1.2016)
Ve Zlíně inscenaci pojali jako crazy komedii a zběsilé tempo se jim podařilo udržet po celé dvě hodiny. Vše je podřízeno okamžitému komickému efektu, což je legitimní tvůrčí přístup. Má to však i své stinné stránky. Vztahy mezi některými postavami nejsou dostatečně rozehrány, takže především závěrečné vyústění nepovedeného svatebního dne trochu postrádá logiku. Herecky vyniká M.Vančurová jako pokojská, ostatní výkony jsou problematičtější (M.Kalužíková a Z.Julina přistupují k rolím zbytečně karikaturně). 75%
(zadáno: 25.1.2016)
O otázkách víry a existenci Boha pojednává inscenace s nadhledem a vtipem. Režisér M.Pecko pojednal pardubickou verzi v duchu klauniády a řekl bych, že dětské publikum na to reaguje velmi příznivě. Dospělý divák může trochu litovat, že se tam nenachází víc jemných narážek, jako je třeba parodie známé scény z filmového Titanicu. Herecky povedené.
(zadáno: 23.1.2016)
Hluboký a poetický Maeterlinckův text je nesnadno interpretovatelný. Lehce lze totiž zabřednout do sentimentu a sklouznout k popisnosti.Režisér Pácl netlačí na pilu a nesnaží se z diváků ždímat emoce za každou cenu.Rozehrál situace věcně, o zásadních věcech se mluví hravě. Děje se tak navíc s jemným a nepodbízivým situačním humorem. Maeterlinckova hra není o silném příběhu, mnohem důležitější jsou životní postoje a pravdy, které text zprostředkovává. Ty působí nenásilně, nejsou didaktické. Šťastnou ruku měl režisér při obsazování dětských rolí. F.Kaňkovský i P.Štorková jsou velmi dobří.
(zadáno: 18.1.2016)
75%. Inscenace s takřka stejným konceptem jako Požitkáři, kteří měli obecnější, ale naléhavější téma. Herecký život je v Mikuláškově inscenaci zobrazen s patřičnou sebeironií. Je to zábavné, místy kruté, ale řekl bych, že také dost pravdivé. Herci jsou přesní a je vidět, že ve zvolené formě se cítí jako doma. Asi nejzajímavější jsou J.Plodková, J.Hájek a V.Vašák.
(zadáno: 14.1.2016)
65%. Hostina dravců je slušně napsaná hra se zajímavým námětem, nevyhnula se jí ale jistá schématičnost v charakterech postav. Když jde o život, jdou všechny ohledy stranou a postavy začnou dávat na odiv i ty nejskrytější zákoutí svých charakterů. Z herců mi přišli nejzajímavější P.Halberstadt a P.Kubes. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.1.2016)
Velká očekávání zůstala nenaplněna, přesto se jedná o solidní podívanou. Na Drábka je to hodně netypická inscenace - není plná všemožných vtípků, chybí přesah k aktuálním tématům, šetří se i různými popkulturními odkazy. Vlastně není úplně jasné, kam autor a režisér svým novým kusem míří. Snad to má být jen pocta dobrodružným románům a mušketýrskému kultu. Je to ale pěkná podívaná, protože se velmi povedla scéna, kostýmy i hudba (úvodní píseň tentokrát nazpívala operní pěvkyně D.Pecková.). Pobaví i herecké pojetí rolí - nejlepší jsou M.Anděl, J.Sklenář a M.Zavičár.
(zadáno: 20.12.2015)
55%. Z celkem slušně napsané hry se podařilo ve VČD vytěžit jen průměrnou a snadno zapomenutelnou inscenaci. Text je aktuální, hledá morální hranice člověka a ukazuje, jak se lze od krádeže šamponu za dvě libry snadno dostat až k mnohamilionovým finančním machinacím a spolupráci s italskou mafií. Stačí jen dělat "nezbytné" kompromisy. Bohužel inscenace je poněkud těžkopádná a příliš nevychází hlavně komediální stránka. Povedená je naopak hyperrealistická scéna Nikoly Tempíra, z herců nejvíce zaujmou V.Macková, P.Borovec a J.Pejchal.
(zadáno: 18.12.2015)
55%. V Německu musí tento text silně rezonovat, ale u nás by bylo potřeba ho dramaturgicky a režijně lépe uchopit, jelikož historická zkušenost Čechů je poněkud odlišná a náhled na vlastní minulost pro nás není tak určující. Samozřejmě je zajímavé sledovat, jak lze jeden životní příběh interpretovat z mnoha různých úhlů pohledu, ale Dočekalova inscenace mě emocionálně nijak nezasáhla. Scéna M.Chocholouška je povedená a funkční, nicméně jsem měl dojem, že by relativně komorní hře více slušel menší prostor.
(zadáno: 11.12.2015)
Pro repertoár Dejvického divadla je Shakespearova romance neobvyklou volbou už jen počtem vystupujících postav. Prudké vášně a horká sicilská krev také úplně nekorespondují s typicky civilním hereckým přístupem. Proto asi lépe vychází druhá polovina inscenace, která dává k prostor k rozehrání komediálních scén. Ve hře se objevuje mnoho oblíbených Shakespearových témat, jako jsou žárlivost, vyhnání syna/dcery nebo zvůle moci. Herecky nejzajímavější mi přišli J.Plesl, S.Babčáková a M.Krobot. V DD se nakonec povedla zábavná hra s lehce nostalgickou atmosférou.
(zadáno: 11.12.2015)
65%. Hry Lenky Lagronové nejsou úplně mým šálkem čaje, připadá mi, že se tematicky občas točí v kruzích. Nicméně hradecká inscenace hry Nikdy se povedla. Režisér J.Frič hodně akcentoval drobný humor, který je v předloze obsažený. Velkou zásluhu na dobrém výsledku pak mají všechny tři herečky.
(zadáno: 7.12.2015)
Inscenace je kvalitativně podobné Stropnického verzi v Divadle na Vinohradech. Je to vtipná konverzačka, které se vcelku daří převést na jeviště 22 dílů britského sitcomu, byť seriálu se celkem pochopitelně vyrovnat nemůže. Potěší výkony všech tří hlavních představitelů, především u P.Kostky je vidět, že je pro suchý britský humor jako stvořený.
(zadáno: 7.12.2015)
75%. Obtížný a nákladný muzikál se podařilo převést na česká jeviště ve velmi slušné kvalitě. Především pěvecky je to téměř bezchybné, ústřední trojice R.Schwab, M.Sommerová a T.Vaněk své party zvládá bez problémů, druzí dva jmenování jsou výborní i po herecké stránce. Je z nich přirozený a sympatický pár, což trochu mění vyznění postavy Fantoma. Výprava je opulentní, ale přestavby nijak nezdržují a některé scény se skutečně povedly (střecha operního domu, hřbitov, Fantomova skrýš). Jen škoda, že odfláknutě působí dvě poměrně důležité scény - oběšení šéfkulisáka a hlavně pád lustru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.12.2015)
Slušně udělaná inscenace. Zaujme především J.Tvrdík, jehož Franci působí nejprve dojmem pyšného světáka, který se musí spáchanou vraždou pochlubit kamarádům. Nakonec ho ale svědomí dožene k tomu, aby se udal - nikdo ho ale nechce vyslechnout, a tak musí odpuštění hledat jinými způsoby. Stylově je inscenace trochu nejednotná - zatímco někteří herci vykládají své party psychologicky, jiní je vedou spíše v groteskní rovině (služka M.Zaoralové či mladík M.Anděla). M.Poulová mi v roli prostituky Anny úplně neseděla, očekával bych, že její postava bude působit protřelejším dojmem.
(zadáno: 29.11.2015)
V dramatizaci Vladimíra Fanty je Danny rozdvojený – mladického, nerozvážného floutka hraje V.Říha, jeho staré alter ego pak reprezentuje N.Lichý, jehož komentáře děj uvozují. Nemohl jsem si pomoci, ale právě Lichého monology pro mě byly nejsilnějšími momenty inscenace. Přišlo mi, že režisér Nuckolls si příliš neujasnil, jakým způsobem chce vlastně Škvoreckého román divákům předložit. Některé scény jsou výrazně stylizované, jiné zase herci odehrají naprosto realisticky. Pochvalu naopak zaslouží naživo hraný jazz, který ukazuje velké dispozice mladého souboru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2015)
65%. Hra Lesík je dramaturgicky zajímavou volbou, příběh skupinky dětí je hrán dospělými herci, ovšem dospělé postavy ve hře zcela absentují, pouze se o nich hovoří. Události jsou tak divákovi předkládány právě z dětského úhlu pohledu, čímž je celý příběh zasazen do neobvyklých souvislostí. Norská režisérka V.Meirik zvolila chladnou stylizaci, zvolený přístup má zřetelnou nevýhodu v tom, že je obtížnější diváka emocionálně zasáhnout. Místy je také poněkud nesnadné se v inscenaci orientovat. Režijně i herecky by to chtělo ještě dopilovat a projasnit. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2015)
Brechtova celovečerní prvotina Baal je expresivní drama člověka, který se zřekl jakýchkoliv morálních hranic a jeho kroky jsou vedeny jen poživačností a sebezbožštěním. Nesnadno uchopitelný text se v Aréně povedlo přetavit ve svižnou a herecky silnou inscenaci. M.Čapka je v titulní roli dostatečně démonický, ale nechybí mu lidská stránka. Divák sleduje Baalovo počínání a logicky by mu měl být tento antihrdina odporný. Jenže Baal je svým zvráceným způsobem neodolatelný. Jeho bezuzdnost láká a odkrývá nitro člověka zbaveného všech společenských konvencí. Skrývá se tohle všechno v každém z nás? (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2015)
75%. Povedené zpracování, které téměř dosahuje kvalit dnes už legendární inscenace ČK. V Ostravě hru krátili a první část má ohromné tempo, repliky mezi oběma bratry Connorovým (výborní O.Brett a L.Melník) létají jako pingpongové míčky a divák nemá čas vydechnout. Začátek druhé části je naopak velmi ztišený, otec Welsh (přesvědčivý D.Urban) je u Bezručů oběma bratrům rovnocenným spoluhráčem. Až do své smrti je přítomen v každé scéně jako taková opilá výčitka.
(zadáno: 27.11.2015)
Jazykově vytříbený text není založen na klasických dialozích, komunikace mezi postavami je omezená. Ocenit lze fakt, že hra není povrchní a Elbelova inscenace nechává divákovi prostor pro vlastní názor. Souboj o životní prostor, který mezi sebou svádí zaměstnaná matka a au-pairky z Východu nakonec nejvíc odnáší dítě (ve vtipné i dojemné kreaci A.Gasnárkové). Hra zachycuje takovou nepovedenou variaci na "německý sen". (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.11.2015)
Marlowova verze Fausta se ani tolik nesoustředí na Fausta jako jednotlivce, bytost bojující o vlastní duši, ale na souboj mezi Nebem a Peklem o Faustovu duši. Jinými slovy Dobro a Zlo jsou definované už z podstaty, Bůh je dobrotivý a Faustovi jeho zpupnost odpustí, pokud se dokáže kát. Jiná možnost spasení se nenabízí. V době probíhající reformace jistě tento výklad v obecenstvu rezonoval, ale co s tím v dnešní sekularizované společnosti? Rozlehlý prostor Divadla J.Myrona inscenaci také úplně neprospěl. Nicméně potěší hudba V.Kořínka, herecky zaujme hlavně mladý představitel Mefista R.Finta. (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.11.2015)
Pro mě těžko pochopitelná volba textu. Proč se zrovna u Bezručů rozhodli uvést tuhle spíše podprůměrnou hru, která je navíc uvězněna v "divokých" devadesátých letech? Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.11.2015)
85%. Proč se tahle Shakespearova komedie nehraje častěji? Vždyť téma, jak snadno moc korumpuje i zdánlivě ctnostné jedince, je aktuální neustále. V Aréně navíc režisér I.Krejčí vedl herce k výrazné stylizaci a nadsázce a vznikl tak jeden z nejzábavnějších Shakespearů, které jsem viděl. Velkou zásluhu na tom mají i skvělí herci - za všechny jmenujme Š.Kozuba,P.Cisovského, A.Čubu a P.Dostálovou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.11.2015)
Ostravská inscenace se zajímá především o současnost. Nejde tu o dávné viny, ale spíš o společenské klima, které umožnilo eskalaci násilí. Potud vše v pořádku, bohužel realizace je horší. Text hry je dost popisný, jednu dějovou linii tvoří pouze projekce, což výrazně nabourává temporytmus, nadužívání točny... Nakonec příliš nezaujmou ani herecké výkony. Něco ze sdělení, o které se I.Buraj snaží, se však k divákovi přece jen dostane. 45% (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.11.2015)
55%. Schwabova sociálně-kritická groteska ukazuje patologické jevy společnosti, nicméně bych řekl, že přece jen aktuálnější byla v Rakousku na začátku 90. let. Zloba a nenávist jsou tady hnacím motorem pro mezilidské vztahy v úpadkové společnosti, postavy spolu mohou vydržet a nepozabíjet se jen, když si nasadí pokryteckou masku. "Fekální" dramata W.Schwaba mají svou působivost, pro mě jsou ovšem psaná příliš na efekt. Touha šokovat je příliš viditelná a často překrývá touhu něco podstatného o tomto světě sdělit. Herecky zajímavé, asi nejlepší jsou hostující A.Cónová a A.Sasínová-Polarczyk (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.11.2015)
75%. Herecky precizní provedení Havlovy divadelní jednohubky. N.Lichý jako "malý" a nešťastný člověk, který vlastně není zlý, ale cítí, že je natolik nevýznamný, že by na případné hrdinství jako jediný doplatil. J.Müller v roli Ferdinanda Vaňka se nepokouší napodobovat Havlovu dikci či ráčkování, ale jeho nejisté a do prostředí pivovaru se nehodící chování připomene některá televizní vystoupení bývalého prezidenta. Product placement pivovaru Svijany trochu bije do očí, ale budiž, vždyť je vlastně jedno, že Havlova hra se odehrává v trutnovském pivovaru.