Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1140)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.4.2015)
Vystavět muzikál na existujících písních má zřetelné výhody, zároveň je to ale dost ošidné. Výhodou nepochybně je, že každá píseň v novém brněnském muzikálu obstojí jako samostatný rádiový hit. Problémem je, že jednotlivé písně na rozdíl od klasického muzikálu příliš nerozvíjí děj. A tak musel Moša příběh hodně osekat, což vede ke značnému zjednodušení postav, u kterých často chybí motivace vyplývající z logiky děje. Výborná je A.Březinová, dobře si vedli i Vitázek a Janotová, vinou špatně napsané postavy to má tentokrát horší A.Slanina. Slabší libreto doplňují chytlavé melodie. 55%
(zadáno: 30.3.2015)
Novodobá variace na pohádku Dařbuján a Pandrhola se sice dotýká některých neradostných témat, ale jinak je to především dobrá zábava. Pavel Göbl totiž nešetří chytrým konverzačním humorem, některé dialogy jsou skutečně povedené, navíc naplněné údernými hláškami. Sehraným dojmem působí především ústřední dvojice, kterou vytvořili Jiří Racek a Michal Slaný, přičemž oběma se daří jednotlivé scény pěkně pointovat. Je to lehce absurdní oddechovka, která diváka pobaví, aniž by se musela uchylovat k lacinému humoru či hereckému podbízení. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 27.3.2015)
Vančurovo Rozmarné léto není právě nejlehčí látkou ke zdivadelnění a v Jihlavě se specifickou atmosféru novely na jeviště příliš dostat nepodařilo. Je tu vidět jistá snaha o aktualizaci, která je ovšem nedůsledná. Rámování postavou samotného autora také nepřináší žádný výrazný posun. Zajímavým nápadem se zdá propojení textu s písněmi Z.Navarové, jejich interpretace J.Kunderou je ovšem velmi problematická. Asi nejpovedenější jsou akrobatické výstupy J.Škrdly a V.Čapkové, které výrazně přesahují klasické činoherní umění.
(zadáno: 25.3.2015)
Lidská tragikomedie je hra s mnoha filosofujícími monology či dialogy, která v sobě ale zároveň skrývá i příležitosti pro situační komiku. Je to krutá groteska, ve které režisérka Burešová dokázala spolu se znamenitými herci zvýraznit komické rysy jednotlivých postav. Dvě přestávky divák přežije, protože je za to odměněn nesmírně vynalézavými kostýmy J.Prekové. V Dlouhé vznikla povedená inscenace. Divák ji může klidně vnímat jen jako netradičně pojatou grotesku lidských typů. Ale za vším tím bizarním nánosem na něj občas vykouknou hořké pravdy, které si lidé často odmítají připouštět.
(zadáno: 22.3.2015)
Dodo Gombár připravil ve zlínském divadle rozsáhlou fresku o životě tzv. bohyní na česko-slovenském pomezí.Dramatizace nebyla patrně vůbec jednoduchá, jelikož do děje vstupuje ohromné množství postav, které mezi sebou mají velmi komplikované vztahy. Přesto se podařilo přenést děj na jeviště v rámci možností přehledně a zábavně. Pracuje se také s několika prolínajícími se časovými liniemi, které se nakonec pospojují v mrazivém finále. Výborná je H.Briešťanská v pečlivé studii moderní ženy zasažené prastarým fenoménem. Povedená je rovněž scéna E.Jiříkovské.
(zadáno: 18.3.2015)
Inscenace přesně zapadá do současné poetiky divadla. Jedná se o mozaiku příběhů, jež na sebe vzájemně příliš nenavazují. Pojí je jen atmosféra, která je směsicí absurdity, morbidního humoru, za tím vším je ale cítit jisté znepokojení. Za problém ovšem považuji, že jednotlivé scény jsou až příliš krátké na to, aby dokázaly diváka vtáhnout do oné podivně vykloubené reality. Velmi dobré jsou všechny herecké výkony, groteskní stylizace je něco, co hereckému souboru vskutku jde. Tentokrát mi asi nejlepší přišla Magdaléna Sidonová. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.3.2015)
Působivá inscenace, která zachycuje výsek ze života dnes již poněkud pozapomenutého filmového scenáristy a režiséra P.Juráčka. Na základě jeho deníků je na jevišti rekonstruována Juráčkova složitá osobnost, která je zasazena do dobového kontextu šedesátých let a počátků normalizace. Mikulášek pracuje svým obvyklým způsobem, nicméně Juráčkův osud tentokrát nezobrazuje v tak groteskní poloze, jako bývá u jeho inscenací zvykem. Herecky povedené, scéna M.Cpina se k inscenaci hodí. Jen se divák asi nezbaví dojmu, že Juráčkův osud z větší části neovlivňuje dobová situace, ale jen jeho vlastní nitro.
(zadáno: 4.3.2015)
Inscenace se bohužel na malém prostoru snaží postihnout ohromné množství motivů. Všechna témata jsou sice aktuální, ale vzhledem k jejich množství jsou tvůrci nuceni k povrchnosti. Kvůli skákání od tématu k tématu pak inscenace působí značně nekonzistentně. Herecky nejzajímavější mi tentokrát přišla H.Kusnjerová. Klimáček má cit pro slovní humor, a tak Ježíškova armáda obsahuje i několik povedených hlášek, takže se divák nenudí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.3.2015)
Děj je řadou každodenních příhod návštěvníků jedné putyky čtvrté cenové kategorie. Prostředí je zvláštním mikrokosmem, kde je místo pro propuštěné kriminálníky, univerzitní profesory, ale také vlastní všemocností unaveného Boha. Patrně nejlepší scénou celé inscenace je zpověď Boha (v geniálním podání Ivana Trojana), který si zoufá, že lidstvo má na něj vysoké nároky, ale samo pro to, aby byl svět lepším místem, nic nedělá. Pokud se divák nezalekne drsnosti hry a dokáže se přenést přes extrémní počet vulgarismů, zjistí, že Ucpanej systém je vlastně velmi chytrá hra.
(zadáno: 2.3.2015)
V Brně udělali z Ducha výpravnou podívanou, scéna Ch.Weyerse je úžasná. Herecky i pěvecky nejzajímavější byl D.Vitázek, komediální talent prokázala i M.Sedláčková. Duch je zdařilý mix žánrů a to i těch hudebních, ačkoliv ústřední hit tady trochu chybí. Více viz blog. 85% (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.2.2015)
Viděno v TV záznamu. Bez nějakého režijního výkladu, satirický podtón není takřka vůbec rozveden. Ale vcelku zábavné mi přišly herecké výkony M.Taclíka, J.Hrušínského a M.Vladyky.
(zadáno: 26.2.2015)
Je vidět, že herci konceptu režisérky Petrželkové věří a jsou pro jeho naplnění ochotni leccos podstoupit. Idioti tak jsou velmi naturalistickou inscenací, která může být pro některé diváky docela šokem. Scény "blbnutí" neboli hledání vnitřního idiota ale mají smysl, realistické zobrazení není jen touhou šokovat. Postavy se snaží v komunitě nalézt nějaký řád věcí, který jim v životě citelně chybí. Přesto mi přišla dramatizace, kterou využilo před lety HaDivadlo lepší, jelikož více akcentovala úlohu Karen (K.Cibulková), která do skupiny přichází jako poslední a jejíž příběh je nejsilnější.
(zadáno: 23.2.2015)
Dramatizace je zdařilá, text hry nezní knižně. V první polovině je nutné představit větší množství postav a Jašův vztah k nim, což po chvíli působí trochu monotónně. Zhuštění děje ve druhé polovině tempu inscenace prospívá.
Úctyhodný herecký výkon předvádí v hlavní roli M. Mejzlík. Jelikož Jaša Mazur je středobodem všech situací, účastníkem všech dialogů, tak si Mejzlík ani na chvíli neodpočine. Inscenace se v souladu se Singerovou předlohou vzpírá jednoznačnému výkladu. I přes drobné prvky černého humoru jde o dílo, které si žádá pozorného a trpělivého diváka, kterému ale má co nabídnout.
(zadáno: 19.2.2015)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 18.2.2015)
Tři monology, které zpočátku působí dojmem reálného vyprávění, aby se postupně od reality čím dál víc odpoutávaly. Text je skutečně povedený a je hodně netradiční slyšet současnou hru vyprávěnou ve verších. Velmi dobří jsou všichni tři herci v čele s Ladislavem Hamplem. 75%
(zadáno: 11.2.2015)
Inscenace mi přišla už poněkud přestylizovaná. Na jevišti se ztvárňovaly vyhrocené emoce, přes rampu se ale skoro nic z toho nedostalo. Výtvarně a hudebně se daří budovat zvláštní, lehce hororovou atmosféru, ale nějaké sdělení se v tom ztrácí. Ve výrazně expresivním pojetí je psychologie postav hodně nejasná, což u psychologického románu považuji za celkem závažný problém. Jaké jsou motivace jednotlivých aktérů? Asi jediná postava, jejímuž jednání jsem tak nějak rozuměl, byl Robert citlivě zahraný Janem Vondráčkem. H.Čermáková je výrazná, ale její výklad mi tetu Kláru příliš nepřiblížil. 55%
(zadáno: 5.2.2015)
Čechovovská hra o rozpadu jedné rodiny. Jedním z hlavních témat je deziluze a ztráta víry v ideály předchozích generací. Inscenace disponuje několika silnými scénami (závěrečné stěhování svým vyzněním opravdu silně připomene Višňový sad), ale také některými zbytečně zdlouhavými dialogy. Herecky vyniká především O. Brousek jako homosexuál Nick, role stárnoucího doktora, který se rozvzpomene na své hipísácké období, výborně sedla S.Skopalovi. S. Postlerové se daří v civilní poloze, ve vypjatých scénách ale hodně přehrává. Celkové dojmy jsou ale spíše pozitivní.
(zadáno: 3.2.2015)
Domeček je hořkou komedií, ve které je těch smutných tónů více než těch komických. Dialogy působí vesměs civilně a inscenace se naštěstí neuchyluje k nějakému psychologizování. Jen možná škoda zbytečného vyhrocení situace za pomoci revolveru. Vždyť Marika se jde s Petrem usmířit, mávání revolverem tudíž nepůsobí příliš věrohodně. Písně jevištní tvar vhodně doplňují.
(zadáno: 2.2.2015)
Satirický obraz společnosti převedla režisérka Burešová v groteskní podobenství. Všichni jsou směšní, trapní, často tím ale jen maskují své zoufalství. Ostatně i Čičikov ve vynikajícím podání M.Isteníka se ukazuje být nejen vychytralým podvodníkem, ale spíše produktem své doby. Jakmile ovšem Isteník ve druhé polovině představení na chvíli zmizí z jeviště, inscenace začne zřetelně ztrácet tempo. To ale neznamená, že by se tu nenašly další zajimavé výkony - pobaví třeba P.Štěpán, Z.Junák či J.Mazák.
(zadáno: 31.1.2015)
Pro americké publikum musela být hra hodně kontroverzní, jelikož se dotýká takových témat, jako je vztah k původním obyvatelům, možnost uzákonění homosexuálních sňatků nebo nezákonné posílání vězňů do zapadlé vesničky v Bulharsku. Útlocitnější divák může mít problém s velkým množstvím vulgarismů, které však ve většině případů „netahají" za uši, i když drobná korekce jejich počtu by neuškodila. Tahounem představení je M.Dlouhý. Někdo mu může zazlívat, že podobným způsobem ztvárňuje všechny své role. Ale jen málo herců umí takhle ovládnout jeviště a udržet ďábelské tempo po celou dobu inscenace.
(zadáno: 29.1.2015)
V Ústí zvolili k obtížně inscenovatelné hře originální přístup. Groteskní stylizace jde hercům dobře (potěší hlavně K.Krejsová a J.Maryško), jen se naskýtá otázka, proč hrát zrovna Zkrocenku, když tvůrci textu příliš nevěří. Většina přidaných komických scén nemá s hrou prakticky nic společného, bylo by je možné umístit takřka do libovolné inscenace. Navíc se kvalitativně pohybují na škále od těch hodně povedených (popis vytahování Petruchia z bahna) až po ty nudné či trapné (Petruchio na chůdách a v tangách mi přišel příšerně prvoplánový).
(zadáno: 28.1.2015)
Dobře napsaná i zahraná komedie. Vzájemné vztahy tří pacientek sanatoria jsou nejprve poněkud napjaté, což je neustálým zdrojem slovní komiky. Každá z žen má své problémy, které zhruba v polovině představení vedou k výraznému zvážnění hry a drobné ztrátě tempa. Sentiment je naštěstí dávkován po rozumných porcích a inscenace je tedy spíše černohumorná než patetická. Královny ukazují, že i bez náročné scénografie a velkého hereckého ansámblu lze udělat povedenou komedii, která spojuje vtipné hlášky s dobře charakterizovanými postavami.
(zadáno: 28.1.2015)
Haně Burešové se modernizace Shakespearovy komedie celkem povedla, dokázala v ní najít mnoho zábavných detailů. Ačkoliv některé situace a postavy by si zasloužily důslednější výklad a posun. Nejlépe se podařilo ztvárnit linii zvláštních námluv Benedika a Beatricie (hlavní zásluhu na tom mají H.Dvořáková a především M.Němec). Pásmo se strážníky dodává do představení lidový humor, divák by se bez něho ale nejspíš obešel. Na inscenaci se mi také líbilo, že se nebere vůbec vážně, člověk pak odpustí i nějaký ten přešlap. 65%
(zadáno: 27.1.2015)
Chápu, proč takovou inscenaci studenti nastudovali a kdybych byl uměleckým šéfem nějakého divadla, jásal bych radostí, že můžu takhle dopodrobna prozkoumat během 90 minut herectví tolika mladých umělců. Pro studenty herectví a příbuzných oborů to možná bude podnětná inscenace, pro běžného diváka se jedná o naprosto nestravitelný a zbytečný počin. Každopádně herci JAMU jsou talentovaní, nejvíce se mi líbili B.Nesvadbová a J.Svoboda.
(zadáno: 26.1.2015)
Vzhledem k současné popularitě fantasy žánru je nasazení tohoto titulu na repertoár chytrým tahem. Oproti Mary Poppins neobsahuje Let snů takové písňové hity, ale hudba je epičtější, místy mi přišlo, že je trochu inspirovaná i Pánem prstenů. Děj muzikálu je nekomplikovaný a nemá žádné výraznější odbočky. Cílem je přesvědčit Lili, aby uvěřila ve vlastní fantazii, protože jenom tak může zajistit, aby elfí říše nezanikla. Nejlepší výkon podává L.Vlček (Fůrius), herecky přirozeně působila i P.Soukupová (Lili), problematický je zpěv J.Gazdíkové (Amyra).