Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1136)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.6.2019)
Emocionální bomba, která jistě zapůsobí i na otrlé diváky. To ale neznamená, že by režisér Svojtka nějak tlačil na pilu, téma dokáže vyvolat emoce samo o sobě. Zajímavá je struktura textu, která dokáže diváka znejistit a dává nahlédnout do světa člověka, kterému se svět rozpadá před očima a který už ani nepoznává své blízké. Připojím se ke chvále J.Vlasáka v hlavní roli. Na postavu nešel silově, ztvárnil ji lidsky uvěřitelně. V jeho nejistých gestech a smutných očích se zračí utrpení člověka, který je postupně připraven o vše, co mu bylo drahé. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.10.2016)
Režisér Kracik přetavil Othella ve srozumitelný příběh o velké lásce. Inscenace nemá výraznější tematické akcenty či aktuální přesahy, jakkoliv by se v této hře daly nalézt. Režisér Othella pojal jako psychologické drama, soustředí se především na charaktery postav.
Celý příběh je podán bez nějakého ironického odstupu, vládne mu tísnivá atmosféra. Othello M.Němce není autoritativní vůdce, schází mu sebejistota, trpí pocity méněcennosti, a tak lehce podlehne Jagovým intrikám. L.Špiner vykreslil Jaga hodně živelně, je to rasista a šovinista, což ostatní přehlíží a umožní tak tragické finále.
(zadáno: 5.6.2015)
Othello působí moderním dojmem, je to akční thriller o tragickém vyústění jedné velké lásky, která se stala terčem manipulátorského Jaga. Krácení prospívá tempu inscenace, méně už psychologii postav. To je zřetelné především u Othella (K.Dobrý), který podlehne Jagově klamu zdánlivě příliš rychle. Jago v podání D.Prachaře je úlisný manipulátor. Zdá se však, že jeho cílem není ani tak touha po moci, jako spíš prostá radost z vlastních intrik. Možná nejzajímavější z celého hlavního tria je ale M.Borová. Povedená je i scénografie, které vévodí vzadu umístěná střelnice. (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.5.2017)
Viděno ze záznamu. Spousta povedených scén, nicméně Ovčáčkův potenciál nebyl úplně využitý. S přehledem nejvtipnější je scéna, ve které Daniel Hůlka zpívá Jsi můj pán.
(zadáno: 3.4.2012)
Volné pokračování Testosteronu s podobnou kvalitou. Jen zde ty vulgarismy o trochu více z textu "trčí", na druhou stranu vážná linka je zde zase rozehrána o něco více. Herecky méně povedené než Testosteron, za zmínku stojí hlavně Eva Lecchiová a Iva Pazderková. 65%
(zadáno: 13.3.2017)
Tohle je přesně ten typ her, které Kolečko umí. Na relativně malém prostoru dokáže načrtnout bláznivě nepravděpodobnou zápletku, silně nekorektní, vulgární a přesto velmi vtipné dialogy a má to i přidanou hodnotu, která se pod tou vší srandou skrývá. Několika hluchým místům se sice scénář neubrání, ale daří se všem třem hercům. Asi nejlepší je O. Pavelka jako svérázný horal Pavka.
(zadáno: 3.12.2022)
Hra kafkovského rázu, ve které je jedinec ždímán nelidským systémem, který v zájmu ochrany bezpečí jednotlivce odebírá člověku možnost vlastní volby. V první části je absurdní situace jedné středostavovské rodiny dobře gradována, vrcholem je pak rozhovor dvou občanů (M.Cisovský a J.Kaluža), v němž vlastně legitimizují režim a jeho prostředky útlaku. Poté už inscenace trochu ztrácí tempo. Herecky nejzajímavější mi přišel A.Langer jako Starosta, prototyp usměvavého politika, který se neustále zaštiťuje zájmy obyvatel, aby pod roušku vzletných slov mohl upevňovat svou moc.
(zadáno: 23.12.2022)
Celkem příjemná inscenace, která pobaví jemným slovním humorem. Režisér M.Hanuš provázal jednotlivé anekdoty z knihy Lea Rostena posmutnělým osudem válečných uprchlíků, kteří se potřebují v nové vlasti naučit angličtinu, s níž často vedou nerovný boj. Dění rytmizují písně, přičemž se jedná často o lidovky v různých jazycích, ale i dobové šlágry. Nejvíce při podání songů zaujmou D.Novotná a K.Hulcová.
(zadáno: 4.3.2019)
Pan Kolpert je zábavnou inscenací, která člověka donutí přemýšlet, zda je její děj skutečně tak hyperbolizovaný, jak na první pohled vypadá.Dějové peripetie není radno prozrazovat, protože právě neustálé napětí, kam se bude inscenace ubírat, je její velkou devízou. Režisér Šiktanc zachovává drobnou nadsázku, ale brutální scény předvádí divákům se značnou dávkou naturalismu. Povedené jsou herecké výkony především dámské části obsazení (A.Fišerová a Z.Truplová). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.12.2023)
Podařená interpretace McDonaghovy černé tragikomedie. Ačkoliv má představení tři hodiny, čtveřice herců dokáže udržet divákovu pozornost, inscenace T.Ráliše je plynulá a situace vhodně gradují. Hra ukazuje, jak obtížné je překonat vlastní predispozice a vystoupit ze začarovaného kruhu násilí. A.Bilík je jako Katurian ambivalentní postavou, obtížně balancující mezi temnými choutkami a smyslem pro morálku. Povedený konverzační humor nabízí slovní přestřelky mezi typově hodně odlišnými vyšetřovateli T.Havlínka a R.Kalvody. Příliš mi nesedělo snad jen ztvárnění retrospektivních a fantaskních scén.
(zadáno: 2.12.2012)
McDonaghovy irské texty mám radši. V Panu Polštáři jde s krutostí až na dřeň, což způsobuje, že je člověk po chvíli imunní a nic s ním už nemůže pohnout. Pan Polštář je samozřejmě také plný morbidního a černého humoru, nic pro slabé povahy. Hlavně je ale bezvadně zahraný - vyzvednout je třeba celou ústřední hereckou čtveřici. 75%
(zadáno: 10.12.2012)
To se moc nepovedlo. Haně Burešové se sice opět podařilo stvořit netradiční inscenaci, které vychází z poetiky předlohy. Tentokrát si ale člověk musí nutně klást otázku, zda tato Moliérova hra není pozapomenuta právem. Disponuje totiž jen velmi slabým dramatickým obloukem a vtipnost jednotlivých výstupů je proměnlivá. Groteskní stylizace, odkazující na burlesku a karnevalový rej, občas nutí herce k pitvoření. Nejzajímavější se mi tak v Pánovi z Prasečkova jeví Jana Pidrmanová a Ondřej Pavelka. Stylizace do žánru komedie - balet je zajímavý, ale nedotažený nápad.
(zadáno: 1.6.2017)
65%. Tvůrci zvolili zvláštní výklad, ve kterém udělali z Emy Bovaryové psychicky labilní nymfomanku. Ve druhé části se ovšem ukazuje smysl takového počínání - právě lidé na hranici svéprávnosti jsou dnes velmi jednoduše nalákáni do dluhové pasti, která končí exekutorem a zničenými životy. Tato dějová linka je v Langově inscenaci výrazně akcentována, hlavně první polovině představení by ale slušelo krácení. Herecké výkony jsou poněkud nevyrovnané, zvolenou stylizaci dobře naplňuje L. Štěpánková, potěší ale hlavně R. Valenta jako lékárník Homais a J. Teplý coby lichvář Lheureux. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.12.2016)
Režisér Buraj vytvořil v inscenaci nepříjemný, ale pravdivý obraz o dnešním způsobu života. Studuje především vnitřní svět hlavních postav, zabývá se jejich pocity a reakcemi ve složitých životních situacích. Stejně jako ve Flaubertově románu se tu cíleně pracuje s ironií, herci si od svých postav udržují odstup. Kongeniální práce s hudbou vytváří emocionálně silné scény. Bohužel režisér nezná míru pro používání projekcí, a tak svižnou první polovinu vystřídá druhá část, kde se tempo zcela ztrácí a diváci asi 20 minut sledují dění pouze na plátně. Přesto jde o silnou a aktuální inscenaci.
Tak herci se sice snaží, ale tahle Mrštíkova prvotina je asi pozapomenuta právem. Děj se nepodařilo aktualizovat a v dnešní době už rozhodně nikomu nebude připadat šokující, ale spíš vyčpělý.
(zadáno: 12.5.2017)
Funkcionalistická scéna M. Cpina ukazuje dům Wangelových jako moderní prosklenou vilku s bazénem, do dnešní doby hru posouvají i rekvizity. Jako zbytečné se jeví projekce některých scén. Paní z moře je velkou příležitostí pro E.Novotnou - její Elida je silná žena, která ale uvízla na místě, kde nežije, ale pouze přežívá. Věří, že jinde by byl její život šťastnější. Za zmínku stojí M.Siničák, který udělal z umírajícího Lyngstranda smutného klauna, který se zoufale snaží zaujmout. Všechny postavy jsou nějak sobecké, ale narozdíl od jiných Ibsenových her nejsou vztahy vyloženě patologické.
(zadáno: 22.6.2016)
Dobře napsaná hra, která se zabývá složitou otázkou viny. V jedné vězeňské cele se schází pětice žen, která má společné to, že se snažila nějakým způsobem přežít druhou světovou válku v českých zemích. A je jedno, jestli v pozici prominentní filmové hvězdy, pronásledované účastnice odboje nebo židovské zajatkyně ve vyhlazovacím táboře. Každá si nějakým způsobem zadala s nacistickým režimem a vykloubená "spravedlnost" vítězů jim to po skončení války dává sežrat. Pro mě asi nejzajímavější výkon předvádí E. Josefíková v úloze odbojářky Hany Krupkové. Úplně mi nesedělo pojetí postavy Lídy Baarové.
(zadáno: 5.12.2013)
Zajímavý příběh a skvělá hudba. Je zde hned několik songů, které mohou aspirovat na opravdové hity (především Rod vládců a To jsem já). Svetlana Janotová byla křehkou, ale i rozhodnou Janou, své hlasové možnosti na roli Gerolda prokázal Robert Jícha, herecky i pěvecky bezchybní byli také Aleš Slanina či Milan Němec. Překvapivě se zpěv příliš nedařil Igoru Ondříčkovi (na mnou viděné repríze). I přes tříhodinovou délku má Papežka slušné tempo, hodně akcentuje ženskou otázku. Výtku bych měl snad jen k příliš zploštělému charakteru Janina otce, který je plakátovým hrubiánem.
Udělat detektivku jako grotesku je zajímavý nápad, ovšem režisér Mikulášek se tím ochudil o napětí a hororovou atmosféru, kterou umí Agatha Christie vystihnout výborně.
(zadáno: 9.4.2024)
75%. Punková verze slavného básnického dramatu, ve které jsou postupy typické pro inscenace režiséra M.Háby, ale v níž zůstalo i dost Ibsena. Ústecký Peer Gynt je plný světel, kouře, hlasité hudby a zcizovacích efektů, zároveň ale nabízí poměrně přesnou ukázku lidského hledání životního smyslu ve světě, kde nás obklopují zdánlivě neomezené možnosti. Dobře se tu pracuje s popularitou K.Bartoše, který se do postavy floutkovského Peera pokládá fyzicky i emocionálně. Inscenaci trochu padá řemen po přestávce, ale ztišený závěr u táboráku je opět velice působivý. Za zmínku stojí hudba J.Čížka i ostatní herci, především přirozeně jímavá A.Berecková.
(zadáno: 29.11.2018)
Ibsenovo básnické drama pojal režisér Pavel Khek nepřekvapivě celkem klasicky, ale nikoliv nudně! Ivan Dejmal pojal v první části Peera jako sebevědomého floutka, fantastu trpícího pocitem méněcennosti. Svou frajerskou masku odhazuje jen v okamžiku, kdy mu Solvejg vyzná svou lásku. V pozdějším věku je Dejmalův Gynt oportunistou, který ztratil ideály, ale kýžené štěstí nenachází. Z ostatních pak zaujme především A.Cónová jako Peerova matka.
(zadáno: 12.4.2017)
Hlavní devízou inscenace je strhující výkon O. Brouska. Gyntova neposednost, místy se blížící hyperaktivitě, mu nedovoluje se v životě zastavit, ohlédnout se zpět a zvážit důsledky svých činů. I v pokročilém věku si zachovává svou dětinskost, je to celoživotní snílek. Možná, že všechno kolem něj je jen jeden dlouhý horečnatý sen. Chybí mu pevný žebříček hodno. Je to požitkář, který aktivně usiluje o to „dostat se na další metu“, kde ale zjišťuje, že pocit uspokojení se nedostavil. Zajímavá je scéna H.Hoffera, kterou tvoří šikma směřující do orchestřiště. Drobné krácení by inscenaci pomohlo.
(zadáno: 22.6.2022)
Základní dějový motiv Pekařovy ženy má trochu nádech červené knihovny, ale autoři dílo odlehčili svérázně načrtnutými postavami vesničanů. Právě v davových scénách je inscenace nejsilnější a to především proto, že se hercům podařilo vytvořit vtipné miniatury jednotlivých postav. Skvělí jsou hlavně P.Janečková a P.Borovec. Hudebně podařený muzikál se zapamatovatelnými melodiemi s prvky šansonu, který naživo doprovází dvanáctičlenná kapela. Odpočinková inscenace s příjemnou retroatmosférou.