Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1137)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.11.2011)
Viděno z TV záznamu
(zadáno: 10.12.2016)
Inscenace je koncipována jako psychoterapeutické sezení skupinky bývalých vrcholných manažerů, kteří se nečekaně ocitli na dlažbě. Všichni herci jsou neustále na jevišti, což vyžaduje vytrénovanou souhru celého kolektivu. S tím ovšem v Aréně problém nemají. Okamžiky čisté komiky se v inscenaci střídají s mrazivějšími momenty, které diváka nutí uvažovat o hodnotovém žebříčku dnešní, na výkon orientované společnosti. Drobné problémy má ostravská verze s temporytmem ve druhé části představení. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 6.10.2013)
U této inscenace je vidět, že režisér Ladislav Smoček má skutečně velkou důvěru k textu hry. Prakticky v ní neškrtá, jen se snaží co nejpoctivěji a nejpřesněji vyložit charaktery postav. K silnému zážitku tak nepotřebuje aktualizace ani žádné vnějškové efekty. Stačí, že má partu výborně hrajících herců, z nichž nejvíce vyniká Lucie Žáčková v roli Blanche. KLasické, poctivé herecké divadlo, které opravdu udrží divákovu pozornost po celé tři a půl hodiny.
(zadáno: 27.6.2019)
Dianiška zpracoval osudy pozapomenuté atletky Zdeny Koubkové, která vytvořila světový rekord v běhu na 800 metrů, než testy prokázaly, že se ve skutečnosti narodila jako muž. Autor a režisér tradičně drolí příběh do série dobře pointovaných scén. Dokáže v nich skloubit humor (místy velmi hrubozrnný), naturalismus, dojemné i mrazivé okamžiky. Jakkoliv to na první pohled může vypadat jako nesourodý koktejl nápadů, nakonec se z toho vyloupne příběh až bolestivě popisující lidské předsudky, neschopnost přijmout jinakost. Výrazný je v hlavní roli Jakub Burýšek i ostatní bezručovští herci přistoupili na Dianiškův styl.
(zadáno: 22.11.2011)
Formálně velice zajímavé dílo. Scéna Marka Cpina je skutečně neotřelá, herecké výkony v groteskním balení jsou povedené. S obsahem už je to trochu horší. Musím říct, že ani jedna z povídek mě tak docela nezasáhla. O úzkosti ze života či osamělosti se tu sice mluví, ale pocitově na mě inscenace tak nepůsobí. Velké množství zatmívaček je retardující, a to přesto, že inscenace trvá jen 80 minut.
(zadáno: 11.2.2019)
Balaš se předlohy otrocky nedržel, zachoval písně, některé hlášky či celé scény, ale zbytek si vyplnil po svém. Překvapivě dobře fungují činoherní scény, na čemž má velký podíl hlavně dvojice O.Navrátil - J.Polášek. Komediální linka funguje, jen párkrát si Balaš pomohl zbytečně prvoplánovým vtipem, vulgární je ale inscenace jen zcela minimálně. Trhák sice není žádné muzikálové veledílo, ale kdo si chce poslechnout známé písničky v novém aranžmá a připomenout si některé nesmrtelné hlášky, tomu se patrně bude líbit. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 7.5.2022)
Režisér Petr Štindl propojil román Tři kamarádi s životem E.M.Remarqua, přičemž právě spisovatelovy osudy a názory hrají v inscenaci prim. Někdy se obě dějové linky prolínají, jindy stojí samostatně. K nejzajímavějším částem představení patří rozhovory Remarqua (tradičně soustředěný výkon podává J.Zapletal) s postavou jeho románu Na západní frontě klid Kammerichem (F.Richtermoc), v níž je absorbováno nacionalistické vidění světa se všemi obskurnostmi a nebezpečími. Celkově ovšem inscenace působí nevyrovnaně a stylově nejednotně, což se nejvýrazněji projevuje při podivných sborových choreografiích.
(zadáno: 13.1.2016)
Velká očekávání zůstala nenaplněna, přesto se jedná o solidní podívanou. Na Drábka je to hodně netypická inscenace - není plná všemožných vtípků, chybí přesah k aktuálním tématům, šetří se i různými popkulturními odkazy. Vlastně není úplně jasné, kam autor a režisér svým novým kusem míří. Snad to má být jen pocta dobrodružným románům a mušketýrskému kultu. Je to ale pěkná podívaná, protože se velmi povedla scéna, kostýmy i hudba (úvodní píseň tentokrát nazpívala operní pěvkyně D.Pecková.). Pobaví i herecké pojetí rolí - nejlepší jsou M.Anděl, J.Sklenář a M.Zavičár.
(zadáno: 2.11.2010)
(zadáno: 27.6.2022)
Ačkoliv tvůrčí tým využívá Čechovův text jen jako základní stavební kámen, je v téhle částečně improvizované inscenaci možná víc čechovovské atmosféry než v kdejakém pietním nastudování. První dvě dějství jsou přirozeně působícím jevištním hemžením plným situačního i konverzačního humoru. Komika situací a nadsázka ve vykreslení postav zde ovšem není samoúčelná a herci dokáží zachovat tušený smutek, který se ukrývá v nitru postav. Třetí dějství tvoří různorodě pojaté monology, v nichž vynikla hlavně P.Hejcmanová jako Máša se svým podcastem. Poslední jednání je zcela beze slov, přesto srozumitelné. Originální podívaná, s návštěvou neváhejte.
(zadáno: 3.12.2018)
Tento způsob pojetí Čechova, zdá se mi skutečně povedený. Důraz je kladen především na propracované herecké ztvárnění jednotlivých postav. V souladu s Čechovem je hra inscenována jako komedie, byť humor je dost cynický a ukrývá se pod ním beznaděj. Olga (T.Cisovská) je rezignovaná, Máša (skvělá P.Dostálová) ironická a svůdná, jediná Irina (Z.Truplová) zatím nerezignovala a zápasí o možnost lepšího života. Skvělí jsou také M.Cisovský jako žvanil Veršinin, smutný klaun Tuzenbach v podání Š.Kozuba či V.Lipina jako ňouma a suchar Kulygin.
(zadáno: 20.6.2018)
Groteskní stylizace mi nijak nevadila, téma lidské sebestřednosti a neschopnosti se změnit se Špinarovi do inscenace podařilo dostat a herecky se jednalo rovněž o velmi slušnou záležitost (hlavně v případě ústředního trojlístku Vilišová, Stryková, Lazorčáková). Přesto mě inscenace nijak výrazněji nezasáhla, místy docela postrádala tempo. Navíc mám dojem, že Špinar už se s některými nápady opakuje (sedačky z kinosálu) a nadšený jsem nebyl ani ze závěru, který tvořil zvukový záznam Rajmontovy slavné inscenace Tří sester.
(zadáno: 24.1.2013)
Nenudil jsem se, ale Františákovu pojetí přece jen něco chybí. Postavy jsou načrtnuté jen v hrubých rysech, herci tak mají dost nesnadnou úlohu. Režisér se více než na jednotlivé postavy dramatu zaměřuje na celkové vyznění, na všudypřítomnou atmosféru zmaru a nemožnosti něco změnit. Bohužel má inscenace také docela dost hluchých míst. Co se mi ovšem líbilo, byl výběr hudby.
(zadáno: 22.6.2020)
Povedená divadelní adaptace, ve které divák nalezne většinu situací a hlášek z oblíbeného filmového zpracování. Režisérovi Novotnému se opět podařilo dobře využít prostor exteriérové scény pod Kunětickou horou, obzvlášť povedená je scéna s rychle rostoucím nosem princezny Bosany, kdy je využit i samotný hrad. Příjemná letní zábava, která má šanci zaujmout děti i dospělé.
(zadáno: 6.3.2017)
Zajímavá forma, která ale bohužel moc nefunguje. Hra nemá tak zábavné dialogy jako autorčin Bůh masakru, dramatická linka zase nemá sílu a působivost třeba Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové? Jednotlivým verzím jedné návštěvy chybí nějaká výraznější pointa. Člověk se sice občas zasměje, ale celé je to takové unylé. Nelze se zbavit dojmu, že by se tahle hra mnohem víc hodila na Malou scénu ve dvoře. Z herců se asi nejvíc daří J.Janouškové, která ztvárnila Ines jako lehce afektovanou a manželem nedoceněnou ženu. J.Kalužný není do role slavného astrofyzika typově příliš vhodně obsazen.
(zadáno: 4.2.2013)
Smysl inscenace jsem bohužel nepochopil, režisérovy záměry pro mě zůstaly utajeny. Prázdná scéna je zpočátku zajímavá, později už spíše únavná. Charakterizace postav je většinou je velmi letmá, takže jednotlivé repiliky by si klidně postavy mohly mezi sebou prohazovat. Herecky mě nikdo příliš nezaujal - celé to bylo takové bez chuti a bez zápachu. Zajímavým motivem je demýtizace hrdinů, kteří jsou hrdiny jen dle jména, ne podle chování. Z nudy občas vytrhne jen postava Thersitea (V.Javorský).
(zadáno: 5.3.2024)
45%. Po hudební stránce není Troja špatná, ale postupem času už písně začínají splývat. Starověký příběh je předán v přehledné zkratce, člověk se v něm neztrácí. Dialogy jsou bohužel plné otřesných klišé, i z toho důvodu je činoherní složka slabinou muzikálu (po herecké stránce zaujmou snad jen O.Kříž a A.Bartošová). Naopak pěvecky se jedná o povedené dílo, nejvíce mě zaujali P.Ďuriačová, N.Ďuricová či J.Konečný, příliš se nedařilo snad jen O.Havlovi. Na scénografii se šetřilo, ale projekce jsou povedené, líbily se mi i kostýmy. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.2.2012)
Z dramaturgického hlediska nepochopitelný tah. Obávám se, že přesně takové inscenace odrazují mladé diváky, protože jsem skutečně neobjevil, čím se Trójanky váží k dnešku. Bohužel ani formální stránka není bez chyb - sborovým recitacím doprovázeným hudbou není takřka rozumět.
(zadáno: 25.1.2016)
O otázkách víry a existenci Boha pojednává inscenace s nadhledem a vtipem. Režisér M.Pecko pojednal pardubickou verzi v duchu klauniády a řekl bych, že dětské publikum na to reaguje velmi příznivě. Dospělý divák může trochu litovat, že se tam nenachází víc jemných narážek, jako je třeba parodie známé scény z filmového Titanicu. Herecky povedené.
(zadáno: 12.1.2012)
Londonova předloha je na divadelní prkna jen velmi těžko převoditelná a hradecká dramatizace se potýká s množstvím problémů. Především s faktem, že Standingův vnitřní svět je v divadelním jazyce až nepříjemně doslovný. Tradičně dobré jsou ovšem herecké výkony (zvláště Vojtěch Dvořák).
(zadáno: 7.12.2011)
Jednotlivé scénky jsou trochu nevyrovnané, přičemž nejsilnější je inscenace v okamžicích, kdy používá ten nejčernější humor (s odkazy na Židy, Birkenau, děti Goebbelsových atd.). Vrcholem inscenace pak je píseň Kluci z naší uličky. Hercům tentokrát vládnou M.Zimová a M.Hanuš.
(zadáno: 9.12.2023)
65%. Irská variace na příběh Médeii v sobě ukrývá směs mystiky, antické tragédie i současného jazyka. Hradecká inscenace disponuje podařenými hereckými výkony, zaujmou hlavně K.Sedlárová jako živočišná, zdrcená, ale i manipulativní a agresivní Hester Swanová, a M.Czyžová v roli její malé dcery. Režisérka D.Šoltýsová hru zaplnila symboly, v některých případech celkem zbytnými (šplhání po zadní stěně) či příliš návodnými (všudypřítomné igelitové pytlíky). Velice povedená je ovšem hudební složka, ať už podkresová hudba pouštěná ze záznamu nebo ta naživo interpretovaná na bicí.
(zadáno: 4.6.2013)
Zábavná hříčka, ve které se skrývá víc, než by se na první pohled zdálo. Druhý plán je ale skryt pod velkým množstvím zábavných scének, některé motivy by bylo vhodné ozřejmit a rozpracovat. Závěr pak vyzněl poněkud do ztracena. Vynikající je ovšem scéna Dády Němečka, která představuje kabina dopravního letounu.
(zadáno: 4.3.2015)
Děj je řadou každodenních příhod návštěvníků jedné putyky čtvrté cenové kategorie. Prostředí je zvláštním mikrokosmem, kde je místo pro propuštěné kriminálníky, univerzitní profesory, ale také vlastní všemocností unaveného Boha. Patrně nejlepší scénou celé inscenace je zpověď Boha (v geniálním podání Ivana Trojana), který si zoufá, že lidstvo má na něj vysoké nároky, ale samo pro to, aby byl svět lepším místem, nic nedělá. Pokud se divák nezalekne drsnosti hry a dokáže se přenést přes extrémní počet vulgarismů, zjistí, že Ucpanej systém je vlastně velmi chytrá hra.
(zadáno: 11.9.2015)
Velmi zábavná inscenace, na které je znát autorský rukopis McDonagha i přesné vystavění situací režisérem Sokolem. Oproti třeba Osiřelému západu mi přišlo, že se hra ani nesnaží o nějakou hlubší výpověď. Je to především svižná a pořádně morbidní jízda se skvělými dialogy. V druhé části se najde pár hluchých míst, ale nudit se určitě nebudete. Hlavní hvězdou večera je M.Finger jako receprční Mervyn, jeho monolog o gibonech je nezapomenutelný. M.Taclík předvádí svůj vysoký standard, výborně pointovat dovede scény i k nepoznání nalíčený O.Sokol.