Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1140)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 24.6.2019)
K Revizorovi byl režisér Drábek až překvapivě uctivý. Samozřejmě jednotlivé situace vyšperkoval svým stylem humoru, udělal mnoho změn, zároveň ale v inscenaci zbylo i dost z Gogola. Dryáčnická komika se tu mísí s tepáním do hlouposti a zpupnosti mocných, tématem je pro Drábka i rasismus. Režisér se naštěstí nenechal zlákat ke komunální satiře, takže tu nenajdeme přímé narážky na současnou politickou situaci. Některé Drábkovy nápady obstojí a klasickou komedii řádně oživí, jiné jsou zbytné (třeba stěna pravdy). K řachandě sklouzává Revizor jen minimálně, herecky vyniknou T.Havlínek, V.Kopta a hlavně P.Tomicová.
(zadáno: 21.6.2019)
65%. Moderní interpretace opouští půdu carského Ruska a myšlenkově i esteticky se přibližuje dnešku. Režisér Jan Holec buduje vizuálně silné obrazy, v nichž se ale neztrácí ústřední příběh velké a zničující lásky. Do centra pozornosti se v hradecké inscenaci dostává i společnost a její pokrytecká pravidla. Sára Venclovská si s titulní rolí poradila skvěle. Dokázala uvěřitelně ztvárnit přechod od sebevědomé a okouzlující společnice až po uzlíček nervů se závislostí na morfiu. Zbytečně působí odkazy na Pussy Riot i nadužívání mikrofonů.
(zadáno: 13.5.2019)
75%. Hudebně i kompozičně patří Nine spíše ke složitějším muzikálovým kusům, v Brně se s tím utkali zdařile. Je to revue, které nechybí spád, erotický náboj i myšlenkové pozadí. Bavila mě hudba M.Yestona, která je mixem různých hudebních žánrů. Inscenace je zdařilé i po stránce choreografie a výpravy. P.Štěpán v hlavní roli je pro Guida dostatečně charismatický představitel. Nejlepší hudební čísla večera měly na svědomí A.Antalová (Folies Bergeres) a V.Matušovová (píseň prostitutky Sarraghiny). Příjemné osvěžení na repertoáru MdB.
(zadáno: 9.5.2019)
V Huse se povedlo udělat Kafku moderně, s aktuálními konotacemi, přitom v intencích spisovatelova roztodivného univerza. Daří se vytvářet nejednoznačnou atmosféru absurdního, odosobněného světa, ve kterém je tak lehké se ztratit. Režisér inscenaci prošpikoval řadou zcizovacích efektů. M.Donutil je v hlavní roli prototypem slušňáka, který se snaží protlouct životem a přitom aspoň trochu porozumět svému okolí, aby si nakonec uvědomil, že to jediné, co potřebuje, je vnitřní svoboda. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.4.2019)
75%. Přehledná inscenace se slušným tempem, divák ani nepocítí, že představení trvá skoro tři hodiny. Symbolická výprava je ozvláštněním realistického příběhu, výrazněji se s ní ovšem nepracuje. Herecky zaujmou hlavně M.Tallerová jako křehce působící Violet, V.Korytářová coby racionální Barbara a K.Baranová v roli Ivy snažící se vymanit z dusného rodinného prostředí. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 23.4.2019)
Drama Tankreda Dorsta je vystavěno na půdorysu neobvyklého vztahu. Ten je tu zkoumán z více úhlů, přičemž je divák po celou dobu znejišťován, kde je vlastně pravda. Důležité je také téma manipulace, která je tu úzce spojena s láskou. Inscenace přináší silné herecké výkony - J.Sklenář znamenitě vykreslil chladnou povahu bohatého muže, který i v těch nejemocionálnějších chvílích zachovává tvář pokerového hráče a o citech dokáže mluvit s věcností a chladem. S.Venclovská dokázala přesně ztvárnit milující ženu, která se zmítá mezi citem a rozumem. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.4.2019)
65%. Faust v Národním divadle není lehce stravitelným kusem. Má své problémy, ale na druhou stranu je to inscenace, o které člověk přemýšlí ještě pár dní po zhlédnutí. Provokuje, nutí k zamyšlení… A takové by divadlo mělo být, člověk mu pak i leccos odpustí. Povedl se nový překlad, zaujala scéna a slušné jsou i herecké výkony. Rozkolísané tempo trochu sráží psychedelickou druhou polovinu, témata se z té dravé, postmoderní změti nápadů vynořují dost nenápadně.
(zadáno: 29.3.2019)
75%. Svižná situační komedie, která v sobě kombinuje také postupy filmové grotesky, montypythonovský absurdní humor a parodické odkazy na různá známá díla (Romeo a Julie, Ptáci a další). Je to klasická oddechovka, které nechybí tah na branku, timing a pointování gagů jsou tady hodně důležité a herci si s tím poradili dobře. Nejlepší jsou asi J.Láska a hostující Z.Kalina. Technicky náročné představení se díky smysluplnému využití točny obešlo bez nějakých zdržujících přestaveb.
(zadáno: 4.3.2019)
Pan Kolpert je zábavnou inscenací, která člověka donutí přemýšlet, zda je její děj skutečně tak hyperbolizovaný, jak na první pohled vypadá.Dějové peripetie není radno prozrazovat, protože právě neustálé napětí, kam se bude inscenace ubírat, je její velkou devízou. Režisér Šiktanc zachovává drobnou nadsázku, ale brutální scény předvádí divákům se značnou dávkou naturalismu. Povedené jsou herecké výkony především dámské části obsazení (A.Fišerová a Z.Truplová). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.2.2019)
Slušná inscenace dobře napsané hry, u které mám trochu problém s tím, že je mi tematicky vzdálená. Je to náhled do ortodoxní náboženské komunity, která nutně musí být naší sekularizované společnosti poněkud vzdálená. Nicméně režisérka K.Dušková akcentuje především časoprostorově neměnný boj o lidskou důstojnost. Hraje se o tom, že i akce zdánlivě odsouzená k neúspěchu může mít smysl. Z pardubicých hereček zaujmou P.Janečková jako svéhlavá, ale starostlivá Šira, M.Sikorová v roli jednoduché Eesti a především J.Ondrušková, které skvěle sedla úloha racionálně uvažující glosátorky Miki.
(zadáno: 21.2.2019)
Špinar se v dramatizaci Zweigova románu zbavil všech vedlejších motivů a jde přímo k jádru věci. Zajímá ho člověk lapený v síti soucitu, jednající tak, jak si přeje jeho okolí. Významotvorná je scéna využívající točnu, celá inscenace je hororově stylizována. R.Mácha vystihl dvě poručíkovy tváře - na jedné straně okouzlující společník, na straně druhé ironický glosátor. Jenže ironické glosy se postupně mění v beznaděj, když mladý poručík zjistí, že nezávazné návštěvy skončily zasnoubením s dívkou, která je mu protivná. Výrazné výkony předvádí i P.Štorková a V.Javorský. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.2.2019)
Muzikál oplývá melodickou hudbou, jejíž motivy se možná nevryjí hned do paměti, ale která je pestrá a přitom vhodně doplňuje příběh. Zápletka je sice chytlavá a člověk očekává, kam se bude ubírat, ale přece jen přes tři hodiny trvajícímu představení by krácení pomohlo. Hlavně v první části dramatičnost trochu pokulhává. V.Prášil Gidová a T.Novotný podávají v hlavních rolích velmi dobré výkony, nicméně všechny zastiňuje M.Horká jako Paní Danversová. Po celou dobu drží masku chladné a nebezpečné ženy, která ovládá panství Manderlay. Ucho diváka potěší i zdařilé přebásnění M.Prostějovského. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.2.2019)
Podařená satira, která zábavnou formou varuje před nebezpečím "jednoduchých" řešení, které je neustále přítomné. Skvělý výkon podává v roli Hitlera O.Kavan - má naučená typická gesta, nijak ovšem postavu nekarikuje, a tak z jeho projevu chvílemi i zamrazí. Podařily se také zpravodajské dotáčky, které působí opravdu přirozeně, přesně jak večerní zprávy. Nenásilně se podařilo dodat i několik vtipných komentářů na českou současnost. Trošku horší je to s dynamikou - střídání Hitlerových komentářů a scén s jeho obdivovateli působí po čase trochu mechanicky.
(zadáno: 28.1.2019)
Na komedii neobvyklé prostředí domova pro seniory, kde ale tvůrčí tým nalezl neobvyklé množství humoru. Nijak se nemocným seniorům nevysmívá, ale zároveň se nejedná o laskavou komedii plnou pochopení k neduhům stáří. Milovníci černého humoru si přijdou na své. Dvojici seniorek, v jejichž pokoji se příběh odehrává, ztvárnily s pochopením, ale i potřebnou mírou nadsázky J.Tomečková a M.Marcilisová. Na první pohled zaujme scéna P.Boráka, kterou tvoří koláž starých fotografií z mládí obou hlavních představitelek. Kulisy tak připomínají, že pod zábavnou slupkou se hraje o pomíjivosti života.
(zadáno: 25.1.2019)
75%. V Příbrami se mnohem více soustředili na komický potenciál hry, jsou méně cyničtí, než byl Daniel Špinar v bezručovské inscenaci. Mladý herecký tým hýří energií a daří se jim v lehké nadsázce pěkně vystihnout jednotlivé postavy. Inscenace pěkně odsýpá, změny prostředí řeší jen několik kusů nábytku na kolečkách. Kvůli krácení textu tady není tolik přítomná deziluze z ošidnosti vzpomínek na první lásky.
(zadáno: 23.1.2019)
65%. Povedená první polovina, kde jsou tvrdě patriarchální řád a přísná morálka ve střetu s přirozenými lidskými (nejen sexuálními) tužbami. Dostávají se tu na povrch pokrytectví, rasismus, šovinismus... Druhá půlka už tak zřetelné téma nemá, odehrává se v době, kdy už sešněrovanost pravidly zmizela, na lidské štěstí v partnerských vztazích to ale žádný blahodárný vliv nemá. Obě části spolu bohužel komunikují jen minimálně a tematická provázanost je poněkud nezřetelná. Herecky podařená inscenace - nejvíce zaujmou M.Mikulčík jako despotický Clive a K.Trnková jako mladý Edward i upjatá Betty.
(zadáno: 19.12.2018)
Schimmelpfennig je velice zručným autorem, takže dokáže podat ve slušivém balení i relativně banální příběh. Režie M.Háby má velký podíl na poetickém vyznění celé inscenace. Tok Schimmelpfennigovya textu Hába rytmizuje drobnými změnami prostředí, atmosférotvornou hudbou i zhudebněním ústředního repetitivního motivu. Divák se tak lehce nechá přenést do světa, kde je přímo hmatatelně cítit běžící čas a kde na něj naplno dopadá fakt, že okamžiky štěstí jsou prchavé a nelze je zachytit. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.12.2018)
75%. Tato přes 140 let stará hra potvrzuje Ibsenovo vizionářství, jelikož její téma je prudce aktuální (i díky povedenému překladu K.Stehlíkové). Nicméně z hlediska struktury to není nejpovedenější Ibsenova hra, v první části je potřeba představit řadu postav a složité vztahy mezi nimi, což brzdí tempo. Ve druhé půli už ale zřetelně vyniká téma politické kariéry vystavěné na lži a manipulaci. M.Němec je jako konzul Bernick obratným technologem moci, který se pro udržení na vrcholu neštítí jít přes mrtvoly. V menších rolích zaujmou hlavně M.Sikorová či L.Špiner.
(zadáno: 14.12.2018)
Podařil se nový překlad i zvukový design inscenace. E.Hacurová hraje Élektru jako silnou ženu, která odmítá připustit, aby spravedlnost nedošla svého naplnění. Zdatnou protihráčkou jí je P.Špalková jako Klytaiméstra - je suverénní, využívá svou moc, kterou získala vraždou manžela, dokáže ale prodat i logické ospravedlnění svého skutku. Oportunní stanovisko tu reprezentuje Chrysothemis (M.Poulová). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.12.2018)
Ostravská inscenace Jiřího Nekvasila je zpracována moderně a tohle pojetí ji sluší. Scéna Davida Baziky inscenaci umisťuje do ostravských kulis, konkrétně přímo na plac před baziliku Božského Spasitele, která stojí naproti Divadlu Jiřího Myrona, posléze se s tím ale v inscenaci nijak nepracuje. Hvězdou ostravské verze je R.Tomeš ve vděčné úloze Jidáše, P.Cmorik obsáhne svým chraplákem Ježíše hlasově, ale trochu mu chybí to charisma strhávat davy. Naopak herecky i pěvecky excelentní je H.Fialová jako Máří Magdaléna. Zaujmou i R.Harok (Pilát) či J.Čiernik (Kaifáš). Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.12.2018)
Taková divadelní jednohubka o problémech dnešní (nejen) internetové komunikace. Řeší se různá témata (od pomazánkového másla po uprchlíky), na která pětice postav vytahuje argumenty požívané diskutéry na sociálních sítích. Postup od jednoho tématu k druhému je trochu mechanický, ale tvůrčí tým naštěstí pochopil limity zvoleného přístupu, a tak inscenace trvá jen hodinu a udrží si slušné tempo. Větší přesah bych v ní ovšem nehledal. Přece jen internetové diskuse, kde se lidé mohou schovat pod roušku předpokládané anonymity, jen těžko mohou být lakmusovým papírkem společnosti.
(zadáno: 2.12.2018)
Zatímco v Brně a Praze se na jevišti skutečně pokusili zrekonstruovat jednání soudu, ostravská inscenace jde trochu jinou cestou. Režisérka Tereza Říhová umístila děj hry do strohých kulis, které tvoří jen bílé plátno rozdělené na tři části a sloužící státní zástupkyni i obhájci ke zdůraznění významných argumentů jejich právního pohledu. Dynamice inscenace prospělo, že se zbavila řady procedurálních replik a také že je hrána bez přestávky. Hlasování dopadlo (nepřekvapivě) pro osvobození obžalovaného pilota, byť přesvědčivější je v Ostravě státní zástupkyně R.Klemensové než obhájce V.Rolečka.
(zadáno: 29.11.2018)
Ibsenovo básnické drama pojal režisér Pavel Khek nepřekvapivě celkem klasicky, ale nikoliv nudně! Ivan Dejmal pojal v první části Peera jako sebevědomého floutka, fantastu trpícího pocitem méněcennosti. Svou frajerskou masku odhazuje jen v okamžiku, kdy mu Solvejg vyzná svou lásku. V pozdějším věku je Dejmalův Gynt oportunistou, který ztratil ideály, ale kýžené štěstí nenachází. Z ostatních pak zaujme především A.Cónová jako Peerova matka.
(zadáno: 29.11.2018)
65%. Chacharije je opět sledem volně provázaných epizod ze života jednotlivých postav. Což vyvolává podobný problém jako u Brenpartije – jednotlivé epizody jsou většinou docela zábavné, ale výraznější dramatický oblouk tady chybí. Nejcennější je tak na inscenaci herecké ztvárnění jednotlivých postav - výborní jsou především J.Kaluža, T.Cisovská, Z.Truplová, M.Cisovský a A.Sasínová-Polarczyk. Slušný provozní titul, který bude mít patrně dlouhý jevištní život.
(zadáno: 23.10.2018)
V Plzni nabízí zajímavou, i když náročnou muzikálovou podívanou, která bortí některé žánrové stereotypy. Hudba má blízko k rockové opeře, hezky podbarvuje děj, divák se do ní ale patrně nezamiluje hned na první poslech, jelikož neobsahuje melodie, které by po představení nedostal z hlavy. Velmi povedený je překlad, pěkně se kouká i na scénu a kostýmy D.Bensona. Režisér střídá naturalismus s groteskností, daří se mu budovat morbidní atmosféru. Do té hezky zapadají J.Hruškoci v titulní roli i S.Topinková Fořtová jako nebezpečná paní Lovettová.