Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1417)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.10.2023)
Druhý díl trilogie Čekárna mě zaujal víc než úvodní Úspěch, má větší tah na branku a místy je opravdu mrazivě aktuální. Inscenace režisérky Terezy Říhové výmluvně ukazuje, jak různorodě se lidé mohou stavět k režimu "utahujícímu šrouby" a přecházejícímu k diktatuře. Sugestivně je zde znázorněno, jak primitivismus nahlodává duši národa a jak jednoduše se může Zlo dostat ke kormidlu, když se nenajde dost lidí ochotných bránit demokracii. První část má větší sílu než druhá půlka, ta ale zase disponuje zajímavým zcizujícím výstupem J.Bárty. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.9.2023)
75%. Jak je v ČK zvykem, Ošklivec je postaven na kvalitním textu a přesné herecké interpretaci. Mayenburg napsal svižné dialogy a za komediální rámec ukryl vážné téma ztráty identity v době, která člověka hodnotí vnějškově a ulpívá na uniformitě. A to v době vzniku hry ještě nebyly v takové oblibě sociální sítě, dnes se tedy zdá ještě aktuálnější. Režisér B.Holiček vede herce k lehké nadsázce (a celá čtveřice v čele s V.Kotkem toho dokáže využít), dobře pointuje jednotlivé situace. Inscenace si tak po většinu času drží dobré tempo, snad jen ke konci se začíná trochu cyklit, ani stupňující se absurdita ale nezamlžuje téma hry.
(zadáno: 27.9.2023)
65%. Na první pohled zaujme funkční scéna M.Syrového, dusivou atmosféru dobře graduje naživo reprodukovaná hudba D.Hlaváče. Režiséru P.Khekovi se podařilo vystavět srozumitelný příběh o podhoubí, z něhož vyrůstá zlo. Střet Sekala (M.Holý) a Barana (T.Dastlík) není koncipován jako střet Zla s Dobrem, obě postavy mají své temné stránky, i u Sekala lze nalézt stopy lidskosti. Za nejsilnější pokládám výkon D.Bambase, který jako farář Flora trpí při pohledu na lidskou zášť, která svírá vesnici Lakotice. Bohužel značně nevyrovnané jsou herecké výkony ve vedlejších rolích, vesnická rada starších nevytváří dostatečný protipól ústřední dvojici.
(zadáno: 18.9.2023)
Je logické, že se Husa na provázku tímto způsobem vyrovnává s kauzou, která před lety hýbala českým divadlem. První část, v níž herci předvádí, co znamená divadelní znak a jaké možnosti interpretace skýtá třeba i tak obyčejné gesto, jako jsou rozpřažené ruce, mě hodně bavila. Ta druhá, v níž divák uslyší reakce na kauzu Frljičovy inscenace Naše násilí a vaše násilí, je poučná, ale pro člověka, který celý případ sledoval, se jedná už jen o opakování známého bez výraznějšího vkladu. Přesto oceňuji nadhled, s jakým J.Havelka hru koncipoval, závěrečný soud tady zůstává čistě na divákovi, který není nijak manipulován.
(zadáno: 18.9.2023)
65%. Inscenace M.Schlegelové je svižná a herci dokázali velice dobře charakterizovat své postavy. Samotná hra mi ale připadá trochu moc upovídaná, zcizovací scény, v níž je odhalována minulost a názory postav mi přišly zbytečně doslovné. Ale je fajn, že se k nám díky Letí dostávají takhle aktuální zahraniční hry.
(zadáno: 18.9.2023)
Tohle musí skoro zaručeně pobavit každého, kdo je pravidelným cestujícím na jakékoliv železniční trati. Režisér D.Šiktanc má přesně odpozorované dílčí situace, jimiž může být člověk ve vlaku svědkem. Inscenace má za cíl především pobavit, zvládá ale přepínat mezi různými žánry a náladami. Koncept krátkých hereckých etud na dané téma sice může po čase působit mechanicky, ale vzhledem k délce inscenace se nestihne vyčerpat. Výborně funguje i herecká souhra, zmínil bych hlavně J.Plouhara, vzpomínky jeho Vrchního jsou středobodem veškerého dění.
(zadáno: 18.9.2023)
Chladná, odlidštěná atmosféra, kterou evokuje bílá scéna i eklektická hudba, asi nepřekvapí, nezvyklé je ovšem pojetí postavy Josefa K. J.Kučera ho hraje jako arogantního bankéře, který si dlouho odmítá připustit bezvýchodnost situace, nakonec ale bere spravedlnost do svých rukou. Silný začátek i konec, během řady setkání uprostřed představení ale tempo trochu upadá.
(zadáno: 17.9.2023)
Zdařilá inscenace dvou disidenstkých jednoaktovek - slavné Audience V.Havla a pozapomenuté hry Příjem J.Dienstbiera, která na známější kus dějově navazuje. Nejvíce se povedla první polovina, Havlovu hry dokázali oba herci (M.Polách a T.Váhala) podat s velkým přehledem. Režisér B.Rychlík do celku ještě zakomponoval pásmo s básněmi I.M.Jirouse, které sice V.Helšus interpretuje velmi osobitě, ale přišlo mi, že celkové sdělení spíše ředí.
(zadáno: 17.9.2023)
Ideální představení pro studenty, kterým se nechce Máchova báseň číst. Jedná se o zážitek spíše experimentálně hudební než divadelní. Precizně sehranou čtveřici interpretů doplňuje hudebník M.Cáb, kterým kreativním využíváním všemožných zvuků určuje temnou náladu inscenace.
(zadáno: 15.9.2023)
55%. Hra L.Prebble celkem invenčním způsobem zpracovává kauzu otravy bývalého agenta FSB Litviněnka, je to částečně dokument, ale i detektivka a nebojí se ani černého humoru. Inscenace A.Doležala je naneštěstí dost polopatistická, moc se nevydařily hromadné scény, jako je třeba obludný večírek u oligarchy Berezovského. Slušné výkony v hlavních rolích podávají Z.Ščerbová a V.Pokorný.
(zadáno: 15.9.2023)
Tradiční Mikuláškova inscenace se stylizovanými hereckými výkony a některými působivě vystavěnými mizanscénami, jen má člověk dojem, už něco podobného párkrát viděl. Dramatizace A.Petrase sleduje osudy antihrdiny Něchuljudova, který se snaží odčinit hřích z mládí, především je to ale v podání M.Königa člověk, který neví, co s životem. Inscenace otevírá také téma viny a trestu. Může člověk spravedlivě rozhodnout o potrestání druhých, nebo se vždycky bude jednat o pouhou pomstu?
(zadáno: 15.9.2023)
Inscenace má moderní vizuál, zároveň ale dokáže uspokojit i fanoušky klasiky. Největším zásahem je zdvojení titulní postavy. Celkově tento stěžejní prvek působí dobrým dojmem, E.Jechová i M.Sikorová vytvářejí titulní postavu rozdílně a v souladu s koncepcí. Hlavním tématem je domácí násilí a nezájem, s nímž na Maryšinu situaci reaguje okolí. Velice povedená je symbolická scéna J.Tereby.
(zadáno: 11.9.2023)
65%. Režisér S.Moša ve své inscenaci titulní postavu zdvojil, což má své praktické výhody (u dialogu se udrží pozornost snadněji než u monologu), ale na přesný klíč rozdělení replik mezi oba představitele jsem nepřišel. M.Mihál hraje Hamleta jako mladého intelektuála, M.Isteník mu přizvukuje jako takový glosátor. Mošova inscenace je přehledná, ale dalo by se krátit. Z vedlejších postav zaujmou hlavně V.Skála (Polonius), P.Štěpán (Claudius) a E.Skálová (Ofélie). Celkem se povedl závěr, některé scény ovšem vyzněly rozpačitěji (vražda Polonia).
(zadáno: 30.8.2023)
75%. Dobře napsaná hra Y.Rezy se dočkala svižné inscenace P.Hrušky, velmi dobrým nápadem bylo umístit ji do komorního prostoru s diváky na jevišti. Vznikla tak aréna obklopená diváky ze tří stran, v níž probíhají urputné partnerské souboje, jež protagonistům strhávají masku společenských konvencí a odhalují jejich skutečné postoje a motivy. Potěší herecká souhra, ani silné emoce nevyznívají v podání čtveřice herců nepatřičně, nejvíce se mi asi líbila L.Zbranková jako Veronique, která se nejdéle snaží zachovat zdání kulturnosti, ovšem pasivní agresivita v ní bublá od začátku. Více akcentovány jsou komediální tóny, které se daří rozehrávat.
(zadáno: 22.8.2023)
V Kalichu pojali tenhle muzikálový hit ve velké nadsázce a nutno říct, že se podařilo vytvořit uvolněnou atmosféru. Bez některých prvoplánových vtípků bych se sice obešel, ale jinak je to zábavná podívaná. Ve zvolené stylizaci pak ani moc nevadí, že tu středoškoláky hrají čtyřicátníci. P.Pálek má jako Danny charisma, E.Machačová je pěvecky skvělá, její Sandy nepůsobí dojmem bezbranné holčičky, takže závěrečná proměna není tak razantní. Hodně se povedlo třeba hudební číslo Letní láska, obecně slušné jsou choreografie, trochu zdlouhavější jsou některé činoherní scény. Ideální kus na horký letní večer, navíc pod Žižkovskou věží dobře nazvučený.
(zadáno: 16.8.2023)
Emocionálně silná inscenace, která na osudech herečky Hedy Lamarr ukazuje obecný příběh o tom, jak jsou touha po slávě a uznání konfrontovány s nemilosrdnou realitou. Postava Hedy je rozdělena mezi tři herečky, jejichž monology jsou kostrou představení. D.Marková a A.Fišerová představují Hedy sebevědomou a plnou elánu, využívající své krásy, ale zároveň prahnoucí po hlubším uznání svého talentu. R.Fidlerová pak hraje Lamarr na konci života, kdy je zlomená a žije už jen v oparu minulosti. Hrací prostor výborně komunikuje s tématem hry a dobrým nápadem bylo i využití sluchátek a mikroportů.
(zadáno: 14.8.2023)
Malvína je obtížně uchopitelná inscenace, ale trochu jiným způsobem, než bývá u Pomezí zvykem. Tentokrát totiž divák nemá pocit, že mu při sledování jedné herecké akce někde jinde utíká podstatná část příběhu, což mi vlastně trochu chybělo. Kladem je určitě možnost prozkoumat skvost meziválečného funkcionalismu, kterým je Volmanova vila. Režiséru L.Brychtovi se také povedlo několik silných scén, hlavně v závěru představení. Postavy jsou ale tentokrát spíš zlehka načrtnuté, přišlo mi, že se o nich člověk moc nedozví, což mohlo být způsobené i tím, že mnohé herecké interakce se odehrávaly beze slov.
(zadáno: 9.8.2023)
Nepříliš často uváděný kus E.Albeeho začíná jako zábavná konverzačka, aby se postupně změnil v existenciálně laděnou hru s prvky absurdního dramatu. Skvělé výkony předvádí jak D.Švehlík jako burcující životní ztroskotanec Jerry, tak O.Brousek, jenž dokáže často jen mimikou vyjádřit myšlenkové pochody zdánlivě spokojeně žijícího Petera. Ve skutečnosti jsou obě postavy jen dvěma stranami téže mince, vyjadřují osamělost moderního člověka a neschopnost navázat vztahy se svým okolím, každý na to ovšem reaguje trochu jinak. V době svého vzniku musela být hra kontroverzní, detabuizovala třeba téma homosexuality, tahle linka už dnes ale nefunguje.
(zadáno: 11.7.2023)
65%. Svižná mystifikační komedie, která pracuje se třemi časovými plány, jež se vzájemně prolínají. Kombinuje životopisná fakta ze života Mozarta, brněnské pověsti a vyloženě crazy nápady, všechno to navíc doplňuje (nejen) Mozartova hudba v zajímavém aranžmá F.Šterbáka. Inscenace se rozjíždí poněkud pomaleji, ale zhruba kolem půlky (s příchodem postavy Janíčka) přibývá zábavných situací, z nichž nejlepší je společné preludování dvou zázračných dětí, kde zazní všechno možné - od Smetany přes Bernsteina až po Michala Davida. Povedlo se také přetextování známé árie Královna noci z Kouzelné flétny. Příjemný kus vhodný pro odpočinkový letní večer.
(zadáno: 9.7.2023)
Režisér J.Nvota vytvořil příjemnou letní komedii, která se nesnaží o nějaké přesahy, ale hezky odsýpá a příjemně se na ni kouká. Výraznějším režijním vkladem zavání jen obsazení vyhnaného i současného vévody R.Zachem. Závěrečný happy end tak nechává otevřenou otázku, zda bude mít idyla delšího trvání. Skvělá je L.Štěpánková v roli Rosalindy, příjemně překvapil V.Matějovský jako Orlando. Příliš mě nezaujala scéna, která moc nedokáže navodit atmosféru kouzelného Ardenského lesa, naopak kostýmy jsou povedené, obléct družinu vyhnaného vévody jako hippies mi přišlo celkem smysluplné.
(zadáno: 4.7.2023)
65%. Pro milovníky detektivního žánru se jedná o příjemný zážitek, jakkoliv se zdá příběh trochu překombinovaný. Inscenace také dobře funguje jako první seznámení s imerzivním divadlem, nezkušeného diváka nevyděsí, milovníka tohoto druhu divadla neurazí, byť je imerze oproti třeba projektům Pomezí značně omezená. Prozrazovat děj se nehodí, postupné odhalování příběhu a skládání si dílků dohromady patří k nejzábavnějším částem inscenace. V první části se diváci podívají do různých zákoutí divadla a zhlédnou scény, které jim dají do ruky klíč k rozpletení záhady. Následuje dějový twist a pátrání po pachateli, jehož se publikum účastní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.6.2023)
Zajímavý experiment s jevištním minimalismem, byť si tedy nemyslím, že by scény odehrané ve tmě přinášely nějaký větší benefit oproti těm úsporně nasvíceným. Hra Matěje Samce má meditativní atmosféru, Jan Hájek dokáže pouhým hlasem dobře zachytit roztříštěnou mysl muže, který se po smrti své matky nachází v hluboké duševní krizi a řeší co dál se životem.
(zadáno: 22.6.2023)
85%. Vizuálně podmanivá inscenace, v níž se režijní rukopis SKUTRů skvěle propojil s atmosférou Erbenových balad. Snoubí se tu poetická a hororová nálada, potěší katarzní závěr. Mimořádně povedené je zpracování Vodníka (velkou zásluhu na tom má živočišný C.Kassai), syrovost s jemným humorem kombinuje Zlatý kolovrat, zaujme i naléhavost Dceřiny kletby a scénická opulentnost Holoubka. Snad jen u Polednice chyběl nosný nápad, jak ji zpracovat, působí tak dojmem, že je do celku zařazena čistě z povinnosti. Herecky povedená inscenace, nejvíce mě zaujali J.Preissová, R.Mácha či A.Fialová.
(zadáno: 19.6.2023)
Inscenace je takovým přehledným výtahem ze Shakespearovy hry, bude tak vhodná jako školní představení pro seznámení s touto hrou. Každý z herců ztvárňuje víc rolí,většinou není problém s rozlišením, koho zrovna ztvárňují, emocionální sílu hry to ale trochu umenšuje. Režisér J.Kačmarčík vystavěl celkem temnou inscenaci, kde ani Macbethova smrt a změna politických poměrů nevěstí nic dobrého.
(zadáno: 8.6.2023)
55%. Inscenace je dobrou příležitostí, jak se s Orwellovým dílem seznámit, jelikož režisér D.Gombár adaptoval román pro jeviště srozumitelně a celkem podrobně. Člověka, který ale knihu zná, nemá inscenace čím překvapit. Únavná stopáž přes tři hodiny a pomalé tempo spolehlivě tlumí veškeré emoce, a tak tato verze hlubší dojem nezanechá. Z herců mě nejvíce zaujala A.Šťastná v roli Julie. I přes výše zmíněné se ale jedná o pochopitelnou dramaturgickou volbu, jelikož Orwellovo dílo je pořád aktuální, a to přesto, že se inscenační tým o žádné výraznější aktualizace nepokoušel. (více v článku na blogu)