Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1141)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.10.2019)
75%. Havelkův text velmi dobře reflektuje problém rozdělené společnosti, která se není schopná na ničem dohodnout. Hlavně je to ale komedie plná vtipných hlášek, nadstavbou je nenásilný komentář k současné politické situaci. Patrně každý divák v některé z typizovaných postav pozná některého ze svých sousedů. I když jde vlastně jen o schůzi a moc akce se v inscenaci nenachází, nemá téměř žádná hluchá místa. Jen by ji možná víc slušela komorní scéna a větší blízkost jeviště a hlediště.
(zadáno: 25.10.2019)
K sepsání hry Jařaba inspirovala řeč papeže Františka, ve které exkomunikoval z církve příslušníky italské mafie. Nastíněná situace je hodně modelová, nicméně je dobrým odrazovým můstkem k mnoha černohumorným hláškám i neveselému pohledu na svět, který ovládají peníze a moc. Přesto je právě scénář nejproblematičtějším aspektem inscenace, humor neschází, situace je ovšem načrtnuta trochu povrchně. Herecky tradičně silná - hlavně J.Vyorálek a J.Žáček, ostatní bohužel moc nemají co hrát. Povedla se scéna, která dobře zapadá do poetiky DNZ. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.10.2019)
Autorská inscenace Vladař je politické divadlo, které se otázce vládnutí, ovládání a mechanismům moci věnuje ze široka. Machiavelliho dílo bylo spíše jen inspiračním zdrojem. Jinak si tvůrci pomáhají příklady rozličných typů vládců, jejichž proslovy jsou do představení zakomponovány. Zobrazeny jsou různé formy, jak se vladař může dostat k moci, jak ho tato moc mění a jak začne celý jeho mocenský aparát upadat. Je sympatické, že mladý tvůrčí tým ví, o čem chce hrát i co chce říct. Něco tomu ale přece jen chybí, nějaká jednotící linka, která by z jednotlivých výstupů udělala tvar, který bude konzistentní. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.10.2019)
75%. Povedené zpracování, kterému prospělo umístění do komorního prostoru Malé scény. Herci se tak mohou soustředit na detailní charakteristiku postav, opulentní scéna nijak výrazněji nechybí. Režisérka K.Jandáčková se pokusila pomocí audiovizuální složky více nahlédnout do mysli autistického chlapce, především hudba J.Kudláče je v tom velmi nápomocná. Velmi dobře si s hlavní rolí poradil J.Láska, který zachytil nejen vnějškové projevy autismu, ale vykreslil Christophera jako teenagera, který má problémy porozumět světu kolem sebe a jistotu nabývá jen ve chvílích, kdy mluví o exaktních přírodních vědách.
(zadáno: 14.10.2019)
65%. Celkem příjemná hudební retrokomedie, nicméně myslím, že muzikálový žánr už se přece jen vydal jiným směrem. Ostravské zpracování je ale zdařilé, povedla se choreografie, hlavně hudební číslo Anything Goes před přestávkou hýří ohromnou energií. Výborná je M.Šnytová jako Reno Sweeney, která poměrně zastiňuje ústřední milenecký pár (A.Živnůstka a V.Prášil Gidová). V menších rolích jsou velmi výrazní H.Fialová jako živelná Erma, L.Vlček v roli podivínského lorda či T.Savka coby komický gangster Moonface. Hudba Colea Portera se navíc stále dobře poslouchá, i když od doby vzniku muzikálu už uplynulo přes 80 let.
(zadáno: 8.10.2019)
Hudebně sice Spamalot až tak výjimečný není, ale myslím, že to je kus, na který se chodí hlavně za montypythonským humorem. Pokud někomu nesedí, nebude se mu líbit ani inscenace. Pro ostatní je to ovšem svěží dílo, které kopíruje strukturu filmů s Monty Python - tzn. spousta pointovaných skečů, z nichž některé jsou geniální, jiné jen průměrné. Samotný děj je pospojován do celku poněkud klopotně, ale i to je v souladu s předlohou. Povedlo se přemístění muzikálu do Brna a vtipné narážky na fungování místní muzikálové scény. Herecky i pěvecky povedené, nejvíc zaujali L.Vlček a S.Milfajtová.
(zadáno: 20.9.2019)
65%. Místo ludvíkovské Francie je hra zasazena do současných kulis, do jakéhosi módního společenského sálu, který dobře demonstruje dnešní závislost na moderních technologiích. Moderní rámování tvoří především připsané scény vyprázdněných rozhovorů na současná témata, z nichž dominuje klimatická změna. Moliérův text je značně proškrtán, což vytváří problémy s vedlejšími postavami, jejichž jednání často schází srozumitelná motivace. Zdařilý výkon předvádí V.Javorský, který Alcesta nehraje jako exhibicionistu, ale proroka, jež by chtěl dosebezahleděné společnosti otevřít oči. (více v článku na blogu)
(zadáno: 21.8.2019)
75%. Představení jsem bohužel neviděl celé, po hodině a půl muselo být pro bouřku ukončeno. Přesto si dovolím tvrdit, že se jedná o dobře napsanou komedii, v jejímž středu stojí záměna osob a inspirace anglickou historií. Ocenění zaslouží, že režisér Glaser dokázal i v tomto lehkém žánru varovat před bezmyšlenkovým přejímáním názorů mocných (ať už je to manipulativní Cromwell, kardinál Wolsey nebo vychytralá rodina Anny Boleynové). Výborný je především P.Rychlý v hlavní dvojroli, kdy dokáže přesně odstínit oba odlišné charaktery, které ztvárňuje. Drobné zcizovací efekty působí vtipně a nenarušují tempo inscenace.
(zadáno: 15.8.2019)
65%. Pitínský rozehrává pozdní Shakespearovu komedii velmi expresivně s prvky commedie dell´arte. Škoda, že se víc než na charaktery jednotlivých postav soustředí na všemožnou symboliku, ne vždy úplně pochopitelnou. Celkové uchopení ukazuje především mužské postavy jako neschopné a manipulativní jedince, jejichž útěkem od všedních starostí je "hra na vojáčky". Herecky vynikají především A.Fialová jako proměnlivá Helena, M.Dejdar přesně odměřující aroganci a komičnost v roli krále či důstojně působící Hraběnka M.Durnové. Příliš mi neseděla strohá výprava J.Štěpánka ani pestré kostýmy J.Prekové.
(zadáno: 11.8.2019)
65%. Příjemná výroční inscenace celkem přehledně zachycuje životní osudy Medy Mládkové. Tu Tatiana Dyková obdařila neutuchající energií, je jí plné jeviště a dobře demonstruje motto inscenace: "Když chceš, můžeš!" Režisérka klade velký důraz na pohybovou stránku, scénografie slušně využívá genius loci Musea Kampa. Možná škoda, že nejsou v inscenaci více rozehrány kontroverzní rysy osobnosti M.Mládkové, ale je to narozeninový kus, tak se to dá chápat.
(zadáno: 12.7.2019)
65%. Klasická, ale nikoliv suchopárná inscenace. Děj je vystavěn velmi přehledně, je to celkem zdařilý mix romantiky, humoru a tragédie. Zajímavé je obsazení hlavních rolích skutečně mladými herci. T.Dalecký i E.Mertová si vedou slušně, byť je trochu znát, že je ještě nejsou úplně vyhraní. Povedlo se ztvárnění některých menších rolích - především Chůvy (A.Zelová) a Mercuzia (J.Brožek). Příjemná letní produkce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.6.2019)
85%. Inscenace přetéká mrazivou krutostí v mezilidských vztazích, která se vhodně snoubí s ironií typickou pro Mikuláškovy inscenace a horrorovým nádechem některých scén. Skvěla je scéna M.Cpina, jež evokuje moderní dřevostavbu v severském stylu, která je ale už na první pohled strohá a odosobněná. Dialogy vesměs ukazují to pravé domácí peklo, postavy se navzájem zraňují. Herecky propracovaným kreacím tentokrát vévodí Jakub Žáček a Petra Bučková, kteří dostali nejvíce prostoru. Persony se hodně podobají jiným inscenacím DNZ, ale člověk jim to dokáže odpustit, protože je to opravdu dobré divadlo...
(zadáno: 28.6.2019)
Štindlova inscenace se odehrává na současné návsi. Výbor tvoří příslušníci obecních zájmových skupin – myslivců, dobrovolných hasičů či včelařů. Malicherné spory v mnohém připomínají Formanův film Hoří, má panenko. Furiantství tu provází xenofobie, korupce a všudypřítomná snaha polepšit si na úkor druhého. Trochu zvláštně zní spojení připsaných dialogů s jazykem Stroupežnického hry, archaické výrazy znějí v aktualizované inscenaci poněkud divně. Herecky je to velmi povedená inscenace, herci dokáží na malém prostoru ostře charakterizovat postavy, nejlepší jsou J.Zapletal, K.Sedlárová, M.Nováková, J.Sklenář či N.Holíková.
(zadáno: 28.6.2019)
Smoljak byl vždy mistrem v pohrávání si s českou (i světovou historií) a vsazování známých událostí do nových kontextů. Malý říjen by tak mohla být hodně zábavná konverzačka. Jenže autor u ní úplně neodhadl délku. Slabý dramatický oblouk neutáhne celovečerní inscenaci. Místy je to dost didaktické a tempo se vytrácí. Herci jsou ovšem dobří, zvlášť F.Richtermoc a Z.Valchařová-Poulová.
(zadáno: 27.6.2019)
Dianiška zpracoval osudy pozapomenuté atletky Zdeny Koubkové, která vytvořila světový rekord v běhu na 800 metrů, než testy prokázaly, že se ve skutečnosti narodila jako muž. Autor a režisér tradičně drolí příběh do série dobře pointovaných scén. Dokáže v nich skloubit humor (místy velmi hrubozrnný), naturalismus, dojemné i mrazivé okamžiky. Jakkoliv to na první pohled může vypadat jako nesourodý koktejl nápadů, nakonec se z toho vyloupne příběh až bolestivě popisující lidské předsudky, neschopnost přijmout jinakost. Výrazný je v hlavní roli Jakub Burýšek i ostatní bezručovští herci přistoupili na Dianiškův styl.
(zadáno: 26.6.2019)
Režisér Jan Nebeský se soustředil především na herce a na text, ctil přitom bergmanovskou atmosféru, díky čemuž jsou Soukromé rozhovory krutě zábavnou podívanou. Bergman je neúprosným pozorovatelem lidských charakterů, své postavy obnažuje až na dřeň a ukazuje tak jejich směšnost. Dialogy manželského páru jsou zraňující, zrcadlí se v nich hluboké nepochopení, přes všechnu tragičnost v sobě ale nesou i nezanedbatelnou dávku humoru a ironie.
(zadáno: 24.6.2019)
K Revizorovi byl režisér Drábek až překvapivě uctivý. Samozřejmě jednotlivé situace vyšperkoval svým stylem humoru, udělal mnoho změn, zároveň ale v inscenaci zbylo i dost z Gogola. Dryáčnická komika se tu mísí s tepáním do hlouposti a zpupnosti mocných, tématem je pro Drábka i rasismus. Režisér se naštěstí nenechal zlákat ke komunální satiře, takže tu nenajdeme přímé narážky na současnou politickou situaci. Některé Drábkovy nápady obstojí a klasickou komedii řádně oživí, jiné jsou zbytné (třeba stěna pravdy). K řachandě sklouzává Revizor jen minimálně, herecky vyniknou T.Havlínek, V.Kopta a hlavně P.Tomicová.
(zadáno: 21.6.2019)
65%. Moderní interpretace opouští půdu carského Ruska a myšlenkově i esteticky se přibližuje dnešku. Režisér Jan Holec buduje vizuálně silné obrazy, v nichž se ale neztrácí ústřední příběh velké a zničující lásky. Do centra pozornosti se v hradecké inscenaci dostává i společnost a její pokrytecká pravidla. Sára Venclovská si s titulní rolí poradila skvěle. Dokázala uvěřitelně ztvárnit přechod od sebevědomé a okouzlující společnice až po uzlíček nervů se závislostí na morfiu. Zbytečně působí odkazy na Pussy Riot i nadužívání mikrofonů.
(zadáno: 21.6.2019)
75%. Drsná komedie, která v lecčems připomíná hry M.McDonagha. Třígenerační rodina přežívá v jednom rozpadajícím se domě, obklopuje ji spousta starého harampádí i nepochopení dalších členů rodiny. Vedle obligátního sledování nefunkčních rodinných vazeb a mezilidských vztahů se autorka pouští do kritiky přehnané byrokratizace dnešní doby. Charaktery jednotlivých postav jsou groteskně zveličené, hercům tahle poloha sedí (skvělá je hlavně L.Loubalová). V inscenaci převládají komické a ironické tóny, do kterých se prolamují i pocity osamění a odcizení.
(zadáno: 13.6.2019)
75%. Mýcení je text, jehož povaha dobře koresponduje s režijním rukopisem Jana Mikuláška. Vznikla tak inscenace, která je zábavným rýpnutím do přetvářky jisté části společnosti, která žije v sebeklamu o vlastní důležitosti. Vyznění podporuje i scéna M.Cpina a disciplinované herecké výkony. Rakouská předloha je částečně adaptována na české poměry, inscenace není ale tak útočná a kousavá, aby se někdo mohl cítit uražen. Neadresnost ironie ale nepovažuji za nějaký zásadní problém, obecná témata umí inscenace podchytit a komentovat zdařile. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.6.2019)
Emocionální bomba, která jistě zapůsobí i na otrlé diváky. To ale neznamená, že by režisér Svojtka nějak tlačil na pilu, téma dokáže vyvolat emoce samo o sobě. Zajímavá je struktura textu, která dokáže diváka znejistit a dává nahlédnout do světa člověka, kterému se svět rozpadá před očima a který už ani nepoznává své blízké. Připojím se ke chvále J.Vlasáka v hlavní roli. Na postavu nešel silově, ztvárnil ji lidsky uvěřitelně. V jeho nejistých gestech a smutných očích se zračí utrpení člověka, který je postupně připraven o vše, co mu bylo drahé. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 11.6.2019)
Dramatizace Goethova románu se celkem povedla, dobře vycházejí dialogické pasáže, ke snížení dramatičnosti dochází snad jen na začátku druhé půlky. V souladu s preromantickou předlohou není jednání postav vždy úplně pochopitelné, víc než rozum ho řídí emoce. Režisér vedl herce k lehké nadsázce, nebál se přiznané divadelnosti a drobných gagů, které odlehčují tíživou atmosféru. Zbytečně nadužívaná jsou ovšem hudební intermezza, byť je hudba D.Fikejze podařená.
(zadáno: 4.6.2019)
Topolův román jsem nečetl, ale Mikuláškova inscenace mi nepřišla nijak nepřehledná. Nedořečené věci byly spíše dráždivé než frustrující. Zároveň je to však inscenace dost odtažitá, která se ale vyznačuje výrazným výtvarným řešením a slušnou atmosférou vesnice, kde má každý kostlivce ve skříni. Jednotlivé charaktery jsou rozehrány spíše ve zkratce, zaujal žoviální i nebezpečný Polka v podání D.Prachaře, J.Dudziaková obdařila Zuzu kombinací dětské naivity a koketnosti. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 30.5.2019)
Zdařilý muzikál, který je atraktivní kombinací líbivých melodií, dojemně humorného příběhu i sociálně kritického exkurzu do doby vlády Margaret Thatcherové ve Velké Británii. Billy Elliot nabízí divákovi humorné i dojemné pasáže, které se vzájemně vhodně doplňují. Š.Fikar titulní roli zvládl se ctí. Působí přirozeně a také zpěv patří k jeho nejsilnějším stránkám. Tanečním číslům zatím trochu schází lehkost. Výborný je J.Dezort jako Michael, v této roli prokazuje velký komický potenciál a společné hudební číslo s Billym patří k vrcholům představení. Skvěle si s rolí paní Wilkinsonové poradila L.Zvoníková.
(zadáno: 27.5.2019)
Typicky havlovský text plný absurdního humoru a repetitivních slovních obratů ukazuje, kam až to může dojít, když si člověk myslí, že může přechytračit Zlo. Režisér I.Krejčí dal inscenaci lehce groteskní ráz, nadsázka je znát především u scén z výzkumného ústavu a zahradní slavnosti. Trochu tady ovšem chybí pocit plíživého nebezpečí, pokušitel Fistula je ztvárněn T.Drápelou dost dryáčnicky, Foustkova důvěřivost pak působivá poněkud naivně. Inscenace má ale celkem spád a dobře se sleduje.