Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1134)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 8.6.2023)
55%. Inscenace je dobrou příležitostí, jak se s Orwellovým dílem seznámit, jelikož režisér D.Gombár adaptoval román pro jeviště srozumitelně a celkem podrobně. Člověka, který ale knihu zná, nemá inscenace čím překvapit. Únavná stopáž přes tři hodiny a pomalé tempo spolehlivě tlumí veškeré emoce, a tak tato verze hlubší dojem nezanechá. Z herců mě nejvíce zaujala A.Šťastná v roli Julie. I přes výše zmíněné se ale jedná o pochopitelnou dramaturgickou volbu, jelikož Orwellovo dílo je pořád aktuální, a to přesto, že se inscenační tým o žádné výraznější aktualizace nepokoušel. (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.4.2023)
55%. Souhlasím s tím, že se jedná o rozporuplnou inscenaci. Na jedné straně tu jsou zřetelné limity a problémy, na straně druhé mi ovšem přijde veskrze sympatická snaha mladého tvůrčího týmu nijak si cestu neulehčovat. Největším kladem jsou pěvecké výkony (Z.Fric, E.Ochmanová, N.Grossová či K.Herčíková), osobně se mi celkem líbila i hudba V.Adamčíka, která je dobře poslouchatelným poprockem. Činoherní části jsou slabší, ale není jich mnoho, protože děj je posouván hlavně pomocí písní. Výprava je chudší, ale to bych inscenaci nevyčítal. Trochu mi vadilo přílišné zbanalizování příběhu na úroveň lovestory Fausta a Markétky. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2023)
V činoherních scénách tenhle muzikál až moc sází na popularitu předlohy a nepřidává téměř nic nového. Muzikálová čísla broadwayského střihu nejsou špatná, nakonec mi ale nejsilnější připadala árie O nás dvou v podání K.Pechové a stepařské číslo D.Ratajského. Povedla se scéna P.Hlouška, nazvučení je místy trochu problematické. Herecké výkony jsou nevyrovnané, někteří jen kopírují předlohu. Nejzábavněji své role pojaly A.Gondíková jako Škopková a R.Coufalová coby Kelišová. Kdo má Troškovu filmovou trilogii rád, tak asi zklamaný nebude, potenciál tu byl ale větší. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.2.2023)
Typicky pomalý Jařabův temporytmus je tentokrát spíš kontraproduktivní, inscenace místy nudí. O Karlu Čurdovi (M.Donutil) jako člověku se toho divák příliš nedozví, jeho motivace jsou nejasné, jakoby se tvůrci báli zaujmout k této kontroverzní postavě nějaký postoj. Zajímavým nápadem je rámování skrze švejkovskou postavu čističe bot Jiráčka (R.Mikluš), který je zdrojem sarkastického náhledu na českou povahu. Druhou část představení tvoří audiowalk, který sám o sobě moc zajímavý není, ale prohlídka Petschkova paláce stojí za to a poměrně silná je závěrečná scéna, v níž Čurda podepisuje svůj životní ortel na schodech budovy gestapa.
(zadáno: 3.12.2022)
Příběh sleduje čtyři dekády dvacátého století z okolí funkcionářů fotbalového klubu FC Slezská Ostrava. R.Finta v hlavní roli vytváří typ antihrdiny, který dělá oportunistická rozhodnutí, většinou zkrátka proto, že je to pro něj nejjednodušší cesta. Dramatizace bohužel trpí přemírou motivů, témat a postav, délka 3,5 hodiny u této inscenace skutečně není příliš obhajitelná. Režisér J.Klimsza vykládá některé situace zbytečně doslovně, což na celkovém dojmu také nepřidá. Podivné je zapojení písní, které jsou na příběh naroubovány hodně nešikovně. Z menších rolí zaujmou L.Bělašková a P.Kocmanová.
(zadáno: 10.9.2022)
55%. Hodně zajímavý pokus, ve kterém se činoherní divadlo rozhodlo pro syntézu mnoha přístupů k jevištní práci - důležitý je hlavně tanec a novocirkusové prvky. Inscenace je o odvěké lidské touze po úspěchu. Hlavně v první polovině představení jsou ovšem jednotlivé klaunské scénky neúměrně natahované a ke zlomu dochází až po jediné čistě činoherní scéně, kdy se konečně do inscenace dostává napětí a jasné směřování. Plus za odvahu tuhle cestu podniknout a hlavně J.Škrdla ukazuje, že má talent i na fyzicky náročné akrobatické kousky.
(zadáno: 29.7.2022)
Zvláštně nekonzistentní inscenace. Jako kdyby se David Drábek pokusil do téhle jednohubky nacpat tolik témat, že by je neuneslo ani velké divadelní plátno. Nejprve to vypadá, že jádrem příběhu bude vztah k autistické sestře, aby pak byly nakousnuty další závažné motivy jako sexuální zneužívání, drogová minulost či životní nenaplněnost. Místy je melancholická atmosféra prosvětlena humorem, ne ovšem v takové míře, jako je u Drábka zvykem. Dějový oblouk působí nuceně a výraznější pointa nepřichází. V malé roli Svědka Jehovova mě zaujal M.Zeman.
(zadáno: 28.6.2022)
55%. Text K.Brunner má své kvality, dramatička dokáže vytvářet zajímavé asociace a hra je jazykově bohatá. Vše ale zastiňuje agitační tón a plakátovost mnoha scén. Nejsilnější je inscenace tam, kde se nesnaží urputně a naneštěstí poněkud směšně provokovat. Trojice hereček prokazuje cit pro nadsázku, asi nejpovedenější scéna přichází v závěru, kdy po svatebním ceremoniálu plném ironického děkování následuje tanec nevěsty a ženicha, u něhož jim vilně se vlnící smrtka v podání M.Kuntové zpívá romantický song Bryana Adamse (Everything I Do) I Do It For You.
(zadáno: 19.5.2022)
Nepříliš zajímavé zpracování Molièrovy poslední hry. Najde se tu pár dobrých režijních nápadů, ale i přes pouhou stominutovou délku je inscenace unylá. Společenskokritický podtón hry je potlačen ve prospěch komediálních situací. Asi nejlépe vychází postava služky Toinetty Evě Reiterové, jejíž společné scény s Petrem Bucháčkem v roli Argana většinou vyznívají celkem vtipně.
(zadáno: 25.4.2022)
55%. Dělat v dnešní době politickou satiru je nevděčný úkol, surreálnosti a absurdnosti počínání některých politiků se lze jen těžko vyrovnat. Pardubická hra těží z českých reálií, ale nikoho otevřeně neparoduje. Bohužel hlavně v první polovině se inscenace rozjíždí dost pozvolna, první výraznější smích vzbudí až asi po půl hodině výstup opilého krajského předsedy strany (povedená epizoda T.Lněničky). Některé hlášky se režiséru P.Novotnému povedly, ale celkově inscenace kolem diváka spíš jen tak prošumí. Je možné, že reprízami vtipných momentů přibude, až si herci ozkouší, co funguje.
(zadáno: 7.1.2022)
Tahle hra K.Ludwiga mě moc nezaujala. Ztvárnit detektivní žánr divadelními prostředky je náročná disciplína a je jen málo detektivek, které na jevišti skutečně fungují. Problém je, že tady příliš nevychází ani ta komediální stránka - hlavně celou první polovinu představení trvající expozice je téměř vtipuprostá. Zlepšení přichází hlavně na začátku druhé půle, situační komikou oplývá hlavně scéna, ve které se hostitel William Gillette (J. Musil) snaží ukrýt mrtvolu nenáviděné divadelní kritičky.
(zadáno: 5.12.2021)
Punkový Woyzeck. Büchnerův dramatický fragment, režisér Bambušek ještě více naředil, když ve výsledném tvaru cituje Bibli i filozofa Patočku. Tematizuje člověka zajatého v kleštích společenského tlaku, který cynickým způsobem láme charaktery. Bambušek ví, co chce říct a říká to velmi hlasitě a velmi expresivně. Osobně mám s tímhle přístupem trochu problém, když se někdo snaží své téma vykřičet s takovou urputností, přijde mi to spíše kontraproduktivní a emocionálně výrazněji nezasahující.
(zadáno: 23.10.2021)
45%. Láska nebeská ukazuje, proč byl Matuška takový fenomén. Jeho písně v podání jiných interpretů (byť ne úplně špatném) jsou poněkud sterilní. Dějově muzikál kombinuje komediální scény s těmi jímavými, sentimentu je tu skutečně hodně, na mě osobně přespříliš. Většina písní zazní v redukovaném podání, aby se jich do inscenace vešlo co nejvíc, některé jsou ovšem do děje zakomponovány celkem umně. Celkem dobře vychází komediální bratrské pošťuchování mezi P. Ryšavým a P. Pechou, příjemně civilní je K.Gudasová, J. Vojtek je výrazně lepší pěvecky než herecky, v činoherních scénách nejvíce vyniká D. Syslová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2021)
Nejsem si úplně jistý, zda jde o příběh vhodný k divadelní adaptaci, žánr sci-fi se na jeviště převádí dost obtížně. Režisér A.Skala využívá postupy filmových grotesek, ale všechny ty honičky a souboje s robotomy působí na divadelních prknech po chvíli trochu zdlouhavě. Dystopický příběh o diktátorské společnosti je zatlačen do pozadí, více prostoru dostává komediální rovina příběhu. Místy se objevují povedené hlášky nebo jednotlivé scény, ale celek působí nedotaženě.
(zadáno: 25.6.2021)
Inscenaci bohužel schází tempo, místy je velmi rozvleklá. Rámování pomocí didaktických vsuvek o dějinách Semaforu a kontextu, ve kterém hra vznikla, zpočátku znemožňuje divákovi proniknutí do děje. V celém tom morávkovském hemžení se základní příběh poněkud ztrácí. Herecký ansámbl je ovšem pro podobný typ hudební revue dobře disponován, výborná je při pěveckých výstupech hlavně K.M.Fialová. Viděno v předpremiéře na festivalu Regiony.
(zadáno: 5.6.2021)
55%. Na Biskupském dvoře vznikla další crazy komedie, kde autoři vychází (nejen) z brněnských dějin a kombinují prokazatelná historická fakta s vlastní invencí. Libreto ovšem tentokrát patří ke slabším článkům inscenace, chybí tomu tah na branku, určitě by se dalo dost krátit. Některé jednotlivé gagy a nápady ovšem fungují (pobaví hlavně L.Janota jako obrazoborecky pojatý Janáček), takže se divák nudit nebude. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2020)
55%. Kompilát z Jiráskova díla skrývá celkem promyšlenou ukázku toho, jak se původně vznosná myšlenka mění v dogmaticky uctívanou ideologii a všechno to končí fanatismem odmítajícím vidět realitu. Jenže divadelně je to udělané dost nevzrušivě, hlavně začátek je vyloženě uspávající. Scéna tvořená velkými futuristicky vypadajícími bublinami se brzy okouká a člověk začne mít pocit, že sleduje rybičky v akvárku (kterým občas není moc rozumět). Vypravěčské vstupy V.Janků působí spíše rušivě. Ale V.Dvořák je v hlavní trojroli přesvědčivý, zvláště Žižkovi dodává charisma válečníka hodného následování.
(zadáno: 14.2.2020)
45%. Stárnutí obyvatelstva a s tím spojené problémy je dnes téma velmi aktuální. Režisérka Davidová rozehrála v Huse sled scén na dané téma, bohužel se jednotlivé výstupy nedostanou dál než k banálnímu konstatování stavu věcí - spor o to, kdo se postará o stárnoucího příbuzného, neschopnost přijmout zhoršující se duševní stav seniorů a podobně. Někdy je to podané s lehkým černým humorem, jindy navážno, o větším emocionálním zásahu se tady ovšem mluvit nedá. Celé je to provázené dokumentárními vsuvkami, v nichž staří lidé vyprávějí o svém životě a potížích, se kterými se potýkají. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.11.2019)
Hra C.Michela je klasickou situační komedií, která ale vůbec není špatně napsaná a má v sobě výrazný komický potenciál. V režii A.Čuby se jedná o svižnou inscenaci, škoda, že tvůrci hře až tak nedůvěřovali a občas si tam dodávají (nutno říct že dost pokleslé) vtípky. Š.Kozub má nesporný komediální talent, ale místy je jeho přehrávání už na hraně únosnosti. O moc lépe tak působí třeba projev K.Leichtové.
(zadáno: 28.11.2019)
Hru v Ostravě dost krátili, přesto působila hodně rozvleklým dojmem.Problém vidím v tom, že absurdní a komická místa textu jsou buď zatlačena do pozadí, nebo úplně vyškrtnuta a inscenace má zamířeno někam do vod psychologického dramatu. Což je ale nonsens, protože v tomhle žánru nemůže fungovat, hlavní postavy nejsou napsány tak, aby bylo možné jejich jednání jednoduše racionálně odůvodnit. Chápu snahu tvůrců ukázat, že zlu se nedá přitakávat bez následků, dělají to ovšem bohužel dost fádním způsobem.
(zadáno: 21.11.2019)
Viděno v TV záznamu.
(zadáno: 29.10.2019)
Tohle nastudování Revizora zdá se mi poněkud nedotažené. Režiséru Páclovi se příliš nedaří komediální linka. Byť je celá inscenace pojata ve velké nadsázce a groteskním duchu, smích se z hlediště neozývá zas tak často, skutečně dobře vystavěných je jen několik scén, zrychlení tempa by při této stylizaci neškodilo. Výraznější aktualizaci se v Boleslavi vyhnuli, ta ale ani není příliš potřeba. Postavy jsou v Páclově verzi pojaty spíše jako buranské a hloupé, než ziskuchtivé a nebezpečné. Nejvíce vyniknou M.Ligač jako Chlestakov a I.Nováčková jako Hejtmanka.
(zadáno: 15.5.2019)
Dost nekonzistentní inscenace. Chvíli to vypadá jako nevázaná zábava plná fyzických gagů, poté postava Moderátora nadhodí téma současného ředění reality skrze moderní technologie a sociální sítě, aby se nakonec ukázalo, že platí "za vším hledej ženu" a konec představení se nesl v duchu parodie na mafiánskou krimi. Dohromady to celé moc nepasuje, takže se člověk spíš baví jednotlivými výstupy, z nichž některé jsou skutečně zábavné (árie bodyguardů), zatímco jiné nudí. Povedená je pohybová a hudební složka.
(zadáno: 12.4.2019)
Nepříliš povedený muzikál s problematickým libretem založeným na prvoplánovém humoru (neříkám ale, že se některé scénky nepovedly, to bych byl moc velký škarohlíd). Škoda, že většina písní zazní jen ve fragmentech. Herecky vynikají v menších rolích I.Jirešová a J.Boušková, z ústřední trojice mě nejvíc bavil R.Genzer. Pěvecky průměrné, hodně mě zaujala E.Trtíková, jejíž interpretace jsou snad lepší než originál. Povedená je také scéna Z.Flemminga, naopak dost otřesné je nazvučení. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.4.2019)
Hra D.Košťáka není špatná, nebezpečí, že to bude jen obyčejná ekologická agitka se celkem vyhýbá zahalením do mysteriózního hávu. Situace města, které se kvůli těžbě v uhelných dolech postupně hroutí samo do sebe, disponuje atmosféričnosti, jakousi předzvěstí apokalypsy. Co se Košťákovi podařilo už výrazně méně, je charakterizace postav a vztahů mezi nimi. Symboly a metafory autora se příliš nesetkávají s režijním uchopením látky. Expresivně pojaté situace v tom odlidštěném světě působí spíše nepatřičně, než že by dokázaly k divákovi dostat větší množství emocí. Více viz blog (více v článku na blogu)