Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1283)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 26.7.2025)
65%. Oddechová komedie s místy černým humorem, která nemá větší ambice než diváka pobavit, což se jí ale docela solidně daří. Iva Pazderková je velice dobrá v roli uměřené a morálně váhající Loretty, Petra Nesvačilová jako živelná Francis je z podstaty charakteru postavy emocionálnější, na můj vkus ale místy trochu zbytečně přehrává, osobně mám v komorních inscenacích radši civilnější projev. Ale dohromady tahle kontrastní dvojka celkem slušně funguje.
(zadáno: 16.7.2025)
Petr Zelenka napsal příjemnou komedii o rodinných vztazích, která vyniká vtipnými dialogy, které se hereckému týmu daří velmi dobře pointovat. I když v tomto Zelenkově díle hraje prim komediální linka, na pozadí se řeší i celkem aktuální otázky, jako je například míra naší tolerance. Herci zvládají emocionálně vypjaté scény bez přehrávání, skvěle si vede hlavně Václav Neužil v roli nervního Tomáše, který je studií sobeckosti a stereotypního myšlení. Svižná inscenace umí pobavit a má potenciál být diváckým hitem.
(zadáno: 7.7.2025)
65%. Převod Čechovovy tragikomedie do souřadnic předválečného Žižkova se povedl hladce. Dochází k významovému posunu, kdy se postavy neupínají ke vzdálené Moskvě, ale geograficky blízké Praze, neschopnost uniknout ze zaběhnutých kolejích je tak čistě v jejich mysli. Dvůr Žižkovského divadla je celkem dobře využit, scénograficky je inscenace minimalistická. Některé motivy původní hry zůstaly trochu upozaděny, ale jinak se režiséru M.Vokounovi podařilo namíchat zdařilý mix nostalgie a jemného humoru. Herecky mě nejvíce zaujala E.Nejedlá.
(zadáno: 29.6.2025)
Důmyslně vystavěnou Ortonovu hru uchopil režisér Lukáš Kopecký originálně - všechny mužské postavy hrají ženy a naopak. Tento přístup konvenuje se současnou debatou o genderových rolích a stereotypech, ale skrývá mnohá úskalí. Nedaří se tak akcentovat některá témata, hodně prostoru dostává travesti humor, který se ale rychle okouká. Herci ovšem dobře zvládají žánr frašky (nejzajímavější mi přijde J.Hejcman v roli doktorky Ranceové). Inscenace má v první části pozvolnější tempo, v druhé už funguje lépe, ale myslím, že se potenciál předlohy vytěžit nepodařilo.
(zadáno: 29.6.2025)
Tvůrčí tým se inspiroval novelou Nathanaela Westa, kterou ale uchopil po svém. Z inscenace dobře vystupuje téma toho, jak lidé odmítají realitu a touží po tom, aby na složité problémy dostali jednoduchou odpověď. V inscenaci se dobře daří vybalancovat vážné sdělení s komediální rovinou. Zaujaly mě i herecké výkony mladého ansámblu, nejvíce vynikli Goran Maiello a Julie Stejskalová.
(zadáno: 29.6.2025)
Pasoliniho předloha byla ve své době dost kontroverzní, inscenace Ondřeje Štefaňáka se o to také snaží syrovostí i vulgárním jazykem. Herecky zdařile uchopené, nicméně větší dramatický oblouk tu chybí. Působí to hlavně dojmem historek postav z okraje společnosti. Podobně jako u jiných režisérových kusů jsem měl pocit jistého zahlcení efekty, které přebíjí samotný děj.
(zadáno: 25.6.2025)
Příjemná inscenace pro celou rodinu, která přináší zajímavý mix českého a japonského přístupu k divadlu. Příběh je osvědčeným mustrem cesty podceňovaného člověka za velkým úspěchem. Nechybí dokumentární vsuvky včetně náznaku, že osud Věry Čáslavské nebyl v pozdějších letech zdaleka tak zalitý sluncem jako její pobyt v Tokiu.
(zadáno: 23.6.2025)
Téma věčného střetu mezi cyklisty a motoristy zní zajímavě, ovšem samotná inscenace je poněkud problematická. Řeší dost aktuálních témat (nepřekvapivě hlavně klimatickou krizi), ale místy působí poněkud banálně. Hlavně má ale inscenace M.Modrého řadu hluchých míst, přišlo mi, že jsou některé scény až nesmyslně natahované. Každopádně výkon Dominika Telekyho si zaslouží obdiv, musí být fyzicky i textově nesmírně náročný.
(zadáno: 23.6.2025)
Začíná to jako drsná, ale docela vtipná story ze života mladíka z edinburského předměstí, který momentálně leží v nemocnici v kómatu, postupem času ale režisér Tomáš Ráliš přitvrzuje a jeho inscenace se stává temným vyprávěním o těch nejvyhrocenějších projevech násilí. Není to kus pro slabé povahy, minimálně v textové rovině se jedná o dost naturalistickou hru. Ocenit lze herecké výkony i slušně temnou atmosféru, ale nějak mi to prostředí plné krutosti přišlo příliš vzdálené, aby na mě zapůsobilo s větší silou.
(zadáno: 17.6.2025)
75%. Vydařený komorní muzikál, kterému nechybí vtipné dialogy, které postupem času zvážní a odhalí bolavé nitro postav. Hudba není postavena na nějakých hitech, což lze očekávat, přesto se minimálně píseň Smířená do paměti vryje. T.Savkovi role naoko cynického moderátora sedí, velkou míru hereckého talentu prokazuje V.Boráková, která dokáže skvěle pointovat jízlivé poznámky, ale velmi věrohodně ztvárňuje i emocionálně vypjatější scény. Po zábavném začátku sice tempo představení trochu upadá, ale nevtíravě dojemný konec to zase napraví.
(zadáno: 12.6.2025)
Lehce rozporuplná inscenace, dramaturgicky trochu neujasněná. Líbila se mi výprava, režisér T.Loužný dobře pracuje s nadsázkou a prolamováním čtvrté stěny. Ema má v podání D.Barešové mnoho povahových odstínů, nepůsobí jako naivka, spíš jako žena toužící zařídit si svůj život po svém. Téma, jak moc se mohou v manželství lišit představy o šťastném životě, se postupně vytrácí, společně s ním i pochopitelnost tužeb hlavní postavy. Druhá polovina je sice dějově akčnější, ale vnitřně prázdnější, mnohé nabízející se motivy (třeba finanční gramotnost) zůstávají spíše nevyužity. Přesto inscenace nabízí hodně momentů, kvůli kterým se ji vyplatí vidět.
(zadáno: 11.6.2025)
Mozaikovitá hra složená z osudů manželek čtyř československých prezidentů je pro T.Dianišku tradičním propletencem reálných osudů kombinovaných s humorným vsuvkami a popkulturními odkazy. Každá z postav je pojata trochu v jiném duchu, více mě zaujaly příběhy komunistických prvních dam - dryáčnické Marty Gottwaldové (S.Černodrinská) a umlčované Viery Husákové (M.Stehlíková). Všechny příběhy ale poukazují na to, že se o těchto ženských postavách vždy dozvídáme jen z perspektivy jejich mužů. Dianiška rámuje inscenaci pohádkovým motivem zakletých princezen, škoda jen, že se s ním pracuje docela málo, vlastně jen v písňových citacích pohádek.
(zadáno: 6.6.2025)
Albeeho hra je důmyslně konstruovaná, její absurdní vykloubení je funkční a i 25 let od svého vzniku zůstává provokativní. Pod rouškou vtipné konverzační komedie se tu ukrývají témata limitů naší tolerance a pevnosti mezilidských vztahů. Inscenace režiséra O.Zajíce disponuje skvělými hlavními představiteli. H.Čermák bývá obsazován do rolí drsňáků, jeho Martin je ovšem citlivý intelektuál, který se oproti zvyklostem nehodlá za svou netradiční lásku stydět. P.Špalková perlí v roli Stevie a její ironické šlehy střídané výbuchy zlosti patří k nejintenzivnějším momentům představení.
(zadáno: 5.6.2025)
Inscenace M.Amslera je vizuálně působivou podívanou, zaujme scéna P.Vítka představující omšelou umývárnu i atmosférická hudba I.Achera. R.Icke se pokusil vyvázat antické drama z reálií plných bohů a věšteb a učinil hybateli děje postavy - jejich touhy a slabosti. Velmi dobře vychází třeba scéna váhání Agamemnóna před smrtí Ifigenie a najdou se zde i další emocionálně silné scény. Některá řešení mi ovšem přišla nedomyšlená - ať už samotný akt obětování Ifigenie, ale i pojetí postavy Élektry, které sice vytváří efektní twist, ale narušuje logiku vyprávění, jenž je rámováno jako psychoanalytické sezení Orésta obviněného z vraždy.
(zadáno: 5.6.2025)
65%. Camusova novela patří mezi obtížně adaptovatelná díla. Režisér D.Šiktanc přidává expozici, která diváka vpravuje do Meursaultovy každodenní rutiny. Tento úvod posouvá vyznění a je dramaturgicky pochopitelný, přesto mi přišel trochu zdlouhavý. P.Borovec hraje hlavní roli jako člověka ztraceného v nesmyslnosti a absurditě okolního dění, jeho lhostejnost je oproti Camusově knize ještě posílena. Ne vždy se daří překonat literárnost předlohy, ale dobře funguje otočná scéna J.Kvíčalové a režisérovi se povedlo vyobrazit svět zbavený iluzí, což diváka nutí k zamyšlení. Stejně jako při četbě knihy jsem ale postavě Meursaulta moc nerozuměl...
(zadáno: 31.5.2025)
Hra Tomáše Ráliše je zajímavým mixem žánrů - příběh s detektivními prvky míchá s drsnou komedií doplněnou o sociální rozměr neutěšeného pohledu na život na společenské periferii. Drsnost ve vyjadřování i chování postav mi ovšem místy přišla dělaná až moc na efekt. Nejsilněji působila ztišenější místa, třeba mrazivě věcný popis vraždy v závěru. Rap není můj oblíbený hudební žánr, ale v této inscenaci funguje velice dobře a zdařile doplňuje dějovou linku. Herci navíc bezvadně zvládají frázování písní (vyniká v tom hlavně Š.Todorová). Inscenace oživující coolness dramatiku má šanci zaujmout především mladší publikum.
(zadáno: 28.5.2025)
Herecky vydařená inscenace, která je mixem konverzační komedie, stand-upu a absurdního dramatu. Skotský dramatik K.McAllister se inspiroval Beckettem, jeho text je ale především komedií, i když se zde pod zběsilými hádkami skrývají také vážnější témata, jako je osamění, potlačování vlastních emocí a neschopnost komunikace. Trochu mi přišlo škoda, že si režisér V.Vencl více nepohrál s gradací příběhu, emoce jsou od začátku natolik vybičované, že je skoro není kam stupňovat. Nejzábavnějším momentem představení pro mě byl dialog, v němž se divák konečně dozví, kdo to byla Maggie, v jejíž památník se titulní lavička změnila.
(zadáno: 22.5.2025)
75%. Ačkoliv je hra stará 25 let, její téma je stále velmi aktuální. Příběh vypráví o manipulaci ve vztazích a obecněji o tom, jak moc velký vliv má na naše chování okolí, kterému se často přizpůsobujeme, abychom se ostatním zalíbili. Čtveřice postav je záměrně hodně typizovaná, přičemž u druhého páru mi přišlo, že se jedná až o moc průhledné typy. Ale jejich vzájemné interakce fungují dobře, na čemž mají velký podíl vyrovnané herecké výkony. Osobně mě nejvíce zaujala M.Czyžová, jejíž postava má nejvýraznější charakterový oblouk a herečka velmi dobře zvládá polohu veselé pohodářky i chladné manipulátorky.
(zadáno: 21.5.2025)
Není snadné naladit se na rytmus a formu této inscenace, ne všechny scény si dokázaly udržet mou plnou pozornost. Dílo V.Woolfové je těžko uchopitelné, ale A.Klimešové a K.Součkové se ho podařilo převést do celkem poutavého jevištního tvaru, v němž se introspektivní ponor do lidské duše střídá s odstupem. Depresivní vyznění některých scén vhodně odlehčuje četná komunikace s publikem, která do představení vnáší humor. Celé to funguje hlavně díky precizní herecké souhře celého ansámblu, každá z postav je nám něčím povědomá či sympatická, ale zároveň si každá z nich uchovává svá tajemství, což je docela dráždivé.
(zadáno: 21.5.2025)
Adaptace D.Košťáka si z Fitzgeraldovy povídky bere jen základní námět, jinak jde vlastní cestou. Autora zajímá především téma ageismu, ale také obecně stereotypů, s nimiž je lidský život často vnímán. Toto téma se daří dobře vytěžit, postupně mi ale přišlo, že se začíná vyčerpávat. Inscenace režiséra P.Haška je hravá, dobře si pohrává s různými groteskními detaily. Jednotlivé scény jsou doplněny známými písněmi zpívanými a capella za doprovodu ukulele, což je originální nápad, jen samotné provedení je intonačně trochu nejisté. V.Franců dokáže v hlavní roli věrohodně zahrát shrbeného starce, světáka v nejlepších letech i vzteklé dítě.
(zadáno: 17.5.2025)
85%. Příběhu nechybí osudovost, tajemství, láska a bezmála detektivní zápletka. Plzeňské nastudování Lumíra Olšovského dokázalo tyto přednosti muzikálu pospojovat do emocionálně silného celku s nesmírně vydařenými hereckými výkony. Scéna dobře evokuje atmosféru, ale některé lokace by si zasloužily větší propracovanost. Ch.Režná hraje vypravěčku příběhu jako naivní a ostýchavou dívku, v této poloze je zatím přesvědčivější než jako rázná paní domu. J.Kříž dává Maximovi potřebnou nejednoznačnost, potěší jeho precizní zpěv. Naprosto fenomenální je M.Pešková, z její paní Danversové mrazí v zádech, aniž by herečka musela používat velkých gest. (více v reflexi)
(zadáno: 12.5.2025)
Mezi hlavní témata inscenace o umírajícím diktátorovi patří souboj člověka s jeho vlastním podvědomím a zvířecími pudy. Hra téměř neobsahuje dialogy a je založena na monolozích popisujících život a smrt Prezidenta (J.Láska), který zasvětil svůj život touze po ovládání druhých. Režisérka E.Říhová dokáže dobře budovat tísnivou atmosféru s místy až hororvými prvky, její inscenace má dost depresivní vyznění. Hlavní motivy jsou formulovány srozumitelně, ale celkově je inscenace formálně odtažitá a divácky nesnadno uchopitelná. Přesto se jedná o zajímavý pokus, který je na repertoáru VČD neobvyklým experimentem.
(zadáno: 9.5.2025)
55%. Z obecného hlediska je inscenace režiséra M.Davida stylově čistá, využívá slušně hrající kapelu a do koncepce dobře zapadá i barevně rozmanitá výprava M.Cpina. Herci zvolenou stylizaci dodržovali, nejvíce mě zaujali F.Maňák a K.Nováková. Bohužel mi ale Limonádový Joe už přijde trochu vyčpělý a přiznám se, že mě hyperbolizovaná grotesknost většinou spíš nudila, zasmál jsem se jen párkrát, což je u tohoto žánru trochu problém. Hlavně na konci první půlky navíc začalo i poněkud upadat tempo. Ovšem divácky by se mohlo jednat o úspěšný titul a kdo má Joeho rád, ať si nějaká procenta přičte.
(zadáno: 9.5.2025)
Zdařilá komorní inscenace, která zkoumá aktuální téma lidské snahy o prodloužení života. Režisér J.Mikulášek vnímá toto snažení se značnou ironií, daří se mu naťuknout i různé morální a etické otázky, které jsou s tímto tématem spojeny. Dějová linka z čínské laboratoře mi přišla trochu odtažitější, více mě bavila influencerská část, která hezky demaskuje nesmyslnost kopírování životních vzorů někoho jiného. Hezkou tečkou jsou závěrečné citace receptů na dlouhověkost od lidí, kteří se vysokého věku opravdu dožili. Herecky podařené, J.Albrecht a B.Kubátová na sebe "dobře slyší".
(zadáno: 5.5.2025)
Jak je u Petra Zelenky zvykem, hra oplývá dobře napsanými dialogy, které tentokrát odkrývají svět bulvárních médií se vším jeho pokrytectvím. Je to lehce stravitelné, vtipné, ale místy celkem slušně demaskující soukolí, v němž se lidské osudy mění na prodané výtisky a vydělané peníze. Velice dobré výkony podává ústřední dvojice J.Plesl a E.Maximová, zaujme rovněž hravá scéna N.Tempíra. Některé vedlejší dějové linky působí méně propracovaným dojmem než hlavní kauza a poněkud těžkopádně vyznívá scéna televizní show, která přijde na řadu po přestávce.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>