Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1389)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 18.6.2026)
Divácky náročná podívaná, které se ale daří velmi dobře akcentovat stěžejní téma prorůstání minulosti do současnosti. Zároveň inscenace P.Kheka rozvíjí i regionální linku, které se liberecké divadlo věnuje dlouhodobě, a nechybí ani jemný, lehce ironický humor. V Liberci našli ideálního představitele Winterberga ve Václavu Helšusovi a nesmím zapomenout ani na Martina Stránského, jehož postava pečovatele Krause vnáší do hry existenciální tóny.
(zadáno: 18.6.2026)
Detektivku se slečnou Marplovou (Š.Prýmková) pojala režisérka K.Dušková s lehkým nadhledem. Vzhledem k častému využívání filmových střihů se daří udržet slušné tempo vyprávění. Detektivní linka funguje dobře - divák dostane dostatečné množství informací, aby se mohl pokoušet zrekonstruovat, co se doopravdy stalo a tipovat pachatele, ale zároveň to Agatha Christie opět napsala a zkombinovala tak, že pointa dokáže překvapit. Herecky nejvíce zaujme M.Tallerová jako elegantní hollywoodská hvězda Marina Greggová.
(zadáno: 18.6.2026)
55%. Boj umělce proti mocenské zvůli je aktuálním tématem, dramaturgicky je tento titul tedy celkem pochopitelnou volbou. Bohužel hlavně v první polovině je ale inscenace I.Krejčího především kostýmovaným vztahovým dramatem, lépe se daří společenskokritické prvky akcentovat ve druhé půli. Nebyla mi příliš jasná režijní koncepce - pojetí některých scén či kostýmy jsou vyloženě groteskní, jiné situace jsou ale psychologicky rozehrávány.
(zadáno: 17.6.2026)
Velice dobře napsaná hra, která populární román Jane Austenové převádí na jeviště s ohromným humorem a vyvazuje ho z často příliš romantického tónu dnešních adaptací. I přes tříhodinovou stopáž nemá inscenace Jakuba Nvoty téměř žádná hluchá místa. Především ale ukazuje sílu dámské šatny libereckého divadla. Šestici hereček se podařilo přesně odhadnout potřebnou míru nadsázky a do hlediště po celou dobu proudí lehkost a hravost. Vzhledem k množství převleků musí představení běžet jako dobře promazaný stroj. Obešel bych se bez pár jednodušších fórků na první dobrou, jinak se ale jedná o skvělou oddechovku, kterou lze doporučit k návštěvě.
(zadáno: 17.6.2026)
Typická Schimmelpfennigova hra, která kombinuje banalitu všedního života s takřka antickou tragédií. Oproti jiným hrám německého dramatika mi tato přišla průhlednější, základní situace je od začátku celkem jasná a pak už dochází jen k jejímu drobnému zpřesňování. Režisér Eliáš Gaydečka vystavěl polyfonní postdramatický text ve svižném rytmu, zamýšlí se nad shonem současného života i nefunkčními rodinnými vazbami.
(zadáno: 15.6.2026)
(zadáno: 15.6.2026)
65%. Inscenace režisérky D.Šoltýsové vychází z dramatizace, která už byla uvedena ve VČD a která je divácky vstřícná, co se týče délky a složitosti vedlejších linií. Liberecká inscenace má dvě docela odlišné poloviny - v první se více prosazuje režijní rukopis Šoltýsové se spoustou komplikovaně stylizovaných obrazů, ve druhé se více dostává ke slovu Tučková a tato část má lehce detektivní nádech. Herecky podařená inscenace, vyniká především V.Korytářová v roli Dory. Mám Žítkovské bohyně na divadle rád, takže i tato verze mě bavila, ale viděl jsem už emocionálně silnější zpracování tohoto románu.
(zadáno: 14.6.2026)
(zadáno: 11.6.2026)
Režisér P.Štindl uvedl další hru v české premiéře. Satira L.Kirkwood na pozadí soumraku tištěných médií vypráví o manipulaci a oportunismu. Velice povedená je expozice, která do hry vnáší třaskavé téma, ale přišlo mi, že v dalších dvou dějstvích hra nedokáže plně vytěžit vděčnost nadhozených témat, také humor se postupně vytrácí. Byť chápu, že současné kulturní války nebyly centrem zájmu britské dramatičky, přišlo mi škoda, že zůstal nevyužit třeba potenciál postavy feministky v šovinistickém prostředí pánského časopisu. Z herců mě nejvíce zaujali K.Zajíček Grygar jako zakřiknutý Sam a L.Jančíková s nadhledem ztvárňující roli Charlotty.
(zadáno: 11.6.2026)
65%. Nový komorní muzikál zaujme především povedenou hudbou Z.Krále, která je hlavní nositelkou emocí. Vlastně jsem si říkal, že by se mi to líbilo jako celozpívaný muzikál, protože v činoherních scénách nepůsobí romantický patos příběhu zdaleka tak přesvědčivě. Inscenace G.Petrákové je hodně expresivní, hraje se v ní o manipulaci či o dobově podmíněném náhledu na manželství a vztahy. Dobře funguje scéna D.Baziky a muzikál nabízí i propracované herecké výkony. J,Hruškoci je jako romanticky rozervaný Kleist charismatickým svůdcem i sobcem, K.M.Fialová zvládla polohu manipulované ženy v zajetí dvou mužů, která se nakonec dokáže prosadit.
(zadáno: 10.6.2026)
75%. Úspěšný návrat D.Špinar do hradeckého divadla, který připomene některé její starší tituly, které v HK nastudovala. Rozsáhlý román se podařilo převést do srozumitelné jevištní podoby, hlavním tématem je otázka svobody jednotlivce a tlaku společnosti na dodržování nepsaných pravidel. T.Hájková hraje Isabel jako rozvernou a inteligentní ženu, která se nechce podřizovat zaběhlým pořádkům. Přes všechny rady svých přátel se vdá za sobeckého a manipulativního Osmonda (sugestivně slizký T.Kobr), divák pak může sledovat, jak toxický vztah postupně vede k rozkladu její osobnosti. Povedené je odlišné výtvarné pojetí obou polovin představení.
(zadáno: 4.6.2026)
Velice vtipná černá komedie s hororovými prvky, která dokáže akcentovat některá celkem vážná témata. Jednou z mála výtek může být, že je hra poměrně čitelná. I když jde o více než deset let starý text, v kontextu současné bytové krize je jeho vyznění aktuálnější než dřív. Hra se dotýká i problému dehumanizace bezdomovců a obecně je satirou na konzumní styl života. Inscenace K.Jandáčkové se ale nesnaží planě moralizovat, jde cestou výrazné nadsázky. S tou se velice dobře sžili herci, především A.Glässnerová je jako roztomilá, ale silně manipulativní Emma výborná. Potěší i pečlivá dramaturgická práce, která hru uzpůsobila na brněnské poměry.
(zadáno: 1.6.2026)
Inscenace Jiřího Havelky propojuje dvě roviny, přičemž zábavnější je ta, která zachycuje proces zkoušení a debaty nad funkcí divadla i použitými výrazovými prostředky. Tato rovina je aktuálnější, navíc místy i velmi vtipná. Samotná Hugova hra je už notně zaprášená, dnes by tento romantický kus už asi těžko šel hrát navážno, herci ji tedy interpretují z odstupu, zkouší různé přístupy. Nejvíce v tomto ohledu vynikají V. Polívka a A. Martinec Formanová.
(zadáno: 27.5.2026)
Dvě aktovky Thorntona Wildera spojuje v inscenaci O.Sokola především důsledná antiiluzivnost, ale i drobné detaily, které v Činoheráku do textu důmyslně zakomponovali. Dlouhý Štědrý večer tematizuje plynutí času a je sugestivní připomínkou lidské smrtelnosti i důležitosti rodinných vazeb. Nabízí lehce absurdní komiku (podpořenou i crossgenderovým obsazením rolí) a zároveň dost melancholickou atmosféru. Druhá aktovka je oproti tomu především komediální jednohubkou o jednom rodinném výletě, které zvážnění v závěru příliš nevychází. Ale pobaví herecky pěkně propracovanými situacemi, jež jsou pro výlety s dětmi typické.
(zadáno: 26.5.2026)
Režisér I.Buraj se rozhodl propojit dvě Horváthovy hry, v nichž ho zajímá osud ženských postav Marianny a Alžběty, mezi nimiž hledá úběžníky. Jinak se totiž hry příliš neprolínají. Inscenace je zasazena do roku 2039, kdy se vzpomíná na neexistující "zlaté časy". Nápad je to dobrý, ale téměř se s ním nepracuje. Působivá je vykloubená, lehce surreálná atmosféra, live cinema je většinou použito celkem smysluplně a je na dobré technické úrovni. Herectví je stylově roztříštěné, třeba exprese ve scéně u Maxima mi přišla přehnaná, nejvíce zaujmou civilněji hrající K.Jedličková a V.Lazorčáková. Závěr bohužel vyznívá trochu do ztracena.
(zadáno: 25.5.2026)
Příjemná oddechovka a žánrově čistá romantická komedie, která sází na jednoduchost a humor. Mnohé motivy (cestování časem, zasazení do devadesátek) se opakují z předchozích Dianiškových her, takže se nejedná o úplně originální kus. Nicméně povedla se hudba I.Achera a P.Kult s M.Leherovou tvoří sympatický ústřední pár, což je u daného žánru klíčové.
(zadáno: 20.5.2026)
85%. Povedená dramatizace rozsáhlého románu, ve které D.D.Pařízek mapuje posledních sto let ukrajinské historie. Je to výrazné politické divadlo, které ovšem nenabízí jednoduché odpovědi, ale nutí diváka zamyslet se nad otázkami národní identity, historické paměti a dějinných souvislostí. Náročné třiapůlhodinové představení dokáže udržet pozornost díky četným změnám rytmu i nálad. Chvíli je to emocemi nabitý monolog, jindy groteskně rozehraný výstup, hluchých míst je minimum. Herecky je to tradičně skvělé a tentokrát se nesmírně povedla i výtvarná stránka (jen hrou se světlem a stíny se povedlo vystavět několik pozoruhodných scén).
(zadáno: 16.5.2026)
Ledové království je příjemnou rodinnou podívanou, ačkoliv trochu zamrzí, že nenaplnila potenciál, který v sobě tento kus skrývá. K největším slabinám patří výprava, která je bohužel dost chudá a nároky na velkovýpravnost tohoto muzikálu nesplňuje (otravný je především nadužívaný výsuvný kvádr uprostřed jeviště). Povedené jsou naopak choreografie a potěšilo mě, že na poměry Karlína je tentokrát i dobře vyladěný zvuk. E.Burešová (Elsa) a I. Ben Ahmed zvládají své role dobře především po pěvecké stránce, z vedlejších rolí zaujme hlavně R.Tomeš (Kristoff) a nejzábavnější postavou je sněhulák Olaf (V.Javořík). (více v reflexi)
(zadáno: 11.5.2026)
Dramatizace románu ve formě storytellingu mi bohužel příliš nesedla, nepřináší oproti předloze mnoho nového. Dlouhé monology jsou občas proložené zcizováky, s nimiž se ovšem pracuje vesměs nahodile. Příběh je nahlížen ze tří úhlů pohledu, přičemž Monstrum (P.Vančura) není nijak démonizováno, naopak jeho obyčejnost tematizuje lidský strach z neznámého. Crossgenderové obsazení nijak neruší (T.Hof i T.Jarčevská herecky zaujmou), ale nové akcenty do příběhu nevnáší. Povedená je inscenace P.Tejnorové po vizuální stránce - A.Šilar vytvořil atmosférickou otočnou scénu, které dominuje ledovec, a celkem smysluplně je využito i live cinema.
(zadáno: 10.5.2026)
75%. Jihočeská inscenace neotřele pracuje s prostorem Zámecké jízdárny v Českém Krumlově. Režisér J.Čermák vytvořil velmi sugestivní atmosféru, která spíše než racionální uchopení podporuje emocionální ponor do příběhu. Začátek je trochu odtažitý, ale postupně mě inscenace čím dál víc vtahovala. Kombinuje syrovost s náznakovostí a jejími hlavními tématy jsou pomíjivost života a vzývání kultu mládí. I když není hra už tak provokativní jako v době svého vzniku, inscenace je zdařilou alegorií světa degradujícího člověka na estetický symbol. Imerzivnost je dána spíše jen pohybem po nedivadelním prostoru, interakce s diváky není očekávána.
(zadáno: 5.5.2026)
Klimáčkova hra, která vznikla přímo pro pardubický soubor, disponuje zajímavě načrtnutými charaktery postav s lehce bizarními vlastnostmi a zájmy. Nesnáz je s propletením jednotlivých osudů do funkční dějové linky. Inscenace F.Nuckollse postrádá tah na branku, často nudí a určitě by jí prospěly dramaturgické škrty, Klimáček je totiž dost repetitivní, aniž by ale vracející se motivy nějak prohlubovaly charakteristiku postav nebo posouvaly děj. Na druhou stranu je znát, že se jedná o novou hru, jelikož se zabývá aktuálními tématy, z nichž nejvýrazněji vystupuje stárnutí populace a s tím spojený problém péče o členy rodiny.
(zadáno: 4.5.2026)
Bohužel tohle je asi nejslabší kus, který jsem v podání ostravského muzikálového souboru viděl. Na vině je především libreto T.Vůjtka, selhává hlavně komediální linka, která je plná hrubozrnného humoru. Problémem je i hodně volná návaznost některých hudebních čísel na hlavní děj a přestřelená stopáž. Zdařilá je hudební stránka, písně Z.Krále jsou stylově různorodé a najde se mezi nimi dost potenciálních hitů i velkých příležitostí pro sólové hudební party. Herecky a pěvecky se ostravský soubor ukazuje ve velmi dobré formě, zmínil bych aspoň trojici hlavních hrdinek v podání M.Vlčkové, V.Prášil Gidové a M.Horké či ambivalentní postavu T.Savky.
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>