Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1392)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.9.2013)
Dramaturg Jan Vedral v programu k inscenaci píše, že se na Vinohradech snažili najít k Rebece více klíčů, což je chvályhodné, ale konečný výsledek je trochu rozpačitý, protože nakonec není úplně jasné, co chtějí inscenátoři říct. Musím také podotknout, že Dagmar Havlová a Roman Zach tvoří podivně nesourodý pár, jinak velmi dobrou herečku režisér zbytečně shazuje tím, že ji obsazuje do role určené pro o generaci mladší herečku. Ibsenova dramata většinou působí i bez větších úprav aktuálně, tady se toho ale tak úplně dosáhnout nepodařilo. Lehce nadprůměrná podívaná.
(zadáno: 12.9.2013)
Inscenace mi nepřišla tak špatná, zvlášť Petr Halíček se opravdu snažil, ostatní herecké výkony už bohužel tak přesvědčivé nejsou. Zpočátku chybí inscenaci lehkost, ale potěší naživo hraná hudba, kterou se bohužel nepovedlo doplnit stejně kvalitní choreografií.
(zadáno: 3.7.2013)
Smočkova inscenace je neobvyklou generační výpovědí, jen málokdy je hlavním hrdinou divadelní hry semdesátník, který neřeší otázky stárnutí a smrti, ale naopak bojuje o svou lásku. Je vidět, že režisér hlavnímu hrdinovi hodně fandí a Petr Nárožný odvádí v ústřední roli velmi sympatický výkon. Jen je trochu škoda, že proti tajnému radovi stojí až plakátově názorní zloduši (jeho zeť Klamroth) či slaboši (syn Wolfgang). Z ústředního střetu to pak dělá téměř esenciální souboj dobra a zla, reálný život ovšem obvykle tak černobílý nebývá.
(zadáno: 3.7.2013)
Trio Slovák - Šotkovský - Štěpán napsalo vcelku zábavnou výpravnou legendu, která se historickými skutečnostmi inspiruje jen velmi volně (což tvůrci ostatně příznávají). Ve hře je velké množství postav, takže herci nemají příliš prostoru na rozehrání nějakých zajímavějších charakterů. Povedlo se hudební aranžmá, postava Pěvce je dobře vymýšlená a celý příběh vhodně uvozuje. Příliš mě nenadchla scénografie, která se skládá z několika slaměných, načerno nabarvených kvádrů.
(zadáno: 29.6.2013)
Zábavná hříčka o třech slavných architektech z období první republiky. Ideální by asi bylo vědět podorobnosti o jejich životě předem.
(zadáno: 25.6.2013)
Inscenační omyl, Višňový sad v podivně zrychleném horečnatém běsnění. Režisérka mohla klidně polovinu postav vyškrtat, protože v její inscenaci nedostanou v podstatě žádný prostor (Charlotta, Jepichodov, Piščik,...). Firse hraje kdovíproč posluchač JAMU, Raněvská si před odjezdem nasazuje trnovou korunu a celé se to snaží být zatraceně originální. S atmosférou Čechovových her se ale hradišťská inscenace zcela míjí. Zajímavá je snad jen scéna a netradiční pohled na postavu Lopachina (velmi dobrý Tomáš Šulaj) - není to žádný protřelý podvodník, ale nešťastník zoufale toužící po Raněvské.
(zadáno: 25.6.2013)
Inscenace Anny Petrželkové vyniká skvělou, intimní atmosférou a především neskutečnou Ivanou Hložkovou v titulní roli. Všechny ty ceny, které získala, jsou naprosto zasloužené. Velmi zajímaví jsou ale i ostatní herci a celkově se povedlo vytvořit svérázný obraz života jednoho podivínského fotografa, který zároveň vypovídá o době, ve které se příběh odehrává. 85%
(zadáno: 25.6.2013)
Ústecká inscenace mě příliš neoslovila. Tvůrci zvolili pro divadelní adaptaci textu Vladimíra Párala zajímavou formu. Na scéně jsou neustále přítomni všichni interpreti, inscenaci pak tvoří útržky dialogů i niterných promluv jednotlivých postav. Zacyklenost životních osudů, nemožnost přestoupit vlastní stín - to jsou hlavní témata inscenace. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že by hře prospělo, kdyby se pokusila o poněkud komplexnější pohled, ne jen ten čistě freudovský.
(zadáno: 25.6.2013)
Machulského film jsem neviděl, takže nejsem zatížen srovnáváním. A musím říct, že jsem byl příjemně překvapen. Sexmise je zábavná inscenace, která je především varováním před jakoukoliv formou totality. Ve druhé části sice klipovitá režie některým pasážím úplně neprospěla, ale přesto si inscenace zachovává slušné tempo. Všechno jistí silné herecké trio - Jiří Zapletal, Vojtěch Dvořák a Helena Plecháčková.
(zadáno: 25.6.2013)
Celkem zajímavý a odvážný počin, který je ale na druhou stranu také plný inscenačních nonsensů. Zhola zbytečné je třeba použití mikroportů, s dýmem by se také dalo šetřit a příliš uvěřitelný není ani Pavel Doucek v roli rytíře Blocka. Je to trochu škoda, Bergmanův text má perspektivu proměnit se v hodně zajímavý jevištní tvar.
(zadáno: 18.6.2013)
Místy se v inscenaci nacházejí velmi zábavné momenty (bavila mě choreograficky i textově šílená pěvecká čísla), ale dohromady to jaksi nedrží. Jako divák jsem byl ale neustále držen v pozornosti a pátral jsem, zda má Nebeského inscenace i nějaký hlubší smysl. Přiznávám se, že jsem na nic nepřišel. Podtitul je hry je totiž přesný: "Nemusí to nic znamenat, ale mohlo by!"
(zadáno: 18.6.2013)
Režisér Michael Tarant udělal z baladického příběhu velkolepou podívanou se spoustou externistů, efektů, ale i čitelným a divácky vděčným příběhem. Místy je okázalost trochu nadbytečná (například pro živého koně v závěrečné scéně jsem hledal opodstatnění marně), ale divák si přijde na své. Převod na prkna Městského divadla bude ovšem velmi složitý a bude zajémavé sledovat, jak dopadne zbojnický příběh v komornější verzi.
(zadáno: 16.6.2013)
Zajímavá jevištní skica na motivy Wildeovy hry. Oproti Kauze Médeia je v Salome méně vtipu a pokud už tam nějaký je, tak je opravdu hodně morbidní. Kolečko a Špinar opět dokázali v archetypálním příběhu nalézt současné prvky, i když místy mi Salome přišla trochu moc "ukřičená". Z herců je výborná především Pavla Beretová.
(zadáno: 12.6.2013)
Inscenaci zpočátku chybí tempo, ale postupně se docela rozjede. Líbilo se mi výtvarné řešení scény, z herců svým spontánním výkonem nejvíce zaujme Svatava Milková. Scény, ve kterých se vyskytuje, jsou o třídu zábavnější než ty ostatní.
(zadáno: 4.6.2013)
Zábavná hříčka, ve které se skrývá víc, než by se na první pohled zdálo. Druhý plán je ale skryt pod velkým množstvím zábavných scének, některé motivy by bylo vhodné ozřejmit a rozpracovat. Závěr pak vyzněl poněkud do ztracena. Vynikající je ovšem scéna Dády Němečka, která představuje kabina dopravního letounu.
(zadáno: 31.5.2013)
Sympatická inscenace, která se snaží o na divadelních prknech neobvyklý žánr parodie. Škoda celkové nevyváženosti - některé scénky se opravdu povedly (třeba přestřelka v maškarním), jiné jsou hodně za hranou trapnosti (gangster běhající po jevišti v tangách). Děj je složitě strukturovaný, ale po celou dobu představení jsem se orientoval v postavách i příběhu. Přesto by úbytek některých vedlejších motivů neškodil. Herecky se mi líbili především Jan Mazák, Michal Isteník a Zdeněk Bureš.
(zadáno: 27.5.2013)
Celkem příjemná, i když ničím nepřekvapující, konverzační komedie. Oba představitelé podávají solidní herecké výkony.
(zadáno: 22.5.2013)
Netradiční inscenace se zvláštní dusivě nehybnou atmosférou, která využívá minimalistické prostředky. Povedená je strohá scéna i působivé nasvícení. Režisér Jiří Havelka používá metodu filmového střihu, které dělají z inscenace sled krátkých pointovaných scén. Přijde mi ale, že Wanted Welzl je snad až příliš formalistní kus, režisér se evidentně snaží především o dokonalé naplnění zvolené formy. Je to zajímavý pokus, ale přesto jsem se nemohl po celou dobu představení zbavit dojmu, že se tentokrát kulisáci zapotí mnohem víc než herci.
(zadáno: 14.5.2013)
Zdravý nemocný je jeden z těch Moliérových textů, který má v sobě ukryté výrazné sociálně kritické akcenty. Režisér Jan Prušinovský ale na ty vážnější roviny textu víceméně rezignuje a inscenuje Moliérovu komedie jako přímočarou legraci. Text doznal značného zmodernizování, které je ale funkční a vtipné (třeba fakt, že doktor Argana "oblbuje" kokainem). Celá inscenace je pak ušita na míru Luďku Sobotovi. Vnímání kladenské inscenace se tedy bude odvíjet od toho, zda má divák rád Sobotův nezaměnitelný styl komiky. Musím říct, že oproti vlastním očekáváním jsem se bavil až překvapivě dobře.
(zadáno: 11.5.2013)
Další povedená drábkovina, která obsahuje spoustu nezbytných režisérových propriet, ale i překvapivě velké množství původního Shakespearova textu. Pavlína Štorková v hlavní roli je vynikající, parádní je rovněž práce s hudbou (ať už tou původní nebo citlivým výběrem ostatních skladeb). Zajímavým nápadem je také využití fotbalové terminologie (Buckingham překřtěný na Beckhama a často užívající frázi "tak určitě" či znělka Ligy mistrů zpívaná při scénách poprav). Některé prvky jsou ovšem opět tak trochu navíc - hlavně závěrečný patetický monolog Jana Sklenáře.
(zadáno: 8.5.2013)
Lehce absurdní komedie, která ale perfektně vystihuje lidskou touhu po moci a ovládání druhých. Inscenace je svěží a má skvělý rytmus, ve kterém se komické pasáže střídají s těmi filozofujícími. Herecky se daří celé ústřední trojici (Martin Finger, Lucie Žáčková a Jaromír Dulava), menší postavy jsou vystavěna až na pomezí karikatury - v případě Pavla Kikinčuka a Mariky Procházkové se to ještě podařilo vybalancovat, postava Jany Břežkové už je ale hodně za hranou snesitelnosti.
(zadáno: 30.4.2013)
V době svého vzniku měla Nora výhodu v silné a šokující pointě. V dnešní době, kdy je rozvodů víc než sňatků už rozpad jednoho manželství nikoho nepohorší, přesto jsou v Ibsenově textu zřetelné nadčasové myšlenky. Líbilo se mi využití hudby i drobných rekvizit, jako jsou vánoční dárky. Co se týče hereckých výkonů, tak mohu jen podepsat to, co už zde napsal kolega Jiří Landa.
(zadáno: 29.4.2013)
Kombinace detektivní, komediální a vztahové roviny příliš nevyšla. Bohužel to vypadá jakoby každá postava přišla z úplně jiné hry. Komediální rovina v první části skoro nevychází, ta detektivní se zase začíná rozvíjet až po zhruba 40 minutách představení. Zajímavá je scéna Michala Syrového, které oproti předpokladům nezobrazuje sídlo Angkatellových jako starý tajemný dům, ale spíše jako moderní prosvětlenou vilu.
(zadáno: 23.4.2013)
Ambiciózní a veskrze sympatická inscenace, která se bohužel příliš nepovedla. První z problémů tkví už v dramatizaci, která si občas pomáhá literárními prostředky, které na divadle nefungují (postavy o sobě mluví ve třetí osobě a popisují, co dělají). Režisér Jan Frič se snažil hru přiblížit současnosti a pojal ji jako kritiku konzumního způsobu života. Proč jsou ale všichni obyvatelé města Hameln prvoplánově vyvedeni jako obludné karikatury? V inscenaci je spousta zajímavých momentů, které ale dohromady příliš nefungují. Je ovšem třeba ocenit dramaturgickou odvahu hradeckého divadla!
(zadáno: 18.4.2013)
Silné téma, které bylo režisérem Martinem Františákem zručně uchopeno. Zajímavější mi přišla první polovina, ve které je postupně budováno napětí a najde se tu místo i pro trochu netradiční humor. Vynikající jsou herecké výkony - Dušan Urban velmi dobře ztvárňuje proměnu Jakova Boka od člověka bez soucitu k poníženému, ale duchem nezlomenému vězni. Tomáš Dastlík ve své tradiční záporné roli hraje opět skvěle, ale tentokrát trochu jinak než obvykle. V menších rolích mě zaujali i Ondřej Brett a Sylvie Krupanská. Hodně povedená je i hudební složka.