Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1374)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  12 13 14 15 16 17 18 19 20  >  >>
(zadáno: 20.12.2022)
Leopoldstadt - Národní divadlo Brno  70 %
65%. Poslední hra T.Stopparda má autobiografické rysy a je rozsáhlou jevištní freskou o životě jedné bohaté židovské rodiny z Vídně. Stoppard se zabývá kořeny antisemitismu i otázkou vytržení člověka z prostředí, v němž žil. Inscenace R.Lipuse střídá rozvláčnější pasáže se silnými momenty. To je myslím zakódováno už v samotném textu, který přináší značnou šíři vědění, ale místy se neubrání didaktičnosti. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.12.2022)
Makropulos musical - Východočeské divadlo Pardubice  60 %
Inscenace našla vhodnou E.M. v Petře Janečkové, zvlášť její závěrečný monolog je velice silný. První polovina je zdlouhavější, ale s tím nejspíš u takřka detektivního příběhu, u něhož člověk zná pointu, asi je nutné počítat. Ondřej Soukup pro pardubickou adaptaci Čapkovy hry vytvořil příjemné šansonové melodie, které v Janečkové a L.Špinerovi, který ztvárnil připsanou roli kabaretiéra, našly vhodné interprety. Problémem ovšem je, že se činoherní a hudební složka moc neprolínají a písně stojí vyloženě samostatně, navíc nijak nerozvíjí děj. Podařená je scéna I.Žídka v podobě velkého hodinového stroje zdůrazňujícího téma uplývajícího času.
(zadáno: 15.12.2022)
Medvěd s motorovou pilou - Divadlo Na zábradlí  60 %
Režisér Mikulášek opět používá svůj oblíbený formát krátkých, ostře pointovaných skečů. Herci mají tenhle přístup dobře zažitý, opět se povedla i scéna M.Cpina. Tentokrát mi ale trochu chybělo jednotící téma celého večera, takhle kolem mě jednotlivé (často zábavné) scénky spíš prošuměly. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.12.2022)
Ona není vadná! - Východočeské divadlo Pardubice  60 %
65%. Příjemná, lehce romantická sci-fi komedie s nekomplikovanou zápletkou. K.Šafránková a J.Láska vytvářejí sympatický ústřední pár, kterému člověk může fandit, postava robotky Jacie si navíc projde i zajímavým vývojovým obloukem od loutky v rukou jiných po šéfku oblastního televizního studia. První půlka má trochu pozvolný rozjezd, více zábavy si divák užije ve druhé části (obzvlášť povedené je intermezzo v butiku s manželskou dvojicí, kterou vytvořili T.Lněnička a M.Sikorová).
(zadáno: 9.12.2022)
Musí se žít - Pomezí  90 %  Tip Lukáš Dubský
85%. Sugestivní atmosférou a propracovanou scénografií je to jedinečný počin. Vyžaduje ovšem diváka, který ví, do čeho jde, a nevadí mu, že jeho šance poskládat si dohromady příběh jsou mizivé. Dvě hodiny utečou hodně rychle, člověku se ani nechce domů, klidně by s dobře napsanými i zahranými postavami vydržel delší dobu a třeba by dokázal poodhalit některá jejich tajemství. Povinnost pro fanoušky filmového režiséra Davida Lynche, mezi které se počítám. Více v recenzi.
(zadáno: 6.12.2022)
Producenti - Národní divadlo moravskoslezské  60 %
55%. Pro mě trochu zklamání, čekal jsem více černého humoru a kontroverznější vyznění. Tahle broadwayská show už trochu vyčpěla, diváka nijak neznejisťuje a sází hlavně na rozjuchaná hudební čísla, která jsou pojata v opulentním stylu. Divácky jde o vděčně přijímanou inscenaci, ale člověk se musí naladit na vlnu parodického humoru plného přehrávání, což se mi osobně příliš nepovedlo. Tempu inscenace by prospělo krácení, stopáž 3:15 je přetažená. Z herců nejvíce zaujal R.Melša, který velmi dobře zpívá a prokazuje i značný komický potenciál. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.12.2022)
Hoří, má panenko - Národní divadlo moravskoslezské  60 %
55%. Poněkud přelidněné inscenaci se na začátku dobře daří vtáhnout publikum do hry a vytvořit atmosféru skutečného hasičského plesu. Postupně ale tento efekt pomine a množství postav pak hercům neumožní nějakou bližší charakterizaci. Režisér T.Svoboda se pokusil o drobné aktualizace, třeba v podobě průpovídek o migrantech a klimatické změně, jedná se však jen o izolované a nepříliš funkční nápady. Ostravská adaptace dokáže celkem věrně přenést na jeviště humornou stránku Formanova filmu. Okamžiků, kdy člověku zmrzne úsměv na rtech a dostaví se mrazení v zádech, je ale bohužel v inscenaci poskrovnu.
(zadáno: 5.12.2022)
Konec hry - Komorní scéna Aréna  60 %
Mám problém se na inscenace Beckettových her emocionálně napojit a tohle nebyla výjimka. Beckett ve hře vyjádřil existenční tíseň, nemožnost či neschopnost změnit směřování vlastního života. Inscenace režiséra I.Krejčího zaujme především hereckými výkony. M.Cisovský jako Hamm i V.Lipina v roli Clova dokáží vytvořit postavy, které v sobě kombinují odpudivost s až překvapivou křehkostí.
(zadáno: 5.12.2022)
Lásky jedné plavovlásky - Divadlo Petra Bezruče  70 %
Bezručovská adaptace rámuje příběh úmyslně přihlouplou osvětovou přednáškou na téma lásky a sexu. Zpočátku zábavný nápad se postupně trochu vyčerpá. Režisér J.Holec pojímá příběh groteskní optikou, čímž trochu potlačuje niternější valéry a zdůrazňuje trapnost nad nucenými seznamovacími rituály. Zábavná je krátká druhá část představení, v níž Andula (přesvědčivá B.Křupková) navštěvuje v Praze svého milého, což má za následek trapnou (a krutou) scénu, v níž rodiče (skvělí N.Lichý a K.Krejčí) přemýšlí, jak se dívky zbavit.
(zadáno: 5.12.2022)
Bratři Karamazovi - Divadlo Petra Bezruče  90 %
85%. Režisér J.Holec vytvořil dynamickou inscenaci, která na sebe vrší symboly, přesto dokáže být po většinu času srozumitelná a přesně akcentuje témata toxických mezilidských vztahů, relativitu pravdy i hledání víry. Celé je to pojato jako drsná tragikomedie, kruté momenty jsou zlehčovány černým humorem a zcizujícími prvky. Asi to nesedne každému, ale pro mě to byla perfektní ukázka, jak dnes inscenovat ruskou klasiku. Vydařená herecká souhra celého ansámblu, skutečně je těžké někoho z nich vyzdvihovat, ale pro mě asi nejsilnější jsou O.Brett jako Ivan a J.Kučera jako Smerďakov.
(zadáno: 5.12.2022)
Švejkův návrat - Komorní scéna Aréna  70 %
Pohled na život spisovatele Jaroslava Haška v době, kdy psal Švejka. Autor hry T.Vůjtek Haška nijak neglorifikuje a ukazuje ho se všemi zápory, jichž není zrovna málo. Zaměřuje se na jeho bigamický vztah se dvěma ženami a hlavně na stupňující se problémy s alkoholem. J.Kaluža dokáže v hlavní roli velmi dobře vybalancovat kreativitu velkého spisovatele s lidskou nízkostí, s níž se občas chová ke svým blízkým. Jen markýrovaných opileckých scén je na mě v inscenaci zbytečně mnoho.
(zadáno: 4.12.2022)
Zakázanou krajinou - Studio G  60 %
65%. Téma hledání životní cesty zpracované minimalistickými prostředky. Zajímavější mi přišly civilní epizody mezi M.Georgievovou jako cestovatelkou Alexandrou David-Néelovou a O.Brettem v roli jejího manžela. Scény putování přes vysokohorské průsmyky do tibetské Lhasy mně vůni dálek a dobrodružství příliš neevokovaly. Líbila se mi taneční kreace D.Hořanské jako personifikované Smrti, která působí nebezpečně i svůdně.
(zadáno: 3.12.2022)
Višňový sad - Národní divadlo moravskoslezské  60 %
Klasická až pietní interpretace Čechovovy hry. Problémem je neujasněný dramaturgicko-režijní koncept, není tak zcela jasné, o čem chtějí tvůrci vlastně hrát. Zajímavě vyložené jsou ovšem některé vztahy a postavy. Zejména Lopachin (M.Dědoch) je tu neobvykle zobrazen jako člověk zmítaný mezi náklonností k rodině statkářky Raněvské a touhou pomstít staré křivdy. Jeho vztah s Varjou (A.Klimešová) je hnán do extrému, komunikace mezi nimi je narušená natolik, že jsou často schopni jen citoslovcí. Raněvská (R.Klemensová) je naopak pasivní postavou, kterou ovládá rezignace a nostalgie, což mi k postavě úplně nesedělo.
(zadáno: 3.12.2022)
Pan Ein a problém požární bezpečnosti - Komorní scéna Aréna  70 %
Hra kafkovského rázu, ve které je jedinec ždímán nelidským systémem, který v zájmu ochrany bezpečí jednotlivce odebírá člověku možnost vlastní volby. V první části je absurdní situace jedné středostavovské rodiny dobře gradována, vrcholem je pak rozhovor dvou občanů (M.Cisovský a J.Kaluža), v němž vlastně legitimizují režim a jeho prostředky útlaku. Poté už inscenace trochu ztrácí tempo. Herecky nejzajímavější mi přišel A.Langer jako Starosta, prototyp usměvavého politika, který se neustále zaštiťuje zájmy obyvatel, aby pod roušku vzletných slov mohl upevňovat svou moc.
(zadáno: 3.12.2022)
Venuše v kožichu - Divadlo Petra Bezruče  70 %
75%. Dráždivá hra, která kombinuje humor, erotické napětí i sympatickou nedoslovenost, která člověka provokuje, aby si sám poskládal, co vlastně právě viděl. Jedná se o zdařilý text D.Ivese, dokážu si ovšem představit, že v méně kreativní inscenaci by mohl začít být monotónní. Režisér J.Pokorný ovšem vede herce ke gradaci a L.Melník i M.Haroková dokáží udržet mezi postavami neustálé napětí, které nepoleví až do konce.
(zadáno: 3.12.2022)
Dvě čárky - jednou, z.s.  60 %
65%. Z hlediska tématu asi nejsem cílovým divákem, přesto mě tahle hodinka docela bavila. K.Hýsková a A.Bangoura vytvořily svižnou inscenaci, v níž se pracuje s velkým množstvím témat, jako jsou třeba detabuizace menstruace nebo otázka rodičovství. Nejde se ve zvolených tématech příliš do hloubky, ale to asi ani nebylo cílem autorky T.Agelové, která inscenaci i režírovala.
(zadáno: 3.12.2022)
Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy - Národní divadlo moravskoslezské  50 %
Příběh sleduje čtyři dekády dvacátého století z okolí funkcionářů fotbalového klubu FC Slezská Ostrava. R.Finta v hlavní roli vytváří typ antihrdiny, který dělá oportunistická rozhodnutí, většinou zkrátka proto, že je to pro něj nejjednodušší cesta. Dramatizace bohužel trpí přemírou motivů, témat a postav, délka 3,5 hodiny u této inscenace skutečně není příliš obhajitelná. Režisér J.Klimsza vykládá některé situace zbytečně doslovně, což na celkovém dojmu také nepřidá. Podivné je zapojení písní, které jsou na příběh naroubovány hodně nešikovně. Z menších rolí zaujmou L.Bělašková a P.Kocmanová.
(zadáno: 22.11.2022)
Spáči - Divadlo pod Palmovkou  40 %
35%. Mám dystopie s vizí totalitní budoucnosti jako žánr rád, ale tahle inscenace se bohužel nepovedla. Hlavně první polovině chybí jakékoliv směřování, pokusy o humor nevycházejí a celé to působí křečovitě, i když je vidět, že se herci snaží. Druhá půlka je o něco lepší, aspoň se tu trochu lépe daří formulovat téma, jak obtížné je bojovat proti diktatuře, když si ji část společnosti přeje a není ochotná bojovat za svoji svobodu. V tomhle ohledu je text litevského dramatika M.Ivaškevičiuse aktuální, ale jinak moc nechápu, co vedlo dramaturgii DPP k jeho výběru. Povedená je ovšem scéna, která dobře evokuje vzdálenou budoucnost.
(zadáno: 20.11.2022)
Biograf láska - Divadlo Kalich  70 %  Tip Lukáš Dubský
75%. Na jukebox muzikál nezvykle kvalitní libreto, kde téměř chybí oslí můstky a přeslazenost je kompenzována příjemnou nadsázkou a jemným humorem, který se vyhýbá prvoplánovým vtípkům. Režie J.Kříže je svižná a z jednotlivých písní dělá dobře fungující hudební čísla. Hlavně je však tento muzikál na výši interpretačním umem představitelů. Pěvecky i herecky výborné jsou představitelky všech tří hlavních rolí - E.Ochmanová, v komické nadsázce přesná D.Nesvačilová a hlavně N.Horáková, která vytváří v rámci žánru nezvykle komplexní postavu. Hitmuzikál, který lze bez rozmýšlení doporučit i lidem, kteří nejsou skalními příznivci H.Zagorové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.11.2022)
Okno mé lásky - Divadlo Broadway  60 %
Celkem slušný muzikál, který fanoušky Olympicu nejspíš potěší. Jejich písně jsou tady totiž interpretovány ve velmi slušné kvalitě (Janda dopadl o poznání lépe než Vondráčková či Matuška ve stejném divadle), nejvíce zaujmou B.Josef a Sharlota. Příběh o hledání sebe sama a svého místa ve světě není marný, libreto by si zasloužilo krácení, ale nijak neuráží a oslích můstků k jednotlivým písním je naštěstí docela málo. P.Ryšavý je dostatečně charismatický a hlavní roli utáhne. Z menších rolí potěší V.Žilková, v největší komediální roli bohužel M.Schreiner dost přehrává. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.11.2022)
Orestés - Klicperovo divadlo Hradec Králové  70 %
Antickou tragédii pojal režisér J.Nvota moderně, jeho přístup ale není dekonstruktivní a hru násilně neaktualizuje. Zpočátku se zdá, že lamentování nad pokrevní záští a nepřízní bohů bude jen těžko hledat styčné body se současností. Ale postupně se stále více vyjasňuje téma nedůvěry v právní řád a politický systém, vrtkavost davu a jeho přízně může mít pro aktéry nedozírné následky. Výborně se povedl závěr, kdy režisér řešení deus ex machina výrazně ironizoval a upozornil tak na nebezpečí, jež může představovat v tíživé situaci uvěřit pozlátku líbivých řečí. Zajímavý výkon podává především V.Říha jako hamletovským šílenstvím ovládaný Orestés.
(zadáno: 17.11.2022)
Smrt obchodního cestujícího - Městská divadla pražská  70 %
Režisér M.Dočekal akcentuje téma člověka, který není ochotný vidět životní realitu, která se výrazně odchyluje od jeho snů a představ. Pečlivě vystavěná inscenace spoléhá na silné herecké výkony, zvlášť Miroslav Donutil dokázal jako Willy Loman přesně charakterizovat člověka, jehož semlelo soukolí honby za americkým snem. Především střety se synem Biffem (Viktor Dvořák) naplno odkrývají, jak obtížné je srovnat se s vlastní průměrností. Zpočátku pozvolné tempo ke konci graduje, je dobře, že představení není přerušeno přestávkou. Trochu mi nesedělo tradiční psychologické herectví v kombinaci s moderně pojatou scénou.
(zadáno: 17.11.2022)
Fabian - Horácké divadlo Jihlava  60 %
65%. Dramatizace románu z doby, kdy v Německu plíživě nastupoval nacismus, dokáže najít paralely se současností - především hospodářskou krizi přecházející v krizi morální a pesimistické názory na budoucnost rezonující ve značné části populace. Inscenace režiséra Martina Tichého je mozaikou příhod a setkání, jejichž svorníkem je titulní postava v podání V. Hofmanna. Daří se budovat dekadentní atmosféru meziválečného Berlína, ale vyznění jednotlivých scén není vyloženě mrazivé, snad proto, že jsou většinou podány s groteskní nadsázkou.
(zadáno: 8.11.2022)
Discoland - Divadlo Na zábradlí  70 %
Fenoménu Discolandu Sylvie se v poslední době dostává až nečekaného zájmu. Dokudrama Na zábradlí vyniká hereckou souhrou a nadhledem, se kterým je k tématu přistupováno. To ale neznamená, že by vedle komické a absurdní stránky věci nezazněly i vážnější tóny. Bizarní detaily asi mohou překvapit jen diváka, který o nechvalně proslulém nočním podniku nikdy nic neslyšel. Inscenaci nelze brát jako výpověď o době devadesátých let, na to je případ Sylvie příliš svébytný. Tvůrci tu ovšem hezky odhalují problém selektivnosti lidské paměti, která dokáže leccos přetvořit a zidealizovat. Potýkáme se s tím jako národ doteď. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2022)
Očarování - Klicperovo divadlo Hradec Králové  60 %
Zvláštní inscenace, u které stále přemýšlím, co si o ní mám vlastně myslet. Téma manipulace davu výřečným jedincem, který přináší snadná a zdánlivě bezbolestná řešení, je zajímavé a aktuální. Inscenace režiséra O.Štefaňáka je však značně eklektická, co se zvolených prostředků týče. Civilně znějící dialogy se střídají s lyrickou deklamací i vyhrocenou expresí. Některé scény jsou pojaty v lehké nadsázce, jiné jsou vyloženě groteskní, další zase zcela vážné. Člověk se nenudí, je na co koukat a některé scény jsou zábavné (třeba manipulování publikem), ale celkový tvar moc nedrží pohromadě. Což je docela škoda, potenciál to má.
<<  <  12 13 14 15 16 17 18 19 20  >  >>