Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1389)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.12.2025)
75%. Emocionálně silná inscenace, která se zabývá problémy šikany a sebevražd mladých lidí. Rozjezd je velmi pozvolný, s tempem první poloviny jsem měl trochu problém. Hra disponuje dobře napsanými postavami, s nimiž člověk nemusí souhlasit, ale dokáže je pochopit a často jsou schopny ho přesvědčit o svém úhlu pohledu. Velmi dobře to funguje díky precizním hereckým výkonům, z nichž vyniká A.Palatínusová, která musí ukázat největší škálu emocí. Katarzní závěr na mě neměl tak silný emocionální dopad jako na většinu publika, ale musím uznat, že je působivým zakončením podařené inscenace.
(zadáno: 3.12.2025)
85%. Režisér J.Holec už několikrát dokázal, že politické divadlo umí a Nepřítel lidu je toho dalším příkladem. Adaptace Ibsenova textu je citlivá a současná témata jako třeba ekologie jsou do ní integrována celkem přirozeně. Herecky působivý je především souboj bratrů Stockmannových, kteří jsou pojati příjemně nejednoznačným způsobem. L.Melník hraje Tomáše jako zaníceného vědce, jenž ale dokáže v zaslepenosti svou pravdou vyslovovat i dost nebezpečné myšlenky. M.Chalány je jako starosta populistickým politikem dnešního střihu, nechybí mu ale přesvědčivost. Surreálná japonská intermezza jsem nepochopil, ale rušivým dojmem na mě nepůsobila.
(zadáno: 3.12.2025)
Vizuálně působivá inscenace, líbil se mi také způsob, jakým režisérka D.Špinar pracovala s prostorem, a princip proměny publika v obyvatele města Hammeln. Bohužel přemíra scénických efektů mi přišla zbytečná a více jsem se na inscenaci dokázal napojit až těsně před koncem, kdy se pozornost upřela na postavu Agnes (N.Melková), která jediná nepůsobila panoptikálním dojmem.
(zadáno: 3.12.2025)
Na příběhu mystika Rasputina a době konce carského Ruska vypráví dramatik T.Vůjtek o ruské rozpínavosti a národní povaze. Což je téma nesmírně aktuální, ovšem inscenace I.Krejčího mi přišla trochu nevyrovnaná. Místy jsem se dobře bavil, z některých scén mrazilo, ale jiné působily nadbytečně (třeba ta závěrečná). Docela mi vadila zbytečná doslovnost, jako kdyby tvůrci nevěřili, že divák dokáže pochopit i náznaky. Z herců mě nejvíc zaujala hostující I.Uhlířová jako skvěle ironická vypravěčka příběhu Aňa.
(zadáno: 3.12.2025)
Skvěle napsaná hra odhalující skryté předsudky v nás a také to, jak snadno nám někdy může spadnout maska společenské přetvářky. Režisér P.Svojtka inscenoval hru velmi přímočaře, na postavách je znát, že se do vzájemné ohleduplnosti musí nutit a netrvá dlouho, než se objeví jejich pravé já. Z herecké čtveřice mě bavilo sledovat především proměny pánské dvojice M.Cisovský - V.Lipina.
(zadáno: 3.12.2025)
Mayenburgův text je stále aktuální, ostravská inscenace ale nevyužila veškerý jeho potenciál. Chyběla mi tam větší míra grotesknosti v hereckém projevu a přesvědčivější střihy mezi situacemi. Ale i tato verze dokáže zaujmout a pobavit.
(zadáno: 1.12.2025)
Nejsem velký fanoušek monodramat, ale tohle mě bavilo. P.Panzenberger dokázal po celou dobu udržet moji pozornost, když zvládl příběh narkomana Romana odvyprávět věcně a bez sentimentu. Navíc jsou tyhle historky ze slezského podsvětí okořeněny značnou dávkou humoru, který ovšem místy zmrzne na rtech, když se dostaneme k následkům užívání drog.
(zadáno: 1.12.2025)
55%. Klasický McDonagh plný černočerného humoru, násilí a osamělých existencí. Přišlo mi, že se v inscenaci D.Vyhnánka úplně nedařilo pointovat drsně vtipné dialogy, ale nemám srovnání s jiným nastudováním téže hry. Herecky mě nejvíc zaujal V.Georgiev ztvárňující hrobníka Micka jako nenápadného, ale nebezpečného protivníka.
(zadáno: 1.12.2025)
45%. Témata vztahu rodičů s dětmi a radikalizace mladých mužů na internetu jsou jistě aktuální, ale způsob, jakým je zpracovalo Divadlo loutek, mi nepřijde šťastný. Režie J.Ondry je docela invenční, ale všechny ty scénické efekty spíš zakrývají slabou textovou základnu, která kombinuje různá klišé s nepravděpodobným dějovým obloukem.
(zadáno: 23.11.2025)
Mayenburgův text je docela provokativní, vypráví o vážných tématech jako domácí násilí nebo vzestup autoritářských vůdců s ironickým humorem, ale autor se nesnaží být korektní a jít divákovi na ruku. Trošku mi chyběla gradace ve vývoji hlavní postavy, která je od začátku nekompromisní manipulátor s diktátorskými sklony, nemění se v návaznosti na reakce okolí. Režisérka G.Gabašová hodně pracuje s moderními technologiemi a poukazuje na nebezpečí bezelstné konzumace multimediálního obsahu na internetu. Diváka dobře upozorňuje na falešnost a manipulativnost, která je s tímto typem mediálních výstupů spojena.
(zadáno: 21.11.2025)
Zdařilý vhled do života několika lidí tvořících trochu nesourodou komunu. Mozaikovitá struktura inscenace mi nevadila, koncepce scény mi ale nepřišla šťastně řešená. Stěna z plexiskla sice občas zafunguje hezky (když se otevřou dveře a člověk zachytí jen útržky dialogů, které si je ale schopen domyslet), mnohem častěji ale působí problémy, když je hercům (hlavně J.Markové) špatně rozumět. Možná i proto na mě více zapůsobila komediální rovina, v níž exceluje hlavně V.Šanda. Milostný trojúhelník sice nabízí vypjaté a (díky výkonům V.Fridricha a L.Žáčkové) uvěřitelné emoce, ale přišlo mi, že téma soužití v komuně je odsunuto na druhou kolej.
(zadáno: 16.11.2025)
Ples upírů disponuje podařenou hudbou, ovšem dějově velmi řídkým příběhem (což je ovšem problém už filmové předlohy, u níž se to ale lépe snese díky poloviční stopáži). Režisér R.Balaš při řešení mnoha scén vyšel z německé verze, která je k vidění na YT, líbilo se mi, jak dokázal pracovat s prostorem a přenášet scény i do hlediště. Neškodilo by ale svižnější tempo, najdou se tu hluchá místa. Scénicky rozporuplné - hostinec v první části je koncipován hezky, naopak Krolockův hrad působí dost pouťovým dojmem. Povedly se choreografie. D.Vitázek má jako Krolock dostatečné charisma, skvělá je N.Grossová jako Sára a L.Randák v roli Herberta.
(zadáno: 15.11.2025)
Adaptace známého románu je vystavěna přehledně a na SKUTRy je až překvapivě založena na textu. To ovšem neznamená, že by výtvarná stránka nebyla působivá. Téma by sneslo provokativnější zpracování, místy mi chybělo větší erotické jiskření, ale gradaci má inscenace dobrou a závěr má sílu diváka zasáhnout. S.Rašilov pojal Valmonta dost netypicky, není to cynický požitkář, ale spíše životem unavený člověk. Podobně pro madam de Merteuil(Z.Stivínová) je hnacím motorem spíš zahořklost než potěšení. Nejvíc mě herecky bavila D.Barešová a její ztvárnění naivní Cecilie, kterou vykresluje s citem pro nadsázku.
(zadáno: 22.10.2025)
Inscenace režisérky K.Jandáčkové je ambiciózním pokusem o posun Čechovova dramatu do současnosti. Vychází to tak napůl, třeba ekologická témata v promluvách doktora Astrova do hry zapadají hladce, zatímco téma rovnoprávnosti mužů a žen, které je připsáno Vojnické, se nepovedlo do celku přirozeně zasadit. Vzhledem k místopisnému ukotvení se do hry dostává i válka na Ukrajině, takže závěr vyznívá bezútěšněji než obvykle. Celé je to pojato v mírné nadsázce a v některých scénách se povedlo prokreslit groteskní detaily, jindy ale inscenace působí trochu staticky. Herecky mě nejvíc zaujal J.Láska jako doktor Astrov a K.Šafránková v roli Soni.
(zadáno: 21.10.2025)
75%. Třináctidílný pohádkový seriál se podařilo převést do divadelní podoby bez viditelných problémů. Dějový oblouk zůstal vesměs zachován a režisér P.Khek dokáže metodu filmového střihu používat natolik dovedně, že nedochází ke zmatení diváka vlivem rychlého a častého střídání míst děje. Pohádkové triky jsou přiznaně divadelní a dobře se pracuje s jejich naivitou. Ke zdařilému výsledku velkou měrou přispívá dobře koncipovaná scéna J.H.Čačka. Kostýmy a hudba brnkají na nostalgickou strunu a takřka věrně kopírují televizní předlohu. Po herecké stránce inscenaci sluší mírná nadsázka, hradecký soubor podává pěkný týmový výkon.
(zadáno: 21.10.2025)
Inscenace mladého tvůrčího týmu vychází z reálné historky a pokračuje v dramaturgické linii, která zpracovává regionální témata. Iniciační cesta mladých skautů s velbloudicí skrze zemi, která se jen obtížně vzpamatovává z hrůz právě skončené války a okupace, je podána s lehkou nadsázkou. Autorům se daří zachytit panující chaos a erupci násilí, které ale doprovází i naděje v lepší budoucnost. Epizodická struktura způsobuje jistou rozkolísanost inscenace, ale potěší lehce černý humor, herci dobře zvládající role dětí i velice povedená loutka velbloudice v životní velikosti.
(zadáno: 14.10.2025)
45%. Režisér Jakub Maksymov reinterpretuje hororový román Mary Shelley skrze objektové divadlo, inscenace se vyznačuje postupně budovanou atmosférou - od svatebního veselí až po pohřební hostinu. Když ale pominu velice podařenou hudební stránku, tak inscenace nepřináší o moc víc než převyprávění známého příběhu, z něhož se určitě dalo vytěžit víc.
(zadáno: 7.10.2025)
Malý krámek hrůz je vtipnou hororovou parodií, která v druhém plánu vypráví také o hranicích lidské morálky a touze po slávě a úspěchu. Režisér J.Kříž vytvořil svižnou inscenaci s velmi podařenou scénou, ve sborových pasážích ale trochu nešťastným nazvučením. Mladý M.Kocek se s obtížnou rolí Seymoura vyrovnal zdatně, hlavně herecky mu tato komediální poloha opravdu sedí. M.Křížová možná typově neodpovídá představě naivky Audrey, ale po pár replikách člověk zjistí, že je bezvadná i v této poloze, navíc všechny výrazně přečnívá po pěvecké stránce. S.Matula by některé své menší role mohl stylizovat trochu uměřeněji.
(zadáno: 2.10.2025)
Hra má celkem složitou kompozici, vedle dialogů tu stojí epické vyprávění či filozofické monology, hodně se pracuje s ostrými změnami tempa. S výstavbou této hry jsem měl trochu problém, vadilo mi, že příběh čtveřice maďarských vědců, o nichž je celá první půlka, se ve druhé části vytrácí a pozornost už se opírá de facto jen na Oppenheimera. Tomu dal Jan Teplý obrysy ambivalentní postavy, která si uvědomuje důsledky svého výzkumu a bojuje s výčitkami svědomí. Dobře funguje trio vypravěček a režisér M.Lang si hezky pohrál s narativními postupy i light designem. Inscenace přes svou délku nenudí, i když pár hluchých míst by se tu našlo.
(zadáno: 1.10.2025)
75%. Ostravská verze slavného jukebox muzikálu se povedla. Začátek je možná trošku vlažnější, ale postupně se daří děj dobře gradovat. Režisérka Gabriela Petráková kladla velký důraz na budování vztahů mezi postavami, především na mateřské pouto Donny se Sophií. Velice podařené jsou pěvecké výkony, herecky vynikají M.Vlčková (Donna) a L.Vlček (Sam). Skvěle si s rolí Sophie poradila V.Kluzová, působí křehce, ale zároveň odhodlaně. Emocionální vrchol inscenace tvoří na sebe navazující písně Slipping Through My Fingers a The Winner Takes It All. Dobře se povedlo vyladit zvuk, poněkud rozpačitě ovšem vyznívají projekce. (více v reflexi)
(zadáno: 28.9.2025)
Inscenace zaujme velmi propracovanou scénografií, pěknými loutkami a invenční prací s hudební složkou, dobře vymyšleno je i samotné zobrazení Golema za pomoci hry světla a stínu. To vše podporuje atmosféru tajemné rudolfinské Prahy. Spojení legend o Golemovi a Faustovi do jednoho celku se jeví jako nadějné východisko, výsledek je ale bohužel trochu rozpačitý. Příběhu chybí napětí a konzistentnost, jednotlivé scény tu stojí spíše vedle sebe. Dějový oblouk se sice nakonec nějak pospojuje, ale je celkem rychle zapomenutelný. Dobře fungují drobné vtípky a popkulturní odkazy, vůbec bych se nezlobil, kdyby jich bylo víc.
(zadáno: 24.9.2025)
Životopisné hry jsou náročná disciplína, Petru Zelenkovi se ale v Dejvickém podařilo namíchat vyvážený mix, díky němuž se divák dozví něco nového, ale zároveň se pobaví. Obrazy ze života chemika Antonína Holého přinášejí i obecnější téma etiky ve farmaceutickém výzkumu. Zelenka se nesnaží Holému vystavět pomník, ukazuje ho jako člověka s chybami, dovolí si nadhled. M.Myšička hraje hlavní postavu jako zvídavého člověka, trochu morouse, dobře zvládá dějový oblouk končící Holého vážnou nemocí. Z vedlejších rolí zaujmou hlavně I.Trojan jako hlavní motor výzkumu John Martin a Z.Žádníková v roli Holého neodolatelně ironické manželky Ludmily.
(zadáno: 21.9.2025)
85%. Moderní přepis známého románu je provokativní, režisér J.Čermák vyvázal příběh z dobového zakotvení a přiblížil ho současnosti. Hlavními tématy jsou manipulace, generační střet a boj o moc v mezilidských vztazích. Velice dobře funguje jiskřivý vztah mezi K.Baranovou jako náruživou markýzou de Merteuil a F.Jášou, který hraje Valmonta jako přímočarého svůdce. První polovina nabízí řadu velmi zábavných scén, zatímco ta druhá je mnohem temnější s ironickým koncem, kdy hlavní manipulátory střídá nová generace.
(zadáno: 18.9.2025)
Režisérka H.Burešová dokázala v této málo uváděné hře najít důležitá témata, jako je střet životních snů s realitou. Inscenace má hlavně v první polovině pozvolné tempo, v němž jsou především budovány charaktery postav, což se v konečném účtování vyplácí. V Brně nalezli pro ústřední trojlístek ideální představitele. P.Štěpán skvěle zachytil ambivalentnost bývalého válečného hrdiny Melodyho, který si odmítá připustit realitu, ve své snaze působit vznešeně je až směšný, ale v sobě nosí hluboký smutek. Submisivní manželku Noru přesně vystihla R.Coufalová a zaujala i K.Daňhelová jako rebelující, ale přesto tápající dcera Sára.
(zadáno: 15.9.2025)
75%. Režisérka A.Davidová dala klasickému americkému dramatu industriální háv a herce vedla k lehce expresivnímu pojetí postav. Velmi dobře se daří budovat napětí, inscenace má celkem temné vyznění. Reflektuje především násilí v mezilidských vztazích a nemožnost člověka dostat se ze zajetých kolejí. Spolupráce ústřední herecké trojice vychází parádně, hlavně P.Hejcmanová dokáže Blanche vytvořit v mnoha odstínech od snobské manipulátorky po zranitelnou a trpící ženu. Emoce se stupňují a vedou ke katarnímu závěru, cesta k němu mi ale ve druhé půli přišla občas trochu natahovaná.